Několik praktických pokynů držitelům psů z vlastní zkušenosti
Vydáno dne 01. 01. 2013 (5761 přečtení)

I. Něco o plemenění psů

Nikdy neponechejme si k chovu zvířat se vrozenou tělesnou chybou. Dbejme toho, aby fena na chov neměla těchže chyb jako pes.

Vždycky, nežli fenu dovedeme ke psu, prohlídneme ji důkladně. I sebe lepší a vyhlášenější pes mívá malé chybičky. Má-li náhodou naše fenka tytéž nedostatky, bude je míti potomstvo v míře zdvojené.

Kdo chová psy pro potřebu, nechť je plemení jen ze zvířat potřebných. Tak na př. při Airedale-terrierech dbejme toho, zda chovná zvířata dobře útočí při práci na muži. Víme totiž, že mnozí psi této rasy nedovedou pořádně útočiti. U německých vlčáků pátráme, není-li plemenný pes bázlivý, neboť tato vlastnost dědí se u vlčáků velmi snadno.

Psa nepřipouštíme k fence příliš brzy. Je-li v půldruhém roce dobře vyvinutý a silný, můžeme ho tu i tam upotřebiti k páření. Ve věku dva a půl roku můžeme ho k tomu použiti již častěji. Rozumí se samo sebou, že takového psa musíme krmiti zvláště dobře a doporučuji jako znamenitou přísadu krmiva dobré suchary.

Začnou-li se fenky poprvé běhat a jsou-li už dostatečně vyvinuty, byť i nebyly úplně vzrostlé, možno je klidně nechat spářit. Nemusíme se obávati, že by se tím zarazila ve svém vývinu, naopak, učinil jsem častokráte právě opačnou zkušenost.

Než se začnou fenky běhat, jeví už 3 - 4 neděle předem některé známky. Fenka si hraje zvláště živě a velmi často staví se při tom do posice, již zaujímá pes při páření. Pak se objeví krvácení, jež trvá obyčejně 9 - 10 dní a po něm je fenka psům povolná. Fenka je tenkráte k páření zralá, nabízí-li se sama psům a klade-li při tom ohon stranou. Projeví-li takto svou zralost, je dobře počkati ještě a teprve asi 2 - 3 den ji připustili, při čemž jedno spáření úplně stačí. Zjistil jsem, že dvě zvířata, svedená za účelem spáření, nejrychleji se dorozumí nepozorujeme-li jich. Jakmile pes uvázl, dáme pozor, aby nebyla fenka příliš neklidná, a eventuelně ji podržíme. Zvířata nesmíme od sebe odtrhovati násilně, protože právě v této chvíli nastává oplození.

Před spářením dejme zvířatům dosti volného času k ulehčení, pak jistě spáření samo provede se mnohem dříve.

Psa nemáme nikdy vésti k fence, jež bydlí v tomže místě nebo v blízkém okolí, nýbrž vždy fenku ke psu. Pes totiž podnikal by pak zálety ke všem fenkám z okolí a stal by se z něho tulák. Po spáření nenechme psa na ulici nikdy bez dohledu. Rovněž nikdy nedovolme fence, třeba sebe poslušnější, aby v době, kdy se běhá, volně pobíhala po ulici. Potřeba lásky je u ní v této době tak mocná, že jakmile ucítí v blízkosti psa, zapomene na všecky povinnosti k pánu. Po spáření dopřejme oběma zvířatům klidu a vody.

Březí fence popřejme dostatečného pohybu. Nesmíme jí však přepínati a zvláště v posledních nedělích nedovolme jí skákati. V této době dostává zvláště silnou stravu. I zde doporučuji dobré suchary. Fenky vrhnou po devíti nedělích. K snazšímu orientování připojujeme přehlednou tabulku, z níž si každý může vypočítati, kdy asi fenka vrhne.

10 dní před vrhnutím vykážeme fence místo, k tomu určené. Podlaha budiž suchá, nejlépe z hladkého dřeva, postlaného dobrou slámou. Fenka pravděpodobně slámu shrabe a bude raději líhat na holých prknech. To jí beze všeho dovolíme, neboť mláďatům nikterak neuškodí, narodí-li se na holém prkně. Při porodu a několik hodin po něm nechrne fenku v klidu. Dejme jí na dosah dosti vody, pokrmu jiného si v prvé chvíli tak jako tak nevšimne.

Po dobu kojení nestřídejme fence potravu. Štěňata, pokud má fenka sama dost mléka, nepotřebujeme přikrmovati. Dobře živená fenka se šesti štěňaty je s to poskytnouti jim po šest neděl sama dosti potravy. Největší chyba dělává se při štěňatech, že se jim podává příliš mnoho potravy. Dokonce se mnozí radují, když malí tvorečkové nacpou se tak důkladně, že vypadají jako kuličky a sotva lezou. To jsou ovšem naprosto zvrácené představy o výživě psů.

