"Voda nemá trámů", staré přísloví - ale "vědomého nese", což zásadou, kterou si musí uvědomiti cvičitel a přičiniti se o to, aby ji brzo seznal i jeho cvičenec a to způsobem co nejpřirozenějším.

Mnoho mladých ohařů neumí plavati, což je příčinou, že se vody bojí a přes všechno vybízení, zvláště když se příležitostně, následujíce třeba starého psa do vody, o tom přesvědčili, dobrovolně do ní vkročiti nechtějí. Tací psi ve vodě hrabou, to jest tlukou předními běhy před sebe do vody, majíce při tom zadek více nebo méně ponořený. Mají-li zadek moc ponořený, nemohou z místa ku předu - "šlapou vodu" - mnohdy tak dlouho, až se znaví, otevrou mordu, do které si vodu nahání a bez pomoci by utonuli.

Psi tito většinou vyžaduji mnoho práce, než se naučí plavati a tím ve vodě pracovati. Psi, kteří se tímto způsobem o své neschopnosti přesvědčili, nebo kteří byli násilně, aniž se cvičitel o jich plaveckém umění ujistil, do vody hozeni, načež dobrovolně do vody nejdou, jsou "od vody zrazeni".

Psi hrabající, při čemž zadek mají jen nepatrně pod vodu spuštěný, pohybuji se dosti rychle ku předu a naučí se obyčejně brzo plavati. Neměl jsem dosud ohaře v ruce a to z odrůd německých i anglických, který by se byl z jiné, než z uvedených dvou příčin, bál vody.

Štěně nebude ve vodě nikdo zaváděti. Od 5. do 7. měsíce je ze zdravotních ohledů pro mladého psa koupel ve studené vodě, nemůže-li býti ihned důkladně otřen a v teple osušen, nebezpečná. Dříve než v 8. měsíci není radno psa na vodu uvykati, a to jen za dnů teplých, slunečních, nejdéle do počátku září. Není výkonnosti psa nijak na újmu, když jest ve vodě v příštím roku zaváděn, kdy je přes rok stár, naopak, bývá to psu jen k prospěchu. Nejde-li mladý pes již dříve za druhými psy, za navětřenou nebo shlédnutou zvěří sám do vody, doporučuji z nabyté zkušenosti návod ponechati až do příští teplé roční doby.

Cvičitel vyhledá vodu u břehu mělkou, sahající mu postupně dále jen po pás, aby měl pevnou půdu pod nohama a mohl psu býti nápomocen. Se psem, opatřeným bodlinovým obojkem a zcela krátkou šňůrou, chodí chvilku po břehu, načež vejde do vody. Zpočátku se drží mělčiny, aby pes nemusel plavati. Vyjde ven a opakuje to. Nejeví-li pes bázně, vkročí s nim do míst, kde je pes nucen plavati. Pozoruje ho a plave-li, tedy s ním jde ještě kousek, načež ho pustí. Pes takový půjde bez obtíži do vody a potřebuje jen, aby cvičitel s ním denně se koupal, aby se s vodou úplně spřátelil, o svém plaveckém umění se přesvědčil a v něm se zdokonalil.

Počne-li pes hrabati, dává mu cvičitel pomoc, přidržuje ho za obojek jednou rukou k vodě. druhou psa nadzvedává pod břichem, při čemž dbá, aby ho pes nepoškrábal. Pes jest nucen pohybovati běhy pod hladinou, při čemž většina hrabalů velmi brzo se plavati naučí. Pes, kterého pán sám do vody opatrně uvádí, ztratí, i když v počátku hrabe, brzo veškerou bázeň před vodou.

Rozumní větší hoši, s kterými je pes znám, mající smysl a zálibu pro psy, naučí psy hravě plavati, takže brzo s nimi ve vodě dovádějí. Jde-li pes bez rozmyšlení do vody, započne cvik v přinášení z vody. Pes musí býti samozřejmě již v přinášení na suchu vycvičen. Některý pes přes veškerou pomoc nemůže se naučiti plavat, stále hrabe, ač jde s chutí do vody a přináší z ní i věci. Psa takového, vedle časté práce na zvěř, je dobře nechati nosit dlouhá, těžší polénka z vody, nebo nechati často plavat po vodě rychle plynoucí řeky (po proudu). Prvý předmět k přinášení z vody jest malý kozlík, který se hodí psu, uvázaný na dlouhé šňůře, poblíže břehu do mělké vody, kde pes vystačí bez plavání. Některý pes chopí a přinese bez váhání. Jiný nechce, bojí se pohroužiti nos do vody. S takovým nutno jíti do vody ke kozlíku a přinutiti ho k tomu cvičením, jak u přinášení uvedeno.

