Bohuslav K - časopis Bezpečnostní služba č. 16/1932
Episodka o služebním psu, uveřejněná mnou v čís. 17/31 tohoto časopisu, se líbila čtenářům, a ježto znám několik takových příběhů, hodlám v článcích pokračovati, neboť mám tyto psy velice rád a zajisté také každý, kdo viděl jejich práci.

Můj bratranec byl vůdcem služebního psa a byl přímo »fanouškem« svého psa kamaráda. Byl přidělen službou v K. V. Vyprávěl mnoho příběhů z vlastní zkušenosti a i z doslechu druhých choval takové události v živé paměti, což bylo při jeho lásce k těmto zvířatům snadno pochopitelné. Škoda, že některé příběhy jsem si nezapamatoval. Ovšem neměl jsem tehdy o služební psy toho zájmu jako dnes. Však k věci.

V obvodě stanice usadila se nám cukerinářka. Zvolila si za své sídlo o samotě u lesa a řeky stojící mlýn, kde kromě mlynáře a jeho rodiny nikdo nebydlel. Měla se svojí rodinou vlastní vchod a k tomu ještě na opačné straně vchodu do mlýna a obytného stavení mlynáře. Mohly tudíž osoby k nájemnici cukerinářce zcela dobře docházeti, aniž by byly kým ze mlýna zpozorovány. Přece však po čase nezůstal tento obchod utajen, neb časté návštěvy této samoty nemohly platiti pouze mlýnu, který byl téměř v zániku. A když konečně se i vědělo, že některé osoby o vlastní mlýn ani nezavadily, počalo se hádati na pravý účel, a tak jsme dospěli k poznání, že obchod cukerinářce kvete vydatně. Od této doby věnovali jsme jí více pozornosti, a za nedlouho byla dopadena a finančními orgány odvedena do vazby, kde pobyla měsíc; vycvičila se tam na rutinovanou cukerinářku.

Po propuštění z vazby chovala se po nějaký čas řádně a nebylo pochyby, že obchodu zanechala úplně, aspoň pokud jde o prodej ve vlastním bytě. Její 14 roků stará dcera počala však objížděti okolní vesnice na kole, kde zboží přímo odevzdávala. Když stalo se i to jaksi známé, změnila opět taktiku a zboží roznášela její matka, bydlící zatím ve vzdálené obci, byla konečně na naše upozornění sousední stanicí přistižena, usvědčena a důchodkovým úřadem odsouzena k větší pokutě. Však ani tento nezdar neodstrašil cukerinářku od další činnosti. Ba naopak, její obchodní vlohy vzrůstaly, s počátku byl jí cukerin pouze donášen, pak již dovážen na motorce, jejíž číslo jsme nikde nenašli, a konečně dávala si již cukerín dovážeti automobilem, jehož totožnost podle evidenční značky a čísla nemohla býti rovněž zjištěna. Několikráte dojel vůz až na onu samotu, ale pak byl asi varován a odevzdával proto zboží někde na odlehlejším místě.

Na stanici zařaděný strážm. N. se nejvíce věnoval této záležitosti, kterou převzal, abych tak řekl, za svou vlastní. Umínil si, že musí tento nešvar zameziti a cukerinářku dopadnouti s velkou zásobou cukerínu, aby "to stálo již za to". Však nedařilo se mu. Přirozeně, že měla tato obchodnice mezi lidmi mnoho přívrženců, kterými byla na hrozící nebezpečí v osobě strážm. N. včas upozorněna, často s dosti velkou námahou a jistými obětmi. Nelze se však diviti, neboť cukerinářka dala svým odběratelům znáti, že v případě prozrazení budou i oni míti stíhání na krku. A ježto šlo i o dosti zámožné selky, které cukerin kupovaly k slazení kávy pro čeleď, nelze se diviti, že se pátrání strážm. N. stavěly všemožné překážky v cestu.

Horlivost strážm. N. byla však tím stupňována a jeho ješitnost vydrážděna, k čemuž přispívala jednak okolnost, že tehdy byly za dopadení cukerinářů vypláceny i četnictvu odměny, jednak posměšky četníků - kolegů, když v předvečer odcházel anebo v ranních hodinách se s číhané vracel bez úspěchu. Samota, kde cukerinářka bydlela, jest od sídla stanice vzdálena 6 km. Jednoho rána byl opět na číhané v lese blíže obydlí cukerinářky - jmenovala se B. - a tu vidí v ranním šeru odcházeti odtud neznámého mladíka, který nesl v ruce vulkánový kufr. Několik rychlých skoků, »jménem zákona stát!« - však mladík mizí rychlostí srny v hustém lesním křoví a je jen slyšeti, jak šíleně jím prchá, na jeho dopadení ani pomyšlení. Myšlenky honí se rozčilenou hlavou strážm., neb byl to jistě dodavatel cukerinu. Nyní má cukerinářka jistě doma značnou zásobu »koleček«, myslí si, chvíli váhá, ale pak již spěchá k mlýnu, v rychlosti vzbudí mlynáře a s ním jde k obydlí cukerinářky. Po několika otázkách vidí však, že výslechem nic nesvede, neb cukerinářka rozhodně popřela, že by u ní kdo býval byl, třebaže strážm. N. zcela určitě a nepochybně na své vlastní oči viděl muže z domku od ní vycházeti. B. nabízí prohlídku obydlí, - hlavou strážmistrovou víří paragrafy instrukce - »za účelem trestní soudní pravomoci atd.« - konečně chytá se i tohoto zoufalého pokusu vzdor všem paragrafům, aby po půlhodinovém hledání vyšel z domku v znečištěném stejnokroji o jednu zkušenost bohatší. Když se vrátil domů, hlásil případ svému veliteli s ujištěním, že B. si ztěžovati nebude, a dále žádal, aby kolegové nezvěděli o jeho »smůle«. Nebyl zklamán v tom ani v onom předpokladu, přece však nezůstalo utajeno, že skutečně B. obdržela tehdy několik kg cukerinu, který však před přicházejícím strážm. N. vhodila do škopku se špínou. Cukerín klesl ke dnu a tak obsah škopku zůstal četníku utajen. Když to slyšel, ne, nebudu popisovati jeho vzezření, tím méně opakovati jeho slova! Až bude čísti tyto řádky, jistě mi bude vděčen za tolik diskrétnosti.

