PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ
Vydáno dne 01. 08. 2007 (73050 přečtení)

Kdo chce onemocnělého psa léčiti s úspěchem, nesmí tápati ve tmách, zkoušeti to i ono, nýbrž musí napřed rozpoznati druh nemoci, totiž seznámiti se s jejími příznaky.

Ovšem mohou býti příznaky některých nemocí podobné, ba úplně stejné a tu je pak třeba všímati si jich ještě pozorněji, aby se pravý stav onemocnění rozpoznal.

Nejobyčejnějšími příznaky onemocnění u psa jsou: sesmutnění, nechuť k pohybům, častá změna místo při poléhávání, mrzuté nebo náladové počínání si nebo alespoň neveselý vzhled. Tyto příznaky shledáme při každém onemocnění, začasté už i při nepatrné poruše zažívacích ústrojí.

Stupňuje-li se neklid psa, leká-li se, má nejistý, bloudivý pohled, pobíhá bez cíle, štěká-li nebo vyje vytrvale, nebo dokonce naříká, lze souditi na chorobu mozkovou. Příznaky tyto objevují se však také při cizopasnících ve střevech, při psince, při vzteklině i jiných nemocech. Při bolestném ochoření, ku př. žaludku nebo střev, kňučí pes bolestí. Ze vztekliny je podezřelý pes, který jeví snahu kousati, trhati, má sípavý štěkot, jeví snahu prchnouti nebo zhltnouti neztravitelné předměty, má kolísavou chůzi. Poněvadž však také při onemocnění tasemnicí, při předrážděném pohlavním pudu, ba i v případech, že nějaké cizí těleso vniklo psu do žaludku nebo do střev, nebo jen uvízlo mezi zuby a pes se ho nemůže zbaviti, jeví také příznaky podobné vzteklině, je pro vzteklinu hlavním rozpoznávacím znakem změněná tvářnost obličeje psa. Každý chovatel zná dobře pohled svého psa, je přívětivý a přátelský oproti pánovi i.u.psa jinak vůči cizím lidem zlého. Změní-li se pohled psa i proti pánovi v nepřátelský, zlostný a protivný, stupňuje se podezření vztekliny takořka v jistotu.

Při onemocněni mozku, mozkových blan, při psince, otřesení mozku, pří otravě omamujícími prostředky a po silné ztrátě krve dostavuje se úplná lhostejnost, bezvýrazný pohled, plíživá chůze, spavost a někdy i úplné bezvědomí, jakož i při zápase se smrtí.

Přechodné bezvědomí nebo závrať dostavují se po silném rozčilení nebo při velkých bolestech, mohou však také býti příznaky srdeční vady nebo jiných nemocí. Slabomyslnost a tupost dostavuje se jako následek ochoření mozku; může se u špatně vyvinutého psa zvrhnouti až v úplnou blbost, ale o té se zmiňovati nebudeme. Nikdo nebude chovati psa zakrnělého tělesně nebo duševně, protože takový není k potřebě.

Příznaky tělesné.

Pes, který byl jako štěně nedostatečně vyživován, má slabou kostru, úzký hrudník a špatně klenutá žebra. Má-li pes oteklé klouby, ztlustlá žebra v místech, kde chrupavka přechází v kost, zkřivené hnáty běhů, je to příznakem měkkokostnosti čili rhachitis. Při špatné výživě dostane pes zapadlé oči, málo vláčnou kůži; ztrácí-li však při těchto příznacích chuť k jídlu, lze souditi na některou vnější nemoc. Při všech vážnějších onemocněních pes rychle hubení. Je-li hubenění trvalé, lze souditi na tuberkulosu, chudokrevnost, vleklé onemocnění ledvin, rakovinu a j.

Změny na sliznicích a na kůži.

Nápadně bledá barva sliznice, ku př. spojivky oční, sliznice mordě a p., jakož i kůže břicha a vnitřní strany stehen může býti následkem silné ztráty krve, proto je příznakem vnitřního krvácení, nedokrevnosti, všech vleklých chorob, zejména chronického onemocnění ledvin, chorob žaludku a střev, tuberkulosy, rakoviny, hnisání atd.

