Bič a veškeré bití úplně vyloučeno, působí se pouze slovem a rukama. Pes má bodlinový obojek a na sdrhovacim kruhu zapjatý as 1 1/2 m dlouhý, úzký řemínek.

Cvičitel sedne na židli, psu poručí, aby sedl těsně vedle jeho levé strany, hřbetem do rohu místnosti, řemen přeloží přes svá stehna a přišlápne pravou nohou, tak aby byl mírně napiatý. Pohladí psa po hlavě levou rukou, načež tuto ponechá nad mordou tím způsobem, že palec zůstane přiložen na horním pravém pysku proti špičáku, ukazovák proti levému špičáku, ostatní prsty přiloženy na levém pysku. Nyní mírně přitiskne pysky levou rukou k špičákům tak, aby pes mordu poněkud pootevřel, poručí zřetelně "přines" a vsune pravou ruku z předu, hřbetem k hornímu patru obrácenou lak do mordy, aby prsty nalevo něco vyčnívaly ven. Kdo je choulostiv, nebo má kanícího psa, může použiti přitom kožené rukavice, bez které jsem se vždy obešel. Na tomto základním hmatu, který dává cvičiteli do rukou mírný vynucovací prostředek, jejž možno celou škálou stupňovati, jest založeno pevné cvičení v přinášení.

Při tomto cviku počínají si psi různě. Psi. kteří byli učeni na „pac" nebo „panáčkování", již při sednutí vedle pána zvedají jeden nebo oba přední běhy na jeho klín, nebo smetají ruce se své hlavy, což je první připomínkou "hravého" výcviku a musí býti v zárodku zmáčknutím a sražením zvednutého běhu zamezeno. Rozkročením nohou tak, aby levé stehno přišlo těsně k přehrudí psa, následkem čehož řemínek se stáhne a dá psu mírně pocítiti obojek, lze této nectnosti poněkud odpomoci.

Nezkažený pes hledí kroucením hlavy a pohybem jazyku zbavili se ruky z mordy. To hledíme zameziti mírným přidržením horní čelisti levou rukou a obejmutím dolní čelisti přečnívajícími prsty a palcem pravé ruky. Pes ruku v mordě brzy strpí. Když cítíme, že pes mordu jaksi sevřel a ruku jaksi drží, rozkážeme "pusť", nadzvedneme při tom ukazovák se středním prstem vzhůru proti horní čelisti, čímž jest pes nucen mordu poněkud pootevříti, a ruku vysuneme. To opakujeme denně as 20kráte po několik dnů, až pes při rozkazu „přines", sám mordu otevře a vsunutou do ní ruku přidrží. Toto přidržení se podporuje zpočátku podepřením dolní čelisti, buď postaveným palcem nebo pod čelist podloženými prsty levé ruky. Drží-li pes ruku sám. bez pomoci, přistoupí se k dalšímu, velmi důležitému, a pokud vím, neznámému cvičení, t. j. naučení psa od samého základu, aby nikdy před rozkazem "pusť" nesenou věc z mordy nevypustil. Bývá zábavněsmutná podívaná při hledačkách na vůdce stojícího před psem, který má koroptvičku v mordě, kterak úzkostlivě a rychle podkládá ruku a při tom volá „pusť", ač již před rozkazem k zemi padající kořist' na této cestě šťastně zachytil. Nepodaří-li se to a slabě postřelená a v husté řepě nebo jeteli zmizí nadobro, je to velmi nemilou příhodou. V Brně 1922 při hledačkách prchla tímto způsobem jednomu kandidátu kachna březnačka, což je zajisté mrzuté.

Lehce se dá této, při praktickém vykonávání honby tak nepříjemné nectnosti psa předejiti, dbáno-li hned zpočátku toho, aby pes mordu před rozkazem „pusť" neotevřel, ani tehdy, je-li za nesený předmět taháno. Jakmile pes ruku v mordě strpí a ji mírně stisknutými čelistmi drží, založí se prstenní prst, při velmi široké ruce prostřední prst za levý špičák, palcem se přidrží trochu dolní čelist a zcela zvolna se táhne morda ku předu a zase tlačí zpět, tak aby ruka z mordy nevyjela, (při tom opakuje se rozkaz „přines") potom stejným způsobem se markýruje vytáhnutí ruky na obě strany. Docílíme tím dvojího. Pes brzo se snaží ruku udržeti a proto sesílí hmat. který se dá pak cvikem dle potřeby, silnějším nebo slabším taháním regulovali, při čemž pes zvyká hned zpočátku, aby nepustil dříve, dokud nevysloven k tomu rozkaz. Když pes k spokojenosti cvičení provádí, podáme mu místo ruky slaměný kozlík lak, jako zpočátku ruku. Málokterý ho hned v mordě podrží, většina psů se snaží kozlík jazykem vystrčili. Tomu zabráníme mírnou pomocí, obyčejně stačí nadzvednutí dolní čelisti levou rukou vzhůru. Druhý, třetí den pes kozlík drží (vždy v sedě) a nutno hned od počátku dbáti toho, aby hlavu měl vzhůru zdviženou. Drží-li kozlík v sešněrovaném místě bez pomoci, počneme zaň tahati a sice mírně a králce na právo i na levo lak jemně, abychom ho psu z mordy nevytáhli, čemuž oba tlustší konce napomáhají, opírajíce se psu o čelisti. Pes se bude brzo snažiti kozlík udržeti a i tu sesílí dle potřeby hmat. Při tahání kozlíku měníme levou ruku s pravou a necháváme psa v nejistotě, při které ruce mu poručíme „pusť". Pes takto již připravený, najednou selže a nechce kozlík ano i ruku přijmouti, dělá jako by se nebyl vůbec ničemu naučil. S klidem a bez rozčilení, ale rozhodně, zasáhneme s cvikem od samého počátku, jenže sesílime trochu tlak levé ruky na pysky a selhal-li při kozlíku, motouzem ovinutým místem mu trochu zřetelněji pojezdíme pod nozdrami, tlačíce zároveň pysky mírně k špičákům, načež jistě rychle otevře mordu a věc podrží.

Při každém dalším selhání budiž tlak na pysky opakován, ale při tom dbáno, aby pes nebyl přestrašen nebo moc častým opakováním cviků znechucen.

Je sice nutno vždy odpor psa zlomili a žádané si vynutiti, ale všeho s mírou, takže leckdy nutno se spokojili dobrou vůlí a upustili od úplného provedení. Časem se to poddá a dohoní.

