Když se dostala tato dvouletá fenka belgického ovčáka malinois na Bouchalku do útulku v Buštěhradě, nikdo příliš nevěřil, že má šanci přežít. Měla totiž polouřízlou hlavu takovým způsobem, že to otřáslo i dlouholetým praktikem veterinární medicíny, který ji dvě hodiny operoval. V zahnisané, neuvěřitelně páchnoucí ráně měla ocelové lanko zarostlé do masa a budila hrůzu a zděšení po Kladně, kde pobíhala.

Byla ochycena, odvezena do útulku v patách s novináři, který o ní napsali článek plný nepřesností do černé kroniky a televizním štábem, který natočil její příbeh. Rómům, kteří ji vlastnili a tvrdili, že si žádného drátu nebo ran na krku nevšimli, byla odebrána ještě dvě Mariina štěňata, která už našla nový domov.

Marii byl však mediální povyk naprosto lhostejný, byla otupělá bolestí a bojovala o přežití. Slabá, vychrtlá fenka se špatnou srstí a smutnýma očima však ukázala obrovskou vůli a chuť žít a začala se pomalu uzdravovat a vyhlížet, jestli nepřijde konečně někdo, u koho by se mohla dát dohromady a zapomenout na všechny hrůzy, kterými prošla. Nikdo však nepřichází. Útulek zapadal sněhem a z polí fičí studený vítr a beznaděj, nikomu se nechce vyjet do zimy za drobnou, statečnou fenkou belgického ovčáka. Lidé si přečetli její příběh, zavrtěli hlavou nad lidskou krutostí, zanadávali a v duchu si sami pro sebe shromáždili několik důvodů, proč fence nemohou pomoci právě oni a ať se stará někdo jiný, případně že by bylo lepší fenku utratit a zasedli spokojeně v teple domova k televizím, vánočnímu cukroví a silvestrovským chlebíčkům.

Marie Stuartovna je však svého královského jména hodna, nezakňučí, nepostěžuje si, neštěká a nedožaduje se pozornosti, jen tiše čeká a vykukuje z boudičky, nebo když procházejí zájemci o pejska, čeká u plotu kotce, nevnucuje se, tiše pozoruje svýma něžnýma čokoládovýma očima zájemce, vrtí ocasem, aby dala najevo své přátelské úmysly. Pokud jí někdo nabídne piškot, prostrčí čumák pletivem, decentně ho sebere zuby, aby se lidi nelekli a nemysleli si, že je chce kousnout a pak už se jen dívá, jak šťastnější a zdravější pejsci chrastí novými obojky v kotcích, kde jim je nasadí ošetřovatel a vystřelí jako raketa spolu s novými páníčky směrem k jejich autu.

Tak ráda by předvedla někomu, jak dovede milovat a být vděčný pes, kterého si vezmete z útulku a jak se v dobrých podmínkách změní z vychrtlé, vypelichané trosky ve zdravého a veselého psa, který na kšírovém postroji bude stejně vitální, jako ostatní pejskové, protože obojek už mít asi nikdy nebude moci, krček bude mít stále citlivý a ještě pořád z něj kouká nezhojené živé maso. Čeká na člověka, který ví, že se pejskové z útulku nevybírají pro krásu očima, ale srdcem. Člověka, který v ni bude věřit a trpělivou péči opelichanou fenku změní v královnu.

Mgr. Dana Bočková