Navržený „Klubem pěstitelů policejních a ušlechtilých psů v Praze" a přijatý výnosem ministerstva vnitra ze dne 12. ledna 1922 č. 2.427/13 pro výcvik policejních psů československého četnictva.

*) Římské číslovky v závorkách udávají, který výkon při celkovém oceňování schopnosti jak oceniti psa.

A. Zkoušky prvého stupně *)

I. Cviky poslušnosti.

1. Přiběhnouti na rozkaz (I)
2. Sednout (I)
3. Lehnout (I)
4. Vodění na šňůře (s obraty, zastavením, chůzí i klusem) (I)
5. Volné sledování nohy při chůzi (též ve skupinách lidí se psy. Jinak jako u bodu 4.) (I)
6. Odmítání potravy z cizí ruky (I)
7. Hlídání předmětů (I)
8. Apportování (ne přes překážky) (II)
9. Štěkání na rozkaz (v leže, v sedě, v chůzi; připojí se ke cvičení 2., 3. a 4.) (II)
10. Volně lehnout (na 15 minut; psi se zkouší ve skupinách) (II)

II. Cviky obratnosti.

1. Skok (vysoký, více jak 1,20 m, přes prkennou stěnu, živé ploty a jiné přirozené překážky; možno-li, též skok daleký přes příkop) (I)
2. Šplh (více jak 20 m, přes prkennou stěnu nebo zeď) (I)
3. Výkony ve vodě (jen tam, kde je k tomu příležitost; z tohoto bodu možno event. uspořádati i zvláštní vodní zkoušku s těmito požadavky: vejiti do vody, plovati, apportovati z vody (II) zachraňování loutky (dobrovolný cvik) (III)

III. Služba strážná a ochranná.

1. Navyklost střelbě (cizí člověk střílí; nespojovati však s „prací s mužem") (II)
2. Vyslání určitým směrem (předběžná cvičení k revirování služebního psa) (III)
3. Zaštěkání dopadeného (III)
4. Zastavení uprchlíka v (III)
5. Bránění přepadeného vůdce (III)
6. Útok (III)
7. Nechati muže s pokojem, chová-li se klidně (III)
8. Otužilost vůči uderu (prutem či rákoskou) (III)

Cviky 3 až 8 - muž chráněn, pes bez řemenu.

IV. Výkony nosem.

1. Hledání ztracených předmětů na čerstvé stopě vůdcově, bez řemenu, nejméně 300 m (stopa do pravého úhlu, nikoliv do podkovy (II)
2. Hledání ztracených předmětů na čerstvé cizí stopě, na řemeni, nad 300 m (jako svrchu) (III)
3. Zkouška rozlišovací schopnosti ve zvětření: vyhledání předmětu patřícího vůdci mezi několika jinými, na zemi ležícími předměty, patřícími cizím lidem (bez řemenu) (III)

B. Předběžné zkoušky policejních psů.

I. Cviky poslušnosti.

1. - 10. jako při zkouškách prvého stupně.

II. Cviky obratnosti.

1. - 3. jako při zkouškách prvého stupně, avšak skok vysoký - přes 1,50 m šplh - přes 2,50 m.

III. Výkony s mužem.

1. Prohledání území (revirování) (II)
2. Zaštěkání nalezených a podezřelých předmětů nebo lidí (II)
3. Prohledání úkrytu a zaštěkání nebo přinesení předmětu, odhozeného pomocníkem (III)
4. Hlídání zatčeného (pes leží nebo stojí) (III)
5. Doprovod zatčeného (pes jde s vůdcem nejprve vedle, potom za zatčeným) (III)
6. Hájení napadeného vůdce (II)
7. Útok (III)
8. Nechati muže s pokojem, chová-li se klidně (III)
9. Pronásledování uprchlíka (III)
10. Zastavení uprchlíka (III)
11. Navyklost střelbě (III)
12. Otužilost vůči úderu (III)
13. Odvolání psa od klidně stojícího muže, jejž byl před tím na útěku zarazil (III)
11. Odvolání psa, pronásledujícího uprchlíka (soudce určí, kdy se má pes odvolati; pes má býti alespoň v půli cesty, pokud však ještě nedostihl prchajícího muže) (IV)

IV. Výkony nosem.

1. Sledovati cizí stopu, půl hodiny starou, na šňůře, na 200 - 500 m (na stopě připraveny „nástrahy") (IV)
2. Prohledání území 50 m x 50 m, a přinešení nebo zaštěkání pohozených předmětů (IV)

C. Hlavní zkoušky policejních psů.

I. Cviky poslušnosti.

Zkouší se pouze bod 10.

