ÚVOD

V době, kdy lidé žili v primitivních skupinkách, přidružil se k nim pes. Tím člověk nevědomě využil smečkového původu psa a vytvořil tak předpoklady k tomu, aby mu pes byl věrným a oddaným společníkem. S vývojem lidské společnosti se vyvíjely i možnosti využití psů. Od dob pravěku využívá člověk služeb psa jakožto hlídače, ochránce stád, obrance, lovce, ale i jako nejvěrnějšího přítele. Nikdy přesně nezjistíme, kdy poprvé došlo k setkání člověka se psem. Z divokého psa se stal pes domácí (canis familiaris), který doprovází člověka na každém kroku a je mu stále připraven pomoci. Pes je nejstarším domácím zvířetem.

Kynologie zahrnuje informace o všem, co se týká psů. K praktickým účelům využívají v dnešní době psy především ozbrojené složky a některé další instituce a spolky. Všichni mají však jedno společné - vychovat a vycvičit psa tak, aby byl nápomocen člověku.

Jako téma své bakalářské práce jsem zvolila „ Kynologie ve službách ozbrojených sborů v ČR“. Tento výběr nebyl náhodný. Již několik let se zabývám sportovní a především služební kynologií. V současné době pracuji jako vedoucí skupiny služební kynologie OŘP Praha - západ. Ve své bakalářské práci chci využít i vlastních praktických zkušeností, jako vhodný doplněk teoretických poznatků.

Po úvodní kapitole věnované historii vzniku služební kynologie v České republice se ve své práci pokusím zmapovat a porovnat způsoby využití služebních psů u jednotlivých ozbrojených složek v rámci ČR. V další části textu uvedu možnosti využití služebních psů u Policie ČR a poukáži na negativní a pozitivní jevy při provádění služebních úkonů. V závěru práce zhodnotím možnosti použití služebních psů u jednotlivých ozbrojených složek s uvedením bezpečnostní problematiky, která se jednotlivých složek dotýká nejvíce, uvedu možnosti ke zlepšení a efektivnosti práce psovodů v rámci Policie ČR.

Cílem mé práce je vytvořit přehled o tom, jakou bezpečnostní problematikou se zabývají jednotlivé ozbrojené složky a tedy za jakým účelem cvičí a připravují služební psy pro výkon služby. Při zpracování výše uvedené problematiky využiji sociologické metody, zejména nestandardizovaný rozhovor, přímé pozorování, anketu a studium dokumentů. Dále použiji metodu obsahové analýzy použité literatury, z logických metod pak zejména indukci, dedukci, analýzu a syntézu. Své uplatnění nalezne i metoda monografická.

1. HISTORIE VZNIKU SLUŽEBNÍ KYNOLOGIE

1.1 JAK TO VŠE ZAČALO

V dobách pravěku, přesněji v době kamenné, došlo k domestikaci divokého psa a člověk začal využívat schopností psa k lovu. Domestikace psa začala na Středním východě přibližně před 10000 až 35000 lety . Později se ze psa stal obránce a strážce majetku i života. Po ochočení dalších divokých zvířat a s rozvojem zemědělství byl pes využíván jako ochránce stád.V dobách starověku byl pes využíván hlavně k obraně a lovu. V dobách římských válek používali Římané bojové psy jako válečníky. Staří Římané používali psy oděné do lehkého brnění opatřeného navrchu smrtícími hroty proti obrněným jezdcům. Psi nesli někdy i nádoby s hořící sírou a smolou.Ve středověku postupně nové způsoby boje a nové zbraně vytlačily válečného psa z bojišť. V této době se však rozšířilo využití psů jako loveckých a pasteveckých. Na mnoha hradech a zámcích vznikají rozsáhlé psince. V neposlední řadě je pes také společníkem člověka a již od dob starověku je pes chován za tímto účelem. Bouřlivý rozvoj kynologie je datován od počátku 19. století. Na celém světě, ale především v Evropě, dochází k válkám. Člověk si opětovně vzpomněl na psa, kterého začal využívat k válečným účelům. Ne však již jako bojového válečného psa. Psa využíval ke strážní službě, dále jako zpravodajského psa a nosiče.

