Policejní pes - Výchova psů
Vydáno dne 27. 02. 2005 (7559 přečtení)

Při výchově psů záleží v prvé řadě na tom, by chovatel seznal patřičné vlastnosti psa a zdali týž jest schopen výcviku. Dříve než přikročíme ku vlastnímu výcviku, musíme psa náležitě vychovati, neboť pouze pes dobře vychovaný slibuje býti dobrým cvičencem a jeho výcvik bude provázen žádoucím úspěchem.

Feny zpravidla snadněji se cvičí než psi, jsou pozornější, přítulnější, rychleji chápou a učí se lépe. Výchova psů jest umění, jemuž dlužno rozuměti, což ovšem každému není dáno. Základní pravidlo pečlivé výchovy psů spočívá ve včasném, neustálém a přívětivém zacházení se psem a dlužno započíti s výchovou štěňat, již ve stáří 8 - 10 neděl. Kdo dovede patřičně využití starého přísloví: „Čemu v mládí se naučí, v stáří jako by našel," ten může býti jist dobrým výsledkem. Naučiti štěně poslušnosti není nic jiného, než každodenním stykem zjednati si jeho přítulnost a důvěru.

Každodenním stykem a krmíme-lí psa samí, získáme naprostou jeho důvěru a přítulnost; snadno navykneme jej na zvolání neb písknutí a též i na šňůru. Zásadou však býti musí, že nechceme ze psa učiniti jakýsi pracující stroj, nýbrž rozumného pomocníka, který sám dovede jemu přírodou dané, ale neúčelné pudy krotiti, svou vlastní vůli podříditi vůli svého pána a pracovati s chutí a z lásky k němu. Účelu tohoto lze snadno dosící tím, že výchovou povzbuzují a tříbí se vrozené vlohy psů, jež pak výcvikem plně se vyhraní, ovšem nutno při tom dbáti toho, co v této příčině řečeno bylo v předchozím pojednání.

Vlastní pak výchova psů záleží v následujícím a teprve, když psi dle těchto pokynů byli patřičně vychováváni, možno přikročiti k vlastnímu výcviku - dresuře psů.

1. Čistota.

Každý mladý pes musí navyknouti čistotě, tím dříve se tak stane, tím lépe. V této přičíně dlužno šetřiti následujících pravidel. Štěněti dlužno poskytnouti pravidelné a časté příležitostí ku vykonání přirozené potřeby, trávník a místa znečištěná jinými psy působí v této příčině neodolatelným nátlakem tak, že štěně i starší pes, aniž by bylo nutno, ukájí svou potřebu na takovýchto místech. Dále nutno psu věnovati dostatečné pozornosti a jakmile týž neklidným pobíháním, případně i kvičením upozorňuje na sebe a snaží se dostati ven, dlužno jej vypustiti a současně pochváliti za to, že přihlásil se ku vykonání své potřeby. Psa dlužno tomuto výkonu navyknouti, Vykoná-li pes svou potřebu v pokojí, dlužno jej ihned pokárati; opakuje-li se to, pak zaslouží několik plesknutí přes zadeček a íhned nutno jej vysaditi za dveře. Doporučuje se v podobných případech strčiti psu čenich do výkalů, než rada tato jest špatná a zcela nemístná. I to nejmladší štěně jeví již při prvním takovémto pokusu silný odpor a opa-kuje-li se to častěji, stane se bázlivým. Štěňata jeví mnohdy náklonnost ku požírání svých výkalů, jakož i výkalů jiných psů; tomu dlužno čeliti tím, že pes ihned na místě se pokárá, uváže na šňůru a odvede na jiné místo, kde teprve se zase pustí,

2. Poskakování na lidí.

Velmi nepříjemným a obtěžujícím jest zlozvyk psů, vyskakují-li na svého pána a též i na jiné osoby; ačkoliv jest to pouhým projevem lásky a přítulnosti, nesmí se to trpěti. Tomu pes snadno odvykne, když se mu při podobném pokusu šlápne - ale mírně - na zadní nohy, což má za následek, že pes následkem vzbuzeného pocitu bolesti záhy odvykne podobným projevům své lásky,

3, Okusování a trhání různých předmětů.