Při těžkém onemocnění dýchadel, při zápalu pohrudnice a onemocnění osrdí bývají sliznice modročervené, kůže na břiše jen výminečně; podobně zbarvují se sliznice také při otravách. Žlutou barvu vykazují sliznice Při žloutence, při otravě kostíkem nebo shnilým masem a také při všech sdělných nemocech. Skvrny černé i při tom načervenalé přicházejí hlavně na spojivce oční při otravě fosforem nebo zkaženým masem. Při psince, ale také při místním ochoření oka nabíhá spojivka oční, má barvu živě červenou a při tom z oka teče. Vyhublí psi mívají ve vnitřním koutku oka krupicovitě nahromaděný hlen.

Při těžkém onemocnění jeví se kůže na těle suchou, tvrdou a křehkou; má-li pes horečku, je kůže horká; po silném krvácení nebo ve smrtelném zápase je studená. Za obyčejných poměrů se pes vůbec nepotí, ale vydává-li jeho kůže odporný zápach, říká se, že páchne „psinou" a objevuje se to při všech těžkých nemocech, zvláště při psince, otravě krve a nemocech se smrtelným koncem, avšak i psi stíženi kožními nemocemi nebo špatně v čistotě držení, mohou páchnouti nepříjemně.

Tak zvaná vodnatelnost kůže jeví se jako bledý, bez bolestný, chladný a měkký otok na visících částech těla, ku př. na prsou, na břiše, na nohou, na varlatech a je následek ochoření srdce, plic, ledvin nebo trvalé nemoci jiné. Podobné otoky vnikají nahromaděním vzduchu v okolí ran, hlavně na krku nebo na hlavě. Jedeme-li po takovém otoku prstem, uslyšíme slabé prasknutí. Při psince naskáčou někdy psu na břiše a vnitřní straně stehen malé červené skvrny, které pak přecházejí v uzlíky, později v puchýřky a stroupky a označují se jako „psí neštovice". Někdy zas na krku, ramenech a na zádech objeví se vyvýšeniny kůže velikosti čočky

až haléře, které někdy splynou ve větší boule a nazývají se „kopřivkou". Někdy zmizí samy, nebo se opětovaně objeví a zanechávají po sobě hnědé skvrny. Nemoc tato způsobena je buď cizopasníky nebo zevním vlivem chloupků kopřivy, housenek, bodením hmyzu atd.

Změny teploty těla.

Zevní teplota těla psa obnáší průměrně 37" C, vnitřní kolísá mezi 38 až 39° C. Štěňata mívají teplotu vyšší. Zvýšení teploty tělesné jeví se mrazením, zrychleným dechem, ochablostí, zrychleným tepem tepny, nechutí k-žrádlu atd. Objevuje se při všech zápalech vnitřních ústrojí, při větším hnisání, při ranách (horečka ran). Ubývá-li zvýšení tělesné teploty (horečky), je to znamením, že se pes uzdravuje. Snížená teplota těla dostavuje se při těžké ztrátě krve, při konci těžkých nemocí, chorobách mozku, při jistých otravách a často také při psince.

Změny tepu tepen a srdce.

Tep tepen je u psa rozdílný a mají na něj vliv rychlejší nebo pomalejší pohyby, rozčilení, strach, radost atd. U zdravého psa může býti v minutě 60 až 120 tepů. Tepnu ohmatáváme na vnitřní straně stehna, kde běží stehenní arterie. U zdravého psa je tep vždy živý, plný a na omak měkký. Zdlouhavý tep shledáme po jistých otravách, po krvácení, při žloutence, chorobách srdce a mozku. Rychlejší tep dostavuje se v horečce, slabosti srdce, chudokrevnosti, při různých bolestech a když chlopně v srdci dobře nekryjí. Nepravidelný tep zjistíme při srdečních vadách a při vleklých chorobách, v zápasu smrtelném a při zápalech žaludku a střev. Slabý tep je znamením tělesné slabosti vůbec a pak když zacpal přechází v zánět. V těžkých případech tohoto způsobu může býti tep docela neznatelný. S tepem tepen je souhlasným také t e p srdce, který ohmatáme na pravé i levé straně hrudníku, položíme-li plochou dlaň nedaleko za ramenem na dolejší třetinu žeber. Silnější tep srdce pozorujeme při náhlém rozčilení, při radosti, strachu, leknutí, po velkém tělesném namáhání. Tep srdce cítí se slabě nebo vůbec ne při úplné slabosti srdce, při konci smrtelných nemocí, při ztučnění srdce, zápalu osrdí a prsní vodna-telnosti; při této lze tep srdce nahmatati jen na jedné straně.