1.2 VÝVOJ SLUŽEBNÍ KYNOLOGIE V OBDOBÍ OD KONCE 19. STOLETÍ DO KONCE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY

Koncem 19. století začal být pes využíván v pohraniční, četnické a policejní službě. První doložitelné zmínky o psu jako „pomocníku četníka“ jsou z roku 1897. Pes byl používán jako doprovod četníka. Prvních policejních psů bylo použito v roce 1900 v Gentu v Belgii, kdy byl pes využíván již i ke kriminalistickým účelům. Správa rakouského četnictva dlouho nechtěla povolit zavedení psů u četnictva. V roce 1909 povolilo tehdejší ministerstvo zeměbrany používaní policejních psů na speciální případy. V roce 1910 pod vlivem spolku propagujícího využití policejních psů četnictvem a za podpory rytmistra Rottra první důstojník četnictva, který se touto problamtikou odborně zabýval byli s povolením ministerstva zařazeni na stanice Ostrava, Karvín a Fryštát na zkoušku tři policejní psi. Tito byli majetkem jejich vůdců. Psi byli soukromě vycvičeni. Rytmistr Rotter vydal první knížku o výcviku policejního psa. Koncem roku 1910 udělilo ministerstvo povolení k užívání čtyř psů, kteří byli do této doby používáni jen zkušebně. Zatím není používání psů zákonem nebo jiným právním nařízením upraveno. Byla vypracována směrnice „Výcvik a použití služebních psů“, které ministerstvo zeměbrany schválilo ve Vídni výnosem Č.j. 382, oddělení XX. Z 27. 6. 1911. V roce 1914 byl podán návrh, aby vůdcové služebních psů byli vyzbrojeni pistolí. V roce 1915 byl zřízen státní psinec v Písku pod vedením rytmistra Rottra. Zde probíhaly kurzy pro vůdce služebních psů a jejich psy. Dále se zde odchovávali další vhodní psi pro službu. V roce 1917 bylo doporučeno zařazovat policejní psy na stanice v místech křížení železničních tratí, vzhledem k možnosti rychlé přapravy psa na místo činu. 1. světová válka téměř znemožnila další vývoj instituce policejních psů. Po skončení 1. světové války je možno říci, že tato instituce byla úplně zrušena. Na území republiky bylo celkem 27 psů, kteří byli rozprodáni. Státní psinec v Písku byl zrušen.

Ve válce v letech 1914 - 1918 využívala k vojenským účelům psy především německá armáda. Psi byli využíváni ke službě strážní, hlídkové, sanitní, pátrací, zpravodajské a spojovací. Mimo jiného pracovali i jako nosiči munice a jako tahouni. V rámci sanitní služby psi vyhledávali raněné a zahynulé vojáky. Psi byli využíváni i k stopování a pronásledování uprchlých osob. V rámci spojovací služby psi přenášeli rozkazy a zprávy, a to až na vzdálenost 10 km a dále pokládali kabely telefonního spojení. Tím byla vytvořena nenahraditelná psí doručovatelská služba. Psi přenášeli ve zvláště upravených brašnách i poštovní holuby. 1. Světové války se aktivně zúčastnilo cca 35000 vycvičených vojenských psů. Vzhledem k tomu, že za 1. světové války byly v boji používány často bojové plyny, byli psi navykáni k nošení plynové masky. V Německu byla pro psy zřízena veterinární služba. V Jeně a Oldenburgu byl zřízen lazaret pro psy.

