Casanova von Massow-Krummau - nejlepší eurasier v Německu roku 2005
Vydáno dne 06. 01. 2006 (5907 přečtení)

O úspěchu svého psa i o radostech a strastech českého vystavovatele v Německu nám napsala paní Ing. Miluše Jůzová.

Vážení přátelé,
Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o radost nad vynikajícím úspěchem mého eurasiera Casanova von Massow-Krummau, zkráceně Sama.

Úvodem jen malou poznámku o eurasierech. Eurasier je původem německé plemeno, které vzniklo křížením čau-čau, vlčího špice a samojeda. Je to velmi milé plemeno, hodící se pro úplné začátečníky, protože je velmi dobře ovladatelné a snadno se cvičí. Lpí velmi na člověku nebo na druhém psu, je nekonfliktní k lidem či jiným psům. Hodí se velmi dobře do rodiny s dětmi, či ke starým lidem. Vzhledem k tomu se nehodí do kotce. Není uštěkaný, je velmi čistotný a také velmi dobře hlídá.Více na www.akita-eurasier.com

A nyní již k samotnému úspěchu. Jsem členkou německého klubu EKW, který zahrnuje eurasiery, a proto jsem se mohla zúčastnit soutěže TOT TEN 2005 o nejúspěšnějšího eurasiera roku. Soutěž se vypisuje každý rok a vyhodnocuje se prvních deset nejlepších eurasierů. Klub každý rok zaštiťuje určitý počet výstav a z nich se počítají body dle umístění. Letos to bylo celkem 14 výstav. Sam se zúčastnil 10 výstav a nasbíral celkem 114 bodů, moje fenka Agi vom Schneegraben se zúčastnila 9 výstav a nasbírala celkem 86 bodů a umístila se na 8 místě, což je také super, protože mít oba psy v první desítce a to ještě v zemi původu plemene, kde na výstavách je 35 až 60 psů je úspěch zvlášť velký.

Musím říci, že mnoho Němců nemůže přenést přes srdce, že poprvé zvítězil cizinec a ne Němec. Však také na předposlední výstavě mi bylo sděleno, že si členové stěžují, že jezdím na výstavy a z každé výstavy si odvážím poháry za umístění do první čtveřice, a že by se mělo dělat umístění jen pro Němce. Proto jsem čekala co si vymyslí na poslední výstavu, protože rozdíl mezi prvním a druhým místem byl jen 5 bodů. Poslední výstava se konala 650 km od mého bydliště 26.11. 2005 a měl posuzovat rozhodčí, kterému se Sam již hned na druhé výstavě v Erfurtu velmi líbil a kde tehdy porazil loni druhého nejlepšího psa. Jaké však bylo překvapení,když místo onoho rozhodčího nastoupila jako rozhodčí členka a chovatelka klubu EKW paní Prösser, která nás také již v Ludwigshafenu posuzovala a aniž by něco vytýkala, dala oba na poslední místo ve třídě a to dokonce před Agi dala úplně vylínalou fenu, což i některé Němce zarazilo. Takže mi bylo jasné, že opět jako nežádoucí cizinci skončíme na posledním místě a taky ano.

Sam skončil čtvrtý avšak na druhém místě byl pes,který vypadal jako fena s malou hlavou,při pohybu vybočoval zadní nohy a taktéž v postoji, na třetím místě pak pes, kterého jsme na všech výstavách také poráželi.První místo právem však patřilo velmi hezkému psu,který však již byl šestiletý takže komplet hotový. Když jsem byla v kruhu s Agi tak jsem se dala do rozhovoru s paní předsedkyní,která též vystavovala,byl čas paní rozhodčí posuzovala každého psa 5 minut i více a řekla jsem jí, že stejně skončím poslední třetí a jaké bude další pořadí. Pořadí pak bylo jak jsem řekla. Zajímavé také bylo, že paní rozhodčí všem psům, kteří se umístili vždy do čtvrtého místa řekla co se jí líbilo či nelíbilo, samozřejmě jen nám podala ruku a nic neřekla. To mě rozčílilo a po posuzování jsem za paní rozhodčí šla a řekla jsem jí, že bych chtěla vědět proč vždy u ní skončíme na posledním místě a že bych chtěla vědět co je podle ní na psech tak špatného, protože posudek jsem ještě neměla v ruce. U Sama mi řekla, že je krátký a u Agi, že nemá dostatečně hustou srst (Agi nyní začala línat), ovšem ve třídě nebyla sama kdo byl v línání. Paní rozhodčí jsem řekla, že asi dobře nezná standard, protože to, že je pes krátký je jeho přednost a ne vada, protože právě kvadratický jedinec je lepší než dlouhý. V Německu jsem však moc kvadratických psů neviděla. Dále jsem jí řekla, že dát psa na druhé místo s křivýma nohama také nebylo správné a že si myslím, že i kdybych předváděla německé šampiony stejně bych vždy u ní skončila jako nežádoucí cizinec poslední, protože nehodnotí psy, ale mě a, že ona jediná dala moje psy vždy na poslední místo. Překvapená paní rozhodčí nebyla schopná mi oponovat.

