Klíště obecné - Ixodes

Klíšťata jsou cizopasníci. Patří mezi roztoče a na světě se vyskytuje kolem 650 různých druhů.

Ixodes ricinus je na našem území nejhojnějším druhem - vyskytuje se na vlhčích loukách a pastvinách, v křovinách do nadmořské výšky 800 m. Hostiteli larev a nymf jsou plazi, drobní savci a ptáci.
Klíšťata čekají na hostitele přichycená na vegetaci (na trávě, na keřích). Klíšťata jsou citlivá na vlhkost prostředí. Relativní vlhkost vzduchu je nejvyšší těsně nad zemí a směrem nahoru klesá.
Z této skutečnosti vyplývá i rozmístění klíšťat číhajících na svého hostitele na vegetaci. Larvy,
které jsou nejvíce citlivé na vyschnutí, čekají na hostitele, přichyceni na vegetaci, jen několik
centimetrů nad povrchem půdy. Nymfy, které jsou již odolnější k vyschnutí, vylézají výše na vegetaci a dospělce, kteří jsou nejodolnější, nalezneme do jednoho metru nad povrchem. Není tedy pravdou, že klíšťata padají na svého hostitele z korun stromů.

Ústní ústrojí klíštěte tvoří hypostom obklopený dvěma čelistními makadly, nástroj přizpůsobený rychlému proniknutí do kůže a nasávání krve oběti. Okamžik zakousnutí hostitel zpravidla nepocítí, neboť do rány se současně vylučuje směs látek, které tiší bolest a zároveň brání srážení krve (enzym ixodin), působí rozšíření cévy a oslabují imunitní schopnost těla. Teprve později začne rána nepříjemně svědit.
To už je klíště pevně zakousnuté. Hypostom je navíc opatřen zpětnými háčky, které ztěžují odstranění parazita z rány.

Dospělá samička klíštěte klade několik tisíc vajíček, z nichž se nejprve vylíhnou larvy se třemi páry nohou. Larvy cizopasí zpravidla na drobných obratlovcích, například na hlodavcích
(ti jsou také hlavním zdrojem přenášených chorob). Po další přeměně se z nich stávají nymfy, které mají čtyři páry končetin stejně jako dospělí jedinci.
Po dalším nasátí krve přichází poslední proměna a objevuje se klíště v té podobě, v jaké je nejčastěji potkáváme. K příjmu krve má klíště uzpůsobenu i trávicí soustavu. Jeho střevo vybíhá ve velké postranní laloky, které slouží jako zásobárna nasáté krve.

Sameček se zpravidla spokojí jen s menším nožstvím krve. Na hostitele se přichycují jen proto, aby na něm vyhledali samici a spářili se s ní. Každé ze třech vývojových stádií (larva, nymfa a dospělec - samice) tedy saje krev jen jednou a každé z nich může napadnout i člověka.

Samička však může hodovat klidně i dva týdny a během této doby se její tělo může až třistakrát zvětšit. Umožňuje jí to kožovitý tělní pokryv, který je v klidové podobě nařaseně poskládaný a dovede se podivuhodně natáhnout. Po vydatné hostině probíhá na těle hostitele i páření, završující jeden životní cyklus. Samice sají
krev na větších savcích (zajíci, kopytníci, šelmy) a to poměrně dlouho, 5 až 12 dní. Teprve poté nakladou vajíčka a za několik dní potom hynou. Nejčastěji však na lidech sají nymfy.

Klíšťata přenášejí např. klíšťovou encefalitidu, lymeskou borreliózu, tularemii nebo Q-horečku.
Odhaduje se, že v ČR je borreliózou promořeno až 20% klíšťat, encefalitidou kolem 1%.

Odstranění klíštěte:
Klíště uchopte opatrně co nejblíže pokožce. nemačkejte jej a nesahejte na něj holýma rukama
(borrelie se vylučují s výkaly klíštěte a mohou vás infikovat i přes zdánlivě neporušenou pokožku). Použijte pinzetu nebo speciální kleštičky, které jsou k dostání v lékárnách. Vytáhněte klíště vikláním do stran. Metoda otáčení proti směru hodinových ručiček nemá svoje opodstatnění. Ranku dobře desinfikujte - peroxidem, jodovou tinkturou, ajatinem, betainem, alkoholem. Pokud se klíště podařilo přetrhnout, ranka s hlavičkou se často zanítí. Místo dobře desinfikujte, hlavička se většinou během několika dní sama odhojí. Místo přisátí ještě několik dnů pozorujte.

Kategorie: Veterina, nemoci
Poslední úprava: Pavel

Změnit (upravit) heslo
Zpět na encyklopedii