Jihoruský ovčák
Vydáno dne 23. 02. 2005 (12845 přečtení)

Dříve ochránce ruských stád, dnes elegantní společník i neúplatný hlídač. Ne nadarmo je nazýván nejkrásnějším z ostrých a nejostřejším z krásných.

Foto: CHS Od Staré Fehy

O původu jihorusů existuje několik verzí, jisté však je, že plemeno vznikalo zcela cílevědomě, s použitím tvrdého přirozeného výběru po několik století. Když se podíváme na obrovskou rozlohu jihu Ukrajiny, stepních a středozemních gubernií Ruska je jasné, že zde byl potřeba pes, dobrý, ostrý hlídač, který by se byl schopný bleskurychle rozhodnout a uhájit svěřená stáda a majetek před šelmami, i dalšími predátory (pytláky nevyjímaje). Proto se tehdejší skuteční pastevci, asturijští ovčáci, přivezení koncem 18. století, cíleně mísili s původními vlkodavy. Tak byl položen základ dnešního JRO - psa velkého, silného, mohutného, obdélníkového rámce, se silnými čelistmi a tělem pokrytým dlouhou, hustou jemnou srstí - ochranou před zimou i horkem. A protože tito psi trávili většinou svůj život s jedním člověkem - pastevcem (někdy dokonce zcela sami) a početným stádem, získali jihorusové ostražitost a nedůvěřivost k cizím. Kvůli pytlákům, kteří s ukradenými kusy ujížděli koňmo a na saních, byla do žil JRO přilita i krev chrtů - tak se stali bleskurychlí v reakcích.

VŘSR připravila jihorusům stejně neblahý osud, jako Barzojům. Jak píše profesor A. Brauner, autor vědeckého popisu jihoruského ovčáka: „Askania – Nova (nejznámější chovatelská stanice pozn. překl.) šla z ruky do ruky nepřátelských armád. Ovčáci k sobě nepustili cizí osoby, takže se to vyřešilo vystřílením téměř celého chovu (2000) psů. Když jsem tam v roce 1923 přijel, zbylo jen několik kusů štěňat.“ Naštěstí se podařilo zachránit několik chovných zvířat a tak byl JRO znovu zrekonstruován, při zachování všech původních vlastností i konstituční tvrdosti a odolnosti. Další, velkou ránou byla pro chov JRO druhá světová válka. Psi byli znovu vystříleni, a zčásti také pravděpodobně vyvezeni Němci. Koncem 50. let byl v SSR JRO znovuobjeven, přesto však už zůstal mnohem méně rozšířený než například kavkazský pastevecký pes. A to i přes svoji vynikající reputaci strážného psa.

Jednou z příčin nevelkého zájmu chovatelských stanic byla dlouhá bílá srst, která pro dobrý vzhled potřebuje trochu péče.

Kvůli zákazu vývozu jihorusů ze země původu, se s chovem v České republice začalo stejně jako v ostatních zemí Evropy až na přelomu 90. let. Přesto se ČR může pochlubit několika pěknými jedinci a šampióny. Pro osvěžení krve českého chovu bylo přivezeno několik kvalitních psů ze zemí bývalého SSSR.

Na chov a stravu není JRO nijak náročný. Není to však pes pro každého. Výrazně dominantní povaha je spojena s velkou inteligencí. Při pevném laskavém a důsledném vedení je pes pro svého pána schopen téměř všeho. Avšak chovatel musí mít na paměti, že JRO je stále velmi přírodní plemeno a hierarchie smečky je pro něj velmi důležitá. Pokud bude mít pocit ze jste příliš slabý vůdce, pokusí se zaujmout vaše vůdčí postavení. Počítejte s tím a při výchově nepřehlížejte náznaky dominance ani u malého štěňátka. Pozor, příliš tvrdými tresty a nespravedlivým chováním psa můžete ztratit na vždy – už Vám nemusí nikdy věřit. Výchova chce dost citu a zkušeností, každý jedinec má povahu trochu jinou – nedá se postupovat přesně podle tabulky. Pro přirozeně klidného a dominantního člověka ( ne nevyrovnaného a panovačného) výchova jihoruse vůbec složitá.

Južak je partner svého člověka, pokud chcete aby si hrál s každým vaším známým, pořiďte si jiné plemeno. Je sice schopen akceptovat i návštěvy a přátele, ale nezajímají ho. Je snadno a velmi rychle cvičitelný pokud výcvik není nudný. To co se naučí si i bez opakování pamatuje mnoho let. Pro psí sporty je také docela vhodný, ale smiřte se s tím, že lámat rekordy v agility nebo poslušnosti asi nebude. Je také dobrý partner pro vyjížďky s koněm a běh v přírodě. V bytě se chová mimořádně klidně.

Více o plemeni a krycích psech na www.volny.cz/jihorus

Terezie Pacaková