RTW Cup 2012 Autor: Roman (pes@cz-pes.cz), Téma: Kynologické akce Vydáno dne 03. 05. 2012 (5800 přečtení) Pro rok 2012 se konal RTW Cup v sobotu 31. 3. v Tlučné, rozhodčí pro stopu byl Miloslav Ulč, pro poslušnost a obranu pan Theodor Krajčí. Figurovali Milan Brunovský a Jaroslav Vyhnal. V kategorii IPO1 nastoupilo 12 psů, v IPO3 10. V kategorii IPO1, v níž se jejích 12 závodníků uvedlo svými poslušnostmi, jsme mohli vidět rozpačité výkony způsobené mnoha faktory, ale všeobecně si dovoluji tvrdit, že jsme zde sledovali radostné výkony, temperament a energii, leč doprovázené množstvím chyb. Podle bodů by se tedy zdálo, že výkony byly špatné, podle mého názoru však na hřišti vše vypadalo víceméně dobře a pro mne osobně víc znamená radostný projev s drobnými chybami než splněný oddíl poslušnosti, ale bez života, energie a s klesající křivkou. Mezi závodníky IPO1 se najednou na chvíli objevila Zuzka Marthalerová, naše nejúspěšnější reprezentantka a majitelka jediného držitele titulu CACIT, jímž je její fenka Kirké Ballotada. V zaujatém hovoru s panem Hynkem Procházkou starším cosi řešila, ale její ustaraný pohled a ukvapené tempo nevěstily nic dobrého. Jak jsem se pak dozvěděla, Zuzce bylo zakázáno nastoupit na stopách s Kirké, neboť prý nesmějí jít dva psi jednoho psovoda tak krátce po sobě – Zuzka měla za sebou stopu již s Osirisem. Nastaly zmatky a nejasnosti, jak to bude, evidentně nebyl čas situaci vyřešit před závodem... Na místo byl povolán i předseda RKČR, pan Oldřich Cach, a nakonec se vše skutečně podařilo urovnat – s druhým psem, s Kirké, paní Marthalerová nastoupila až úplně na konec, ve dvojici s háravou fenou z kategorie IPO1. Nicméně skutečnost, že pořadatelé přijmou přihlášky, které jsou zaplacené a v pořádku, tudíž vědí o tom, že v závodu budou psovodi se dvěma psy, ale již neudělají to, co mají, pro to, aby tito závodníci nastupovali v pořadí, které jim poskytne dostatečný komfort pro přípravu psů na výkon a jeho absolvování, ba dokonce jim svou nepřipraveností ještě situaci zkomplikují, a negativně tak ovlivní průběh závodu, to je pro mne neomluvitelné. Tedy znovu a přímo – paní Marthalerová řádně odeslala vyplněné přihlášky, zaplatila je a nastoupila na závod. Rozhodčí jí až s nástupem psa na stopu sdělil, že nastoupit nemůže, že by její dva psi šli příliš brzy po sobě. Copak o této skutečnosti pořadatelé nevěděli? Jaký servis už má závodník očekávat, že jsou-li přijaty přihlášky, tak že dostane odpovídající instrukce? Ne že bude mít pořadatelka tu troufalost ještě se k závodnici chovat nevhodně, a že to před samotným výkonem, při nástupu na poslušnost, udělá i rozhodčí, je nepochopitelné... – jak si může dovolit rozhodit psovoda poznámkami, že zdržuje a že se na něj muselo čekat?! Já jako divák dodávám, že se na nikoho nečekalo a paní Marthalerová žádné zdržení nezpůsobila – to jen pořadatelé neudělali to, co měli – nepostarali se včas o vyřešení složitější situace psovoda se dvěma psy v jedné kategorii. Pořadatelům bych chtěla vytknout dále například kromě toho, že rozhodčí neměl k dispozici mikrofon, pročež se diváci k vyhodnocení museli seběhnout jemu co nejblíže, a i tak často nic moc neslyšeli, situaci nastalou před obranami IPO1. Když nastoupila Kateřina Zittová se psem Diablo Ford Black Touch, pan rozhodčí někam odešel. Jistě, každý člověk musí sem tam na záchod či kamkoli jinam, ale psovod měl být organizátorem informován, aby se mohl podle situace zařídit, například nešťavit psa na place. Nachystaná psovodka se v dané situaci i se psem otočila zády ke hřišti a připravená vyčkávala na příchod rozhodčího. Mezitím si nejbližší maketu vybral jako místo na hraní syn pana Hynka Procházky mladšího, vyfasoval obušek a pod dohledem slečny Davídkové jím bouchal do makety. Myslím, že závodní plac není dětské hřiště, a je-li na výchozím bodě nachystaný psovod se psem, nemá na hřišti kromě určených osob nikdo co dělat, natož pak dítě. Když jsem si dovolila zastat se psovoda se psem, kterého dění v maketě zcela zjevně ovlivňovalo, dostalo se mi chabého vysvětlení a dovětku slečny Davídkové v tom smyslu, že: „...nechci slyšet žádné komentáře, nebo se rozčílím!“ Aha, zajímavé to zjištění, já bych se ani ke svým dětem nechovala takto direktivně, natož k cizím lidem... Ale je jednodušší použít pseudosílu, když nejsou jiné argumenty... Fascinuje mne, jak lidem zvedá sebevědomí jejich zdánlivá důležitost, to, že se třeba v něčem umístili, že něco organizují apod. Ano, to vše je hodné obdivu, ale jen za podmínek, že se člověk chová ve všech ostatních ohledech slušně a k ostatním ohleduplně. Přínos mají pro společnost čestní lidé, otevření a bez postranních taktik. O to více například přeji úspěchy právě již mnohokrát zmiňované paní Marthalerové, protože tak trnitou cestu, jakou ona u nás v Česku absolvuje, by jiní dávno vzdali... A tímto dnes raději končím, k výkonům se možná ještě vrátím. A pokud bych tak neučinila, chtěla bych v kategorii IPO3 vyzvednout úžasné projevy psů Jana Kuncla a Jitky Hroníkové, to byla opravdová nádhera a myslím, že je v nich veliká naděje. Krásné dny, D :-) IPO1
IPO3
|