Odborné veřejnosti je asi známá existence zájmové organizace - Svaz záchranných brigád kynologů ČR, která má krajské pobočky - brigády po celé republice.

Každý rok do brigád zamíří řada začínajících kynologů-záchranářů, kteří chtějí mít ze svého pejska - psa záchranáře. Některé přivádí zvědavost, někteří o tom s ní již dlouho a někteří to berou jako doplněk jiných psích aktivit. Tak jako tak, každý kdo se chce stát členem (nejdříve čekatelem) a účastnit se výcviku brigády musí spolu s přihláškou podepsat i "Čestné prohlášení" ( http://www.zachranari.cz/formulare/rozhod/rp09.doc) a o tom, k čemu všemu se musí takový dobrovolník zavázat a s čím musí souhlasit je tento článek.

Jazyk za zuby - za každou cenu

Povinnost "držet jazyk za zuby" a nevyslovit nic, co by mohlo být v neprospěch organizace či jejích funkcionářů je v prohlášení zakotvena hned dvakrát:

"... prohlašuji na svou čest, že se budu vždy a všude chovat tak, abych ani slovem ani činem nikdy neposkvrnil dobré jméno a vysoký kredit Svazu záchranných brigád kynologů České republiky."

"Jako člen SZBK si plně uvědomuji povinnost chránit vždy a za každých okolností dobré jméno svazu a zavazuji se k tomu přispět svou osobní kázní, osobním přístupem a svým vystupováním na veřejnosti ve všech situacích, kdy může být moje činnost uváděna do souvislosti s činností svazu."

Pochopitelně s tímto narážíme na Listinu zákl. práv a svobod - tedy součást ústavního pořádku ČR, která určuje práva všech občanů (dobrovolné záchranáře nevyjímaje) a omezení těchto práv je možné pouze zákony a to z vážných důvodů (nikoliv z libovůle funkcionáře dobrovolného spolku), konkrétně se jedná o článek 17 (2): Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Posuneme-li se k oblasti porušování zákonných norem, máme tu pochopitelně také zcela neomezitelné právo všech osob, podat na kohokoliv trestní oznámení či podnět k prošetření, pokud mají podezření, že došlo k protiprávnímu jednání.

I kdybychom se rozhodli, že svoje svobody a práva zahodíme výměnou za možnost být členem v brigádě dobrovolných záchranářů, narazíme pro změnu na naše zákonné povinnost, které už se zahazují výrazně hůře.

Konkrétně jde o § 167 Nepřekažení trestného činu a § 168 Neoznámení trestného činu v trestním zákoně, kde mezi činny jako sabotáž či vyzvědačství najdeme i činny v celku běžné a reálné, například: neoprávněného nakládání s osobními údaji, obecného ohrožení, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, loupež, znásilnění, pohlavní zneužívání, krádež, zpronevěra, podvod.

A neměli bychom zapomenout na ani na naši povinnost "podat vysvětlení" dle Trestního řádu, kde je uvedeno, že: Osoba podávající vysvětlení, s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet.

Pivo nebo dvojka červeného k obědu - nikdy!

Druhým stěžejním bodem, ke kterému se musí každý čekatel zavázat je zavrhnutí alkoholických nápojů.

"V rámci soustavného zvyšování osobní fyzické kondice udržím osobní spotřebu alkoholu včetně piva a vína na společenské úrovni spotřeby s tím, že v žádném případě nepřipustím jeho konzumaci již během dne a naprosto vylučuji požívání alkoholu v průběhu organizovaného i osobně prováděného výcviku."

Takové omezení je pochopitelně opět mimo rámec toho, co lze plnoletým a svéprávným občanům diktovat, ale i samotná formulace omezení je naprosto nesmyslná. Na jedné straně je striktně zakázáno dát si pivečko k obědu a na druhou stranu je povoleno na "společenské úrovni" pít po setmění. A jak někdy takové společenské konzumace v podání kynologů vypadají, to si jistě dokážete představit. Je pak otázkou, co má větší vliv na "osobní fyzickou kondici" záchranáře, jestli pivo na žízeň v poledne, nebo společenská konzumace do noci?