K tomuto bych chtěla jen říci obecně, že mi nevadí když se přede mnou umístí lepší pes či stejných kvalit a pak rozhoduje jen vkus rozhodčího, ale vadí mi když přede mnou skončí pes horší a to nemluvím nyní jen o eurasierech, ale i o druhém plemeni, které mám (akita inu). Myslím si, že je dost divné odůvodnění, že můj pes skončí na druhém místě z důvodu, že je na spodní hranici výšky a přede mnou je pes, kterému byl vytknut špatný pohyb či chybějící zuby. Myslím si, že když je pes na spodní hranici tak stále splňuje standard, ale špatný pohyb či chybějící zub je již vada. Naštěstí v Německu bez milosti trestají ty, kterým zuby chybějí.

Nyní zpátky k oné výstavě. S netrpělivostí jsem proto čekala jak dopadne třída otevřená, ve které vystavoval druhý pes v pořadí. Paní rozhodčí si to asi špatně spočítala a dala onoho psa na druhé místo, takže Sam skončil na prvním místě pouze o jeden jediný bod před druhým psem. Paradoxem je, že majitelka a vlastně soupeřka je moje přítelkyně a na všech výstavách mě jako první vítala a také jako jediná, opravdu jediná mi pogratulovala k vítězství, nikdo ostatní z dalších umístěných mi nepogratuloval, kromě paní předsedkyně, která rozdávala diplomy a se kterou si také velmi dobře rozumím, ona jediná mi vždy v případných otázkách pomohla a často si spolu dopisujeme. Při vyhlašování výsledků a focení dali před Sama psa, který soutěžil ve třídě veteránů a čestné a umístil se na prvním místě, takže to ve skutečnosti na fotce pak bude vypadat jako, že Sam je na druhém místě. Další rozčarování bylo, když na pohárech, opravdu velkých a pěkných, nebylo vůbec jméno psa a ani umístění. Prostě Deutschlandsieger 2005 si může říkat všech deset psů. Jsem zvědavá zda se vůbec v německém zpravodaji objeví Samova fotka a zda také bude na německých internetových stránkách,protože asi tak před ¾ rokem jsem zasílala fotky obou mých psů paní co má na starosti klubový zpravodaj a internet, ale nikde se nic neobjevilo, prostě jsem nežádoucí cizinka, která si je dovolila obrat o ten nejvyšší titul.

Je opravdu s podivem, že pokud jsem měla na výstavách zahraničního rozhodčího nebo německého, který však úzce nespolupracuje s klubem či není jeho členem, tak oba psi byli na prvním nebo druhém místě a to dokonce z 9 či 7 jedinců ve třídě. Když však posuzoval člen EKW klubu, nikdy se dobře moji psi neumístili a první, než vůbec byli posouzeni, padla otázka odkud jsem a z jakého chovu jsou psi.

Závěrem bych ještě jednou chtěla tento super úspěch psa Casanova von Massow-Krummau a Agi vom Schneegraben zdůraznit, protože být prvním v zemi původu plemene se jen tak někomu nepovede a myslím si, že takových chovatelů či vystavovatelů u nás není moc.

Úplně na konec mi dovolte jen malou poznámku k závěrečným soutěžím na našich výstavách. Již hodně mezi vystavovateli, kteří se zúčastňují odpoledních závěrečných soutěžích jsou slyšet slova „stejně se jdeme zúčastnit do počtu a dělat jen křoví“ a mají vážení páni rozhodčí pravdu, protože zde to již většinou nezáleží na psu, ale na tom, kdo stojí za psem, a tak neustále vyhrávají a umisťují se ve všech soutěžích ti samí lidé a přitom mohou vystavovat i více psů. Myslím si spolu s dalšími vystavovateli, že by bylo mnohem spravedlivější vybírat vždy jiné jedince. Určitě by jste přiměli tím více lidí k účasti, vždyť v závěrečných soutěžích jde vždy ten nejlepší z určitého plemene, takže se nemusíte bát, že by jste vybrali nějakého špatného psa.

Všechno nejlepší, hodně zdraví a úspěchů všem přátelům psů a jejich mazlíčkům v Novém roce přeje
Ing. Miluše Jůzová