Přečetla jsem si Váš článek "Co prožije policejní pes na státní hranici" a velmi se mi líbil. Měl jste ho určitě hodně rád.Při čtení článku mě bylo velmi smutno. Mám taky německého ovčáka jmenuje se Car,je mu jedenáct roků a neumím si představit,že mi jednou odejde. Přeji Vám pěkný den. Procházková Zdenka

Já jsem si vůbec neuměl představit, že by měl můj pes takto rychle skončit, ale přišlo to rychle jako blesk z čistého nebe. Ale na smutek je určitě nejlepší nový "chlupáč". Pořídil jsem si proto rovnou dva. Jednoho dospělého (3 roky) jsem dostal hned jako služebního, a k němu jsem si pořídil štěňátko - psa NO z chov. stanice Naspo a teď nemám na smutek vůbec čas :)

Moooooc hezký .o) a na konci mooooc smutný :o( Jenže takový je život, čeká to i mýho psa i mýho koně... Jo,lehko se to říká, ale až to přijde, tak nevim nevim :o( Zuzan

vím o čem je řeč,jsem to samé co ty a momentálně prožívám tu smutnější část příběhu

Pěkný "akční" článek! Jestli mě paměť neplete a archívy se nemýlí tak 15. května 2000 jsme slavně porazili ve finále hokejového MS Slováky a stali jsme se mistry světa. Docela mě překvapilo, že policajti v ten den dělali co měli a nečuměli někde na hokej (případně neslavili) :)))