Když jest pes v držení jistým, nutno žádali, aby také při rozkazu "pusť" ihned vypustil, čehož docílíme rychle v rozkazu dle potřeby sesíleným, již známým tlakem na horní rty. Dosud byl pes cvičen někde v místnosti, nebo na dvorku. Nyní ho vezměme ven, necháme sednouti, stoupneme k jeho pravé straně a opakujeme s ním několikráte to, čemu se učil. Doma dávám psům pouze návod k cvikům a cvičím dle počasí venku nebo doma, nedbaje toho, zda jest v místnosti nebo vedle klid. Na louce, kde se zálibou cvičívám, ač druzi psi dovádějí a běhají kolem, naučím psa také tomu, co mám v úmyslu, ano domnívám se, že pes těšící se na to, až bude moci dováděti s sebou, snaží se ochotou k práci chvíli tu uspíšiti. Zde nejlépe, když každý jedná dle svých schopností a zkušeností. Upozorňuji jen na to, že psa cvičí každý pro drsnou a těžkou službu a ne pro salon.

Dalším cvikem přinutíme psa, aby kozlík z ruky sám na rozkaz vzal. Některý pes tak učiní bez obtíží, jiného nutno pracné tomu učiti. Kozlík přidržíme těsně pod nos, rozkážeme "přines", po čemž levou dlaní založenou psu do vazu, zatlačíme hlavu směrem ke kozlíku a zároveň kozlík psu z pravé ruky do otevřené mordy vpustíme. To opakujeme tak často, až pes bez tlaku levé ruky sám po kozlíku hmátne. Je-li v lom trochu jistým, stoupneme před psa kozlík držícího, podepřeme levou rukou dolní čelist, učiníme krok zpět, poručíme "přines", obezřetně psa za řemen k sobě přitáhneme a necháme sednouti, dbajíce toho, aby kozlíku nepustil. Některý pes nerad sedne, došed před cvičitele.

Postačí tu malá pomoc pravou rukou, založenou dlaní pod podbradek, tlačící mírně vzhůru a nazad. Vypustí-li ho, tedy se mu za rozkazu "přines" tlakem na horní pysk do mordy vpraví a cvičení opakuje tak dlouho - ne snad týž den, když to nejde, tedy druhý nebo třetí den - až pes, když couváme, kozlík za námi nosí do rozkazu "sed" a "pusť".

Při správném počínáni pes, který sám bere, brzo se tomu naučí a nosí tak dlouho, až koncem kozlíku o něco zavadí, při čemž ho jistě vypustí. Takto vypuštěný kozlík, vždy s mírným tlakem se psu do mordy vpraví, čímž se mu dává věděti, že jen na rozkaz "pusť", smí vydati.

V brzku ho přivedeme k tomu, že půjde pes s kozlíkem pěkně vedle levé nohy a dá pozor, aby ho jinak než na rozkaz nevypustil. Od té chvíle budiž vždy před odebráním kozlíku psu poručeno, aby sedl čelem proti cvičiteli a zahájíme zároveň návod ku sebráni kozlíku se země. Kozlík držíme pravou rukou as 10 cm od nosu psa, poručíme "přines" při tom počneme couvati a levou rukou psa ke kozlíku na řemínku přitahovati. Zde nastupuje účinek bodlinového obojku při cviku v přinášeni. Jako každého donucovacího prostředku při výcviku psů, je nutno zpočátku použiti obojku málo citelně, s velkou opatrností a teprve při zřejmém odporu, dle potřeby silnějším zatáhnutím účinek jeho stupňovati. Pes brzo pochopí a kozlík chytne.

V cviku tom pokračujeme podávajíce kozlík psu od mordy vzdáleněji, výše a zase níže, až ho přimějeme k tomu, že ho vezme - vždy z ruky - zcela blízko od země.

Po uchopení kozlíku učiníme malou procházku se psem, při levé noze s kozlíkem jdoucím, než ho necháme před sebe sednouti a kozlík, tahajíce předem za oba konce, po rozkazu odebereme. Na to se opakují cviky s malým, dřevěným kozlíkem tak dlouho, až se pes po rozkazu bez váháni od samé země z ruky i tento vezme. Nyní položíme kozlík dřevěný na zem, pravou ruku přiložíme na hlavici kozlíku před psem ležícího, poručíme "přines" a nechopí-li pes sám, tedy ho, stojíce tak, že kozlík leží mezi cvičitelem a psem na obojku přitáhneme.

Nechce-li dobrovolně sebrati, vezměme pravou rukou za horní čelist, tisknouce pysky pravým palcem a levý ostatními prsty a přitáhneme mordu až ke kozlíku. Některý pes sebere kozlík snáze, když ho před ním necháme "downovati" čili "šrumovati" a potom ho k přinesení pobídneme, rád ho však při vstáváni vypustí, což mu slabým stisknutím pysků a vpravením kozlíku do mordy, musí býti odvyknuto. Sebrání kozlíku se země je důležitým bodem při výcviku psa a radím, aby bylo nacvičeno jen postupem a přinucením, na řízný rozkaz „přines", a aby psu nebylo trpěno dobrovolné, hravě uchopení a nošení téhož.

Po zvednutí kozlíku musí pes ihned čelem před cvičitele sednouti, který z obou stran za kozlík potahá, a když pes tento pevně drží, kozlíkem hlavu mu poněkud nadzvedne, než rozkáže "pusť" a kozlík odebere. Pes se takto naučí sebraný předmět držeti s hlavou pozdviženou, podati ho cvičiteli do ruky a nekrčí se, maje při tom hlavu na předhrudí skleslou, jakoby byl právě po výprasku.

Konečně položíme kozlík na zem, psa vedeme vedle levé nohy ke kozlíku, na 2 kroky od tohoto dáme rozkaz a táhnouce levou rukou za řemen, psa poněkud pobídneme směrem ke kozlíku. Tak pokračujeme, kladouce před rozkazem kozlík vždy o krok dále, majíce psa na 5 - 10-ti metrové šňůře, až na rozkaz i na tuto vzdálenost kozlík přinese. Cvičení tato se opakují doma i v poli, až do bezvadného provedení, také tím způsobem, že se kozlík odhodí, při čemž pes musí zůstali seděl do rozkazu k přinesení. Provede-li pes i toto k spokojenosti, následuje při každém odhození kozlíku, později vůbec každém k zemi padajícím předmětu "down" nebo "šrum" a dbá se toho, aby pes až do dalšího rozkazu zůstal nepohnutě ležeti, maje hlavu mezi předními běhy k zemi přitisknutou. Je to prvý cvik k zabránění ztřeštěnosti při výstřelu a před zvěří, důležitý proto že pes krocený takto v nejsilnější své vášni uchvátili kořisť, z prvého rozčilení poněkud ochladne a připomenuv si cvik, sebere a přinese předmět naučeným, šetrným způsobem, nemačkaje ho. Brzo pes lehá při padajícím předmětu bez rozkazu, za což je zvláště pochválen.