II. Cviky obratnosti.

Nezkouší se.

III. Výkony s mužem.

Bod 1. - 14. jako při předběžných zkouškách policejních psů.

IV. Výkony nosem.

1. Vypracování stopy podle zvětření na otisku nohy. Soudce určí podle okolností a počasí, jak má býti stopa stará a dlouhá. Nejméně však 1/2 hodiny a 400 m!

Stopovaný ztratí cestou dva malé, nenápadné předměty, jež mu patří. Stopa zkřížena jest jinými čerstvými stopami, a jsou na ní připraveny nástrahy na psa (několik lidí se psy obojího pohlaví). Pracuje se na řemeni nebo bez něho, dle volby vůdcovy. Dobré hledání bez řemene krok za krokem cení se výše, příliš prudké hledání bez řemene cení se slaběji. Při volném hledání bez řemene následuje vůdce zvolna asi 20 m za psem (IV)

2. Jako bod 2. při předběžných zkouškách policejních psů, ale území má rozměr 100 m x 100 m (IV)

3. Zkouška rozlišovací schopnosti ve větření: vyhledání předmětu, patřícího cizímu člověku, mezi jinými, na zemi ležícími věcmi, náležícími rovněž cizím lidem; hledá se bez řemenu po 25 metrové stopě, zvětření u otisku nohy (IV)

4. Zkouška rozlišovací schopnosti ve větření: Vyhledání muže ve skupině cizích lidí po zvětření na předmětu; pracuje se na volném řemeni (IV)

Při všech zkouškách oceňuje se zvláště poslušnost psa (III) a ostrost jeho čichu (III), jakož i chování vůdcovo a způsob, jakým vede svého psa (III).

Vysvětlivky ke zkušebnímu řádu

A. Povšechná ustanovení.

Vysvětlivky naznačují směrnici vůdcům i soudcům, avšak nezavazují jich doslova, protože okolnosti a vnější podmínky jsou od případu k případu jiné. Přece však poskytují dostatečné opory pro posouzení účelné činnosti vůdcovy i psovy, zvláště pak pro posouzení toho, jak které výkony odpovídají poměrům ve skutečnosti a jak pes poslouchá svého vůdce při práci.

Jest ovšem nutno klásti co nejpřísnější požadavky a nedbati ohledů ani místních ani osobních, neboť jen tak lze jak vůdce tak i psa povzbuditi a příměti k nejvyšším výkonům. Shovívavost nebyla by na místě. Nelze také brati ohledů na diváky a p. Psi, kteří selhou již při cvicích poslušnosti, nebuďtež připuštěni soudcovským sborem k dalším zkouškám.

B. Co požadujeme na psu při zkouškách prvého stupně.

I. Cviky poslušnosti.

1. Přiběhnouti na rozkaz: Pes musí okamžitě, radostně a co nejrychleji (bez oklik) přiběhnouti, posaditi se před vůdcem a vyčkati dalších rozkazů.

2. Sednout.

3. Lehnout: Oba výkony buďtež provedeny co nejpřesněji a nejrychleji. Z provedení rozkazu nechť je patrno, že pes dbá živě všech rozkazů. Nedokonalé nebo pomalé vyhovění povelu naprosto nedostačuje.

4. Vodění na šňůře: Šňůra visí tak volně k zemi, že není možno, aby vůdce psa nějak řídil. Pes nechť jde těsně po levé straně cvičitelově, tak, aby mu byl neustále na očích. Nedovoluje se, aby běžel za ním, avšak nevadí, běží-li o délku hlavy před jeho levým1 kolenem. Totéž platí pro

5. Volné sledování nohy při chůzi.

6. Odmítání potravy z cizí ruky: Pes přivázán řetězem ke kůlu, vůdce odejde s dohledu. Soudce pokouší se podati psu kousek pečeného masa nebo uzenku. Krom toho umístěna jest u přeskakovačky jedna nebo dvě nádoby s pečeným masem a kousky vuřtů, takže každý pes musí kolem nich. Mimo to pohodíme něco kousků na území, v němž se cvičí „vyslání psa určitým směrem". Soudce oceňuje, jak se pes vůči těmto nástrahám zachová.

