Jezevčík - Dachshund
Standard F.C.I. č. 148/9.5.2001
ZEMĚ PŮVODU: Německo
POUŽITÍ: Lovecký pes pro práci na povrchu a pod zemí
KLASIFIKACE FCI: Skupina 4 Jezevčíci S pracovní zkouškou
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Jezevčík (Dachshund, Dackel, Teckel) je známý od středověku. Z brakýřů byli
postupně šlechtěni psi, kteří byli vhodní zejména pro lov pod zemí. Z těchto
nízkonohých psů se vykrystalizoval jezevčík, který je uznáván jako jedno
z nejvšestrannějších lovecky upotřebitelných plemen. Vykazuje také vynikající
výkony na povrchu jako hlasitost na stopě, při slídění a práci na barvě. Nejstarším chovatelským spolkem pro jezevčíky je „Německý klub chovatelů
jezevčíků“ registrovaný roku 1888. Jezevčík se již desetiletí chová ve 3
rozdílných velikostech (jezevčík, trpasličí jezevčík a králičí jezevčík) a ve 3
různých druzích osrstění (hladkosrstý, drsnosrstý a dlouhosrstý).
CELKOVÝ VZHLED:
Nízká, krátkonohá, protáhlá ale kompaktní postava, silně osvalená, se směle
vyzývavým držením hlavy a pozorným výrazem obličeje. Celkový výraz je typický
pro příslušné pohlaví.
Přestože má v poměru k dlouhému tělu krátké končetiny, je velmi pohyblivý a
mrštný. DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Odstup od země je asi jedna třetina výšky v kohoutku, přitom délka těla má být
v harmonickém poměru ke kohoutkové výšce, asi 1 : 1,7 až 1,8.
CHOVÁNÍ A CHARAKTER (POVAHA):
Přátelské povahy, ani bázlivý, ani agresivní, má vyrovnaný temperament.
Náruživý, vytrvalý a hbitý lovecký pes s jemným nosem.
HLAVA:
Protáhlá, při pohledu shora a ze strany stejnoměrně se zužující až k nosní
houbě, avšak ne špičatá. Výrazně utvářené nadočnicové oblouky. Čenich a nosní
chrupavky dlouhé a štíhlé. MOZKOVNA:
Lebka: spíše plochá, pozvolna přecházející v lehce klenutý hřbet nosu
Stop: jen naznačený
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: dobře vyvinutá Morda: dlouhá, dostatečně široká a silná, daleko rozeviratelná, rezeklaná až do
úrovně očí Čelisti / zuby: silně vyvinutá horní a dolní čelist. Nůžkový skus rovnoměrně a
plně do sebe zapadající. Ideální je úplný chrup se 42 zuby, odpovídající zubnímu
vzorci psa se silnými a přesně do sebe zapadajícími špičáky.
Pysky: pevně přiléhající, dobře kryjící dolní čelist
Oči: středně velké, oválné, dobře položené od sebe, s jasným, energickým a přece
přátelským výrazem, nikoli pichlavé. Barva zářivě tmavočervenohnědá až
černohnědá u všech zbarvení srsti. Skelné, rybí nebo perleťové oči u skvrnitých
psů nejsou žádoucí, avšak tolerují se.
Slecha: vysoko, ne příliš vpředu nasazená, dostatečně, ale ne přehnaně dlouhá,
zaokrouhlené, pohyblivé, předním okrajem přiléhající těsně k líci.
KRK: Dostatečně dlouhý, svalnatý, pevně přiléhající kůže na hrdle, s lehce
klenutou šíjí, volně a vysoko nesený. TRUP:
Horní linie: harmonicky probíhající od šíje až k lehce se svažující zádi
Kohoutek: výrazný
Hřbet: za vysokým kohoutkem v průběhu následujících hrudních obratlů probíhající
rovně nebo lehce skloněný dozadu. Pevně a dobře osvalený.
Bedra: silně osvalená, dostatečně dlouhá
Záď: široká a dostatečně dlouhá, lehce spáditá
Hruď: prsní kost dobře výrazná a tak silně vystupující, že se na obou stranách
tvoří lehké dolíky. Hrudní koš je při pohledu zepředu oválný, při pohledu shora
a ze strany prostorný, umožňující plný rozvoj srdce a plic, daleko dozadu vyžebřen. Při správné délce a zaúhlení lopatky a pažní kosti zakrývá přední běh
při pohledu ze strany nejnižší bod linie hrudníku.