Prvá kořist' dvěma 10-timěs. cvičencům podaná.
"Dora Litomyšl" s tetřívkem. "Rigo Wanda" s veverkou.

"Dora Litomyšl" s prvou kořistí se země sebranou a přinesenou.

"Dora Litomyšl" přinesla správně dravce.

Stejná cvičení jako s dřevěným, provedou se též se slaměným kozlíkem, přičemž se dbá, aby pes uchopil kozlík vždy v sešněrovaném prostředku a poněvadž tento obyčejně drží pevněji než dřevěný, aby na rozkaz ihned vypustil, čemuž se případně tisknutím na pysky pomůže.

Mezi těmito cviky byl pes vycvičen v lezeni po zemi, čili v plazení, na rozkaz "Vpřed!". Následuje nošení ptáků a doporučuji vzíti napoprvé dravce nebo ptáka vránovitého, v rozměrech dle velikosti mordy a schopnosti psa, sojku, straku, krahulíka, kavku pro psy méně schopné; havrana, vrány, slabého jestřába pro schopnější. Pes sedí, poručí se "Přines!" a vystydlý pták se mu přidrží pod nos pravou rukou držící ptáka za ocas a konec letek tak, aby hřbetem směřoval k mordě psa. Nevezme-li pes sám, tedy se mu pták známým tlakem vpraví do mordy. Levou rukou se podepře dolní čelist, pravou přidrží nosní hřbet a tím se předčasnému vypuštění zabrání. Pes po několika cvičeních ptáka chopí a drží. Kdyby tento hmat byl moc chtivý a prudký, započne se ihned s bráním ruky a mění se ruka s ptákem tak dlouho, až pes vezme ptáka zlehka. Před odebráním se pták vždy tahá za ocas i hlavu, načež občas, aniž by byl odebrán, se pes nechá vedle levé nohy s ptákem choditi, pak sednouti a na rozkaz do ruky podati. Toto cvičení upevní psa tak, že bez rozkazu vůbec nevydá. Další postup je týž jako s kozlíky, dbá se však vždy toho, aby pes sebral ptáka se strany hřbetu se složenými letkami, dobře otevřenou mordou, aniž by mačkal nebo jazykem přehazoval. Je výhodno druh ptáků k přinášeni používaných měniti a to dle možnosti často, přibrati i čejky a větší bahňáky, jichž větření je psu buď lhostejno nebo i protivno. Ptáci zůstanou v upotřebení po několik dnů, třeba by i poněkud zapáchali, byli utahání a umazáni.

Tři spolehliví přinášeči a dva učenníci

Je-li pes tak dalece vycvičen, že po odhození ptáka sám lehne na rozkaz ho ihned sebere, před cvičitele přiběhne, sedne a na další rozkaz do ruky podá, přijde na řadu kůže králičí a kočičí.

Sedícímu psu po rozkazu, vpravíme kůži králičí pod 6a popsanou, hřbetem vpřed do mordy, při čemž, pokud je režným plátnem přepásána, nebude s nošením velká práce. Po odstranění plátna nebude chtíti některý pes ke kůži na zemi ležící přivedený, tuto sebrati, což jest zcela vítanou příležitostí k přesvědčení takového svéhlavce o tom, že musí, vyhnutí že není, a že neuposlechnutí rozkazu má jen nepříjemné následky v zápětí. První donucovací prostředek je tlak na pysky, druhý pichlavý obojek.

Nesebere-li pes hned po rozkazu, přitáhneme ho za horní čelist pravou rukou ke kůži, nutíce ho tlakem pysků k zubům, k sebrání kůže. Nepostačí-li tato pomoc brzo, použije se citelně bodlinového obojku, nejdříve mírným přitažením psa ke kůži, potom mírným trhnutím při rozkazu. U kůže králičí to půjde většinou bez použití obojku, ne však u čerstvé kůže kočičí, která je obyčejně kamenem úrazu i pro psa s chutí nosícího, pročež potřebuje býti nošení této zvlášť bedlivě cvičeno. Je to také základem pro výcvik přinesení srstnaté škodné a hlavně lišky.

Je-li pes i v nošení kočičí kůže jistým, je nutno ho naučili, aby po každém výstřelu v blízkosti vypáleném rychle downoval nebo šrumoval. Po tom nacvičíme všechna předuvedená cvičeni bez šňůry. Jakmile pes některý cvik ledabyle provede, nebo hned neuposlechne, cvičí se neprovedené opět na šňůře, až to jde vše jak hodinky.

Mezi tím byl pes přistřelen. Nyní vezme se čerstvé střelený pták, vyhodí hezky vysoko tak, aby padl as 20 kroků od cvičitele na zem, při čemž se vystřelí a přesně toho dbá, aby pes lehl bezvadně, s hlavou mezi předními běhy k zemi přitisknutou, zůstal Iežeti. až do rozkazu "Vpřed". Doleze-li pes as na krok před ptáka, kde zůstane v poloze dowvn leželi, couvne cvičitel několik kroků zpět. poručí "Přines!" a dbá toho, aby pes rychle chopil a správně přinesl i odevzdal. Cvičení toto budiž co možno často opakováno a shledá-li se, že pes jest po ráně a padnutí ptáka k zemi klidný, možno mu bez plazení nechat přinésti. Znamenitým utužením apelu je, poručiti mu při tom, je-li as 5 kroků od kořisti vzdálen, rozkazem nebo písknutím, dle toho, jak byl cvičen, aby lehl, což zpočátku u většiny psů je nutno naučiti na šňůře. Po lehnuti ho krátkým hvizdem přivoláme k sobě a teprve novým rozkazem pro ptáka pošleme.