Nyní již viděl strážm. N., že dopadnouti B. v takovém případě, aby »to stálo opravdu za to«, není tak snadné a že jistě dá mnoho námahy, než se mu to podaří. Usilovně přemýšlel, jak by nejdříve, nejjistěji a nejsnadněji docílil úspěchu, již k vůli těm posměvavým. kolegům. Náhodné prohlídky spolu s orgány finančními neměly výsledku, nikde v domku po cukerinu ani památky, a přece jenom nebylo žádným tajemstvím, že jej B. dodává »svým lidem« stále. Kde jen může B. cukerin schovávati? Že není uschován v domku, bylo již více než jisté.

Však spása byla již nedaleko. Strážm. N. odkoupil od kolegy, který byl přemístěn ze sousední stanice do vnitrozemí jeho soukromého, dobře vycvičeného a ve službě používaného služebního psa, který se mohl již několika dobrými výsledky vykázati, zejména pokud šlo o stopaření. Zvíře zvyklo si po několika dnech na svého nového pána, a ježto strážmistr N. byl ušlechtilé mysli a ryzího charakteru, kteréžto vlastnosti německý ovčák u svého pána velice brzy vystihl, pracoval pes v celkové dresuře právě tak dobře jako dříve.

Změna poměrů a pobytu za daných okolností neměla na výkon psa žádného nepříznivého vlivu. Když pak stážm. N. poznal schopnosti svého nového »kamaráda«, byl v duchu přesvědčen, že v něm získal nejlepšího pomocníka k dopadení cukerinářky B., třebaže nedovedl prozatím sám ani odhadnouti, jakým způsobem se tato pomoc projeví anebo uplatní. Bral proto psa s sebou na tyto hlídky, neměl však příležitosti svého pomocníka uplatniti. Zkrátka neměl štěstí: domek B. byl jako zaklet, jak by byl život z něho vyprchal. Nikde se nic nehnulo, ani nestalo, co by mohlo býti považováno za podezřelé.

V obvodu stanice ukázala se v tu dobu tlupa cikánů a tak  - hr na ně! Vyslány dvě hlídky, strážm. N. se svým psem, druhu hlídka byla dvoumužová. K večeru dostal se N. lesem až k mlýnu, a ježto přes řeku je v těchto místech brod, stál strážm. N. po nějakou dobu u tohoto říčního přechodu, neboť jej i cikáni velice rádi používali. Pohlížel do čeřící se vody, která vždy po několika metrech tvořila značné víry; skotačivé rybky vymršťovaly se nad hladinu, roj kpmárů svými elipsovitými lety mizel v dáli, aby se opět objevil, tak jako nad hlavou se kmitnuvší netopýr, hýřící příroda se všemi svými půvaby a večerní klid konaly zde své poslání, strážm. N. dumal a jsa zabrán v myšlenky ani nepozoroval postavu, lépe řečeno stín, který rychle ubíhal od lesa k domku B. Však jeho pes byl ostražitější. Prudce se vztyčil a tlumeným zavrčením dal znamení, že někdo je na blízku. A tak dříve než B. - neb ona to byla - mohla vstoupiti do domku, byla již zastavena psem, za kterým ihned v zápětí doběhl strážm. N. Kde byla? Zdržela se ve vesnici M. a spěchá domů. Přišla i na dvoře dosud dlící rodina mlynáře, byvši přivolána hlasitým hovorem. B. nic nenesla a také na její slabé postavě nebylo pozorováno nic, co by opravňovalo k domněnce, že má cukerin u sebe. Strážmistr nevěřil však údajům cukerinářky a přesvědčil se ihned, že jeho nedůvěra byla opodstatněna. Nasadil psa na stopu B., ten běžel do lesa, kamž byl svým pánem a mlynářem následován, a vedl je as 200 kroků od mlýna na stráň, mající svah k řece, kde se vrhl pod vysoký smrk a počal rychle odhrabávati zem a jehličí, až narazil na bednu. Za pomoci mlynáře byla bedna z úkrytu vyjmuta. Bylo tam mnoho cukerinu. Celých 30 kg.

Co mám více dodati? Cukerinářka B. po odpykání trestu se z obvodu stanice odstěhovala, neboť zde byla již jistě nemožná. Kolegové na stanici ovšem strážm. N. na dopadení cukerinářky B. žádné zásluhy nepřičetli, prohlašujíce, že jen pes mu pomohl. Bez něho, že by se mu byla cukerinářka opět vysmála. K takovým debatám byl však strážm. N. netečný, hladil jen a laskal svého věrného psa - pomocníka a mezi zuby drtil svoje »sobci«.