Nedovolme nikdy, aby se štěňata vykrmila jako čuníci. Dejme jim méně jídla najednou, za to však častěji. Nejlépe se pro ně hodí přípravky továren pro výrobu psích sucharů, určené přímo štěňatům. Přípravek smísíme pak s masitou kaší. Přípravků pro štěňata je dosti, u nás se však nevyrábějí a nutno je odebírati z Německa. Začneme-li štěňata přikrmovati, smísíme specielní přípravek pro štěňata s kaší z umletého svařeného masa tak, aby vznikla tekutá kaše. Nádobka, z níž štěňata žerou, nebudiž příliš vysoko, sice do ní nedosáhnou. Potrava budiž vlažná. V prvých třech dnech krmíme jen jednou, v dalších třech dnech dvakrát, pak čtyřikrát denně. Když jsme krmili tímto způsobem štěňata 10 - 14 dní, můžeme potravu trochu obměňovati. Při jednom krmení můžeme dáti žrádlo suché, v malých kouscích, podruhé dáme ovesné krupky s masitou omáčkou (kaší), do niž nakrájíme malé kousky masa, tu i tam dáme též rýži s masitou kaší. Jednou denně přidáme dobré suchary. Štěňatům nesmí ovšem nikdy chyběti čerstvá voda.

Po šesti měsících omezíme krmení na třikrát denně. Dáme v této době též obyčejné psí suchary a co nejvíce telecích kostí. Do 12 měsíců setrváme při třech krmeních denně, pak omezíme jen na dvě.

Do psince postavíme nějakou bednu tak vysoko umístěnou, aby fenka mohla sice do ní vlézti, ale štěňata za ní nemohla. Fenka totiž potřebuje tu i tam také klidu a oddechu od svých potomků.

II. Poznámky k chovu psů

Všeobecně obývá náš čtyřnohý přítel svou boudu. Psí bouda nechť má rovnou, hladkou podlahu a je dosti veliká, aby její obyvatel mohl se v ní pohodlně natáhnouti na všecky čtyři. Soudek, jehož se tak často užívá jako psí boudy, se k tomu naprosto nehodí, protože se pes v něm nemůže protáhnouti podle své chuti. Stěny budky buďtež dobře utěsněny. Budka nechť je teplá a tak zařízena, aby se dala dobře čistit. Střecha její má přesahovati v předu aspoň o jeden metr, aby při deštivém počasí nebyla půda před vchodem rozmoklá. Také aspoň dva metry do čtverce před budkou a vedle ní má býti půda tak tvrdá, aby při dešti příliš nezměkla a pes si nezašpinil příliš své místo.

Dorostlého psa krmíme nejraději kuchyňskými odpadky. Nedostačují-li, lze s výhodou upotřebiti ovesné mouky, kukuřičné mouky a rýže, k nimž se přidá trochu masa. Psi rádi žerou brambory dobře rozmačkané a přidané k ostatní potravě, ale nekrmíme jimi příliš. Chceme-li, aby naši psi dobře a pravidelně zažívali, dejme jim denně několik psích sucharů a to nejraději z rána. V poledne dáme jim hlavní jídlo, k večeru nic.

III. Ošetřování nemocných psů

Majitelé psů nejvíce se obávají psího moru. Velmi často nejde však o mor, nýbrž o zápal plic. Mluvívá se pak o plicním moru, ale název ten je falešný.

Zánět plic poznáme dle kašle a dle hnisavých nánosů v oku. To je prvý stupeň nemoci. V dalším průběhu vidíme hnisavý výtok z nosu a jako třetí stupeň označujeme nechutenství, krátký nepravidelný dech, všeobecnou ochablost a vysokou horečku. Jakmile u psů zjistíme nosní výtok, hned je léčíme horkými koupelemi. Lázeň je 36° C teplá, psa do ní postavíme až po hlavu a přiléváme horkou vodu, až se lázeň ohřeje na 40° C. Lázeň trvá 10 minut, koupelna musí býti dobře vyhřátá. Psa po lázni dobře otřeme, až je zcela suchý, pak ho zabalíme db teplých šátků, položíme do bedny a postavíme na vyhřátá kamna. Po dvou minutách vyjmeme ho z bedny, necháme ho Však stále ještě ve vytopené místnosti, není-li ovšem teplé, slunečné počasí. Poležení na suché, měkké podložce na slunci dělá každému psu znamenitě. Lázeň ordinujeme ob den.