Spodní linie a břicho: mírně vtažené
PRUT: Ne příliš vysoko nasazen, nesený v prodloužení hřbetní linie. V poslední
třetině prutu je přípustné nepatrné zakřivení.
KONČETINY
PŘEDNÍ KONČETINA
Obecně: silně osvalené, dobře zaúhlené při pohledu zepředu suché, rovně
postavené přední běhy o dobré síle kostí s přímo vpřed směřujícími tlapami
Plece: plasticky osvalené. Dlouhé a šikmo ležící lopatky, těsně přiléhající
k hrudnímu koši. Paže: stejné délky jako lopatky, postavené k nim téměř v pravém úhlu, se silnými
kostmi a dobře osvalené, přiléhající k žebrům, ale volně pohyblivé.
Lokty: ani vbočené, ani vybočené
Předloktí: krátké, avšak tak dlouhé, že odstup od země činí asi jednu třetinu
kohoutkové výšky. Pokud možno rovné. Zápěstí: zápěstní klouby stojí k sobě poněkud blíže, než ramenní klouby
Záprstí: záprstní kosti nemají při pohledu ze strany ani stát strmě, ani nápadně
směřovat dopředu Přední tlapy: prsty leží těsně u sebe, dobře vyklenuté, se silnými, odolnými,
dobře vyvinutými polštářky a krátkými, silnými drápy. Pátý prst není funkční,
nesmí však být odstraněn. ZADNÍ KONČETINA
Obecně: silně osvalená, v dobrém poměru k přední končetině. Kolenní a hlezenní
klouby silně zaúhleny. Zadní běhy rovnoběžné, ani úzce ani široce od sebe
postavené. Stehno: má být správně dlouhé a silně osvalené
Koleno: široké a silné s výrazným zaúhlením
Holeň: krátká, stojící přibližně v pravém úhlu ke stehnu, dobře osvalená
Hlezno: silné, šlachovité a suché.
Nárt: poměrně dlouhý, vůči bérci pohyblivý, zahnutý lehce dopředu
Zadní tlapy: čtyři těsně u sebe ležící prsty, dobře klenuté, plně spočívající na
silných polštářcích
MECHANIKA POHYBU:
Pohyb má být prostorný, plynulý a živý s plochým a dlouhým předváděním končetin
vpředu, silným posunem zezadu a lehce pružícím přenosem na hřbetní linii. Prut
má být přitom nesen v harmonickém prodloužení hřbetní linie, lehce spáditě.
V pohybu vykračují přední a zadní končetiny souběžně.
KŮŽE: Pevně přiléhající.
OSRSTĚNÍ
HLADKOSRSTÝ
SRST: krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhavá, pevná a tvrdá, bez
neosrstěných míst
PRUT: jemně, úplně, ale ne příliš bohatě osrstěný. Poněkud delší krycí vlas na
spodní straně není chybný ZBARVENÍ:
a) Jednobarevní: Červená, červenožlutá, žlutá, všechny s nebo bez černé příměsi.
Upřednostňuje se čistá barva, červená se považuje za cennější než červenožlutá a
žlutá. Psi se silnou příměsí černé náležejí také sem a nikoli mezi jinak
zbarvené. Bílá není žádoucí, ale v jednotlivých malých skvrnách není vylučující.
Nos a drápy jsou černé, červenohnědé jsou také přípustné, ale nejsou žádoucí.
b) Dvoubarevní: Temně černá nebo hnědá, každá s rezavohnědými nebo žlutými
odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolních pysků, na vnitřním
okraji slech, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem
řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany prutu. Nos a
drápy u černých psů černé, u hnědých psů hnědé. Bílá není žádoucí, ale
v jednotlivých malých skvrnách není vylučující. Příliš silně rozšířené pálení je
nežádoucí.
c) Skvrnití (tygrovaní, žíhaní): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá,
červená nebo šedá). Žádoucí jsou nepravidelné šedé, ale také béžové skvrny
(nežádoucí jsou velké plotny). Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Barva
žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy jako u
jednobarevných a dvoubarevných. DRSNOSRSTÝ
SRST: S výjimkou mordy, obočí a slechů na celém těle prostoupená podsadou,
dokonale stejnoměrně přiléhavá. Hustý, drátovitý krycí vlas. Na mordě je
zřetelně vyjádřený vous. Obočí je chomáčovité. Na sleších je osrstění kratší než
na těle, téměř hladké. Prut dobře a rovnoměrně, těsně přiléhavě osrstěný.