Všechněm štěňatům jest vlastní, že okusují, ba i trhají všechny možné věci, zejména dřevěné i kožené součásti nábytku, dále koberce a zvláštní jích pochoutkou jsou boty a jiná obuv. Dlouhá chvíle, nutkání ku kousání, obzvláště při změně chrupu, jsou toho příčiny. V tom směru nejlepších výsledků docílí se, věnuje-li se štěňatům stálá pozornost, aby každý podobný pokus ihned mohl provázen býti projevem nelibostí, kterýž dlužno dle potřeby stupňovati. Nutkání ke kousavosti dlužno ukojiti tím, že štěňatům předkládají se měkké kostí, nejvhodněji te-lecí a chrustavky. Nikdy však nesmí jim býti dána příležitost, by nutkání toto mohla ukojiti na předmětech dřevěných, neboť velmi často se stává, že pak nějakou třísku polknou, jež pak uváznuvši v jícnu nezřídka za následek má i zhynutí aneb aspoň dlouhou a nebezpečnou nemoc. Vedle kostí dávají se štěňatům ku hraní větší koule (jako na kulečníku) z tvrdého dřeva nebo tvrdé pryže (gummy).

4. Zvyk na život pouliční

Aby pes navykl životu a ruchu pouličnímu, dlužno jej často bráti s sebou na procházky. Tyto však nutno věnovati psu a nikoliv své zábavě. Štěňata dlužno vždy voditi na šňůře a teprve, když naučila se přesně na slovo poslouchati, mohou se bráti s sebou volné, ale tak, aby sledovala vždy těsně za svým pánem a to obzvláště tam, kde chodí mnoho obecenstva. Nesmí se rozhodně nikdy trpěti, by pes předbíhal, aneb zase zůstával pozadu a očenichával různá místa a nároží, nebo vyskakoval na známé neb i neznámé osoby aneb na ně štěkal, nebo běhal za povozy, jezdci neb automobily a jezdci na kolech, obzvláště pak nesmí mu promíjeny a trpěny býti žádné zábavy s cizími psy. Každý podobný pokus musí býti provázen projevem nelibostí pánovy a ne-stačí-li domluva, musí býti pes uvázán na šňůru.

5. Zvyk na drůbež

Již od nejútlejšího mládí dlužno psy navykati na drůbež, ještě dokud štěně má z kdákající slepice, prozpěvujícího kohouta neb štěbetající husy strach, Štěně přivede se ku nepříliš zlé kvočně s kuřaty, která ze strachu o svou drobotinu dovede je udržeti v údive vzdáleností, aniž by bylo se obávati, že mu snad svým zobákem ublíží. Ovšem dlužno štěně držeti na šňůře a přílišnou jeho bojechtivost ihned utlumiti v zárodku projevem nelibostí slovem „fuj" a, je-li pes starší, silnějším škubnutím šňůrou, případné i mírným plesknutím. Jestliže však pes již některý kus drůbeže zadávil, dlužno jej ihned na místě přísně pokárati a přinutiti, by u zadáveného zvířete si lehl a tiše ležel. Učiní-li však nový pokus a vrhne-li se na zadávené zvíře, dlužno jej ihned silným škubnutím obojkem vzpamatovati a úderem biče vzbuditi u něho silný pocit nelibosti, aby si uvědomil, že každý podobný čin má pro něho nemilý následek. Čím dříve zažene se psu chuť dáviti drůbež, tím důkladnější jest jeho výcvik pak i v jiných případech.

6. Návyk lovu

Návyk tento jest všem druhům psů vlastní. Jest to vlastně vlastnost, kterou psi nynější zdědili po svých praotcích a proti které každý cvičitel musí zakročiti s největší energií, má-li pes vůbec k nějakému účelu býti vycvičen. Nutno jíž štěňata od nejútlejšího mládí, jakmile dostanou chuť a hodlají sledovati stopu zvěře, ihned za to pokárati slovem „fuj" aneb i trhnutím za obojek. Doporučuje se totiž štěňata přiváděti na dlouhé šňůře ke stopám zvěře, aby tuto sice poznala, ale uvědomila sobě, že každý pokus stopu takovou sledovati má pro ně nemilý následek, Při nepatrné trpělivostí naučí se každé štěně přemáhati tento pud. U starších psů jest to spojeno s mnohem větší námahou. Nejlepších výsledků docílíme následujícím způsobem: Na konec as 1 m dlouhé a k obojku psa připevněné silné šňůry přiváže se 3/4 - 1 m dlouhá, přiměřeně silná hůl. Příjde-li pes ku stopě zvěře a učiní-li pokus tuto sledovati, záhy ustane, neboť hůl častými nárazy na pevné předměty zdržuje jej v běhu, neboť s tím spojené škubání obojkem způsobuje psu bolest, takže záhy ad svého úmyslu upustí, Tímto způsobem nejlépe odnaučí se psi zlozvyku pronásledovati kočky.

