V nepřehledném terénu, hlavně v lese, pak za mlhy a za
noci, ve vánicích atd., může se snadno státi, že strážce může býti přepaden
z bezprostřední blízkosti. To je však vyloučeno, má-li s sebou dobře
vycvičeného a dobrým čichem vybaveného psa, který při příznivém větru větří nepřítele na vzdálenost 1/3 km, často i více, a svého pána na příchod cizí
osoby upozorní.
Nedělá to nikdy štěkáním, nýbrž způsobem naprosto
nehlučným.Jest to vlastně jakýsi druh hlídání, až na to, že vedoucí je se
psem stále pohromadě. Pro vojsko v poli má tato služba neobyčejný význam.
Postup výcviku:
Už v mládí a hlavně v době výcviku v poslušnosti musíme pamatovati na to,
aby se pes na povel odnaučil štěkati. Bdělým a ostražitým jest každý pes
vrozeně a bude-li svým pánem k bdělosti povzbuzován, neujde jeho pozornosti
ani závan větru.
Psa, který těmto požadavkům vyhovuje, odvede cvičitel za
soumraku do terénu lidmi málo frekventovaného, nechá ho sednouti a sám se
chová tak, jakoby byl na stráži. Občas povzbuzuje psa k ostražitosti slovy:
„Pozor - hlídej!" Asi po jedné hodině přibližuje se proti hlídce pomocník,
za kterého si zvolíme cizí, psu úplně neznámou osobu. Cvičení nařídíme tak,
aby pomocník s počátku přicházel po větru, t. j. ze směru, odkud vítr vane.
Při prvních cvičeních chová se pomocník nenucené, spíše nápadně, nežli
opatrně, aby pes měl pro začátek úkol usnadněn.
Cvičitel ví, kdy a s které strany pomocník přijde a proto
psa upozorňuje za stálého povzbuzování na tento směr. Za příznivých
okolností ucítí pes pomocníka již na 200, často i až na 500 kroků, což
projeví povstáním a silným nabráním vzduchu do čenichu ze směru, odkud
příchod cizí osoby větří. Cvičitel jej za to chválí a jeví-li pes neklid,
tichým domlouváním ho uklidňuje. Každý pokus zaštěkání rázně potlačí. Když
se pomocník přiblíží na doslech, drží cvičitel psa pevně na šňůře,
upozorňuje ho na cizí osobu, štěknouti mu však nedovolí. Důležité je, aby po
skončeném cvičení pán s pomocníkem přátelsky nerozmlouval, aby v psu byl
vypěstován dojem, že osoba, která se blíží terénem z určité strany, jest
jemu i pánovi společným nepřítelem. Cvičení má velmi rychlý průběh a
překvapující výsledek. Toto cvičení lze snadno sloučiti s depešováním, a
potom může takto vycvičený pes prokazovati vojsku v poli služby zvláště
výborné.
Pes na hlídce
Toto použití psa je čistě analogické s předchozím, jenže
pes nestojí na stráži na místě, nýbrž proniká s hlídkou do cizího, neznámého
a nepropátraného terénu. Použití psa spočívá v tom, že revíruje asi 50 kroků
před hlídkou a zvětřil-li přítomnost cizích osob, vrací se k hlídce a
nehlučným způsobem ji na blízkost cizích osob upozorní. K tomuto výcviku
nehodí se ovšem pes každý. Musí uměti výborně revírovatí a hlásiti, a v prvé
řadě musí to býti pes naprosto poslušný, netoulavý, odolávající jistě a
spolehlivě všem vnějším svodům. Ke svému pánu musí se vraceti rád a výsledek
svého revírování musí mu uměti vyjádřiti.
Postup výcviku vylíčil jsem ve stati „,O revírování".
Úspěchů, kterých bylo docíleno se psy strážci a pátrači, jest nepřehledná
řada a jedině ti jednotlivci, kteří byli jich očitými svědky, dovedou psy v
tomto ohledu řádně oceniti a ti velitelé, kteří svěřené oddíly uchránili
zásluhou psů před překvapením a zničením, spatřují v nich nepostradatelné
pomocníky v boji, a české kynologii naskytuje se zde krásná příležitost k
záslužné a účelné práci, převzíti již v míru péči o válečného psa a pomoci
tak k docílení soběstačnosti vojska na tomto důležitém poli.
-- Konec --