To, že se psům určeným k vyhledávání narkotik přidávají drogy do žrádla, že psi jsou pak na nich závislí a proto je hledají, je fáma. Fáma stará jako tento náročný druh kynologického výcviku. A proč tomu tak je?

Zřejmě proto, že nikde ve světě se způsob výcviku těchto psů veřejně moc neprezentuje. Například v bývalém socialistickém Československu se všechno, co souviselo s armádou nebo bezpečností, vždy důsledně utajovalo. Je však nutno říci, že zveřejnění podrobností, detailů a různých "fint" a triků při výcviku a použití těchto psů by bylo velmi rychle zneužito zločinci a práci psů by to následně mohlo velmi ztížit. Kvůli nedostatku informací se proto různým domněnkám typu "jak se to asi dělá" vždy tak dobře dařilo a naneštěstí stále daří. (A to i mezi lidmi, u kterých bych to nikdy nepředpokládal.)

K napsání tohoto článku mě vyprovokovaly dvě příhody z posledních dní. Nejprve mi jeden kolega (policejní psovod) vyprávěl, jak musel se svou dvanáctiletou dcerou psát slohovou práci o výcviku psů na hledání drog. Jeho dcera si totiž dovolila oponovat učitelce, která dětem ve škole vyprávěla, jak se nebozí pejsci navykají na drogy a v těžké závislosti je pak hledají. Po námitkách kolegovy dcery, že je to celé úplně jinak, jí "paní učitelka" dala za domácí úkol (na další den) napsat uvedenou práci.

Další příhoda je ještě smutnější. O tom, jak policejní psi dostávají do žrádla drogy, vyprávěl ve společnosti kynologických laiků bývalý psovod SNB a Pohraniční stráže a dosud aktivní policejní psovod mu s vážnou tváří přitakával. Na to jsem ani neměl sílu reagovat. Nevěřil jsem vlastním uším.

Tak jak je to vlastně doopravdy? V první řadě patří psi na vyhledávání drog do skupiny psích specialistů, společně například se psy na vyhledávání výbušnin a zbraní. V této souvislosti je zajímavé, že nikdo netvrdí nic o tom, jak tito psi chroupají semtex, C-4, nebo například hlavně pistolí.

Výcvik "drogových" psů je ve skutečnosti založen na vyhledávání oblíbené hračky - aportu. Proto se k tomuto výcviku vybírají pouze mimořádně vášniví aportéři, kteří musí splňovat ještě spoustu dalších podmínek. Tito psi musí být velmi vytrvalí, musí vykazovat velkou a neutuchající chuť do práce, musí být obratní, nesmí se bát výšek, stísněných prostor, rozličných povrchů, velkých vozidel a řadu dalších kritérií. A všichni, ať už se jedná o čistokrevné psy z pečlivě vybíraných pracovních chovů, nebo naopak o různé křížence, musí mít velmi dobře vyvinutý čich. Jak je vidět, i pouhý výběr vhodného psa není nijak snadný. Ale bohužel každý pes nedokáže, byť se zpočátku zdál velmi schopný a nadějný, náročný výcvik nakonec zvládnout.

Jak tedy probíhá vlastní výcvik? Začíná se rozvíjením vášně aportovat, pes se postupně učí vyhledávat aport ve stále těžších a složitějších úkrytech. Rovněž se také prodlužuje doba, po kterou pes musí aport vyhledávat. Aportérská vášeň se postupně rozvíjí, u běžných psů až do neuvěřitelné podoby. Například, ukryjeme-li aport do uzavřené skříňky a pes jej ucítí, musí se snažit k aportu za každou cenu dostat. Musí vytrvale škrábat, kousat a štěkat na skříňku tak dlouho, dokud se jeho aportérský pud neukojí.

K aportu se postupně přidává vzorek drogy a u psa se vybuduje podmíněný reflex : pach drogy = hledaný aport. Hledá-li tedy pes drogu, dělá to proto, že hledá svoji oblíbenou hračku. Princip tohoto výcviku by se snad mohl zdát jednoduchý, ale ve skutečnosti se (bez přehánění !) jedná o vysokou školu kynologie. Tento výcvik skrývá velké množství různých úskalí a specifických problémů, k jejichž zvládnutí musí mít psovod obrovské množství znalostí a zkušeností a se svým psem musí tvořit dokonalý tým.