V květnu roku 1920 byla založena škola pro výcvik vojenských a sanitních psů v Kostelci nad Orlicí. V roce 1921 začali jednotlivci z řad četnictva zasílat na ministerstvo vnitra žádosti o povolení mít služebního psa a tohoto brát s sebou do služby. Žádostem bylo postupně vyhověno s podmínkou, že psi musí složit odbornou zkoušku před komisí. První zkoušky se konaly na Pankráci 27. 11. 1921. Ministerstvem vnitra byl dne 12. 1. 1922 přijat zkušební řád pro policejní psy a to výnosem číslo 2.427/13 jakožto zkušební řád pro výcvik policejních psů československého četnictva. V roce 1922 vznikl psinec v Nových Hradech v jižních Čechách. Následně bylo zakoupeno od místních chovatelů celkem 5 psů. Původně měli být psi zakoupeni v německém ústavu v Grünheide u Berlína. K nákupu psů však nedošlo vzhledem k vysokým cenám chovných psů. Na jaře roku 1923 proběhl v Nových Hradech první kurz pro výcvik služebních psů a jejich vůdců. V kurzu bylo celkem 13 psů. Pět erárních a osm soukromých. Byla vydána první směrnice pro používání psů ve službě bezpečnostní. V roce 1925 byl získán objekt pro vybudování střediska v Pyšelích u Prahy. Následně, po rekonstrukci objektu, byl psinec z Nových Hradů přesunut do Pyšel. Za psa policejního - služebního - se považovali psi těchto plemen: německý ovčák, erdelteriér, dobrman a rotvajler. Později i boxer a knírač. V ústavu v Pyšelích byli cvičeni i psi pro další ozbrojené složky - státní policie, finanční stráž, a pro orgány ochrany československých státních drah - ozbrojená stráž ochrany železnic. Následně byl pyšelský ústav vzorem obdobné instituci u Českomoravských drah ve Strážnici na Moravě, kde byli později cvičeni i psi pro potřeby finanční stráže a vládní policie. V roce 1925 měla policie k dispozici na celé Moravě pouze dva služební psy. U policie se instituce služebních psů vyvíjela velmi pomalu a bez zvláštních úspěchů až do zániku četnictva.

V roce 1928 vzniká Ústřední četnické pátrací oddělení (ÚČPO), které bylo přímo podřízené ministerstvu vnitra. Jedním z úkolů ÚČPO bylo organizovat výcvik a chov služebních psů. Tento úkol měla na starost skupina řídící chov, výcvik a používání služebních psů. Součástí ÚČPO se stal i ústav v Pyšelích, kdy byl ÚČPO podřízen. Četnické stanice se služebními psy byly zřizovány nejprve tam, kde se počítalo se zvýšeným ohrožením bezpečnostních poměrů, od roku 1928 v místech dislokace pátracích stanic. O založení rozhodovalo nadřízené zemské četnické velitelství. Pravidlem bylo zřídit takovou stanici v každém soudním obvodě. Ke dni 1. 1. 1928 byly zřízeny četnické pátrací stanice (ČPS), nejprve v rámci některých okresních velitelství a to zejména v sídlech krajských soudů. Na pátracích stanicích nebyli psovodi nejprve zařazeni, v případě potřeby vypomáhali vůdcové zařazeni na stanicích se služebními psy v místě pátrací stanice. Od roku 1929 byl psovod se služebním psem zahrnut do systemizovaného stavu četnických pátracích stanic. V roce 1932 byli služební psi použiti při 1486 případech zločinů. Úspěšně byli použiti v 570 případech což je 38%. V roce 1932 bylo v Československé republice evidováno celkem 451 psů využívaných pro veřejný účel - tedy psi četničtí, policejní a strážní. Dále bylo evidováno celkem 919.828 hlídacích psů pro soukromé potřeby. Od 1. 1. 1933 působily četnické pátrací stanice samostatně a podléhaly velitelům příslušných četnických oddělení.

Psy využívaly tyto další složky: státní policejní úředníci, finanční stráž, orgány ochrany ČS státních drah - ozbrojená stráž ochrany železnic. V roce 1936 vzniká další ozbrojený sbor - stráž ochrany státu.

V roce 1939 byl záměr vybudovat další výcvikové středisko, což ztroskotalo vzhledem k vypuknutí 2. světové války. Za protektorátu se počet složek, užívajících služební psy, zredukoval. Armáda byla zrušena v roce 1939, finančí stráž následně v roce 1940. V roce 1939 převzalo instituci služebních psů četnictvo Protektorátu Čechy a Morava. Psi zůstali nadále u policie a ozbrojené stráže Česko-moravských drah. Psy užívaly německé vojenské i policejní složky.
Zkušeností s upotřebením psů v 1. světové válce bylo využito i za 2. světové války. Pes byl využit k plnění dalších nových úkolů. Jedním z nových úkolů bylo hledání nevybuchlých min a pomoc při odminování minových polí. Dále byli psi využíváni při hledání zasypaných osob po náletech. Psi byli cvičeni k nošení protitankových min, kdy pes se sebevražedným nákladem podlezl mezi pásy tanku a mina při dotyku s tankem explodovala. Německá armáda využívala psi také v koncetračních táborech, kde psi usmrcovali bezbranné lidi.