Změny na ústrojí zažívacím.

Při ochrnutí spodní čelisti nemůže pes zavříti hubu a tu je odůvodněné podezření, že je pes vzteklý a je proto třeba veliké opatrnosti. Jinak může tento úkaz nastoupiti také při vymknutí čelisti, těžkém úrazu mordy, zlomení čelistní kosti, pří cizích předmětech uvízlých mezi zuby; dále může nastati ochrnutí čelisti při psince, při nemocích sdělných, při jistých chorobách mozkových nebo po rozkousání silných, dutých kostí nebo jiných větších a tvrdých předmětů. Při vymknutí čelisti nedá se tato zavříti, ale v jiných případech zavřeme psu mordu hůlkou opřenou pod spodní čelist.

Opačně zas nemůže pes mordu otevříti, nebo jen nedokonale při hnulé křeči nebo zaroste-li mu některý kloub čelisti. Má-li pes v hubě nějakou bolest, ku př. bolení zubů, bolesti žvýkacích svalů nebo kloubů, nechce mordu otevříti. Odporný zápach vychází psu z mordy při zápalech v hubě, hnilobě v hubě, při vyžraných zubech, záškrtu, při jistých chorobách žaludku, zánětu plic a při těžkých onemocněních, když pes nemůže polykati slin a podržuje je v hrdle. Při otravách je z krku cítiti zápach dotyčného jedu.

Morda otevře se psu nejlépe pomocí smyček, jak je na obrázku naznačeno. Při zánětech shledáme na jazyku silný povlak, sliznice bývá oteklá a silně začervenalá, někdy i rozpraskaná nebo porušená otoky. Často bývá také jazyk zvětšený, z čehož lze také soudili na nějaký novotvar na něm. Při zápalu je jazyk silně červený, při zánětu je oteklý a modročervený, později modrošedý, někdy dokonce modročerný. Zánět jazyka může povstati zaškrcením cizím předmětem, obyčejně při nedbalém uvázání psa, ale může se objeviti i při psince, hnilobě v hubě a také z neznámých dosud příčin. Při ochrnutí jazyka leží tento nehybně v dutině huby, může však tento úkaz nastati také při psince a při nemocech mozkových. Nechává-li pes jazyk viseti z mordy bud v předu nebo po straně, je to jen jeho navyklý nezpůsob, který s ochrnutím nemá nic společného.

Silné vyměšování slin, které z koutků huby vytékají v pramenech; dostavuje se při všech možných onemocněních mordy, hrdla nebo jícnu, když se psu prořezávají zuby a při vzteklině. Ovšem nemusí to vždy býti příznakem vztekliny. Má-li pes v hubě ránu, jsou sliny krvavé, má-li v hubě hnilobný zánět nebo provalený otok, jsou sliny nejen krvavé, ale také odporně páchnou.

Má-li pes jakoukoliv poruchu v hubě, pozná se to hned dle způsobu, jak přijímá potravu. Činí to opatrně, zvolna a jen po malých kouscích. Jestliže těžko potravu polyká, nebo mu tato opět z mordy vytéká, lze souditi na záškrt, zúžení jícnu následkem otravy nebo při vzteklině, ale také může zúžení jícnu nastati otokem čípku, poraněním, křečí, novotvarem nebo při větším otoku na krku.