Před takto na polo v přinášení vycvičeným psem, dbáno-li patřičné opatrnosti, možno sestřeliti se stromu nějakého většího ptáka a dle předcházejícího návodu, nabyl-li pes po ráně úplného klidu, nechat ho přinésti. Byl-li pták pouze postřelen, nebo je druhu, který se brání, nutno nechati psa ležet a ptáka dříve usmrtiti, pak odhoditi a teprve psa proň poslati. Je-li to druh nebránící se, některý holub nebo hrdlička, chytíme ho a hledíme psa stejným způsobem, jako při ptáku mrtvém k přijmutí a nošení navésti, dbáme přísně toho, aby třepajícího se ptáka nezmáčkl - nastoupí cvik s rukou - a konečně ptáka necháme se země sebrati. Není-li postřeleného ptáka, nutno tento cvik provésti s domácím holubem.

Vždy musí pes k tomu býti naváděn, aby vzal za hřbet kořisti ať živé nebo mrtvé. Nikdy nebudiž pes, který po rozkazu k přinesení předmět chybně sebral a přináší na cestě ku cvičiteli, jakýmkoli způsobem kárán, nebo mu předmět bez rozkazu nebo nešetrně z mordy odebrán! Za přinesení ať dobré nebo špatné budiž pochválen, což je zvláště u živé zvěře důležito. Psi, kteří byli káráni mezi přinášením, odkládají zvěř před vůdcem, aby ji lépe chopili, při čemž živá často uprchne. Tací "přinášeči na splátky" zůstanou nespolehlivými pomocníky myslivce.

Aby pes se stal také mimo vykonáváni služby myslivecké užitečným pomocníkem svého pána, možno ho nyní naváděli k přinášení všech možných předmětů a to od haléře, přes klíče do peněženek, klobouků, holí atd.. až později po dalším cviku, do každého nositelného předmětu, dle výkonnosti jednotlivce, až do váhy 10 kg. Při každém předmětu budiž cvičeno dle návodu při nošení kozlíků. Mnoho předmětů pes vezme na poprvé bezvadně, u některých, obyčejně kovových a skleněných, je potřeba delšího cviku. Přivedl jsem dosud každého psa k tomu, že přinesl všechno žádané, jen jednomu, tříletému, jinak znamenitému přinášeči, a to hlavně lišek, jsem po delší práci odpustil nositi klíče, proti kterým jevil přímo idiosynkrasii. Zvláštní bylo, že láhev od minerální vody s radosti přinesl. Ztratil-li jsem cokoliv, vše rychle přinesl i kapesní nůž, jen úplně kovový předmět nesebral, ale vydával u něho tak dlouho, až jsem se vrátil a sebral ho sám.

Kdo chce psa naučili, aby přinesl vejce, nechť je nechá zpočátku na tvrdo uvařiti. Při předmětech dlouhých musí býti pes naváděn, aby je uchopil co možno v prostředku. Dobré jest, když pes umí vytáhnouti a přinésti zapíchnutou hůl,  na stanovišti, třeba v lese na kopci zapomenutou. Nerad se tam lovec vrací a uspoří při cvičeném psu nejen značné námahy, ale i hodně času. ano někdy bez psa ani opuštěné stanoviště s holi by nenašel. Hůl, později sedačku zapíchneme lehce do země, vezmeme oběma rukama tak, aby pes mohl mordou mezi rukama chytiti za prostředek hole, poručíme "Přines" a jak pes (poněkud nakloněnou) hůl drží, odstoupíme stranou, pobízejíce ho k přinesení.

Každý pes velmi brzo pochopí a i důkladně zapíchnutou hůl vyvrátí a přinese. Pozoroval jsem. že to většinu psů bavilo, rádi to konají. Cvičení tato, mající ráz hračky, jsou velice důležitá, a jako bajky uváděná vypravování o psech, zachraňujících pánům svým ztracené portefeuille, jsou dnes událostmi předstížena. Výcvik přinášení ztracených předmětů následuje později. Zatím cvičíme psa s těžkým kozlíkem stejným způsobem jako s lehkým; zpočátku dřevěnými násadci a kotouči opatřeným, u psů s lehkým hmatem a nechutí i bez těchto, tak dlouho, až bezvadně chopí, přinese, sedne a na rozkaz do ruky podá.

Jde-li to dobře s úplně těžkým kozlíkem, vyjme se, aniž to pes pozoroval, oboustraně jeden dřevěný kotouč a navléknou za to železné. Je-li oboustranně pomalým postupem navléknuto po 3 kotoučích, vymnění se tyto opět za dřevěné a zapnou do kozlíku místo dřevěných, železné násadce. Kozlík takto zatížený bude vážili přes 3 kg. značné to tíži, kterou dle tohoto způsobu denně cvičený pes hravé zmůže. Při zatížení kozlíku přes 2 kg. doporučuji obšiti část, za kterou pes chápe, liščí, kočičí, zaječí nebo králičí kůží, a aby se netočila, proraziti několika hřebíčky.

Nyní je čas, naučiti psa skákat přes překážky, což při správném návodu za 1 - 2 dny umí. Skáče-li na rozkaz "Skoč!" přes umělé překážky, zpočátku as 3/4 m vysoko a přes metr široké příkopy, hodíme lehký kozlík, pak ptáky a jiné předměty, po delším cviku konečně i kozlík za překážku, poručíme "přines", a když pes s předmětem k překážce dojde „skoč". Většina psů úkol tento velmi ráda, ano až s nápadnou ochotou vykoná.

Vypadne-li při přeskoku psu předmět z mordy, připoutáme k řemenu, poručíme "přines" a "skoč", nízkou překážku sebou přeskočivše, tak dlouho, až pes pochopí. Cvičením tímto mnohý pes nabude chuti k přinášení a naučí se uchopený předmět správně sebrati a držeti, protože mu jinak při skoku z mord vyklouzne, začež je, třeba že jen mírným návodem, trestán a čemuž se proto hledí vyhnouti.

Pes pečlivě v přinášení přes překážky cvičený neselže v přírodě jako psi v tomto oboru necvičení, nezahodí před zídkou nebo příkopem zvěře, také ji nepustí do příkopu, aby přišel zcela nevině k pánovi, jakoby nebyl ničeho nalezl. Nemůže-li překážku přemoci, snaží se různým způsobem si pomoci, a zajisté upozorní vůdce na nesnáz, s kterou bojuje. Docvičený pes v tomto případu pak pánovi oznámí nalezený předmět, nedá se však tomuto důležitému úkolu přiměti pes, který nebyl cvičen v nošení přes překážky, v případu tom, že opustil již nesenou věc, kterou z jakékoliv příčiny nedovede dále dopraviti. Psa takto vycvičeného může býti použito k honbě na zvěř pernatou a byl-li systematicky cvičen, a veden, možno jej při honech koroptvích v přinášení utvrditi, a to do té míry, že se stane i pes s nechutí dosud přinášející náruživým přinášečem. Tu jest toho dbáti, aby nezaskakoval po výstřelu a běžel pro koroptev bez rozkazu, neboť tyto dvě nectnosti svádějí ohaře k mačkání.