Vlastní mor přichází u psa mnohem řidčeji, než zánět plic, a lze ho srovnati asi s tyfem. Dostaví se časté, úporné průjmy, smíšené brzo s krví, nechutenství, slzení očí a vysoká horečka. Později ukáže se celková ochablost, křeče a nervosní záškuby, jež eventuelně zbudou psu pro celý život, í při této chorobě doporučují se horké lázně a pak „Magnesium superoxyd" (kysličník horečnatý), s nímž jsem docílil nejednoho pěkného výsledku. V každém případě se ovšem výsledku nedoděláme a pochybuji, že bychom kdy našli bezpečný a neomylný prostředek proti této nemoci, právě tak jako je neznáme u mnohých nemocí lidských. Proti smrti neznáme zkrátka žádné medicíny.

Nemenší hrůzu budí často v majitelích psů svrab, ač neprávem. Každý svrab či prašivinu lze dobře vyhojiti, ale musíme celou věc vzíti důkladně do ruky. Nejbezpečnější, nejlacinější a nejpohodlnější prostředek proti svrabu je praeparát „Medol" nebo ,,Creolin". Opatříme si nějaký nepotřebný kbelík, tak velký, aby v něm pes mohl pohodlné státi a připravíme si lázeň tak, že zředíme 2 litry medolu nebo creolinu dvaceti litry vody. V této lázni důkladně drbeme psa, nejlépe rukou, po celém těle 10 minut. Malým kartáčkem, jejž namočíme do tekutiny a pak lehce odcákneme, vydrbeme psu hlavu. Dbejme však, aby nepřišlo nic do očí! Neškodilo by to sice, ale protože to silně štípe, nedržel by nám pes tak klidně, jako dosud. Po lázni připravme psu čistou slámu, v níž by se mohl vyváleti. Psa jinak osušit nesmíme.

Lázeň opakujeme ob den čtyřikrát, pak každý týden dvakrát. Pokračujeme-li tímto způsobem 3 - 4 neděle, buďme jisti, že se pes dokonale vyléčí. Lázeň možno ponechati touž po celou dobu léčení a upotřebiti ji i pro jiné psy. Tím se léčení ovšem velmi zlaciní. Rovněž jest nutno několikráte důkladně desinfikovati creolinem psovu boudu.

Také proti různé havěti se medol a creolin osvědčují znamenitě a to i v roztocích zředěnějších. Rovněž hodí se creolin jako desinfekční prostředek na rány, protože není vůbec jedovatý.

Po medolových a creolinových lázních rychle dorůstá psu srst.

Proti červům užívám vždy kamaly. Kamala je červený prášek, jejž obdržíme ve všech lékárnách. Štěněti dáme půl kávové lžičky nebo na špičku velkého nože, 3/4 ročnímu psu kávovou lžičku, staršímu psu vrchovatou kávovou lžičku. Kamalu rozetřeme s máslem nebo jiným tukem, .vezmeme směs na prst, otevřeme psu tlamu a otřeme s prstu léčivý prostředek hluboko do chřtánu nebo na patro. Pes, jemuž jsme lék takto podali, ho jistě spolkne. V mléce ani vodě nelze kamalu rozpustiti. Prostředek účinkuje po 20 - 40 minutách. Léčení opakujeme ještě příštího dne. Každého 1/4 roku léčíme psa tímto způsobem, ať jsme si jisti, že červy má, nebo nikoliv.

Často lze psům léky podávati jen s velkými obtížemi. Tekuté nejlépe podáme, vlejeme-li mu je do tvářové dutiny, již jedním prstem lehce vyboulíme na venek, při čemž držíme psu hlavu vzhůru.

Nepolyká-li, tlačíme na hrtan nebo vsuneme psu prst do tlamy a ztlačíme jazyk dolů. Léky práškované rozetřeme s nějakým omastkem, není-li to totiž prášku a jeho účinku na újmu a nebo je rozmícháme do vody. Vždycky však, i když se pes nechová právě při podávání léku vzorně, musíme s ním jednati vlídně.

IV. Zasílání psů

Menší psy nejraději zasíláme poštou. Na průvodním listu budiž poznamenáno: „Živý pes! Odepře-li se přijmutí, zašlete ihned zpět."

Větší psy zasíláme drahou. Nejrychleji, ale také nejdráže pošleme psa jako „express". Laciněji a též ještě dosti rychle pošleme ho jako „urychlené rychlozboží".