Po roce 1945 se užívání psů ozbrojenými složkami znovu obnovilo. Obnovená armáda využívala psy především ke strážní službě. Místo četnictva a státní i komunální policie byl založen Sbor národní bezpečnosti (dále jen SNB). Byla obnovena i finanční stráž. Její činnost byla znovu ukončena v roce 1949, kdy byla začleněna pod SNB. Obnovena byla i ozbrojená stráž ochrany železnic, nyní pod názvem Sbor ozbrojené ochrany železnic.

1.3 VÝVOJ SLUŽEBNÍ KYNOLOGIE V OBDOBÍ OD KONCE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY DO ROKU 1990

Po 2. světové válce se začal organizovat především výcvik vojenských psů. Psi se však cvičili převážně k hlídkové a strážní službě. Největšího uplatnění našli psi u nově organizované ochrany státních hranic prováděné pohraniční stráží, která vznikla v roce 1948. Od roku 1955 byla pohraniční stráž začleněna pod armádu, dále pak pod vojska ministerstva vnitra, a to pod názvem vojsková ochrana státních hranic. Tato ozbrojená složka byla v roce 1990 reorganizována a vzniká pohraniční policie. Nejprve jako složka federální a od roku 1993 jako pohraniční policie České republiky. V rámci pohraniční stráže byla v 60. letech založena v Libějovicích praporčická škola pro psovody a současně zde vznikla chovná stanice služebních psů. Další chovná stanice vznikla v Domažlicích. Obě chovné stanice nesly název „z Pohraniční stráže“. Po vzniku pohraniční policie v roce 1990 přešly organizačně obě chovné stanice pod Polici ČR.

Sbor ozbrojené ochrany železnic využíval služební psy již od svého obnovení v roce 1945. Psi byli užíváni především k doprovodům vlaků, ke kontrole odstavených vlakových souprav a objektů v rámci státních drah, k zajištění pořádku v prostorách nádraží a železničních stanic. Mimo jiné byli služební psi používáni i na pachové práce, především ke sledování pachové stopy pachatele. Sbor ozbrojené ochrany železnic bez výraznějších změn existoval až do roku 1993, kdy zanikl a byl začleněn pod Polici ČR pod názvem Železniční policie.
Využití služebních psů se rozšířilo i u SNB. V roce 1947 vychází rozkaz, kde se povoluje, za splnění určitých podmínek, vodit do služby vlastní ochranné psy s odkazem na výnos MV ze dne 10. října 1933 č. 46.947/13 -1933. SNB používá především psy pátrací. V roce 1955 je vydána Směrnice o služební kynologii a o používání služebních pátracích psů v boji proti zločinnosti. Služební psi jsou využíváni především:

• k pátrání po pachateli po pachové stopě zanechané pachatelem na MČ
• k vyhledání pachatele podle pachové stopy věci nebo nástroje
• ke ztotožnění dvou předmětů podle schodnosti pachů
• ke ztotožnění osoby pachatele dle pachu zajištěného předmětu
• k vyhledání předmětů pachatelem odhozených nebo ztracených
• k vyhledání vystřelených nábojnic
• k pátracím akcím po pohřešovaných

Dále jsou u SNB mimo pátracích psů využíváni i obranní psi. Ti jsou používáni především k plnění těchto úkolů:

• k hlídkové a strážní službě
• k provedení nástrah a zadržení pachatele
• k eskortám zadržených pachatelů, k překonání odporu při zatýkání
• ke střežení objektů a střežených území
• k preventivnímu hlídkování

