Právě tak jako je pes za neposlušnost a špatný výkon kárán,
musí za každý dobrý výkon a za projevenou dobrou vůli pánu vyhověti býti
pochválen a k další práci povzbuzen.
První a nejjednodušší pomůckou bude zase hlas. Správně
modulované, sytým a příjemným hlasem pronesené a naši spokojenost vyjadřující
slovo pochopí pes velmi brzo. I zde je dobře zvyknouti psa na stále stejný
projev spokojenosti a pochvaly. Hodí se k tomu výraz: „ták - je dobře", anebo
podobný.
Doplníme-li pak efekt této pochvaly zvukové ještě hlubokým
přátelským pohledem, úsměvem, případně i pohlazením nebo popleskáním, získáme
si psa úplně. Nebude se moci ani dočkati nového a nového úkolu, aby splniv jej,
byl znovu pochválen.
Pro výcvik mladých psů je dobře používati jako odměny
lahůdky. V žádném případě však nesmí lahůdka býti příčinou dobrého výkonu psa
dospělého. Psům, kteří s radostí aportují, skáčou, běhají, koupou se atd.,
popřejme za odměnu takovýto oblíbený výkon a tím odměníme je nejlépe a při tom
účelně.
Nedoporučuji, aby se cvičitel za odměnu se psem nemístně
mazlil a dovolil mu na sebe skákati. Pes si brzo na tento příliš přátelský
poměr zvykne a jen těžko se mu později odnaučuje. Může to míti i následky
horší, že totiž s příchodem absolutní discipliny jeho láska k pánovi ochabne.
Rozumná pochvala nic nestojí a pes na ni žárlivě čeká. Proto
jí nešetřme a chvalme psa za každý dobrý výkon.
Cvičení
Pod jménem vycvičený pes si představuji psa, který určitý
výkon, jemuž byl naučen, perfektně provádí:
1. kdy já chci,
2. jak já chci a
3. kolikrát já chci
Koná-li to pes, je jisto, že poslouchá, čili je vycvičen
perfektně. Cvičitel musí se snažiti docíliti tohoto výsledku u základních cviků
poslušnosti perfektně a nesmí přikročiti ke cvičení dalšímu, pokud cvik
dosavadní pes takto nekoná.
Vzhledem k tomu jest nutno bráti na cvičení pouze psy, kteří
předpokladům perfektní práce vyhovují a vyloučiti psy slabé, neduživé, dočasně
indisponované, háravé feny, tvrdohlavé umíněnce atd.
Cvičiti je budeme brzo ráno za rosy a při čistém, zdravém
vzduchu. Učiníme tak proto, že pes jest tělesně i duševně po nočním spánku
svěží, ranní rosa dobře udržuje stopu a čistý, svěží vzduch přispívá nemalou
měrou k dobré náladě psa i cvičitele. Ranním cvičením vyhneme se také
pozdějšímu slunečnímu úpalu, za kterého pes brzy umdlévá a v práci ochabuje,
jakož i zvýšenému ruchu v přírodě, který na výcvik nepůsobí nijak příznivě.
Zásadně cvičíme se psem hladovým. Trvá-li cvičení déle, dáme mu příležitost
osvěžiti se několika doušky čerstvé vody, napíti se však podle libosti mu
nedovolíme, a to zvláště ne tehdy, jedná-li se v dalším pokračování cvičení o
běh, skoky a pod.
Po návratu domů si pak sami psa nakrmíme a napojíme. Chyba
jest, nachází-li pes při návratu domů potravu již v kleci připravenou. Správné
je, aby mu ji cvičitel donesl sám. Pak pes v potravě vidí odměnu za vykonanou
práci a nikdy ho nenapadne hledati doma potravu dříve, než se s ním cvičitel
vrátí a donese mu ji.
Pro cvičení volíme terén tichý, co možná málo frekventovaný a
chráněný. Ovšem, že podle druhu výcviku buď rovný, hornatý, přehledný,
porostlý, vodnatý a pod.
Cviky průpravné mají se konati v prostoru třeba menším, avšak
uzavřeném (oploceném), aby pes nemohl uniknouti. Je velmi důležité, aby pes
možnost uniknouti vůbec nepoznal. Není-li nám možno cvičiti psa na takovémto
místě, musíme ho pro začátek držeti stále upoutaného na dlouhém vodítku. Je
dobře, když v rayonu o ploše 1 km2 necvičí , více než jeden pes. Prostor
cvičení je nutno často měniti, aby pes jednak poznal různý terén, a jednak aby
v jednom rayonu příliš nezdomácněl, poněvadž v krátké době stane se mu mnohé
známým, leckde také už zanechal svou visitku, a jeho mysl, která se má věnovati
vážné práci, se rozptyluje. Pes jest sváděn k lajdáctví a neposlušnosti.
Výstroj, které pro cvičení psa používáme, má býti pohodlná, aby psa neškrtila,
ne však veliká, aby se se psa nesmekala. Každý pořádný cvičitel potrpí si
zajisté i na to, aby pes byl ustrojen nejen prakticky, ale také vzhledně a
pěkně.
Aby cvičení byl dán pevný a neměnící se základ, jest nutno
uvědomiti si, že pes nesmí býti uváděn v nejistotu a omyl každou chvíli
měněnými povely a cvičitel, který chce, aby mu pes opravdu rozuměl, je povinen
používati pro určitý výkon stále jednoho a téhož povelu. V tomto ohledu musíme
býti naprosto důslední, nepřiváděti psa zbytečně do rozpaků a nepromyšleným
komolením povely nekomplikovati.
Jest trapné podívání na psa, na kterého se povely nerozumného
cvičitele přímo sypou a chudák pes naprosto nechápe, co vlastně cvičitel od
něho žádá.
Pokud se jedná o povely samotné tvrdím, že si je může každý
stanoviti sám. Jedná se jenom o to aby je neměnil, aby byly úsečné, řízné a
zvukově působivé, a nevyznívaly podobně si navzájem. (Na př.: „Hlídej" a
„Hledej") .
Při nácviku určitého výkonu jest nutno hlavně z počátku povel
artikulovati a řekl bych vyzpívati ho zvolna, příjemně a hravě, a tak učiti psa
vykonati příslušný cvik způsobem i povelem hravým. Souběžně s tím, jak pes
chápe a výkon koná perfektněji, se tón povelu zostřuje, až z něho časem zbude
pouze energicky pronesený suchý a řízný povel.