Chuť k žrádlu ztrácí pes při horečce, ale může docela přestati žráti při nemocech žaludku, nastuzení, otravě, při psince a jiných nemocech. Velkou žízeň jeví psi stížení nemocemi mě-chýře, vléklým onemocněním ledvin, vodnatelností břišní a silným průjmem. Při onemocnění žaludku zvrací pes potravu, ale také při otravě, nebo spolkl-li špičatou kůstku a konečně také po přecpání žaludku. Důležito je, jak vypadá obsah vyprázdněného žaludku. Zvrací li pes z prázdného žaludku, je zvrácená tekutina žlutá a žlučovitá. Vydávený obsah je krvavý, byl-li žaludek nějakým spolknutým předmětem poraněn. Při vleklém katarrhu žaludku je vodnatý nebo se podobá řídkému hlenu a při tom vydává nakyslý zápach. Páchne-li hnilobně, lze souditi na otravu zkaženým masem, silným jedem nebo rakovinu žaludku. Páchne-li jako výměty, má pes nějakým předmětem ucpané střevo; páchne-li po česneku, je tu otrava fosforem. Průjem dostavuje se z různých příčin; zácpa přichází při ucpání střeva, změtení střev, při otoku střev, při nahromadění cizopasníků ve střevě, při otoku řitě, rakovině řitě atd. Střídá-li se zácpa s průjmem, je to příznakem katarrhu střev.

Při tomto, jakož i při horečce obsahují pak výměty množství neztrávené potravy. Také tvar výmětů bývá při onemocnění změněný, buď vodnatý, nebo hlenovitý, dokonce i krvavý, bylo li poraněno střevo. Ve výmětech je možno pozorovati také cizopasníky odcházející z útrob psa na venek. Při zápalech střeva, řiti, po polknutí špičatých předmětů má pes bolestivé nucení, a bude často třeba pomáhati psu prstem omočeným v oleji nebo ve vodě, zejména nemůže-li pes vynutiti ze sebe nějakou špičatou kůstku, která mu při nucení působí bolest, a proto takový pes často nucení zanechává.

Nos (čenich) zdravého psa je vlhký a studený; má-li pes nosní katarrh čili rýmu, horečku nebo těžší vnitřní nemoc, má nos suchý, svrasklý a teplý. Po trvalém výtoku z nosu bývá nos naběhlý, začervenalý a hlavně na nozdrách bolavý. Teče-li psu z nosu, je to vždy příznakem ochoření. Při silné rýmě je výtok z počátku jasný, vodnatý, později hlenovitý, konečně hnisovitý; při vléklém katarrhu nosu je hustý, lepkavý, sklovitý, lípne se v nozdrách a rozbolaví je. Při psince je výtok žlutavý, zelenavý a někdy spatříme v něm krvavé žilky. V tom případě teče psovi také z očí hnisavá tekutina.

Má-li pes dostati rýmu, má v nose svrbění, kýchá a drbe si čenich tlapkou. Krvácení z nosu dostavuje se po uhozeni na čenich, na počátku silné rýmy, při otocích v nose a při psince. Dýchá-li pes sípavě nosem, mohou to býti v nose polypy, ale úkaz tento objevuje se také při psince.

Štěkot psa je při ochoření hlasivky drsný, sípavý. Podle Okolností může pes i hlasu pozbýti. Kašel je příznakem onemocnění dýchadel, ale pes kašle také při onemocnění hlasivky, pohrudnice a při tuberkulose; při této nebývá však zakašlání příliš časté. Pravidelný dech psa vykazuje 12 až 28 výdechů za minutu; mladší a menší psi dýchají rychleji; uběhlý pes dýchá zrychleně Otevřenou hubou a s vyplazeným jazykem, v takovém případě vydechne za minutu 80 až 120krát.