7. Hlídání předmětů: Pes se přiváže dobrým řetězem k zaraženému kolku. Vůdce položí před něho předmět (košík, kufřík, klobouk atd.), poručí mu lehnout a aby hlídal, a odejde psu s dohledu. Na to se pokusí soudce rukou vzíti psu hlídaný předmět, eventuelně pokusí se zastrašiti psa mávnutím hole a p. Přednost dáme psu, jenž při přiblížení se cizí osoby a při pokusu o odebrání věcí výstražně zavrčí a vycení tesáky, aniž by však povstal nebo opustil své místo, je-li pes při hájení předmětů nucen opustiti své místo, má se naň ihned sám vrátit a lehnout, jakmile se soudce vzdálí. Na kolemjdoucí nesmí pes ani vrčeti ani útočiti.

8. Apportování: pes neuvázaný sedí nebo leží po levé straně vůdcové a vyčkává rozkazu; pak se rozběhne co nejrychleji za hozeným předmětem a vrátí se s ním nejkratší cestou. S předmětem si nehraje, nekouše ho. Posadí se s ním před vůdce a čeká, až mu jej odebere, pak se sám posadí (nebo lehne) na levou stranu vůdcovu.

9. Štěkání na rozkaz: Cvičí se ve stoje, v sedě, v leže a v chůzi. Pes musí vytrvale štěkati na jediný rozkaz. Opakování povelu a nebo jiné napomáhání čítá se za chybu.

10. Volně lehnout: vůdce se vzdálí psovi s dohledu. Pes musí zůstati nepohnutě ležeti tam, kam byl odkázán. Posadí-li se nebo popoleze-li o několik kroků, počítá se to za chybu.

II. Cviky obratnosti.

1. Skok: pes sedí vůdcovi po levici a vyčkává rozkazu. Po skoku vrátí se sám z vlastního popudu bez výslovného rozkazování, jež se počítá za chybu.

2. Šplh: ceníme ho různě podle rychlosti a obratnosti, s jakou byl proveden. Totéž platí pro

3. Výkony ve vodě.

III. Služba strážná a ochranná.

1. Navyklost střelbě: pes nesmí jeviti úděsu ani strachu. Velmi si ceníme, vydráždí-li jej výstřel k takové zuřivosti, že se snaží napadnouti střelce.

2. Vyslání určitým směrem: je to předběžné cvičení k pátrání (revirování). Pes rozběhne se na rozkaz rychle na 40 - 50 metrů vpřed, a poslouchá při tom každého vůdcova pokynu. Nestačí, prohledá-li území jen jedním směrem. Vůdce projde se psem celým územím a diriguje při tom psa různými směry pohybem ruky.

3. Zaštěkání dopadeného: jakmile pes pomocníka objeví, dá se bez jakékoli pomoci a vybízení do štěkání. Není dovoleno, aby jej pomocník dráždil ke štěkání. Pes musí štěkati tak dlouho, dokud nepřijde vůdce. Při štěkání nechť se uplatní psova povaha i celá jeho výchova. Pes však nesmí se strhnouti k napadení pomocníka.

4. Zastavení uprchlíka: než se vůdce přiblíží, pokusí se zaštěkaný pomocník o útěk. Pes mu v tom zabrání tím, že kol něho ustavičně krouží a při pokusu o útěk ho ihned napadne. Jakmile se pomocník zastaví a chová se klidně, musí ho pes okamžitě nechati na pokoji a zaštěkávati dále.

5. Bránění přepadeného vůdce: při tomto cvičení obzvláště dobře vynikne poměr psův k pánovi. I když máme psa nepříliš odvážného, přece nás nenechá na holičkách, má-li nás rád. Naprosto nezáleží, kde pes útočníka popadne, jen když dosáhne svého cíle, t. j. učiní-li jej k boji neschopným.

