Milý Ježíšku
Vydáno dne 14. 12. 2006 (6112 přečtení)

Píšu Ti já, pes Ben z jihlavského útulku. Je mi 6 let a jsem hrozně opuštěný. Vůbec nechápu, co se stalo. Žil jsem si spokojeně se svojí paničkou, která mě měla moc ráda a říkávala mi, že jsem její krásný zlatý Beníček.

Jednoho dne ale moje panička onemocněla. Byla moc smutná, když mi říkala: "Pojď Beníčku, odvedu Tě do útulku, ale bude to jenom na pár dní". Já musím jít do nemocnice, ale neboj se, určitě se pro Tebe vrátím.

Bylo mi divné, že je tak smutná. Ale co, když říkala že si pro mě zase přijde, tak to musím těch pár dnů vydržet. Jsem přece velký Ben. Olíznul jsem jí ruku na rozloučenou a slíbil, že budu poslušně čekat.

Tak čekám. Každý den vyhlížím paničku, ale ona nejde. To mi ještě nikdy neudělala. Vůbec nevím co se to děje. "Paničko, přijď si pro mě!"

Místo paničky se na mě chodí dívat nějací cizí lidé. Jednou jsem je slyšel jak říkali "Chudák pes, panička mu umřela, už si pro něj nepřijde a on stále čeká a ještě je to takový tloušťík, toho nikdo nebude chtít". Co to říkají, že panička nepřijde, tomu nerozumím. Vždyť slíbila že přijde, mám tu na ni přece čekat.

Tak ubíhá den po dni, já stále čekám, ale panička nejde. Je mi tak smutno. Ale ne, nebudu brečet, a už vůbec ne před těmi štěňaty. Jsem přece velký Ben.

Někdy zavřu oči a zase vidím svůj domov a paničku, jak na mě volá. Bene pojď baštit! Nenechal jsem se nikdy pobízet, bašta, to bylo moje. Mistička byla vždy vzorně vylízaná, i přídavek jsem si vyprosil. Taky je to na mě vidět.

Lidi říkají, že jsem odporně tlustý. No, mě se to nezdá. Jsem sice trochu při těle, ale odporný nejsem, to ne. Naopak, když se na mě přijde někdo do útulku podívat, nejprve na mě jen tak koukne a chce jít dál. Já ale na něj vykulím ty svoje velký kukadla, zavrtím ocáskem a človíček se zastaví a dokonce si se mnou začne povídat. A já mu vyprávím o svojí paničce, jak na ni čekám a jak se mi stýská. Jak si tak koukáme do očí, najednou ten človíček povídá, Bene, vždyť ty jsi vlastně krásný pes, akorát jsi hodně tlustý. Ale to já přece vím, že jsem krásný, vždyť to mi pořád říkala moje panička.

No krásný, nebo ošklivý, vždycky dopadne stejně. Mě si nikdo nevybere!!! Přitom jsem takový pohodář, na lidi se směju celý den. A ostatní pejsky z útulku mám taky moc rád. A dokonce jsem už trochu zhubnul. Všichni mě chválí.

Ach jo lidi, mám já vůbec naději? Vždyť je mi teprve 6 let, život mám ještě před sebou a kromě té tloušťky jsem zdravý jako řípa. Ježíšku, prosím pošli mi páníčka, já už nechci být sám !!!

Čekám tady!

Anna Doležalová