Změny na močovodu a údech pohlavních. Má-li pes na žaludu nebo na pokožce ránu, otok nebo novo-tvar, kape mu ze šourku sklovitý nebo hnisovitý hlen. O tom se přesvědčíme, když psovi přetáhneme pokožku zpět až za žalud. Tu můžeme zjistiti dvě okolnosti. Buď se pokožka za žalud přetáhnouti nedá, což je následek zúžení pokožky, které zůstalo po kdysi zapálené pokožce jako trvalý následek a zove se phimosis; nebo zůstává pokožka stále přetažená za žaludem, protože šour je silně oteklý, a případ tento zove se paraphimosis. Nemůže-li pes močiti, je třeba do močovodu vpraviti katheter, ale to musí provésti jen zvěrolékař. Jedná se tu bud o močové kaménky, které musí vyoperovati zvěrolékař, nebo o zúženi močovodu následkem zápalu měchýře, novotvary v měchýři nebo o otok žlázy předstojné. Tato žláza nachází se na ústí měchýře na počátku močovodu, tedy ještě uvnitř pánvice a můžeme ji ohmatati prstem vsunutým do konečníku, kde ji shledáme na dně pánvice, tedy pod konečníkem. Je-li žláza tato oteklá, může se jednati o její bolestivé zvětšení, o zápal nebo o rakovinu.

Močí-li pes velmi často, je to příznakem ochoření měchýře. Při velké horečce, ochoření srdce, při otravě nebo silném průjmu bývá močení velmi řídké nebo může i přestati docela. To stává se zejména při vážných onemocněních ledvin. Odchází-li moč jen v kapkách, je tu těžká nemoc měchýře. Barva moči je různá dle potravy a nápoje; v horečce je vždy tmavší; při nemocech ledvin, při cukrovce a u rekonvalescentů po těžké nemoci bývá bledá a jako voda bezbarvá; žlutavá nebo hnědá při nemocech jater a dvanácterníku; zelenavá nebo černavá při otravách a krvavá při těžkých zápalech ledvin, při jistých otravách, silném katarrhu měchýře, poranění ledvin nebo měchýře, při těžkém vnitřním poranění, ku př. uhozeni, kopnutí, přejetí a p.

Změny na soustavě nervové.

Při nemocech mozkových shledáváme poruchy vědomí od lhostejnosti až k spavosti, podobně při otravách, žloutence, psince a jiných nemocech sdělných. Závrať nebo mdloby dostavují se po silném rozčilení, vadě srdeční a při mnohých nemocech. Při těžkých otravách a v pozdějším stavu nemocí mozkových a míchy dostavuje se úplná bezcitnost oproti bodení jehlou nebo polití studenou vodou; jeví-li se bezcitnost jen na jistých částech těla, je to příznakem ochrnutí nervů. Přecitlivělost nebo dráždivost objevuje se na počátku zápalu míchy. Ochrnutí jednotlivých svalů nebo celých jejich skupin ukazuje na poruchu celé nervové soustavy. Důležitým příznakem jsou křeče. Škubání svalů, které se rozšíří po celém těle a po nějaké chvíli zase přestane, je povahy epileptické a dostavuje se při psince, při různých otravách, při otřesení nebo zápalu mozku, při prořezávání zubů u štěňat a také při nahromadění cizopasníků v útrobách. Křeče tyto jeví se nejlépe při padoucnici čili epilepsii. Posunčinou zove se jisté pravidelné škubání nebo chvění svalů, které může býti trvalé, ale také jen přechodné a objevuje se při psince a jistých nemocech mozku. Jiné takové poškubování nazývá se francouzsky „tic". Při těžké otravě strychininem, při padoucnici, u psic při štěnění, někdy i při kojení štěňat dostavuje se křeč, která může trvati několik hodin, ba i několik dní, a která postihuje buď jednotlivé svaly nebo celé svalové skupiny a nazývá se křečí ztrnulou. Při vysoké horečce, pak u psů nepřiměřeně krmených nebo těžkou nemocí sesláblých a u psů starých dostavuje se chvění svalů. Při ochoření malého nebo velkého mozku shledáváme u psa jisté nucené pohyby; buď že couvá nebo bez příčiny dělá několik kroků do předu, hmatá nohou nejistě kolem sebe a sem tam se potácí.