Jak už bylo několikrát zmíněno DKK nelze vyléčit. Ale jelikož dysplazie omezuje jednu ze základních podmínek pro spokojený život psa - totiž schopnost pohybu zvířete, je její léčba nezbytná.

Léčba DKK se soustřeďuje především na zvládnutí příznaků onemocnění. Tato léčba bývá většinou kombinovaná a u většiny případů i doživotní. Cílem léčby je odstranit záněty v kloubech a obnovit jejich funkčnost.

Prevence

Nejlepším způsobem léčby je s největší pravděpodobností starost o to, aby ke vzniku onemocnění vůbec nedošlo. Mám na mysli preventivní opatření. Jak už bylo řečeno DKK je sice dědičně podmíněné onemocnění, ale neznamená to, že se malý psík s dysplazií již narodí. Dysplazie je vývojovým onemocněním. K vyjádření onemocnění přispívá i spousty vlivů jako je například výživa, růst, kondice a pohyb mladého psa. Nejkritičtější pro vznik dysplazie je podle MVDr. Karla Čoudka období od narození do druhého měsíce věku psa - tedy ještě u chovatele. Kdy dochází k formování chrupavčitých základů kostí pánve a stehenní kosti. Tyto kosti se pak postupně formují a podstatně se také vyvíjí i svaly, nervy, které s kyčelním kloubem souvisejí. Jeden z hlavních vlivů na projevení DKK má tedy chovatel. Druhým takovýmto obdobím je období dokončení vývoje jednotlivých kostí spojené se zánikem chrupavčitých růstových plotének. Tedy mezi 4 - 6 měsícem věku (vývoj kostí pánve) a mezi 7 - 11 měsícem (vývoj stehenní kost ).

Výživa mladého psa

1. DKK můžeme předejít především podáváním vhodné stravy ve štěněčím věku psa. K Přičemž se můžeme řídit podle následujících pravidel:

2. Doma připravené krmení je pro psa těžce stravitelné a z hlediska obsahu jednotlivých složek velice nevyvážené, proto bych doporučovala krmit kompletními granulovanými krmivy, které obsahují optimální obsah energie ( 4140 Kcal. ) a bílkovin ( 27 % ). Zvýšený obsah energie a bílkovin v organismu malého psa vede k rychlému růstu ( doporučuje se pozvolný růst ), přibývání na hmotnosti a velkému zatížení kyčelního kloubu. Dále tyto krmiva obsahují vyvážený poměr minerálních látek. Především pak vápníku a fosforu.

3. Pes by neměl být krmen nepřetržitě, ale v předem stanovených dávkách, které určuje výrobce krmiva. Tyto dávky jsou pouze orientační, takže pokud pes sežere o něco více či měně nic se nestane. Výrobce tyto dávky vypočítal v přímé závislosti na váze a stáří psa.

4. Pokud psa krmíme kompletními granulovanými krmivy, nepřidáváme mu již žádné vitamíny a minerály ( v jakékoli formě ), zejména vápník a fosfor, jejichž nadbytek způsobuje vznik různých ortopedických problémů. Do krmení dále psovi nepřidáváme maso a další doplňky. Výjimkou jsou konzervovaná krmiva od výrobce námi podávaných granulí (to co přidáme na konzervě musíme ubrat na granulích).

5. Rostoucí štěňata ( juniory ) nikdy nekrmíme krmivy pro štěňata nebo dospělé psy. Tyty krmení totiž obsahují větší množství energie a bílkovin, než stačí malý psík spotřebovat. Spolu s nimi však přijímají i nadměrné množství vápníku. Krmením těchto krmiv, zvláště při krmení ad libidum, se projeví intenzivním růstem. Výsledkem může být rychlé dosažení hmotnosti dospělého psa. Vznikne tak nepoměr mezi tělesnou hmotností a pevností kostry psa. Rychle rostoucí do délky kosti jsou zatíženy nadměrnou zátěží a v důsledku toho mohou být deformovány.