ZBARVENÍ: Převážně světlá až tmavá barva divočáka, jakož i barva suchého listí.
Dále platí zbarvení jak popsáno u hladkosrstého pod bodem a) až c).
DLOUHOSRSTÝ
SRST:
Rovná, lesklá srst opatřená podsadou, na trupu přiléhající, prodlužuje se pod
krkem a na spodní straně těla, přesahuje slecha, na zadní straně běhů vykazuje
zřetelně delší osrstění (praporce), své největší délky dosahuje na spodní straně
prutu a tvoří tam úplnou vlajku. ZBARVENÍ: Platí totéž jako u hladkosrstého jezevčíka pod bodem a) až c).
VELIKOST A HMOTNOST:
Jezevčík:
Obvod hrudníku nad 35 cm, horní hranice hmotnosti cca 9 kg.
Trpasličí jezevčík:
Obvod hrudníku nad 30 až do 35 cm ve stáří minimálně 15 měsíců.
Králičí jezevčík:
Obvod hrudníku až do 30 cm ve stáří minimálně 15 měsíců VADY: Každou odchylku od výše uvedených bodů je nutno považovat za vadu, jejíž
ohodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni odchylky.
Při hodnocení se nebere zřetel na M3. Chybějící dva P1 se nehodnotí jako vada.
Chybějící jeden P2 je vada v případě, že nechybí mimo M3 další zuby. Rovněž tak
je vada odchylka od korektního, uzavřeného, nůžkového skusu, např. klešťový
skus. TĚŽKÉ VADY:
• Slabší, vysokonohá nebo při zemi se ploužící postava
• Jiné vady chrupu, než které jsou popsané mezi vadami popř. vylučujícími vadami
• Skelné oči u jiných než skvrnitých psů
• Špičatá a velmi zřasená slecha
• Tělo visící v ramenou
• Pronesený hřbet, kapří hřbet
• Slabá bedra
• Silně přestavěný pes (záď stojí výše než kohoutek)
• Příliš slabý hrudník
• Chrtovité, vtažené slabiny
• Špatně zaúhlená přední a zadní končetina
• Slabá, málo osvalená zadní končetina
• Kravský postoj, sudovitý postoj
• Dovnitř nebo příliš ven vytočené tlapy
• Roztažené prsty
• Těžkopádná, neohrabaná, kolébavá chůze
VADY OSRSTĚNÍ:
Hladkosrstý jezevčík
• Příliš jemná, řídká srst. Neosrstěná místa na sleších (kožené uši), jiná
neosrstěná místa
• Příliš hrubá, dlouhá srst
• Kartáčovitý ocas
• Částečně nebo v celé délce neosrstěný prut
Drsnosrstý jezevčík
• Měkká srst, ať krátká či dlouhá
• Dlouhá, ve všech směrech od těla odstávající srst
• Kudrnatá nebo vlnitá srst
• Měkká srst na hlavě
• Vlajka na prutu
• Chybějící vous
• Chybějící podsada
• Krátkosrstost Dlouhosrstý jezevčík
• Po celém těle stejnoměrně dlouhé osrstění
• Vlnitá nebo rozježená srst
• Chybějící vlajka na prutu
• Chybějící převislá srst na sleších
• Krátkosrstost
• Silně pěšinkou rozdělená srst na hřbetě
• Příliš dlouhé osrstění mezi prsty VYLUČUJÍCÍ VADY:
• Velmi bázlivá nebo agresivní povaha
• Předkus, podkus, nepravidelný skus
• Vadné postavení špičáků spodní čelisti
• Chybějící jeden nebo více špičáků nebo jeden nebo více řezáků
• Chybějící další premoláry nebo moláry.
Výjimky:
v odstavci „Vady“ uvedené dva P1, resp. jeden P2 bez ohledu na M3.
• Odsazený hrudník
• Veškeré vady prutu
• Velmi volné lopatky
• Překlubování („Knicken“) v zápěstním kloubu
• Černá barva bez pálení, bílá barva s nebo bez pálení, jiné zbarvení než
uvedeno v odstavci „Zbarvení“ Upozornění: Psi musí mít dvě zřetelně normálně vyvinutá varlata, která se úplně
nacházejí v šourku.
|