Vezmeme-li například jen pojem pach drogy, zjistíme, že se  nejedná o jeden pach a jednu drogu, ale o širokou škálu naprosto rozličných narkotik. Vždyť jen nejznámější přírodní drogy dělíme na několik skupin: drogy na bázi konopí (marihuana, hašiš), drogy z máku (opium, heroin), drogy z koky (kokain). K nim je nutno připočítat velké množství různých drog syntetických, např. pervitin, extáze, braun atd. Každá z těchto látek má svůj specifický pach a pes se je musí naučit všechny rozpoznat. Přitom neustále roste vynalézavost pašeráků drog, kteří vymýšlejí stále nové a rafinovanější úkryty, na což musí psovodi při výcviku rychle reagovat a výcvik novým trendům přizpůsobit. Je to vlastně nikdy nekončící boj "kdo z koho". Je dobré že, v dnešní době spolu všechny civilizované země v oblasti boje proti drogám spolupracují a nové poznatky o metodách výcviku, skrýších a různých novinkách si policejní psovodi těchto zemí velmi rychle vyměňují.

Při opravdovém nasazení psa k vyhledání drog musí psovod dbát velké opatrnosti, neboť pes nesmí přijít s drogou do přímého kontaktu (aby ji nevzal do tlamy). U psa by mohlo totiž dojít k těžké toxikaci s vážnými následky, neboť převážené drogy obvykle mívají velmi vysokou koncentraci. Víme, že pes má snahu uchopit drogu pouze proto, že podle pachu ji může považovat za svůj aport! Pro tyto případy jsou psovodi školeni k poskytnutí první pomoci a jsou k tomu i patřičně vybaveni.

A proč jsou psi policie a celních správ při hledání drog tak úspěšní? Může za to kvalita a schopnosti jejich čichu. Pes má nejméně 100 až 200-krát citlivější čich než člověk a zároveň má jednu velmi důležitou schopnost - diferenciaci pachu. Psí svět je úplně jiný než svět lidí. Vnímá v něm obrovské množství pachů, které jsou lidem skryty, ale na psa působí úplně všude. Aby pes jako druh mohl ve svém, na pachy tak bohatém světě vůbec existovat, naučil se nedůležité pachy potlačovat a dokáže se zaměřit jen na ty pro něj zajímavé. Podobně jako člověk, který z velkých barevných novin vnímá jen malou zprávičku v rohu, která jej zaujala. Proto dokáže pes najít pro něj zajímavý pach - drogu a zaměřit se na něj i tehdy, je-li překryt jiným velmi intenzivním pachem např. benzinem nebo tolik populární kávou. Protože slabý pach drogy není pro člověka vnímatelný, nemůže pašerák vědět, zda je nebo není ukrytá droga cítit a nemá tedy žádnou možnost kontroly kvality úkrytu.

Psi mají své využití nejen na hranicích, letištích, přístavech a tam, kde proudí velké množství zboží a lidí, ale například i při domovních prohlídkách podezřelých osob. Rychlým vyhledáním úkrytu drogy dokážou ušetřit zdlouhavou práci mnoha policejním technikům, kteří by jinak museli prohledávat dům, byt nebo sklad velmi pracně a velmi dlouho.

I přes všechny své schopnosti jsou celníci, vojáci a policisté se svými psy jen pěšáky ve velké válce proti drogám. Největší bitva musí být svedena v srdci společnosti, ve školách,  rodinách i obcích. Mladým lidem musí být nabídnuta možnost kvalitního využití volného času a seberealizace, aby jim cesta k drogám zůstala navždy zavřena. Protože tam, kde existuje poptávka, bude vždy i nabídka a kolotoč se nezastaví. A řekněme nahlas, že kdo nabízí drogu, nabízí jen smrt.

-V-

Obrázky byly převzaty z oficiálních stránek Celní správy.