Úkoly obranných psů plní i psi pátrací. Psi obranní však nejsou zpravidla využíváni k plnění úkolů pro pátrací psy. Obranní psi jsou využíváni především v hraniční službě. V roce 1952 bylo zřízeno nové středisko pro výcvik služebních psů v Býchorech u Kolína. Uvedené středisko bylo součástí Ústřední kriminální služby. Středisko v Pyšelích zaniklo. Z Pyšel byl do Býchor přesunut pamětní kamen s tímto textem „Na paměť věrného služebního psa Arca zastřeleného při poskytování pomoci svému vůdci v Koterově 2. 7. 1931“. Tato pamětní deska je ve výcvikovém středisku Býchory dodnes. Další výcvikové středisko bylo zřízeno v Bratislavě. Vzhledem k tomu, že v civilním sektoru se v 50. letech chovatelé zaměřili spíše na exteriér odchovávaných zvířat a nedbalo se tolik na povahové vlastnosti, byla v roce 1953 založena ústřední kriminální službou chovná stanice služebních psů v Prackovicích nad Labem. Tato chovná stanice nesla název „SNB“. V roce 1990 došlo ke změně názvu chovné stanice na „od Policie“. V 50. - 60. letech byla v NDR vyvinuta nová metoda s využitím speciálně cvičených služebních psů. Jedná se o metodu pachové identifikace (MPI). V České republice se snažil tuto metodu uvést do praxe především Dr. Vilém Eis. Tato metoda se však začala v bývalém Československu prosazovat až okolo roku 1975. Informace o této metodě byly až do roku 1993 považovány za tajné. V roce 1977 byla vydána pod Č.j. VB/F - 021/R-77 Směrnice pro využívání metody pachových konzerv ve Sboru národní bezpečnosti. V 60. - 70. letech řídilo chov, výcvik a využívání služebních psů 4. oddělení 1. odboru HS VB. V této době vzniká Směrnice o služební kynologii, Sbírka pokynů č. 10/1967 ze dne 1. 7. 1967. Tato je následně po připomínkách upravena a opětovně vydána pod názvem Směrnice o služební kynologii VB, Sbírka pokynů HS VB č. 4/1968 ze dne 1. února 1968.

Od 50. let využívaly služební psy také Ústavy nápravné výchovy a nápravně výchovná zařízení. Tyto instituce využívaly především obranné psy. Psi plnili především tyto úkoly:

• strážní a hlídkovou službu ve střežených objektech
• zajištění bezpečnosti pracovníků zařízení
• zajištění přepravy eskortovaných osob
• střežení vězňů v koridorech

Dále byli psi využíváni i na pachové práce a na pátrací akce. Pes měl za úkol vyhledat uprchlého vězně a tohoto zadržet. V 50. - 60. letech byli tito psi cvičeni tak, že vězně, který se pokusil o útěk, nebo se mu podařilo uprchnout měl pes vážně poškodit na zdraví. Nebylo vyjímkou, když pes vězně i usmrtil. V roce 1991 došlo k reorganizaci. Zanikají nápravně výchovná zařízení a ústavy a vzniká vězeňská služba a justiční stráž.
V 70. letech vznikla ozbrojená stráž ochrany letišť, kde byli psi využíváni především na obranné práce. Koncem 90. let se využití rozšířilo i na speciální pachové práce a to především k vyhledávání omamných látek a drog. Po roce 1990 přechází ozbrojená stráž ochrany letišť pod letištní správu. Ostraha letiště začala být vykonávána civilními zaměstnanci. Služební psy již nejsou dále využíváni.

Okolo roku 1971 vzniká celní služba jako částečně ozbrojená složka. Celní služba využívá služební psy nejprve jako obranné a pátrací. Dále k vyhledávání osob nelegálně překračujících státní hranice, osob ukrývajících se v dopravních prostředcích. Po vzniku nové speciální pachové metody na vyhledávání drog a omamných látek jsou služební psi od roku 1987 používáni především k vyhledávání těchto látek u osob a zavazadel, v dopravních prostředcích, v nákladovém prostoru a v převáženém zboží.

Vedle ozbrojených složek využívala psy i celá řada státních i národních podniků a to především při ostraze objektů jakožto strážních a hlídacích psů. Úkoly závodních stráží po roce 1990 převzaly soukromé bezpečnostní agentury. V 50. letech vzniká organizace Svazarm , která začleňuje civilní zájemce o kynologii. Svazarm se věnuje především sportovní kynologii a úzce spolupracuje s armádou. Psi, kteří složí příslušné zkoušky, jsou zařazeni do civilní ochrany státu. Jedná se především o záchranné a lavinové psy. Lavinové psy využívá převážně horská služba. Od civilních cvičitelů jsou vhodní psi vykupováni pro potřeby armády, SNB, a i ostatních ozbrojených složek.

