Pokračování Případu ztracené fenky a chudých lhářů - jak to vlastně bylo a poděkování všem, kteří pomohli mě a fence Vendy – tedy vlastně Žofii.

Něco víc o Žofii – Vendy.

Žofie neměla začátek života zrovna nejšťastnější. Paní učitelka, u které se narodila, ji jako malé štěně vzala do školy, kde si ji mělo vzít některé z dětí. Tam dostala od dětí své první jméno – Sendy. Plynul čas, fenku si nakonec nikdo nebral a ona rostla a trávila svůj čas v prostorách školy. Když jí bylo půl roku, byl to nevychovaný a vyhublý pejsek, který měl nakonec putovat do útulku. Nakonec se však na ni usmálo štěstí – vzal ji k sobě pan V., dostala jméno Žofie a strávila v jeho rodině 10 roků spokojeného psího života. Na stará kolena se Žofka rozhodla, užít trochu dobrodružství a začala ze zahrádky utíkat ven na ulici. Když se to stalo poprvé, zadržela ji policie a odvezli ji do útulku. Žofka však měla čip a tak si ji majitel mohl hned další den vyzvednout. Za krátkou dobu si Žofie svůj útěk zopakovala, tentokrát však měla smůlu. Dva dny před vánoci se dostala k nezodpovědným lidem, kteří místo aby kohokoliv kontaktovali a hlásili svůj nález, darovali fenku rodinnému příteli. Měl právě narozeniny, navíc byly vánoce, takže se pěkný dárek docela hodil. Žofie dostala jméno Vendy.

Nešťastní majitelé zatím zoufale obíhali celé okolí, vyptávali se, každou chvíli volali do útulku, zda se fenka neobjevila. Při svém pátrání po Vysočanech dostávali různé typy, kde by fenka mohla být. Dozvěděli se, že nedaleko nich žila žena, která kradla psy a ty pak doma mučila. Nakonec však zjistili, že žena již na dané adrese nebydlí. Další povzbuzující informaci dostal pan V. od ženy, provozující v lokalitě soukromý útulek. Ta mu oznámila, že bezdomovci a různá další individua v okolí běžně odchytávají psy, aby si je pak připravili k večeři… Nicméně kladla mu na srdce, ať za nimi určitě zajde a poprosí je, třeba si prý zrovna tuhle fenku ještě schovávají na horší časy. A tak pan V. obcházel místní slumy a doupata bezdomovců, vyptával se dělníků z Ukrajiny, vše marné. Po dvou měsících se již rodina vzdala naděje, že fenku ještě někdy uvidí.

A teprve v té době se ukázalo, že Žofka nebyla pro rodinného přítele zrovna nejlepším dárkem a v Annonci vyšel malý nenápadný inzerát o tom, že před 2 měsíci se našla jedna černá fenka….

Kdo ví, jaká vyšší síla vedla poněkud pomateného pana K. k tomu, aby na inzerát reagoval a vzal si fenku s tím, že je jeho. A aby ji vzápětí, ještě téhož dne odvedl na veterinu s tím, že vlastně jeho není a že ji našel. V té chvíli bylo rozřešení případu hrozně blízko, stačilo, aby doktorka správně přečetla čip /nový typ – se čtením by neměl být problém/ a hned by byl majitel na světě. Jenže nějakým dalším a záhadným řízením osudu zkušená doktorka na fence čip nenalezla a prohlásila, že fenka je bez označení. Jak se věci vyvíjely dál, je popsané v příběhu Případ ztracené fenky a chudých lhářů. Proč se to stalo zrovna tak, kdo ví, snad to měla být zkouška pro nás lidi, abychom si ověřili, zda dokážeme udělat také něco navíc a nesobecky se angažovat pro jednu malou, naprosto bezvýznamnou fenku.

Jak tato zkouška dopadla? Zdá se, že dobře. Po měsíci se fenka znovu shledala se svými lidmi!

Během měsíce, který Žofie-Vendy prožila v Kočičím domku, se podařilo s ní absolvovat veterinární prohlídku, zjistit nádor na mléčné žláze a objednat ji na operaci u velice dobrého veterináře. Podařilo se zjistit skutečného nálezce fenky a datum a místo nálezu.

Podařilo se rychle zveřejnit na internetu její příběh – za to si zaslouží veliké poděkování paní Dagmar Ruščáková /Zvířetník/, pan Martin Pecha /web kočky Adélky/, Hela Suchá /Hadopasi/, Hanka Francová /Tarantule/ a správce webu cz-pes.

Díky několika hodným lidem se podařilo rozmístit po Proseku plakátky s fotografií fenky a s informací o jejím nálezu. Velmi za to děkuji paní Petře Podařilové, Radce Novákové a panu Jiřímu Matulovi. Vaše práce přímo přispěla k nálezu majitele – jednoho s letáků vyvěšeného v Delvitě si všimla paní, která fenku znala a upozornila majitele, který mě ihned kontaktoval a následujícího dne si celá rodina pro fenku přijela.

Samozřejmě děkuji i všem, kteří se chystali přispět na případnou operaci a těm, kteří příspěvek zaslali /paní Olga B. a další …? /. Děkuji paní V., která přislíbila svou pomoc, pokud by to bylo nezbytné. Moc děkuji paní Hostomské, která přislíbila uhradit celou operaci a zajistit odvoz na veterinu a zpět. Velmi si vážím a děkuji za nabídku paní Kamile Nowakové, která byla připravena fenku adoptovat a zaslala též dostatek kvalitního krmiva. Fenka byla stále při chuti a dokud se ONA nenajedla, nikdo jiný neměl šanci…

Shledání a vítání Žofie se svou rodinou probíhalo pochopitelně bouřlivě, scénku, která měla být plna dojetí a sentimentu však poněkud narušovaly moje vítací feny Julča a Mysti. Dokonce jsem měla dojem, že se s rodinou vítají mnohem usilovněji, než jejich vlastní Žofka. Naštěstí šlo o tříčlennou rodinku, takže v jednu chvíli byla situace taková, že každý člověk držel v náručí vyskakujícího radostného pesana a já jsem zpovzdálí přihlížela.

S majiteli jsem probrala i zdravotní stav Žofie – Vendy. V případě, že by šlo o sociálně slabší rodinu, byla jsem připravena po dohodě s dárci věnovat na operaci příspěvky, které jsem na fenku dostala. Rodina se nicméně rozhodla hradit operaci a léčbu fenky sama. Proto bych již zaslané příspěvky s laskavým svolení dárců využila pro moje další svěřence v Kočičím domku, těch je stále víc jak dost a tudíž - stále je co platit. O tom, jak dopadne operace Žofky budu stručně informovat na svých stránkách www.kotatka.unas.cz.

V Průhonicích, dne 25.3.2006
Martina Janoušková
WWW.KOTATKA.UNAS.CZ  – KOČIČÍ DOMEK