Předešlá kapitola nás poučuje, že sama příroda vložila psovi do vínku řadu vrozených pudů a vlastností. Jest to hlavně pud sebevýživy, čili schopnost lovu, sebeobrany, čili schopnost boje a z obou předešlých vyplývající praktický pud pospolitého života, aby lovil a snadněji se bránil.

Soužití s člověkem po dlouhá tisíciletí nezměnilo nic na těchto vrozených vlastnostech psa. Je pravda, že některé z nich mohou býti částečně povzneseny a jiné zdánlivě uspány, probudí se však ihned, jakmile toho nastane potřeba.
Člověk může účelným křížením vypěstovati nové a nové druhy psů, může vypěstovati psa žádoucí velikosti, barvy, síly atd., ale vypěstovati nové vlastnosti, které by se přenášely na štěňata, není v moci člověka. Proto každý cvičitel, který chce psa cvičiti s dobrým výsledkem, musí si uvědomiti, že na štěně, které má býti cvičeno, musí pohlížet jako na psa divokého a uměti jeho stěžejní, vrozené požadavky ukojiti, musí mu uměti nahraditi smečku a jejího pána, prakticky řečeno, musí ho nakrmiti, ochrániti a vésti životem.

Jestliže cvičitel nebude míti dosti jemnocitu, aby tuto zásadu a vrozenou povahu psa pochopil, ne­bude nikdy dobrým cvičitelem. Mnohdy ani tenkráte, když bude pilným, svědomitým a trpělivým pracovníkem.

CHARAKTERISTIKA.

Psa řadíme do třídy šelem psovitých. Snad se nejméně uchýlíme od skutečnosti, představíme-li si divokého psa jako tvora, pohybujícího se podobou mezi šakalem a vlkem, snad s delším vlasem a jinak vybarveného, což ostatně nebylo vždy totéž vzhledem k tomu, jednalo-li se o psa polárního nebo tropického, poněvadž příroda ho jistě neopomněla přizpůsobiti okolním poměrům a místní teplotě.

Všimněme si nyní poněkud charakteristiky psovitých šelem. Jest to důležité pro každého pěstitele i cvičitele.

Uvědoměme si znovu, že příroda nadala psa pudem sebevýživy, sebeobrany a pospolitého života. Aby mohl tyto pudy ukájeti, také ho náležitě fysicky vybavila a jeho životosprávu usměrnila.

Charakteristické znaky tělesné:

Hlava je mohutná s velmi prostornou dutinou lebeční. Velikou lebeční dutinu vyplňuje i veliký mozek a proto shledáváme u psa jedinečnou inteligenci. Neobyčejně vyvinutý čich, kterým se pes honosí, způsobuje dlouze protáhlý čenich s velikou čivní plochou, vnímající neuvěřitelně přesně a spolehlivě i sebemenší, často i staré a zvětralé pachy. Proto pes hledá svoji kořist čichem, kdežto naopak kočka, representant še­lem kočkovitých, honosí se jedinečným sluchem a tím­to také po své kořisti pátrá.

Chrup: Ačkoliv pes má chrup masožravý, liší se svou stavbou značně od chrupu šelem kočkovitých.

Nejnápadnější jest rozdíl v délce čelisti. Pes má čelisti neobyčejně dlouhé. Srovnal bych je s dlouhoramennou pákou. Proto má na konci čelisti, tam, kde z ní vyrůstají řezáky, poměrně malý stisk. Tím si také vysvětlujeme, že pes drtí kosti a větší potravu stoličkami, kterých mu příroda dala dlouhou řadu a velmi silných. Také při přenášení těžších věcí bere pes předmět hluboko do tlamy a drží jej stoličkami. Na rozdíl od kočky, která poměrně značnou váhu přenáší snadno v přední části čelisti.

Krk jest poměrně dlouhý a štíhlý. Řekl bych málo únosný. Proto pes svoji kořist požírá na místě a nepřenáší ji na rozdíl od šelem kočkovitých, které zadávenou kořist s místa činu pravidelně přenášejí do brlohu nebo do ústraní.

Hrudník jest hluboký, velmi prostorný a přizpůsobený dlouhému, vytrvalému a trpělivému běhu, který jest kromě medvěda příznačný lovu všech psovitých šelem, poněvadž tyto kořist většinou štvou.

Běhy jsou neobyčejně pružné, svalnaté a bystré, přizpůsobené vytrvalému běhu. Jsou opatřeny silnými, tupými a nevtažitelnými drápy. Psu není dráp zbraní. Spíše jest ztužením a ochranou prstu. Psu, který hledá a stopuje kořist pomocí čichu, není také nevtažitelný dráp, působící při pohybu šelest, překážkou při lovu. S opakem shledáváme se u šelem kočkovitých, které lovíce pomocí sluchu, potřebují tichý, neslyšitelný nášlap, aby svou chůzí samy sebe při lovu nerušily a užívajíce drápů jako zbraně, potřebují si uchovati ostrý dráp. Proto šelmy kočkovité vybavila příroda drápem vtažitelným. Konečně i tím, že pes loví pouze na pevné půdě a nešplhá po stromech, dá se vysvětliti tvar jeho drápu.

Srst a barva bývají přizpůsobeny okolí (mimikri) a teplotě.

Délka střev bývá velmi různá, podle toho, čím se pes živí. Psi živení masem mají střeva krátká, psi živení převážně potravou rostlinnou mají střeva dlouhá. Jest to nutné opatření přírody a odůvodňuje je již skutečnost, že pes potravu hltá.

Celkově možno o psu říci, že je souměrně rostlý, pružný, svalnatý a vůbec přizpůsobený k vytrvalému běhu a štvaní.

Charakteristické znaky duševní:

Pes jest neobyčejně inteligentní, rozumný, věrný a přímý. Na kořist vrhá se sice skokem, ale bojuje vždy tváří v tvář - čestně - na rozdíl od kočky, která vyniká neobyčejnou záludností a falší a na kořist se vrhá skokem, lstivě - ze zálohy. Zajímavé je, že šelma psovitá, psa nevyjímaje, páchne, kdežto šelma kočkovitá, ležící v záloze a čekající, až nic netušící kořist jí přijde na dosah - nepáchne.

Dlouhý čas, různost prostředí, praktická potřeba, vymírání těch psů, kteří nemohli odolati těžkostem života a různé vlivy jiné byly příčinou, že se utvářely různé druhy psů, u kterých pak všeobecná charakteristika exteriéru poněkud zaniká. Náhodné, nebo již cílevědomé křížení, řízené člověkem, utvářelo postupně nové a nové druhy psů. Rovněž i zápas o existenci přivodil nové vlastnosti psů. Bystrý zrak stepních psů, křivé nohy jezevčíků, výtečný sluch psů, žijících v zalesněných krajinách, vysoké nohy psů, žijících ve vysokém sněhu nebo ve vysoké trávě jsou toho nesporným důkazem.

Nemilosrdný zákon přírody skytal možnost existence pouze silným jedincům. Těžké podmínky životní, jako hlad, silnější šelmy, zima atd., ponechaly život pouze fysicky i duševně silným jedincům. Člověk pozměnil tuto zdravou a přirozenou filtraci. Skytaje ochrany psu líbivému a užitečnému, podporoval jeho vývoj na úkor psů neužitečných. Dlouhým spolužitím s člověkem některé druhy psů se tak zjemnily, že se staly neschopnými samostatného života v přírodě.