1.4 VZNIK NEJPOUŽÍVANĚJŠÍHO PLEMENE U OZBROJENÝCH SLOŽEK

Dne 16. 12. 1891 skupina německých obdivovatelů psů vytvořila společnost Phylax Society. Společnost se snažila sjednotit typ několika ovčáckých psů vyskytujících se na území Německa a tak vyšlechtit nové plemeno. Společnost ukončila činnost v roce 1894. V původním úsilí pokračoval jen Max Emil Friedrich von Stephanitz. Zakladatele nového plemene objevil Stephanitz na přehlídce pasteveckých psů dne 3. 4. 1899. Původní jméno psa Hektor von Linksrhein z chovatelské stanice Sparwasser bylo změněno na Horand von Grafrath. 22. 8. 1899 byla založena nová organizace Der Verein für Deutsche Shäferhunde (SV). Horand byl zaregistrován jako německý ovčák SZ 1 - první zápis v plemenné knize založené organizace SV. Tak vzniklo nové plemeno německý ovčák. To je počátek německého chovatelského klubu.

Jednou z prvních rolí německého ovčáka byla role policejního psa. Stephanitz přiměl německou vládu, aby plemeno německého ovčáka uznala jako vhodné pro policejní práci. To byl začátek využití plemene jako vojenského a služebního psa. Už v roce 1903 SV doporučila policejním autoritám využívat německé ovčáky. Zkoušky jejich schopností začaly v roce 1903. Výsledky byly natolik uspokojivé, že policejním organizacím v mnoha velkých městech bylo dopručováno psy vyzkoušet a případně je přijmout jako nedílnou součást systému prosazování práva. Vláda založila v Grünheide poblíž Berlína chovné a výcvikové středisko pro policejní psy. Následně začala vznikat i další střediska. Započalo využívání německých ovčáků jako pátracích psů pro detektivy a kriminalisty. Tento druh práce vyžadoval stopařské a pátrací schopnosti. Ve výcvikových střediscích zjistili, že pes má mimořádný čich a je pro stopování mimořádně vybaven. Při výcviku se započaly skládat zkoušky z plnění úkolů u bezpečnostní a vojenské policie. Zprávy o hochschule (vysoké škole) pro policejní psy v Grünheide se šířily po celém světě. Až do vypuknutí 1. světové války jezdili do Německa policejní oddíly z mnoha zemí z celého světa a vracely se domů s výborně vycvičenými psy. Tak byly položeny základy oddílů policejních psů v mezinárodním měřítku, v nichž německý ovčák hrál nezastupitelnou roli při prosazování zákonů. Toto postavení mají ovčáci i v dnešní době. Po vypuknutí 1. světové války byly schopnosti německých ovčáků, v té době již důkladně prokázané policií, využívány armádou. Schopnosti psa byly neocenitelné při hlídce, kdy pes včas varoval před útokem nepřítele. Němečtí ovčáci byli nejúspěšnější jako průzkumní psi, často byli schopni najít nepřítele až na vzdálenost 250 metrů. Zachránili nespočet lidských životů, ale mnoho psů bylo obětováno ve službě při vyhledávání min. Služba u Policie je odvozena právě od použití těchto psů u vojska. Při pronásledování a zatýkání zločinců pes prokázal svou cenu a je mnohem účinnější, a zvláště mnohem humánnější než zbraně. Pevné nervy a inteligence z něj dělají vynikajícího jedince k ovládání davu. Jeho čichové schopnosti jsou nenahraditelné při vyhledávání a záchranářských pracech stejně, jako při detekci výbušnin a drog, vyhledání a zadržení uprchlíků. Německý ovčák je využíván jako průvodce nevidomých lidí a rovněž tak neslyšících. Podnět pro zaměstnání psů jako doprovodu slepých veteránů z 1. světové války vedl k vytvoření Seeing Eye Foundation (nadace Vidomé oči) v roce 1929.

V současné době je německý ovčák nejvyužívanějším plemenem u bezpečnostních složek. To především proto, že se jedná o plemeno s všestranným využitím. Z celkového počtu využívaných plemen tvoří německý ovčák přibližně 90%. Německý ovčák je považován za nejsnáze cvičtelné plemeno. Díky jeho vlastnostem se z německého ovčáka stal nejúspěšnější služební pes ve světě. Německý ovčák patří mezi nejvíce přizpůsobivá, všestranná a úspěšná plemena. Pro svou odvážnou, ochranářskou povahu a vynikající čichové schopnosti jsou oblíbení jako hlídací a policejní psi. Mnoho takových jedinců bylo a je využíváno soukromými i státními organizacemi k hlídání.