Činnost policejních psů při pátrání po zločincích záleží hlavně na vysokém výkonu jeho ústrojů čichových. Lidská ústrojí čichová jsou oproti psím zakrnělá. Člověk čichá pouze, pes však větří, to jest cítí molekuly prachu, jež člověk svým čichem nevnímá.

Jest dokázáno, že pach nevzniká pouhým chvěním vln vzduchových, nýbrž, že záleží i od vyprchávání dotčených molekulu ve vzduchu. Právě tak jako paprsky Röntgenovy jsou našemu zraku neviditelné, jest i náš čich obetkán spoustami různých pachů, jež však nevnímáme.

Při jídle nanmoze zaměňujeme chuť s čichem, neboť při tom nepřicházejí částky pachu vdechnutím do nosu, nýbrž ze vnitř, z povrchu jazyka. Jednotlivé pachy možno nejlépe přirovnati k barvám. Národové divocí neznají zvláštních označení pro různé barvy a podobně nám nedostává se výrazů pro pojmenování jistých pachů.

Normální člověk má sice čich do jisté míry vyvinutý, než mnohdy bývá příchod k ústrojí čichovému ucpán, následkem čehož jest pak náležité čichání nemožné. Člověk však není schopen větřiti, ježto následkem výborného vývinu ústrojí zrakových a sluchových zůstal vývin ústrojí čichových do jisté míry za vývinem oněch.

Zvláštním zjevem jest, že člověk nevnímá současně dva různé, byť sebe silnější pachy, což záleží pravděpodobné od způsobilosti jeho čichového ústrojí vnímati pouze jeden pach (kompensace pachů).

Některé látky poutají pachy, na př. země, šat, vlasy, srst a zejména tuky. Vzhledem k tomu musí vůdce, mající boty natřené silně páchnoucím tukem, vésti policejního psa tak, aby tento nečichal dotčený tuk. Pach jeden lze zastříti pachem jiným, ostřejším, v čemž záleží zvětrání. Toto a poutání pachů jest zjevem přírodním, kdežto kompensace jich jest pouze vlastností lidského čichu.

Každá osoba má svůj vlastní pach, kterým se od jiných osob liší, kdežto zvířata jednoho druhu mají společný jeden jim vlastní pach. Než nejen každý člověk má svůj vlastní pach, nýbrž i každý jeho jednotlivý úd. Pach lidí různí se i dle jich zdravotního stavu, přechází do prádla, šatů, bot, dle čeho pak policejní pes se řídí a proto může pachem cizí obuvi býti se stopy sveden.

Vyrovná-li se ovčák čichem airedalu nebo dobrmanu, záleží od individuality dotčených psů. Výkony policejních psů nezávisí však pouze na vrozené způsobilosti čichu, nýbrž hlavně na jich výcviku, zejména pokud jde o čichovou p a m ě t. Při výkonu policejního psa záleží však i na p o-č a si. Za parného dne nemá pes pracovati za poledního žáru, nýbrž až k večeru, kdy vedro poněkud polevilo. Molekuly pachu totiž pohybují se za tepla a vlhka pomaleji než za sucha a zimy a proto výkony psa za sucha a vedra jsou nepatrné, najmě má-li suchý nos.

Od směru a síly vetru záleží i směr a rychlost molekulů pachu. Pocit čichu, t. j. vjem pachu vzniká, jakmile molekuly pachu dotknou se sliznic, v nichž čivy čichové jsou rozvětveny. Molekuly tyto jsou nejčilejšími za vlhka a tepla, bývají jistými látkami dokonale poutány a proto jsou sliznice ústrojů čichových vlhké, teplé a opatřené zvláštními čichovými uzlíky i chloupky.

Jemný čich nestačí sám a proto jest třeba jej zvlášť vycvičili, najmě zbystřiti čichovou paměť a jest nezbytně třeba aby policejní pes v tomto směru byl pečlivě vycvičen.

Má-li pes nalézti stopu, nutno učiniti opatření, by tato se nezastřela, to jest musí na místo činu zamezen býti přístup lidem a hlavně cizím psům, ohmatávám dotčených předmětů a pod. Ježto vlhko přivádí molekuly pachu do čilého pohybu, mají všechna zvířata, jež větří, mokrý nos a počichávají, což usnadňuje větření.

Špatnými výsledky, docílenými policejními psy, nemá se nikdo od jich výcviku odraditi, poněvadž nemáme možnost rozpoznati, bylo-li to vinou psa neb jiných okolností, na př. zvláštním směrem větru na místě činu. Nezná-li pes některý pach, nenajde dotčenou stopu, byt i měl čich sebe jemnější.

Aby policejní pes nepodléhal rozčilení pudu pohlavního, bývá i kleštěn. Dle mého náhledu jest to na úkor jeho výkonnosti, neboť vykleštěný pes záhy ztloustne a zleniví.

Kdyby se někdo domníval, že zná veškeré taje stopování, byl by ve velikém omylu, Chybit nám dosud znalost mnohých věcí, jež pachy poutají nebo které této vlastnosti postrádají. Právě tak jako v přírodě jsou dobří a špatní vodiči tepla, existují dobří a špatní vodiči pachů.

Pes vzhledem ku svému výbornému čichu koná ve službě policejní nenahraditelné služby a to tím více, že má i výborný sluch a že v noci lépe vidí než člověk. Aby však k této službě byl náležitě způsobilým, vyžaduje patřičného cviku.