Nechceme-li zbytečně vydávati peněz dbejme této rady: Na některých železničních liniích nejezdí zvláštní vlaky s rychlozbožím, nýbrž rychlozboží dopravuje se rychlíkem nebo osobním vlakem. Když tedy posíláme psa takovouto tratí, bylo by zbytečno posílati ho jako „urychlené rychlozboží", neboť přišlo by to značně draho a dříve by zásilka na místo nepřišla, než když ji zašleme jako „jednoduché rychlozboží". Rovněž expressní zásilky nejsou dopravovány každým rychlíkem, nýbrž pouze určitými rychlíky, právě tak jako „urychlené rychlozboží" dopravováno jest jen některými k tomu určenými rychlovlaky. Protože však express zásilka přijde mnohem dráže než „urychlené rychlozboží", přeptejme se vždy na nádraží nebo ve výpravně zboží, kterými vlaky které zboží se vypravuje a podle toho celou věc zařiďme. Na příklad: Zasílány z místa X do místa Y psa. Vím, že na této trati nejezdí zvláštní vlaky s rychlozbožím. Vyhledám si proto rychlík, který se mi nejlépe hodí a pošlu psa jako obyčejné rychlozboží. Pes dojede tam stejně rychle, ale mnohem laciněji, než kdybych ho byl poslal jako „express" nebo „urychlené rychlozboží" atd.

Posíláme-li psa, nedáme mu žráti těsně před odjezdem. Pes je totiž zvyklý po jídle za nedlouho si ulehčiti. Teď by k tomu neměl příležitost, a kromě toho rozčilením snadno by začal zvraceti. Krmíme nejméně 2 hodiny před odesláním a ještě než psa zabedníme, dáme mu vodu a dosti času k vyprázdnění. Naprosto nesprávno je dáti mu před odesláním potravu, na niž není zvyklý. Mnozí si myslí, bůh suď jak se psu zavděčí, dají-li mu syrové maso nebo mléko. Nebyl-li však pes od dříve na to zvyklý, dostane jistě silný průjem a nechce-li si dobře vychovaný pes znečistiti své obydlí, bude se trápiti a asi sotva poděkuje svému pánu za jeho „dobrodiní".

Bedna, v níž psa zasíláme, má býti tak veliká, aby v ní mohl stati. V zimě budiž tak dobře utěsněná, aby do ní netáhlo. Koše, v nichž psy zasíláme, v zimě potáhneme silným papírem, přes nějž přetáhneme plátěný pytel. Bedna má otvor na úzké straně dole, dobře zadrátovaný. Protože kromě několika malých větracích otvorů jiného otvoru zde není a pes chce rozhodně vidět ven, co se to vlastně děje, přinutíme jej tím, aby si lehl, což je proň při transportu nejvýhodnější. Dráha předpisuje, aby byl pes v bedně na řetězu. Aby se nám do něho nezamotal a snad nezadusil, připevníme řetěz nahoru a necháme ho tak dlouhý, aby dosahoval nad podlahu asi zšíří dvou rukou, tak, aby jej nemohl překročiti nohou.

Na každé bedně nechť jsou přidělána dvě dobrá držadla, za něž lze bednu pohodlně přenášeti, což ovšem bude psu jen k dobru. Nezapomeňme nikdy bednu vystlati slámou.

Do průvodního listu napíšeme do rubriky „obsah" „živý pes s obojkem a řetězem", a rovněž stručně poznamenejme rasu, barvu a pohlaví psa, rovněž i jméno, neboť při veškeré opatrnosti je možno, že nám pes na dráze přece uteče a p. Ostatně kdyby se ztratil, je dobře míti nějaký doklad v ruce, že šlo o cenného psa a ne o nějakého „Voříška."

V. Zkoušky psů policejních

K delší cestě vezměme psa nejlépe jako osobní zavazadlo v dobré bedně nebo koši. Rychlíky s průchodními vozy někdy mívají oddělení pro cestující se psy (ale velmi zřídka), a v tom případě museli bychom psa dáti do psího vagonu.. Psí lístek přišel by nás však mnohem dráže než poplatek za osobní zavazadlo.

Nikdy nekrmíme před cestou, ani nedáme psu žrádlo, na něž není zvyklý, protože jinak dostaví se snadno porucha zažívání a pes nebude pracovati tak dobře, jako jindy. Proto je radno naučili svého psa na suchary, jež možno kdekoli dostali anebo vzíti s sebou.

Před cvičením nedejme mu mnoho žráti a popřejme mu času k vyprázdnění. Chceme-li příměti psa, aby se rychle vyprázdnil, kážeme mu několikrát skočit, nebo ho pošleme (v létě) do vody, což ho ostatně znamenitě osvěží k práci.

Na cvičišti při práci omyjeme psu tu i tam hlavu, zvláště před prací nosem. Nádobka s vodou je na každém cvičišti po ruce a kde jí není, požádáme o ni.