Tak to mě ani moc nepřekvapilo. Kdo znáte paní Kupicovou z Mostu, chápete to...

Tak to je síla!! Jsem moc ráda, že se najdou i hodní lidé, kteří Vás nenechali na holičkách. PS: Manžela naklonujte, ju ;o)

Tak to je teda sprostý!

Děkuji za Vaše hezké komentáře k článku Luxembourg - Výstavní šoky. Všem přeji jen samé hezké zážitky a hezké chvíle s Vašimi psíky. Kamila a bišonci cestovatelé [smile:436] www.cz-pes.cz/bichon-frise

Milá paní Dlabalová, jsem kamarádka paní Dvořákové, která s Vámi jela o víkendu do Nitry s čivavkami a moc si Vás chválila, tak jsem se rozhodla Vám sem napsat příspěvek, když Vás už vlastně taky znám z vyprávění:-).Mám taky čivavky. Opravdu, těžko se to chápe, ale také mne to popravdě nepřekvapilo, že se někteří lidé takto dokáží zachovat. Sice se mi to ještě nestalo, ale ono stačí když třeba na výstavě někoho porazíte, jste první a ten druhý vám ani nepodá ruku, ba, tváří se, jako by Vás chtěl právě zabít. To úplně stačí k tomu, aby člověk měl divný pocit, že vlastně někomu tím, že ho porazil životně ublížil. Ale štěstí je přece vrtkavé, jednou sedne na toho a podruhé na jiného a nikdo neví, kdy se mu jeho "nelidskost" může vrátit.Já se řídím celý život heslem:"Přej a bude Ti přáno - Žij a a nech žít" a nedělá mi to žádný problém.Vše je třeba brát s nadhledem a výstavy dvojnásob, to by se člověk zbláznil.Ano, člověk má - a v chovu obzvlášť - plány, maluje si budoucnost a najednou je šmahem ruky všechno pryč a musí se začít od začátku, to je přece v životě normální. Ta paní, která neunesla svoji prohru ukázala, jak je slabá a v podstatě bezcitná a díky své zlobě se musí vždycky asi pěkně vnitřeně užírat, tak je nejlepší ji v tom nechat, že ano:-). Přeji Vám hodně štěstí s Vašimi bišonky.