6. 7. 8. Útok. Nechati muže s pokojem, chová-li se klidně. Otužilost vůči úderu: pomocník prchá, psa za ním za chvilku pošleme. Jakmile ho pes dostihne, otočí se pomocník a útočí naň holí. Pes, který rozumí své věci, vyhne se ráně, ale necouvne, nýbrž uchopí uprchlíka a zabrání mu v dalším útěku. Při tom se snaží popadnouti útočníka za ruku a učiniti jej tak k boji neschopným. Jakmile se pomocník uklidní, pustí ho pes ihned, ale neustále ho bedlivě pozoruje, a je-li toho třeba, znovu vyrazí. Na vůdcův rozkaz musí rovněž okamžitě přestátí v útočení.

IV. Výkony nosem.

1. Hledání ztracených předmětů na čerstvé vůdcově stopě, bez řemenu, nejméně na 300 m: cvičení znesnadníme tím, že vůdci poručíme, aby zahnul stopou v pravém úhlu. U všech výkonů nosem přejeme si, aby pes klidně hledal krok za krokem, a proto i zde požadujeme, aby přesně vypracoval pravý úhel, v němž se stopa zahýbá. Kdyby při příznivém větru ucítil pes předmět na dálku a rozběhl se přímo k němu, počítáme mu to za chybu. Musíme proto při posuzování brati v úvahu směr větru. Cvičení má se podobati co nejvíce skutečnosti, proto pošle vůdce psa zpět proti své vlastní stopě. Vyjde z určitého místa, po několika krocích ztratí předmět a pak jde velkým obloukem ke stanovišti zpět, načež pošle psa proti své stopě s místa, kam přišel.

2. Hledání ztracených předmětů na čerstvé cizí stopě, na řemeni, nad 300 m: stopa vypracuje se tak, jako předešlá, ale klade se směrem od nás. Práce na řemeni jest výchovný prostředek, jímž chceme donutiti psa ke klidné práci. Ostatně vždy požadujeme, aby pes při zkouškách prvého stupně byl Už na tolik vycvičen, aby dovedl zvolna hledati na řemeni, neopíral se do postroje a netáhl vůdce za sebou. Napíná-li šňůru, nebo řídí-li jej a působí-li naň vůdce jakýmkoli způsobem, počítáme to za chybu. Dovolíme však, aby psa povzbudil, přijde-li k nějakému obtížnému místu. Na každé stopě provází cvičitele pokud možno jeden soudce, jenž pak podá ostatním soudcům zprávu. Vůdcové nechť si zvyknou poskytovati svému psu dostatečného a svědomitého navětření stopy. Uvésti psa znovu na stopu dovoluje se jen pokud pes neuběhl více jak 25 m.

3. Zkouška rozlišovací schopnosti psa v navětření (porovnávání a poznávání pachů): vyhledání cvičitelova předmětu mezi věcmi cizích lidí. Vůdce pošle psa asi na 50 m po své vlastní stopě zpět, aby našel ztracený předmět. K místu, na němž vůdce upustil předmět, sejde se hvězdovitě se všech stran asi 5 lidí, upustí těsně u vůdcova předmětu rovněž každý po jedné věci a vrátí se po své stopě. Pes, jenž má nalézti a přinésti vůdcův předmět, uveden jest tím v pokušení popadnouti prvou věc, jež se mu namane.

C. Předběžné zkoušky policejních psů.

I. Cviky poslušnosti.

Jako při zkouškách prvého stupně.

II. Cviky obratnosti.

Jako při zkouškách prvého stupně, ale při skoku zvýšení překážky přes 150 m, při šplhu přes 2 50 m.

III. Výkony s mužem.

1. Prohledání území (revirování): pes nesmí se držeti vůdce, nýbrž musí volně a sám propátrati území db dálky alespoň 100 m. Vůdce nechť dovede říditi psa na dálku povelem nebo pokynem. Pes musí ukázati, že dovede opravdu plánovitě prohledati území, a že úkryty (křoví, prolákliny atd.) mají proň obzvláštní přitažlivost. Rozběhne-li se pes rovnou na pomocníka, ukrytého v území, nepokládáme to za správné pátrání. Doporučuje se, aby soudce poručil nejprve pátrati jiným směrem, pak aby dal ještě jeden nebo dva jiné směry, načež teprve aby nenápadně poručil prohledati též ono místo, na němž jest pomocník ukryt.

