Tresty
Vydáno dne 20. 03. 2009 (6206 přečtení)

Pes, zvláště mladý, má sklon k přečetným nectnostem a neposlušnosti. Proto se trestání mladých psů vyhnouti nemůžeme. Jest jenom naší povinností trestati rozumně, účelně a přiměřeně vzhledem k velikosti a druhu provinění, individualitě a hlavně temperamentu psa.

Abychom jednou pro vždy měli výraz své nespokojenosti a nevole, jemuž pes dobře rozumí a kterým ho při každém špatném kroku můžeme bez námahy uvésti do správných kolejí, je nutno zvyknouti ho od mládí na nějaké slovo, kterým svůj nesouhlas s jeho počínáním projevujeme. Dobře se osvědčuje slovo - povel: „Fuj!" Ale i jiný povel, jako: „Nesmíš!", případně ostré zavolání psa jménem, může býti stejně účinný. Jest to věcí zvyku. Hlavní jest, abychom používali povelu jediného a ve vhodném okamžiku, aby tento povel byl krátký, ale sluchově (zvukově) hodně působivý fa abychom jej vyslovili tónem, vyjadřujícím nevoli nad všechnu pochybnost. Pes totiž naprosto nerozumí významu slova, on jenom vnímá a chápe formu tónu a je-li tato břitká a úsečná, cítí, že jsme nespokojeni a zlobíme se.

Tedy to je první stupeň trestu. Přísně modulovaný hlas. Jsem přesvědčen, že jest mnoho psů, hlavně fen, tak zv. měkkých, na které tato zásoba trestů úplně postačí a ostře vyjádřená nespokojenost pánova je v pravém slova smyslu zahanbuje a deprimuje. Zblázniti se mohou radostí, když uslyší od pána zase přátelské slovo.

Přísně promluvené slovo nevole doprovázíme pak při větších přestupcích přísným a hlubokým pohledem přímo psu do očí. Málokterý pes snese náš přísný, vyčítavý pohled a lze na něm pozorovati, že si přímo oddychne, když přísnost z našich očí vymizí a vesele vyskočí, jako by se sebe střásl bůhví jakou tíži.

Dalším trestem jest ponechání psa delší dobu v přesné poloze: sedni, nebo: lehni, uzavření psa v ohradě, uvázání k boudě, uvázání k vysoko upevněnému kruhu, aby si nemohl lehnouti. Konečně můžeme psa trestati i postem, který může potrvati až 24 hodiny.

Uhoditi se pes zásadně nesmí!

Ze své zkušenosti pak doporučuji ty druhy trestu, kde se pes trestá sám a nemá ani nejmenší potuchy, že byl trestán pánem.

Je to v prvé řadě stahovací ostnatý obojek pro psy, kteří nechtějí klidně choditi u nohy, táhnou a nebo zůstávají zpět. Správně konstruovaný ostnatý obojek zadrhne se při každém výstředním pohybu psovi těsně kolem krku a ostny obojku ho bodají. Při návratu k noze a klidné chůzi u ní pes pak obojek na krku téměř necítí. Byv ostny obojku několikráte poučen, pozná brzo, že obojek bodá pouze, vzdaluje-li se od pána a záhy chodí vedle nohy zcela poslušně a klidně. Podobnou methodu doporučuji u psů, kteří sbírají odpadky a zbytky potravin po ulicích a na smetišti, a přijímají potravu od cizích osob, jakož i těch, kteří propadají lovecké vášni. V terénu pohodím, případně poněkud zakryji kus opečeného masa, ovinutého obnaženým drátem, který je připojen na indukční přístroj, obsluhovaný na vhodném, skrytém místě mým pomocníkem. Jdu se psem na procházku kolem pohozené lahůdky a dovolím mu zakousnouti se do ní. Jakmile se vlhká sliznice mordy dotkne nabitého drátku, pocítí pes mohutnou elektrickou ránu a naříkavě zaštěkne. V tom okamžiku musím pak jadrně vysloviti nevoli vyjadřující povel: „Fuj!" V zápětí však jest nutno psa starostlivě prohlédnouti, politovati ho a dáti mu z kapsy lahůdku, stejnou s tou, kterou našel pohozenou na zemi a která mu ublížila, aby poznal, že mezi soustem nalezeným a podaným mu pánem je veliký rozdíl. Podobně postupujeme s cizí osobou, kterou požádáme, aby psu podala maso, omotané nabitým drátem, nebo psu připravíme setkání se živým králíkem, obaleným proudem nabitou drátěnou síťkou. Ručím za to, že více než dvakráte si žádný pes pohozeného neb cizí osobou podaného sousta chutné potravy nevšimne a zvěři, ba i drůbeži se zdaleka vyhne. U psa, který se rád toulá a na zavolání vrací se pouze pomalu a nerad, doporučuji pak uvázati ho po provinění v poli nebo v lese ke stromu nebo jinému předmětu bez jakéhokoliv mluvení, vzdáliti se od něho a ponechati ho půl hodiny, případně i hodinu o samotě. Nutno se vzdalovati ve směru vanutí větru, aby nás pes i ze zdánlivě dobrého úkrytu necítil. Nářek, jaký pes spustí, je srdcervoucí, poněvadž prožívá silný a působivý dojem opuštěnosti. Pán, který nahrazuje psovi smečku a je mu proto vším, ho opustil - a pes správně a brzy vycítí, že byl pánem opuštěn a zavržen pro neposlušnost Je to jeden z nejpůsobivějších a největších trestů. Nesmí se jej proto používati často a nesmyslně, aby na své působivosti neztratil.

Cvičí-li cvičitel se psem volným, který se od něho vzdálil, nepobíhá za ním, ani ho k sobě neláká, nýbrž ostrým zavoláním psa na sebe upozorní a utíká (vzdaluje se) od psa v čistě opačném směru. Když vidí, že pes ho následuje, klekne nebo lehne si a příchodu psa vyčkává. Pro psa se nikdy 'nevrací. Jakákoliv brutálnost musí býti z trestních prostředků moderního cvičitele vyřazena a karabáč do cvičného výstroje vůbec nepatří. Pes nesmí se vychovávati v otroka, který poslouchá proto, že se bojí, nýbrž v oddané a věrné zvíře, přítele, který poslouchá ochotně proto, že svého pána miluje a je šťasten, když mu může vyhověti. V psu zotročeném vzbouří se časem působením mocných vlivů jeho přirozenosti a touha po svobodě, a potom často zklame.