Osobně prováděný výcvik je myslím opravdu věcí osobní, ale i tak, jsem nikdy neviděl, že by se někdo hnal za psem po stopě s půllitrem v ruce, či že by do sebe někdo klopil panáky při cvičení poslušnosti. Častější je, že se psovod posilní už před výcvikem, ale to pro autora "prohlášení" asi problémem není.

Kuřáci - největší zlo

Mezi body prohlášení se dostala i prazvláštní věta týkajících se kuřáků:

"Ve snaze o maximální zvyšování fyzické výkonnosti a v souvislosti s tím o soustavné snižování procenta kuřáků v členské základně svazu uznávám přednost osob nezávislých na tabákových výrobcích při kondičních výběrech všeho druhu."

Opět myšlenka, hodna radnice Kocourkova, připustíme-li, že fyzická výkonnost je právě ta vlastnost, která se ověřuje při kondičních výběrech všeho druhu, logicky se nabízí otázka, proč by měl mít nekuřák apriori přednost před nekuřákem?

Rozhodujícím parametrem pro výběr fyzicky způsobilých záchranářů by měli být výsledky kondičních testů a ne to, zda se dotyčný někde (ne)přiznal k tomu, že kouří. Ono je sice hezké, že se najde v brigádě člen, který nikdy nekouřil, ale k čemu je to v praxi dobré, pokud má takový člen půl metráku nadváhy a neujde ani polovinu vzdálenosti, kterou sportující kuřák oběhne?

O drogách ani nepřemýšlet!

"Nekompromisně vylučuji jakýkoli osobní kontakt s drogami a omamnými a psychotropními látkami bez rozlišení stupně škodlivosti na lidský organismus. Požívání drog odmítám principiálně v jakékoli formě a nikdy je nepoužiji ani zkušebně."

Autor by si měl uvědomit, že pod obecný pojem drogy patří vše od Coca-coly a prášků na bolest hlavy, přes cigarety, pivo, víno až po heroin. Drogy, jejíž výroba a distribuce je zákonem trestána se v odborných kruzích označují právě, jako zmíněné omamné a psychotropní látky. Zvolená formulace "s drogami a omamnými a psychotropními látkami" zní poněkud úsměvně. Je to stejné, jako napsat, že na naší vlajce jsou barvy Francie a barva červená a modrá.

Co si autor představuje pod osobním kontaktem to netuším, ale možná, by se měl trochu seznámit s problematikou a třeba s výzkumy vlivu marihunany na pacienty trpící různými nevyléčitelnými chorobami - možná by pak nenutil členy přísahat, že z principu odmítají požívání drog v jakékoliv formě.

Závěrem

I když jsem rozebral konkrétní body prohlášení velmi podrobně, faktem je, že listina, kterou nepodepisujete dobrovolně (protože jí podepsat musíte, pokud chcete cvičit v brigádě), ve které se zříkáte svých ústavních práv a svobod a zapřísaháte se k mlčenlivosti nemá žádnou právní váhu.

Jsem si jist, že nejsem jediným kynologem záchranářem, který s obsahem tohoto prohlášení nesouhlasí a věřím, že by se našli jiné důležitější závazky a myšlenky, ke kterým by se řada dobrovolných záchranářů ráda a dobrovolně přihlásila.

Záchranařina je přeci o vztahu člověka a psa, o odborném výcviku psa a rozšiřování znalostí psovoda a hlavně o pomoci a záchraně lidí v nouzi a ne o tupé mlčenlivosti, diskriminaci kuřáků a teatrálního až pokryteckého odsuzování alkoholu.

Jan Peklo - peklo.jan@seznam.cz
28.10.2006