2. Zaštěkání nalezených a podezřelých předmětů nebo lidí: viz zkoušky prvého stupně.

3. Prohledání úkrytu a zaštěkání nebo přinesení předmětu, odhozeného pomocníkem: cvičení má připomínati případ v praxi, kdy pronásledovaný před příchodem vůdcovým rychle ještě odhodí nějaký předmět nebo ukryje nějakou těžší věc v těsné blízkosti. Pes na př. nalezne v křoví revolver nebo zaštěká pytel s kradenými věcmi atd.

4. Hlídání zatčené ho: dejme tomu, že vůdce musí na rychlo odběhnouti, buď aby čelil novému protivníkovi, nebo aby přispěl ku pomoci svému druhu. Zanechá tedy psa u zatčeného. Nezáleží, sedne-li si pes či lehne, hlavně nepustí-li zatčeného s očí a nedovoluje-li mu vzdáliti se ani o krok. Hne-li se, napadne ho pes okamžitě, avšak neublíží mu, chová-li se klidně. Nestará se naprosto o nic než o zatčeného, a teprve tenkráte odběhne za vůdcem, uslyší-li jeho hvizd nebo volání (když je na př. vůdce v novém nebezpečí).

5. Doprovod zatčeného: také při tomto cvičení žádáme na psu veškerou pozornost a bdělost. Je nám celkem jedno, jde-li pes vedle zatčeného (jak tomu je třeba na ulicích v městě) nebo jde-li za ním (jak tomu dovoluje volný terrain). Druhý způsob transportu jest výhodnější, protože dovoluje lepší dohled na zatčeného (při pokusech o útěk i útok, při odhození předmětů atd.). Pes nemusí při transportu jiti na přesně vykázaném místě. Jeho úlohou jest podporovati vůdce v hlídání zatčeného a zabrániti mu v jakýchkoli špatných úmyslech. Nesmí ovšem útočiti bezdůvodně.

6. Hájení napadeného vůdce

7. Útok

8. Nechati muže spokojem chová-li se klidně

9. Pronásledován í uprchlíka

10. Zastavení uprchlíka

11. Navyklost střelbě.

Cvičení 6 až 11 řídí se směrnicemi svrchu vytčenými.

12. Otužilost vůči úderu: ani před výstřelem ani před úderem nesmí pes couvnouti, naopak rána, působící mu bolest musí ho vydrážditi. Je dovoleno vyhnouti se ráně, ale jen proto, aby mohl využiti protivníkovy slabiny, napadnouti jej a ihned učiniti neškodným.

13. Odvolání psa od klidně stojícího muže, jejž předtím zarazil na útěku: toto jakož i následující cvičení vyžadují obzvláštní poslušnosti. Pes zarazil uprchlíka na útěku a hlídá ho, pojednou však uslyší povel nebo hvizd vůdcův a okamžitě si uvědomí, že jest ho jinde nezbytně zapotřebí a střelhbitě se rozeběhne za vůdcem.

14. Odvolání psa, pronásledujícího uprchlíka: cvičení jest nadmíru důležité! Ukazuje, ovládá-li vůdce svého psa tak, aby mohl na př. zachrániti nevinného člověka před zraněním. K omylům může zajisté dojiti všude. Jindy opět jest zapotřebí, objeví-li se z nenadání nový útočník, aby pes upustil od stíhání prvého uprchlíka a okamžitě přispěl svému pánu na pomoc. Při tomto cvičení klademe na psovu poslušnost nejvyšší požadavky, a ceníme si ho tím více, čím rychleji se pes zarazí v běhu a vrátí se k svému vůdci.

IV. Výkony nosem.

1. Sledování cizí 1/2 hod, staré stopy na šňůře, na 200 - 500 m. Zvětření na otisku nohy. Na stopě připraveny nástrahy: co bylo řečeno o výkonech nosem při zkouškách prvého stupně, platí i zde. V prvé řadě všimneme si péče, s níž dá vůdce psu navětřiti. Dále klidu, jistoty a svědomitosti, s jakou pes sleduje stopu na úplně povolené šňůře, aniž se dá splésti lidmi se psy (obého pohlaví), procházejícími se na jeho stopě. Soudce provázející psa, musí dojíti k přesvědčení, že momentálně nemá pes pro nic jiného smyslu. než dokonale provésti svou úlohu, čili že s vášní sleduje svou stopu. Muže, jehož dopadne, vytrvale zaštěkává, nesmí jej však bez příčiny napadnouti.