Návod k přinášení zvěře z vody. ponechávám ku konci. Počneme s přinášením zvěře srstnaté. Prvý úkol tohoto oboru byla kůže králičí, opásaná pruhem režného plátna, který odstraníme, jakmile pes dobře přinese. Jde-li to i bez plátna, necháme ostnatým obojkem opatřeného psa na řeménku uvázaného sednouti a podáme mu při rozkazu „přines", vychladlého divokého nebo malého domácího králíka tak. aby byl nucen chopiti za páteř v půli těla. Vezme-li a drží-li dobře, odebere se králík, položí na zem, tak aby ležel na boku, rozkáže uvázanému psu "přines" při čemž psa řídíme k páteři králíka. Chce-li chopili za krk, obvyklý hmat psa za slabiny nebo pouze za kůži, trhneme obojkem s výstrahou "vari" a hledíme k tomu, aby pes dobře rozevřenou mordou uchopil v patřičném místě.

Přinese-li potom volně neuvázán, králíka chybně, odebere se tento na "vari pusť", vstrčí psu za rozkazu "přines" správně do mordy, nechá chvíli držeti, odebere se, pak se odhodí a nechá vícekrát za sebou přinášet. Za 5 - 6 dnů pes věc pochopí a sbírá za hřbet. Možno-li k počátečním těmto cvičením použiti slabého polního zajíce, usnadní bílý spodek jeho, za který pes nesmí vzíti, značně rozeznání správného místa, v kterém pes uchopili má.

Je-li pes vytrénován v přinášení kozlíku do váhy 5 kg, počíná cvik se silným 4 kg zajícem a mrtvou kočkou, stejně jako s králíkem nebo slabým zajíčkem. Nemá-li pes proti škodné nechuti, nosí kočku dříve a lépe než zajíce, protože kůže zaječí podobně jako tchoří, jest volná a tažná, nepřiléhá k tělu tak, jako jest tomu u kočky. Postupuje se nyní ve cviku s každým k tomu upotřebitelným úlovkem, při čemž pes denně několikrát musí přinésti postupně více zatížený kozlík.

Aby prací těch využito bylo co možno i ve prospěch vývinu svalstva, je dobře naučiti psa na rozkaz "Tam", aby šel as 10 - 15 schodů dolů a na rozkaz "Sem" vyšel s kozlíkem na schody vzhůru. Vycvičený ohař u mne, není-li honební den, toto cvičení musí provésti s 8 - 10 kg kozlíkem desetkrát za sebou denně. Počítati nemusím, po posledním, někdy po sedmém nebo osmém vystoupení na schody sedne a podává kozlík sám, který mu dle okolnosti odejmu nebo ho dalším rozkazem „Tam" vybídnu, aby se ještě chvilku procházel. Většina psů dobře cvičených, tyto athletické cviky koná ráda. Denní tylo cviky přispěly značně u mých psů k ztužení kostry a důkladnému vývinu svalstva a jsou znamenitým prostředkem, zároveň s rozumně prováděným skákáním přes překážky, k zmírnění měkkostí hřbetu a uvolněných lopatek u psů mladých. S těžkým předmětem není radno nechávati psa na tvrdé půdě často přeskakovat vysoké překážky, trpí tím přední běhy a jich prsty.

Byl-li ohař z jarního vrhu roku předcházejícího pilně cvičen a dodržen uvedený tu postup práce, střídaný s ostatními zástoji cviku, připadnou poslední zde uvedená cvičeni do doby koroptví. Aby bylo psu usnadněno nalezení sestřelené zvěře pernaté a pes vůbec věděl, co od něho rozkazem "Hledej, přines!" žádáme, odhodíme již při cvičeni v přinášeni různých ptáků, některého do vysoké trávy, později do keřů nebo vysokého rákosu (bez vody) tak, aby zpočátku 2 - 3 kráte viděl, kam padne, a necháme po rozkazu přinésti. Pes naučí se tu postupně používati při přinášení svého nosu k vyhledání kořisti. Ví-li pes, co od něho žádáme, necháme ho šrumovat a odhodíme ptáka tak, aby neviděl kam padl. Najde-li a přinese rychle, počne výcvik v přinášeni bez povelu. Důležitý tento výkon ocení každý majitel větších honbišť, neboť počet zvěře po velkých honech dobrými psi nalezený a přinesený, bývá značný a mnohý poraněný kus, který by jinak byl odsouzen k dalšímu utrpení, jest výkonem dobře cvičeného psa osvobozen, což má, nehledě tu k národohospodářskému stanovisku, velký význam morální.

Cvik jest lehký a jednoduchý. Zjedná se nějaký čilý hošík, z nichž mnohý pro naši věc jeví velký zájem a ochotu, dostane ptáka, kterého pes rád nosí, aby ho odhodil do trávy nebo obilí buď k nějakému předem určenému bodláku, hustšímu trsu, keři, stromu nebo jinak znatelnému místu. Hoch se vzdálí a cvičitel jde proti větru se psem k místu, kde pták leží. As 50 kroků od místa pobídne psa "hledej", aniž by ho upozornil, že má přinést. Pes s dobrým nosem ptáka brzo navětří a běží k němu.

Psi zachovají se tu různě. Některý rychle sebere a už sedí před pánem, aby odvedl, to jsou ochotní přinášeči; jiný rozpačitě stojí, ohlíží se po pánu, větří k ptáku čekaje na rozkaz "přines", pamětliv toho, že jen na rozkaz má sebrati. Tu je nutno pomoci, ne však rozkazem; cvičitel se otočí a odchází pryč. Pes většinou odskočí, ale hned se k ptáku vrátí a obyčejně sebrav ho, spěchá za pánem. Nesebere-li, tedy stačí tichý pokyn rukou (bez rozkazu) takový jakým bývá doprovázen rozkaz "přines". Nepomůže-li ani to, tedy se cvičitel vrací pobízeje svého psa "hledej", směrem k ptáku. Nevezme-li ani potom, ledy se uváže pes na šňůru, dovede k ptáku, škubnutím na obojku přinutí k sebrání, případně i přitáhnutím mordy za horní čelist', bez rozkazu „přines". Hoch mezi tím na jiné místo, vždy aniž by pes viděl kam, vyloží jinou kořist, není-li takové, tedy po odbytí prvého cviku téhož ptáka a věc se několikrát opakuje.