6. Pravidelně kontrolujeme přibírání na hmotnosti našeho psíka a společně s tím upravujeme krmné dávky.

7. Rostoucím psům nepodáváme velké množství samostatně krmeného masa - obsahuje vysoké množství bílkovin.

Pohyb mladého psa

V mládí je štěně velice aktivní a hbité. Nadměrné zatěžování kloubů v tomto věku vede též ke vzniku pozdějších ortopedických problémů. Pro nás to znamená, že bychom neměli malého psíka tak do věku 12 měsíců (někdy i déle - záleží na rychlosti růstu jednotlivých plemen) učit skákat a překonávat různé překážky na cvičišti. Dále by malí psík neměl být zatěžován během u kola, vytrvalostními běhy atd.. Dále bychom měli dbát na to, že přirozený pohyb (hra s ostatními psi, běhání po zahradě atd.) psovi neškodí. Při vzniku onemocnění bychom měli určitě dbát na rozvoj svalstva v okolí kloubů. To ale můžeme pouze cviky, které nezatěžují klouby zvířete. Takovým cvičením je například plavání, kde jsou zapojeny téměř všechny svaly.

Medikamentózní léčba

Pokud onemocnění propukne můžeme jeho projevy zmírnit níže doporučenými prostředky, které je ale nutné kombinovat s vhodným cvičením a výživou psa. Podle doporučení veterinárního lékaře můžeme podávat léky snižující bolest (tzv. analgetika a antirevmatika) a zánětlivé procesy kloubů (chondroprotektiva). Někteří veterináři považují za nejúčinnější nesteroidní protizánětlivé léky, nejosvědčenějším takovým lékem je starý známý Ibuprofen.

Všechny tyto léky výrazně sníží bolesti psa, takže se nám může v některých chvílích zdát, že máme psa zdravého a vyléčeného, ale není tomu tak. Tyto léky sice přinášejí rychlou úlevu od kloubních bolestí, ale žádané opravné procesy v chrupavce spíše zpomalují než podporují. Proto se většinou kombinují s tzv. chondroprotetivy. Tyto prostředky výrazně napomáhají regeneraci chrupavky a tím obnovují i jejich funkčnost. Pro přehlednost si je můžeme rozdělit do dvou skupin. Do té první můžeme zařadit např. český výrobek Gelakan, který obsahuje kloubní bílkovinu a má vysoký obsah želatiny. Ta druhá skupina to jsou prostředky s vyšším obsahem GAG. Jsou to poměrně nové výdobytky ortopedické vědy. Tyto preparáty jsou však vysoce finančně náročné ( ostatně ani přípravky s obsahem želatiny nepatří k nejlevnějším ) a při jejich podávání je nutné řídit se určitými pravidly. Nejznámějším doplňkovým krmivem s obsahem GAG je u nás švýcarský výrobek Chasson Canosan.

Chirurgické řešení

Jestliže všechny medikamentózní pokusy o léčbu selhávají, existuje tu celá řada chirurgických možností léčby. Nabízí se nám poměrně jednoduchá pectineální nyotomie, kde dojde k přeťatí nebo vytnutí krejčovského svalu (muskulus pektineus), který způsobuje tah na kloub a tím pociťuje pes pociťuje ostrou bolest. Tímto zákrokem se sníží pouze na nějaký čas napětí a bolestivost. Také nelze říct, jak dlouho vydrží účinek této operace. Stejné účinky má takzvaná denervace kloubního pouzdra, při které se přetnou nervová vlákna, která vedou ke kyčelnímu kloubu a přenášejí bolest.

Ostatní operativní zákroky, jako např. trojitá osteotomie pánve, zlepšují mechaniku kloubu (kongruence mezi acetabulem a hlavicí stehenní kosti) a snižuje artrotické změny kyčelního kloubu. Dále můžeme provést tzv. resekci hlavice (pouze u mladých psů do 15kg). Jde o odstranění celé degenerativně změněná kloubní hlavice včetně krčku stehenní kosti. V případě zákroku se musí počítat s lehčím snížením funkčnosti kyčelního kloubu. Ve stadiu příprav (u nás) a finančně náročnější je totální náhrada kyčelního kloubu, která se zpravidla fixuje cementem. V této době je to nejpřijatelnější řešení problémů doprovázejících dysplazii. Její provádění je u nás ale skutečně ojedinělé. Je velice náročné na erudovanost operatéra a sterilitu operačního prostředí. Pro zajímavost v Anglii tato operace vyjde na cca 6700 DM.

Protéza kyčelního kloubu na RTG snímku (Gutbrod, Norimberg v Svět psů 10/99: 24-25). Vzhledem k pokročilé artróze tento pes před operací silně kulhal. Po zákroku bylo možno operovanou nohu zase bezbolestně zatěžovat. Později byl úspěšně vyměněn i druhý kyčelní kloub.

Jana Baudyšová
e-mail: Jani_b@post.cz
http://janii.wz.cz 
ircnet: #Praha - Janii
ICQ: 190763888