2. Prohledání území 50 x 50 m do čtverce, přinesení nebo zaštěkání pohozených předmětů (nejméně tří, na povel  ,,apport"): je to vlastně rozšíření úlohy 3. z ,,výkonů s mužem" (prohledání úkrytu atd.). V praxi ve službě často se nám hodí toto cvičení, máme-li prohledati nějaké ne dosti přehledné území. Známe na př. místo činu, ale lidskému oku všelicos ujde, zvl. je-Ii to v lese, v křoví a p. Na cvičišti, kde se toto cvičení zkouší, rozházejí se malé j větší předměty, které nes buď přinese, nebo jsou-li příliš velké, zaštěká. Pohodíme též několik věcí, které psi neradi nosí, protože se jim nehodí do fámy, na př. revolver. Psu dáme navětřiti na ruce a otisku nohy pachatelovy a pak ho pošleme pátrati. Pes musí prohledati s hluboce skloněným nosem křížem krážem celé území, nejdéle v 5 minutách.

Vůdce jde za psem ve vzdálenosti 50 m, může mu však pokynem naznačován" směr. Při tom nechť dbá směru větru a posílá psa po větru, aby mohl dobře větřiti. Nechť řeší úlohu tak, jak by ji řešil ve skutečnosti a nechť si odmyslí, že je u zkoušky. Menší předměty (dláta, revolvery, krabičky se sirkami, dopisy, kapesníky, rukavice, vesměs tmavé předměty) nechť jsou majetkem pomocníkovým, jenž je nosil delší dobu u sebe. Také větší předměty mají vydávati dosti pachu. Nemůžeme ovšem žádati na svém pomocníku, aby nesl na př. těžký pytel, až se zapotí a pytel nasákne jeho potem. Poručíme mu však, aby si naň před cvičením na delší dobu sedl.

D. Hlavní zkoušky policejních psů

I. Cviky poslušnosti.

Zkouší se pouze bod 10.

II. Cviky obratnosti.

Nezkouší se.

III. Výkony s mužem.

Jako při předběžných zkouškách policejních psů.

IV. Výkony nosem.

1. Vypracování stopy podle zvětření na otisku nohy: poněvadž počasí a charakter půdy se mění a tím se vytvářen i jiné poměry při větření, určí soudcovský sbor od případu k případu délku a stáří stopy. Stopa musí však býti nejméně půlhodinová, alespoň na 400 m. Skutečné poměry napodobíme, že skřížíme stopu několika jinými, čerstvějšími stopami a vyšleme na cestu, jíž se má pes brati nebo do jejího sousedství několik lidí se psy (obojího pohlaví).

Stopovaný ztratí cestou dva malé, nenápadné předměty, jež mu náleží a jež nosil delší dobu při sobě, nesmí jich však odhoditi stranou, nýbrž upustí je prostě v chůzi. Nechceme zde totiž znázorniti hledání věcí, jichž se chce pachatel na útěku zbaviti (k tomu nám lépe poslouží propátrání území), nýbrž které nevědomky cestou ztratí a jež pak slouží jako corpora delicti nebo průkazný materiál k soudů a p. Čím delší a starší je stopa, tím více si oceníme její vypracování, neboť se tak zkouška přiblíží skutečnosti. Vůdci ponechává se na vůli, chce-li pracovati se psem neuvázaným nebo na řemeni. Psa však, jenž hledá volně, krok za krokem, neuvázán, takže ho vůdce může pohodlně sledovati, oceníme výše. Vrchol dokonalosti vidíme ve volném hledání bez řemenu, při němž pes prohledává a převrátí s nevyčerpatelnou trpělivostí každý lísteček a upozorní svého vůdce i na nejmenší maličkost, jež je v jakékoli souvislosti se stopou.