Provádí-li se cvik tento dle návodu, přinese potom pes, ať k nošení ochotný nebo neochotný, každou nalezenou zvěř, zhaslou a poraněnou, jakož i různé předměty, tyto dle dalších cviků s ním prodělaných. Cviky ty je nutno často s různými ptáky opakovati a později na veškerou i srstnatou zvěř, také v lese. v houštinách, vřesu, malinčí atd. rozšířiti. Důležito jest tato cvičení prodělati se srstnatou škodnou a to i zmrzlou.

Mnohdy sousedé otravuji lišky, a když už musí pravý myslivec travičství v sousedství trpěti, případně za zcela mimořádných poměrů se jím občas sám zabývati, bude mu zajisté příjemno když věrný druh jeho ošizeného, na kost zmrzlého lišáka nebo kunu z nenadáni při obchůzce nebo nahánění přinese, což je vrcholem výsledku cviku v přinášení.

Mezi tím stále jest pes trénován v nošení postupně zatěžkávaného kozlíku, až do váhy 7 - 10 kg, dle tělesné soustavy a vývinu. Čeká ho těžký a mnohému psu nechutný úkol, nošení lišky. Většina psů, i těžkou kočku dobře nosících tu selže. Nyní se přibere k cvikům vycpaná kůže liščí, není-li této tedy zaječí upravená jak v předu pod 7. popsáno jest.

Nošení této pomůcky musí býti pilně cvičeno tak dlouho, až pes kůži rychIe po rozkazu uchopí, aspoň 1/4 hodiny nosí a přes 3/4 m vysokou překážku, aniž by ji vypustil, s ní přesadí. Komu se podaří dostali slabá letní liščata, má práci s nošením lišky spojenou velmi ulehčenu. Lišče se odhodí, na to poručí psu "přines" při čemž s uvázaným psem spěcháme k liščeti. Málokterý, i když nosil již kůži dobře, vezme na poprvé. Nechce-Ii, tedy trhneme obojkem za rozkazu "přines". Při psu, řádně dle tohoto návodu cvičeném, bývá taková pobídka dostačitelnou. Je-li odpor psův k zápachu liščímu silný, nutno trhnutím obojkem, případně přitáhnutí mordy pravou rukou za mírného tlaku na pysky opakovati, vždy klidně a mírně, za rozkazu "přines", několikrát za sebou, až pozorujeme ochotu k chopení lišky. Tu nutno všelijak pomoci, buď rychle pod lišku podloženou rukou, nebo podepřením podbradku. Za sebe menší ochotu nutno psa hojně chváliti a laskati. Nikdy necvičme psa do úplného omrzení, také však nesmíme povolili, ukázal-li vzdor a nechce ani mordu otevřití. V tom případě se pokračuje ve cviku tak dlouho, arci s přestávkami, až pes ukáže ochotu třeba jen v malé míře a vezme lišku pouze za kůži, po čemž rychle cvik ukončíme a lišče do studené místnosti pro druhý den pověsíme. Vezme-li pes ochotně lišče, necháme toto nositi i venku. Odhodíme je někde do brambořiště a poručíme psu, aby přinesl, při čemž se rychle s místa vzdalujeme; pes imisi bez průtahu chopiti, přinésti a sedě po rozkazu vydati. Na to lišče necháme pomocníkem vyložiti a psa pobídneme k hledání.

Cvik s liščetem. Prvé přinesení z přinucení.

Cvik s liščetem. Druhé přinesení dobrovolné.
(Toska v. d. st. Au.)

"Toska" se starým lišákem.

„Rulo - Wanda" přinesl cvrčalu.

Přinese-li sám nalezené lišče bez rozkazu, je vyhráno a pes slibuje býti znamenitým přinášečem. Při lišce je důležitou věcí přemoci odpor ohařův proti zápachu liščímu a přinesení zimní 7 -9 kg těžké lišky, vrchol to výkonu přinašeče, jest potom již věcí výcviku v nosení na 7 - 10 kg zatěžkaného kozlíku a vycpané kůže liščí.

Lišku musí uchopili pes vždy v půli těla a tak aby měl páteř v mordě, ne za měkké části. Dlouhá oháňka klame a psi vezmou rádi za slabiny, načež s liškou nemohou z místa. Vezrme-li pes špatně, necháme ho sednouti, poručíme, aby pustil a podáme mu lišku tak. aby byl nucen správně chopiti což několikráte opakujeme. Na to lišku položíme na zem zády ke psu obrácenou, stoupneme na břišní stranu, přiložíme levou ruku na kohoutek, pravou na bedra lišky tak, aby pes mohl v správném místě, asi ve spoji hřbetových s bederními obratly uchopiti.

Pes brzo pozná, že takto uchopená liška se lépe nese nežli za krk nebo slabiny a naučí se správně nositi. Je-li pes tak dalece vycvičen, že nosí lišku a kozlík do určité váhy, doporučuji vždy přeměnu těchto cvičení v nošeni předmětů lehkých, též malých ptáků, aby si uvědomil rozdíl v hmatu při různých věcech. Nechme psa přinést zmačkaný kus hedvábného papíru, při čemž musí býti dbáno toho, aby uchopil zlehka, pouze předními zuby, což snadno psa podáním ruky, na to hned výměnou podání papíru za rozkazu "Přines", "Vari" naučíme.

Dále lze k těmto cvikům dobře použiti bahenních sluk, zvláště křehkých kozlíků, špačků a křepelek. Pes musí vzíti tak lehce, že nesmí na ptáku býti znát nejmenšího poškození. Vynikající cvičitelové radí, aby nebylo použito drobného ptactva nelovného, a to obvzláště ne skřivanů, protože prý pes pro ně získá zájem, vystavuje je, což velice ruší, leckterému psu jest již vrozeno a musí mu cvikem býti odnaučeno. Svých zkušeností v tom směru nemám, nikdy jsem ptactva podobného nelovil, psi mnou vycvičeni přinesli však každé nalezené a to často úplně nepoškozené živé ptáče, aniž by tím byly jich honební výkony nějak utrpěly.