7. Žebrota a krádež

Jsou velmi nemilé a obtěžující nectnosti, jimž záhy odvyknouti musí. Žebravými stávají se psi, jestliže se s nimi příliš shovívavě jedná, a od žebroty ke krádeži jest pouze malý krůček. Žebrotě psa snadno odvykneme, když při jídle ničeho mu nedáme, aniž dovolíme jiným, by tak činili, Správně vychovaný pes nesmí při žádném jídle u stolu čuměti a se svého místa se hnouti, Zvyknul-li si pes krásti a nedovolené mlsnotě, nechť se vezme kus masa neb sýra aneb jiné jeho oblíbené lahůdky, ale lak velký, aby jej pes nemohl najednou, polknouti, a položí se tak, aby pes snadný měl k němu přístup; ale dlužno psa naň upozorniti varovným slovem ,,fuj". Potom cvičitel nechť zabývá se jinými věcmi, aniž by zdánlivé předložené pochoutce věnoval nějaké pozorností. Ve skutečnosti však nesmí psa pustiti ani na okamžik se svého zřetele. Pes sotva as odolá vůni předložené pochoutky a bude hleděti, by se k ní přiblížil a snad ji i uchopil. Stane-li se tak, dlužno ihned energicky jej zakřiknouti slovem ,,fuj" a nepomůže-li to, projeviti mu svou nelibost úderem neb trhnutím obojkem tak, aby pes si uvědomil, že každý podobný pokus má pro něho nemilý pocit za následek. Podobné pokusy nutno tak dlouho opakovati, až pes v přítomnosti svého pána - cvičitele - více krásti se neodváží. Když tohoto výsledku bylo dosaženo, možno psa s předloženou pochutkou nechati v místnosti samotného, ale pozorovati jej z místností sousední. Učiní-li pes pokus pochoutky se zmocniti, nutno jej ihned přísným pro-jevem nelibosti upozorniti na následky s tím spojené. Mlsnota a krádež se podporují tím, že psům bývá dovolen přístup do kuchyně neb spíže, kde snadno nějakou pochoutku uloví, a proto nechť dveře kuchyně a spíže jsou jím stále uzavřeny.

8. Poslušnost (apel).

Stěžejním bodem celého výcviku jest poslušnost (apel), neboť touto dociluje cvičitel úplné nadvlády nade psem. Se zvířetem špatně poslouchajícím nepořídí se mnoho, neboť bývá především nepozorné a lze je říditi jen s velikými obtížemi. Pes musí býti tak vychován, aby na nejjemnější pokyn, hvizd neb povel ihned spěchal ku svému pánu neb cvičíteli. Okolnost tato slouží v prvé řadě ku rozpoznání, je-li pes řádné vychován čili nic, a proto dlužno hlavní váhu klásti pří výchově psů na dosažení co nejdokonalejší poslušností. Poslouchá-li pes dobře, máme nejlepší základnu ku další výchově i výcviku.

Cvičení v poslušností dlužno konati v uzavřené místnosti, by pes nemohl uniknouti. Pes volá se jménem neb „pojď sem" za současného pokynu rukou. Jeví-li pes ochotu zavolání vyhověti, dlužno jej povzbuditi opětným zavoláním a vyhoví-li úplně, pohladiti jej po hlavě na důkaz spokojenosti, Jeví-li pes dobrou vůlí a ochotu, nezpůsobuje cvičení toto žádných obtíží, jinak dlužno počínati si následovně: V podlaze upevní se kroužek, kterým protáhne se na obojku připevněná šňůra. Pakli pes na povel ,,pojď sem" ihned nejde, přitáhne jej cvičitel za šňůru co nejblíže k sobě ke kroužku; je-li pes neklidný neb bázlivý, dlužno jej uklidniti laskáním. Po několika pokusech uvědomí si pes, co povelem „pojď sem" od něho se požaduje, současně i nelibý pocit, který nevyhovění povelu má v zápětí, a zajisté pak ihned přiběhne na zavolání.

Poslouchá-li pak pes v místnosti, možno započíti se cvičením ve volné přírodě; dokud však neposlechne na slovo a ochotně, nesmí se ku žádnému jinému cvičení přikročiti.