Takovému psu dáme při zkoušce přednost přede všemi ostatními, abychom tak povzbudili ostatní vůdce k  následování dobrého příkladu. Na práci na řemeni nutno se totiž vždy dívati jen jako na pomocný prostředek, protože přece jen nikdy se neobejde bez vědomého nebo i nevědomého vlivu vůdcova na psa. Při celkovém posuzování výsledku tohoto cvičení musíme vzíti v úvahu i všecky podmínky vnější, tedy půdu, počasí, sílu a směr větru, stáří stopy, způsob zvětření, hledal-li pes volně či na řemeni, způsob a rychlost chůze při hledání, hledal-li se vztyčeným či skloněným nosem, jak oznámil nalezené předměty, jak se zachoval k „nástrahám" cestou a vůči stopám, křižujícím jeho stopu atd. Konečně bereme v úvahu i jemné vztahy mezi vůdcem a psem. Jest žádoucno, aby psi nalezené předměty pouze zaštěkali nebo na ně jinak upozornili, nebrali jich však do tlamy! Mnohdy jest totiž důležito zachovati nález neporušený, a psí tesáky by ho mohly poškodit. Obzvláště důležitý jsou nalezené papíry, na nichž mohou býti otisky prstů, písmo atd., které by se psí slinou zničilo.

2. Jako bod 2. v odstavci IV. při předběžných policejních zkouškách, jedině území zvětší se na 100 x 100 m do čtverce: jinak platí totéž, jako u jmenovaného cvičení.

3. Zkouška rozlišovací schopnosti ve větření: vyhledání předmětu, patřícího cizímu člověku, mezi jinými, na zemi ležícími věcmi, náležícími rovněž cizím lidem; hledá se bez řemenu po 25 metrové stopě, zvětření u otisku nohy. Jest to vlastně hledání ztraceného předmětu, v jehož blízkosti nalíčeno jest na psa mnoho nástrah. Tento cvik jest předběžným cvičením pro úkol obtížnější, jejž nutno později nacvičiti, totiž vyhledati podle navětření na muži předmět jemu patřící v hromádce předmětů jiných, při čemž chybí spojka mezi mužem a předmětem, totiž stopa.

4. Zkouška rozlišovací schopnosti ve větření: zvětření na předmětu, vyhledaní muže jemuž předmět patří ve skupině lidí. Práce na volném řemeni. Také zde jest účelno začíti nejprve s krátkou stopou a teprve znenáhlým zvyšováním požadavků přejiti k tomu, aby pes dovedl určiti majitele předmětu i bez stopy. Oboje cvičení jsou pro praktický život nadmíru důležitá a mohou nám leckdy pomoci k cennému objevu. Klademe na ně proto obzvláštní důraz.

***

V těchto vysvětlivkách nelze ovšem předvídati všech případů, jež skutečnost může přinésti. Jakkoliv požadujeme na vůdci i psu jednotnosti, přesnosti i živosti výcviku, přece jen nesmíme dopouštěti se chyby a zevšeobecňovati. Při posuzování výkonů budeme od případu k případu dbáti též toho, jaký význam má cvičení pro praktický život a v jaké míře dosáhlo cvičení v daném případě svého účelu. Zkoušíme tedy nejen psy, ale i vůdce, a budeme-li postupovati, jak naznačeno, poznají vůdci, že nezáleží, dovedou-li se svým psem promrskati několik cvičení za sebou v přesném pořádku, jak je předepsáno, ale spíše na tom, dovedli-li se v daném případě vhodně přizpůsobiti vnějším podmínkám a okolnostem. Jde o to, aby pochopili, že za formální zkouškou skrývá se skutečný, nefalšovaný život. Pochopí-li to, naučí se mysliti, naučí se správněji užívati svého rozumu, a pak teprve vytvoří se u nás třída cvičitelů, kteří nám dosud chybí. Neboť jest jisto, že máme dosti vhodných a učenlivých psů, ale málo mistrů, kteří by je utvářeli v dokonalé pracovníky. Tomu bychom rádi alespoň částečně odpomohli tímto novým zkušebním řádem.

Klub pěstitelů policejních a ušlechtilých psů v Praze vyhrazuje si při svých zkouškách od případu k případu právo změny jednotlivých bodů zkušebního řádu.