Dvojstřel. Správně nesená sluka a kočka.
(Dcera s matkou)

Psi takto cvičení nepoznali, že je možno zvěř načnouti, ano ani mačkati a trhati a stane se jim druhou přirozeností všechno uchopené, k přinesení schopné, svému panu co nejrychleji odevzdati. Pes se úplně v této ctnosti utvrdí během druhého pole, kde mu pod pečlivým dozorem necháme nositi rozstřelenou zvěř i kusy této, jakož i zapáchající, k účelu tomu delší dobu uschované ptáky a zvěř srstnatou. Psi hravě cvičení a tací, kterým bvlo dovoleno v mládí zvěř tahati a nositi, přičemž, poznají jak lehce lze ve slabinách zvěř načnouti se nestanou nikdy bezvadnými, spolehlivými přinášeči, nárokům zkušeného myslivce vyhovujícími. Mnozí cvičitelé tvrdí že načínání zvěře jest u psů dědičné. Já myslím, že jesi přirozenou vlastností každého psa. jakož je i prohánění zvěře, a že jest věci řádné výchovy a pečlivého, správného výcviku prvou vlastnost obmeziti na zadávení, druhou na dostižení a uchvácení zvěře, za kterou pes byl poslán nebo poštván. Měl jsem z rodu načínačů ohaře a tito, jakož i pod mým dozorem a návodem vycvičená německá ovčačka ze psů, kteří za živa ovce, kozy a drůbež, načínali, stali se spolehlivými a bezvadnými přnášeči každé zvěře, i malých ptáků a to i na velké vzdálenosti.

Jiná necnost však je některé rodině nebo i jednotlivci vlastní. Je to nectnost zahrabování zvěře. Je věcí výchovy a po pečlivém výcviku i dalšího vedení, aby pes této nevyléčitelné chybě nepropadl. Již u štěněte musí toho býti dbáno, aby v měkké půdě nehrabalo, kosti a kusy žrádla nezanášelo a neschovávalo. Od každého pokušení k podobnému počínaní musí býti psík uchráněn, později při činu samém dopadený, bez varování citelně potrestán. U psů jevících z mládí náklonnost k hrobaření, musíbýti při cviku zvláště pečlivě dbáno všech zde daných pokynů, a psi ti musí. později při práci na vlečkách, jmenovitě se škod-nou tažených, býti ze zákrytu druhou osobou pozorováni, která by ihned při nejmenším pokusu zakročila, nejlépe ranou silným brokem z rohatinky (praku) vymrštěným, staré to a dobré pomůcky při cviku psů.

Zvláštním je, že mnohý dokonale vycvičený ohař nechá prvou sestřelenou sluku lesní i když ji před tím sám vystavil, ležeti jeden zcela nepovšimnutě, jiný ji jen ovětří. Doporučuji proto při prvé sluce jíti se psem k ní, dáti rozkaz k přinešení a pak-li by ji pes hned nesebral, nechati ho sednout, sluku zvednout a po rozkazech nechati několikráte za sebou bráti z ruky. Na to sluku zpočátku odhoditi, potom v hustém schovati a nechati na rozkaz několikráte přinést. Druhou sluku pes jistě sebere po navětření sám.

Přináší-li pes po rozkazu vše možné, započne se s cvikem v přinášení ztracených, před tím v držení cvičitele se nacházejících předmětů. Rozkaz zní pouze "Ztratil" Již při cviku v přinášení různých předmětů se doporučuje na cestě odhoditi dobře viditelný předmět, odejíti se psem as 30 kroků daleko a zůstati zády ku předmětu obracen státi. Na to se poručí psu, aby před vůdce sedl, načež tento ustoupiv do leva, ukáže pravou rukou zpět a poručí "Ztratil" - zpočátku k tomu "přines" dodá a dodatku toho jen tak dlouho používá, až pes porozumí, že na rozkaz „Ztratil" se má pro něco po cestě vrátiti. Jakmile pes předmět sebere, jde cvičitel rychlým krokem dále, později hned po odeslání psa a dbá toho, aby pes s přinesenou věci se vrátivší, ihned před něho sedl a po rozkazu vydal do ruky. Je to dobrý cvik k rychlému sebrání a přinesení. Je-li pes v přinášení dobře viditelných předmětů jistým, upustí cvičitel vždy tak, aby pes to nepozoroval, malý předmět, nejlépe rukavici, zpočátku na úzké pěšině, a jde jen 20 kroků daleko, načež psa pro ztracené pošle. Maje již zkušenost, pes půjde, ač ničeho na cestě leželi nevidí. Málokdy se stane, že by nešel. Tu ho vezme cvičitel na řemen a za rozkazu "Ztratil", ukazuje stále k zemi. pomalu zpět vede a jakmile zjistí, že pes předmět navětřil, ihned ho vypustí a sám spěchá k místu, odkud psa ku přinesení pobízel, kde předmět psu odebéře.

Ku dalšímu cviku vyhledá cvičitel místo, kde se dvě cesty v pravém úhlu sbíhají. Jde po jedné tak, aby měl vítr v zádech; as 6 kroků od druhé pustí do své stopy malý předmět, zahne do druhé cesty v pravém úhlu a as po 30 krocích zavolá psa před tím volně pobíhajícího, kterému dá obvyklým způsobem rozkaz "Ztratil". Pes mající vlohy a náklonnost k stopování, a jsa v křižovatce dobrým větrem podporován, jistě předmět navětří a přinese. Jiný třeba bude chtíti, nenavětřiv ničeho, přímým směrem hledati dále. Tomu rozkazem "šrum!" (down) se zamezí. Cvičitel jde k psu, vezme ho na řemen, jde as 10 kroků zpět a snaží se psa, stále k zemi do stopy mu ukazuje, na pravoúhelnou odchylku upozorniti a do navětření k předmětu přivésti. Cvičení tato musejí býti prováděna s nekonečnou trpělivostí a laskavostí, neboť jsou základem pro důležitou práci barvářskou, při které řemen jest pojítkem psa s vůdcem, a řemen tento musí býti psu učiněn věci milou, nesmí jím býti pes zrazen, na řemenu škubáno, nebo snad pes jím uhozen. K cvičeni na řemenu, musí býti pes opatřen měkkým, dosti volným, ze dvou kusů kůže sešitým obojkem, který nezadrhuje. Řemen se zapne do půlkruhu obrtlíkem opatřeného a mezi kůže dobře zašitého. Nezapomeň se nikdo a necvič tu psa na bodlinovém obojku! Také používej řemenu a to obyčejného jen několikrát, než pes pochopí, co má dělat!

