Výcvik psů spočívá v soustavně založených a náležitě promyšlených cvičeních, majících za účel jisté, přírodou psům dané vlohy vytříbiti na stupeň pokud možno nejvyšší, jakož i některé nové vlastnosti, jež zpravidla záležejí ve cvičeních, jim vhodným způsobem vštípiti.

Přípravy ku výcviku.

Úspěch výcviku závisí v prvé řadě na vrozených vlohách jakož i na způsobilost i cvičitele, zejména jeho schopnosti ku dorozumění se se psem a dovednosti, vhodným způsobem udržeti psa v naprosté posluštnosti.

Nesprávno jest požadovati od psa něco, čemu ještě nerozumí neb co neumí, a když to nevykoná, jej trestati, V takovém případě zaslouží pokárání cvičitel, který od nerozumného a nevycvičeného psa požaduje výkon jemu neznámý. Podobně pochybným jest, pak-li pes v době výcviku špatně se krmí, naopak takovýto pes vyžaduje dobré a výživné stravy, aby ku požadovaným výkonům, jež zpravidla spojeny jsou s dosti značnou tělesnou i duševní námahou, měl dostatečných sil.

Výcvikem nemá být ze psa učiněn otrok, který nalézá se stále ve strachu, nýbrž rozumný pomocník a přítel. Toho nedocílí se rozmanitým a namnoze soustavně prováděným týráním, nýbrž laskavým zacházením, pečlivým ošetřováním a dobrou stravou. Výcvik musí býti jak psu, tak i cvičiteli zábavou, nikoliv trýzní. Laskavým zacházením se psem pří výcviku vyvíjejí se vrozené jeho vlohy překvapujícím způsobem a výcvik korunován bývá netušenými výsledky.

Cvičení dlužno konati jedině v místnostech, kde ani cvičitel ani pes není rušen. Je-li po ruce místnost prázdná, prosta veškerého nábytku a nářadí, jest pro první cvičení nejvhodnější. Každé cvičení, jež pes patřičně koná v místnosti uzavřené, dlužno ihned opakovati ve volné přírodě, ovšem nejdříve na delší šňůře a teprve pak úplně volně. Není-li ku cvičením vhodné uzavřené místnosti, cvičí se buď na dvoře neb na zahradě, jejíž plot však musí býti nejméně 1 m vysoký a kde nesmí býti zákoutí a jiné příležitosti, jež by psu poskytovaly úkrytu.

Dobře vychovaný pes s nejlepším výsledkem může ihned býti cvičen venku, nejdříve v místě oploceném a pak v úplně volné přírodě; v obou případech ovšem nejdříve na šňůře.

Ku soustavnému výcviku ie třeba vhodných pomůcek:

• Obojek má býti stahovací, ale opatřen tak, aby stáhnouti se mohl jen do jisté míry. Takovýto obojek učí psa sám, neboť překročí-li dovolené meze, ihned pocítí projev nelibosti svého pána stažením krku a zatáhne-li cvičitel, sezná pes ihned, že pochybil.
• Krátký, na plocho spletený řemen 40 až 60 cm dlouhý, opatřený na jednom konci okem pro ruku a na druhém pevnou karabinkou.
• Dlouhá, z konopí pletená šňůra, opatřená u oka pro ruku tak, aby, je-li třeba, pes ihned mohl býti puštěn.
• Kozlík ku přenášení. Tento lze snadno každému upraviti. Sestává z příčky z tvrdého dřeva as 30 cm dlouhé a 5 cm silné, na obou koncích opatřené kříženi připevněnými, přiměřeně silnými, dře-věnýrni as 12 - 15 cm dlouhými tyčinkami. Příčka kozlíku ovine se pak měkkou látkou neb ještě lépe kouskem zaječí neb králičí kůže. Kozlík tento nesmí míti žádných ostrých hran a hodí-li se psu ku přinesení, má vždy padnouti tak, aby pes jej mohl snadno uchopiti tlamou.
• Malá píšťalka s ostrým hlasem.