Pes musí být denně řádně vyčištěn. Čištění provádí se tupým hřebenem a jemným kartáčem. Na uhlazení srsti psů hrubosrstých používáme kartáčů tvrdších, ale ne hrubých, poněvadž se jimi snadno podráždí kůže. Citlivá místa je nutno čistiti opatrně a jemně.

Občas se pes vykoupe. V létě v přírodě, v zimě pak ve vytopené místnosti a vlažné (16° C) vodě. Po vykoupání musí býti v teplé místnosti ponechán až do úplného uschnutí, což obyčejně trvá až 2 hodiny. Ke koupelím používáme specielních mazlavých nebo tekutých mýdel, pokud možno bez obsahu sody. Používané mýdlo má býti tučné, aby pokožku psa nevysoušelo, ale na druhé straně má obsahovati přísadu ničící spolehlivě cizopasníky i jejich zárodky. Často používané zelené mýdlo všem těmto požadavkům plně nevyhovuje. Koupele v 3% roztoku kreolinu sice dobře pokožku desinfikují a ničí cizopasníky i se zárodky, ale za to jsou nebezpečné oku a nosní sliznici psa. Za výborné považuji tekuté mýdlo „Ristol". Příliš časté koupele psovi škodí, poněvadž odsoušejí a odtučňují pokožku i srst. Stačí koupati psa jednou za měsíc. Mám ovšem na zřeteli pořádné koupele za použití mýdla. Prosté ochlazení nebo výcvik psa ve vodě za letní doby můžeme si dovoliti i několikrát denně, aniž bychom tím psu škodili, poněvadž sama říční voda bez chemických přísad ani pokožku ani srst neochuzuje.

Domněnka, že častým koupáním se předejde nepříjemnému pachu psa, je mylná. Ze psa páchnou nejčerstvější výpotky, a ty jsou cítiti i když se pes koupe stále. Zápach lze spíše zmenšiti správným větráním boudy nebo místnosti, ve které pes žije, případně i potravou. Konečně jest jisté i to, že jedna rasa oproti druhé páchne více a největší zápach pozorujeme u psů, živených převážně masem. Každodenní kartáčování a česání jest pro zmírnění zápachu účinnější, nežli koupele, poněvadž páchnoucí částečky ztuhlých výpotků se denně odstraňují.

Pes čistí se zásadně ráno před krmením a cvičením. Během krmení se čistiti nemá. Při čištění má se pes denně řádně prohlédnouti a jest nutno všimnouti si hlavně očí, nejsou-li zaníceny a zaplaveny hnisem; uší, netekou-li, běhů, nejsou-li poraněny a pokožky, není-li podrážděná, zanícena a případně není-li na ní kožní vyrážka, a konečně srsti, není-li chorobně změněna a nejsou-li v ní cizopasníci.

Vedle čistoty těla jest potřeba věnovati potřebnou péči i čistotě boudy, klece a krmicí nádoby.

Pes budiž po koupeli přiveden do boudy čisté, vydesinfíkované, v zimě vystlané čerstvou slámou. Užívá-li se k desinfekci ostře páchnoucích prostředků (kreolinu, karbolinu a pod.), musí býti bouda po desinfekci vypařena vřící vodou, aby se intensivní zápach co možná odstranil, poněvadž jím velmi trpí psův čich. Klec sama se vystýlati nemá. Výkaly a případné roztahané zbytky potravy mají se ráno i večer čistě zamésti. Klec s betonovým dnem má se denně aspoň třikráte spláchnouti vodou.

Krmicí miska nesmí býti ze železného plechu, poněvadž snadno rezaví, nemá býti smaltovaná, poněvadž lehce odprýská a úlomky smaltoviny mohou býti lehce vyvolány poruchy zažívacího ústrojí. Kameninové nádobí se snadno rozbíjí a proto jest nejúčelnější používati krmicích nádob dřevěných. Každá krmicí nádoba musí býti udržována v největší čistotě. Chová-li někdo více psů, má míti každý pes nádobu vlastní, aby se předešlo případnému rozšíření nakažlivých chorob, jejichž příznaky se ev. ještě plně neprojevily.