Pes. který již v mládí se naučil pomocí nosu vyhledávati svého pána, pozná brzo souvislost ztraceného předmětu se stopami cvičitele, načež možno pomalu vzdálenosti zvětšovati a buď v lese nebo v nepřehledné krajině cvičiti, při tom předměty často měniti, lehce travou, hlinou nebo listím přikrýti i do sněhu zahrábnouti. Zpočátku je dobře použiti předmětů i zvěře, které pes rád nosí a postupovati od lehkého úkolu k těžšímu. Na půdě porostlé a v lesních mlazinách pes lehčeji stopuje než na holém poli nebo silnici. Nejtíže stopuje jak člověka, tak zvěř a to i barvící při úpadu listí, čehož při cvičení na stopách musí býti dbáno. Není radno se psem často ve sněhu cvičiti, a nesmí snad býti s cvičením tímto při sněhu započato, protože mnohý pes použije více zraku než nosu, což maří účel návodu. Selže-li pes a přijde bez ztraceného zpět, budiž přivolán, mírné mu domluveno a za rozkazu a chvály se s ním cvičitel vrací pomalu po stopách, případně, až k samému předmětu, který pes za vůdcem musí potom donésti na místo, odkud byl vyslán. Nikdy nebudiž toto psu sleveno. Od té chvíle, kdy po návodu pes pochopil, co od něho je žádáno, ztrácí se předměty při chůzi proti větru tak, aby pes byl nucen sledovati po větru, držeti se stop vůdcových. Prodlužuje se i doba, po které jest pes odeslán. Úplně se pes zdokonalí v této užitečné práci v noci, kde je pouze na svůj neomylný nos odkázán.

Úkol se činí psu stále těžším. Vůdce přejde lávky, přebrodí potok, přeleze zeď, překříží jednou nebo dvakrát svou stopu, a konečně při odeslání psa rychle odběhne stranou z větru a schová se, ale zpočátku tak, aby psa až přiběhne, mohl dobře pozorovati, neboť leckterý, i když za jiných okolností pána vždy našel, zůstane jaksi zaražený a nesený předmět výpusti, nevidí-li pána před sebou kráčeti. Cvičitel zůstane schován, až ho pes najde. Některý se brzo vzchopí, předmět sebere a pána po stopě hned najde. Jiný na vypuštěný předmět zapomene a příjde bez něho. Tomu se ihned poručí "Šrum, co to?" a „Ztratil", jistě hned přinese a již po druhé nebo po třetí bude věděti, co má dělati.

Z některých předmětů zvláště kovových jako klíčů, nožů, větření, obzvláště za mrazu, rychle vyprchá, kdežto na jiných ku př. kůži a látkách, dlouho se udrží. Ztratil jsem lednou, aniž jsem toho pozoroval, vytahovák na 15 cm dlouhém řemínku. Teprve doma mě scházel. Čtvrtý den jsem honil ve slehlé stařině koroptve, když pes několik kroků přede mnou hledající, uhnul stranou do větru, vstrčil hlavu do stařiny a nesl za řemínek zde ztracený vytahovák, kterým jsem v tomto místě předešle spolulovci vytahoval z dvojky prasklou nábojnici. Uvádím tento nepatrný případ proto, abych zdůraznil schopnost a znamenitost psího nosu, poznávajícího po několika dnech kousek tenkého řemínku jako majetek svého pána. U psa správně cvičeného je takřka nemožno něco ztratiti a po cviku i dosti těžko odložiti, protože stále pozoruje, a jen předmět k zemi dopadne, již dle sluchu nebo na viděnou proň běží. Cvičení tato se doporučují k provádění při každé příležitosti a s nejrůznějšími předměty, a to i se psem utvrzeným.

Když roní vysoká parohy, je čas přiučiti psa. aby je sbíral. Pes dle tohoto návodu vycvičený to učiní bez obtíží a přinese později i navětřený srnčí parůžek. Čerstvě shozený paroh se strčí v zahradě do keře, a teprve druhý nebo třetí den, když větření rukou vyprchalo, pobídne se pes k hledání a přinesení. Před tím musí pes býti v sebráni a neseni parohu, nejlépe jako ztraceného předmětu, vycvičen.

Dora se shozeným parohem čtrnácteráka.

Někteří psi uchopí předmět, který přinést mají, rychle a skokem ho přinesou. Jiní sbírají pomalu a loudavě přinášejí. Těmto je nutno dáti návod k rychlému přinesení. Cvičitel odhodí as na 10kroků lehký kozlík, potom každý jiný předmět i zvěř. Se psem, bodlinovým obojkem a delší šňůrou opatřeným, jde k předmětu nebo k zvěři. As na 4 kroky před touto poručí "Přines", při tom povolí na 1 1/2 m šňůru a jde bez zastávky dál. Sebral-li pes v té chvíli, než se šňůra natáhne, nechá psa sednouti a odebere předmět za pochvaly. Nesebral-li pes do natažení šňůry, pocítí obojek.

Cvičitel se otočí a jedná stejným způsobem, při opětném nevykonání úkolu, ale sesílí škubnutím účinek obojku, načež pes jisté chvatné uchopí. Cvičitel krátí šňůru a zrychluje krok, až pes i v plném běhu cvičitelovu kol předmětu, tento sebere. Na to pošle na dlouhé šňůře psa pro předmět a v okamžiku, kdy pes sebírá, se otočí a spěchá pryč, při čemž obyčejně pes bodliny pocítí, což ho k rychlému sebrání a přinesení pobídne. Kdykoliv pes bez šňůry jeví liknavost v rychlém přinášení, opakuje se cvik tento.

Vycvičený pes nesmí při spatření jiné kořisti upustili nesenou. Dobrým cvikem je vystřeliti, nese-li pes něco a hoditi před něho nějakého ptáka. Skoro každý i utvrzený pes, nebyl-li v tomto cvičen, nesené upustí. Vezme se na šňůru a cvičí tak dlouho uvedeným způsobem, až přinese nejdříve nesenou věc do ruky, pak se pošle pro pohozenou, a když tuto nese, za výstřelu se mu předhodí prvá atd.

Tím by pes byl v přinášení vycvičen a cvičitel postaven před obtížný úkol, aby nacvičeného správně využil k prospěchu honby a zvěře.