Vždycky jsem chtěla psa. Bylo mi úplně jedno jakou rasu. Tedy, vždy jsem jsem raději chtěla křížence a už ani nevím proč. Dočkala jsem se. Dobrosrdečného obříka Kajka, křížence argentinské dogy a švýcarského ovčáka. Okamžitě vyplnil celý můj život, ale shodou nešťastných okolností jsem s ním nemohla cvičit vše, co jsem chtěla.

Uběhl další úsek mého života, až nastal den, který mi měl změnit život úplně. Jednoho dne ráno jsem si šla pro svou vysněnou borderku. Tehdy se ještě nejmenovala Linda. To přišlo až později. Linduška rovněž nemá papíry, na ně si až tak moc nepotrpím.

Ale ní to všechno začalo. Základní poslušnost jsme zvládli velmi brzy, chvílemi jsem měla pocit, že nemám šestiměsíční štěně, ale dospělého, uvážlivého psíka. Uplynula zima, přišlo jaro. Přes zimu jsem měla dost času na to, aby jsem Lindě vymyslela další zaměstnání.

Jednoho dne jsme se objevily na tréninku agility. Už tehdy mi začínalo být jasné, že Lindu nemám jen tak pro legraci. Agility se nám zalíbilo hned. Ještě v první sezóně jsme se byly oťukat na různých neoficiálních závodech, protože byla Linduška ještě mladá. Nedopadlo to sice všechno podle očekávání, ale chyba byla ve mně ;-). Uběhlo léto, podzim už také nebyl to pravé ořechové, ale trénovali jsme. Chvílemi jsem se opravdu bála zimy. byla jsem nešťastná z toho, že už nebude agility, nebudeme trénovat, nastane divné období. měli jsme sice canisterapii, ale já jsem chtěla Lindu učit stále něco nového, bavit se s ní. A tady začíná vyprávění o tanci se psem.

Na agility jsem poznala spoustu nových lidí. Všichni jsou moc fajn. Ale s tancem řezala od začátku uši jen jedna. Aďa. S kokrem Amy.

Do té doby jsem tanec poznala jen z videí při náhodných toulkách internetem. Tedy, ze začátku byly náhodné. Když jsem poprvé viděla Attilu se svou borderkou, zapomněla jsem dýchat. Ještě pořád se mi tají dech, když mám chuť se na ně podívat, ale už to není až tak neznámé. Aďa byla opravdu neodbytná. Mně se zase líbili ty cirkusové kousky, co uměli jiní pejskové. Už ani nevím co jsem s Lindou vyzkoušela jako první. Ale zdá se mi, že slalom. Asi i kvůli agility, i proto, že se mi to líbí. I když jsem se neměla proč divit, byla jsem šťastná, že to Linda pochopila tak rychle. No a dál už to šlo samo. Aďa začala s Amy úplně neplánovaně: klasický panáček pro jídlo v kuchyni...

Konec sezóny agility stále pokládám za začátek tance s Lindou. Tanec je totiž úžasný v tom, že nepotřebujete moc prostoru a už vůbec kvůli němu nemusíte nikam cestovat, rozkládat kulisy, nejste závislý na počasí a podobně. Vystačíte si i ve vlastním pokoji. Na slalom vám stejně ze začátku stačí jen pár kroků, otočka je vlastně okolo osy psa, takže jestli máte pokoj alespoň tak široký, že se v ní pes bez problémů otočí, nemáte problém. Ze začátku se i tak nedoplazíte moc daleko a na couvání je užší prostor vlastně výhodou. No a když už vám bude prostor pokoje malý, tak je stále dost místa na chodbě. A za pěkného počasí můžete trénovat i tam, kde se běžně venčíte.

I když máte k dispozici jen pokoj, a nebo můžete trénovat i v tělocvičně, stále musíte dodržovat základní pravidla tréninku, které platí pro tanec obzvlášť. Jestli chcete, aby to vašeho psa bavilo co nejdéle, nepřetěžujte ho. Ze začátku opravdu stačí pět minu denně a trénink vždy ukončíte hrou. Postupně, když už budete mít co opakovat, tak raději trénujte víckrát denně po pěti minutách, než najednou hodinu. Tanec je pro psa velmi náročný na soustředění. Musí vás vnímat, aby viděl jaký povel mu dáváte, aby věděl, co dělá dobře nebo špatně.

Při složitějších prvcích budete určitě muset psovi pomoci manuálně. Nebojte se toho. Pokud ho současně budete motivovat pamlskem, nebo oblíbenou hračkou, rychle pochopí, jaký pohyb po něm chcete. a když už jsme u té motivace – ta je gró celého tance. Psa nikdy nedonutíte otáčet se na zadních, couvat vám mezi nohy nebo plazit se tři metry bez toho, aby k tomu nebyl dostatečně motivovaný. To, jestli budete používat pamlsek, hračku nebo cokoli jiného, záleží jen na psovi! Zjistěte si to dříve, než s ním začnete trénovat.

Při tanci je potřeba, dávat si velký pozor na to, jak rychle naučit psa nové prvky. Já jsem na to dost doplatila. Linduška uměla ještě ze základní poslušnosti lehnout kdekoli a kdykoli. Jako první povel, který vycházel z této polohy, byl povel „zdechni“. Prostě se svalí na bok. Naučili jsme se to asi za patnáct minut. Bylo to krásné. Linda stojí, řeknu „zdechni“ a ona se svalí na bok. No prostě kopec srandy. Byla jsem tak nadšená, že hned druhý den jsem ji učila válet sudy. Taktéž z výchozí polohy „lehni“, na bok už se vyvalit uměla a ji bylo potřeba jen trošku překlopit. To také zvládla za okamžik. Jaké ale bylo moje překvapení, když na povel „lehni“ hned začala válet sudy a povel „zdechni“ zapomněla úplně. Tak jsem trošku ubrala z entuziasmu a dala si závazek, že za týden ji nenaučím víc než jeden prvek. A to se snažím dodržovat a každému radím, ať se snaží o totéž.

Přes zimu jsme se vytancovali. Aďa mezitím vyhrála klubovou soutěž a chystá se do Čech. Já jsem pořád ještě nesebrala dost odvahy na vystoupení před publikem. Začala nová sezóna agility, učíme se další prvky tance, občas si fenky závidíme, každá umí něco jiného a trochu jinak.

Při běžném toulání internetem jsem si uvědomila, že na Slovensku není žádná stránka věnovaná výhradně tanci. Přišlo mi to nepochopitelné. Aďu nebylo potřeba dlouho přemlouvat. Za vydatné pomoci Sorga máme momentálně jedinou fungující stránku věnující se výhradně tanci se psem. Neustále se snažíme, doplňovat ji novými cviky a nápady, ale hlavně se snažíme sesbírat tipy a rady od zkušenějších tanečníků. Na stránce máme videa, ne fotografie jak je to obvyklé jinde. Jestliže vím o sobě to, že je mé vysvětlování obtížné na pochopení, tak mi video ukázky připadají praktičtější, kdyby si náhodou někdo neuměl představit postup nácviku. Netrpělivě čekáme na vznikající klub tance se psem. Líto je nám jen to, že vše podstatné se odehrává v Bratislavě. a my jsme z Košic.

Tanec je nádherný psí sport. Je o souhře psa a psovoda, o vzájemné důvěře a je výsledkem smysluplně stráveného času. Tanec je úžasný v tom, že se neomezuje na plemeno nebo velikost psa. Je jedno jaký výcvik měl pes dříve. Tanec může být jen jako zpestření, respektive rozšíření základní poslušnosti. Nemusíte kvůli tréninku nikam docházet, všechno, co potřebujete, máte doma. Psa, odměny i čas. A nejkrásnější je to, že psa to baví, protože vidí, že to baví vás, že máte radost a to je smyslem jeho života.

Erika & Aďa
www.tanecsopsom.com
info@tanecsopsom.com

Do češtiny volně přeložil Víťa. Originální slovenský text najdete zde...