V cvičení se pokračuje vždy za teplých dnů a ne pozdě večer, aby pes nepřišel mokrý na lůžko, tak dlouho, až pes bezvadně přináší. Hned zpočátku musí býti přísně k tomu hleděno, aby pes po vyjití z vody rovnou a rychle přiběhl před cvičitele, sedl a potahaný oboustraně kozlík, teprve na rozkaz cvičiteli do ruky pustil, načež teprve se smí oklepati. Nikdy nesmí býti psu trpěno, aby z vody vynesený předmět položil, otřásl vodu se srsti a teprve potom cvičiteli přinesl. Mnohá raněná zvěř, pracně psem ve vodě chycená, použila by toho a zmizela, obyčejně na věčnou shledanou. Zde se v plné míře uplatní cvik, aby pes bez rozkazu nikdy z mordy nesené nevypustil. Ani oklepávání vody před odevzdáním neseného předmětu, nesmí býti trpěno, svádí psa k odložení předmětu. Nosí-li pes s chutí a rychle z mělčiny, hodí cvičitel kozlík do vody, kde je nucen plavati, ale to jen tehdy, může-li si přinesení buď sám nebo za pomoci jiného vynutiti. Pes, který však již do vody jde a ví, že umí plavati, z mělčiny kozlík přináší, jistě neselže.

Cvičení tato se za teplých dnů na různých místech v rybnících a plynoucích vodách často opakují, až ten pes sám s radostí do vody skočí a čeká na hozeni předmětu, který vždy z vody rovnou cvičiteli do ruky přinésti, a teprve po rozkazu vypustiti musí. V proudící vodě musí se pes, mnohý k tomu potřebuje delší doby, naučiti používati zraku i nosu k vylovení předmětu s vodou plynoucího, k čemuž ho cvičitel házením malých kaménků do blízkosti ubíhajícího kozlíku, za pobízení k přinesení, zaučuje. Potom je nutno naučiti psa vynášet z vody pernatou zvěř, což většina psů, jak peří vodou nasákne, nerada činí. U některého je radno nechati předem nasáklou zvěř nositi na břehu, potom z mělké, nakonec z hluboké vody. Vodní zvěř, jako roháči a lysky, do jichž peří voda tak nevnikne, hodí se nejlépe pro počáteční cvik. Arci musí býti pes již při zaučování v přinášení i na vodní zvěř cvičen a utvrzen v tom, aby ji bez rozkazu sebral, kde ji najde. Kde se vyskytují ondatry, je dobré i na tyto psa zaučiti, což nepůsobí zvláštní potíže.

Někteří psi si netroufají s vysokého břehu nebo hráze, kde nemohou až k samé vodě dostoupiti, skočit do vody. I tu bývají často nerozvážným činem, to jest shozením do vody k vodní práci nuceni a tím jistě od vody zrazeni. Psy tyto, jakož i psy od vody již zrazené, nutno přesvědčiti, že i zde rozkazu uposlechnouti musí, a že vyhnutí není. Známý jest prostředek k přinucení psa do vody, tak zvaná nekonečná šňůra jedním koncem uvázaná k obojku psa, druhým koncem provlečena skrze kroužek zapuštěný buď do stromu nebo kolu na druhém břehu 3 - 4 m širokého potoka a potom uvázaný na témže kroužku obojku, takže cvičitel může psa libovolně táhnouti od sebe k protějšímu břehu, nebo zpátky k sobě. Prostředek to, ač i Oberländerem neuznaný, rozhodně velice dobrý.

Jednodušší však je přivázati psu k obojku dvě as 5 až 6 m dlouhé šňůry, poslati pomocníka buď na druhý břeh hlubokého potoka, nebo kus do rybníka, kde může státi, pes však musí plavati. Zpočátku se cvik provádí na nízkém břehu, kde pes může k vodě sejíti, později se nutí ke skoku s 1 až i 2 m vysokého břehu nebo terasu, pod nimž však musí býti voda dosti hluboká, aby si pes při skoku o dno neublížil. Na cvičitelův rozkaz "hledej", zatáhne pomocník psa mocí do vody a k sobě, při čemž cvičitel druhou šňůru rychle popouští, až se pes přibližuje k druhému břehu, nebo při cviku v rybníku cvičiteli šňůra v ruce dochází. Cvičitel poručí "sem", a zatáhne psa, aby se obrátil, načež hledí pes sám co nejdříve z vody vyplouti, při čemž pomocník povoluje šňůru tak dalece, aby pes mohl před cvičitelem na břehu sednouti. Cvičitel psa pochválí a ještě jednou lekci opakuje. K tomuto cvičení musí býti pes přiveden vždy uvázaný, když mu byla před tím dána příležitost vyběhati se a od cvičení musí uvázaný býti odveden, a teprve po chvíli vypuštěn. Nedbá-li cvičitel tohoto opatření, stává se některý pes u vody neochotným jíti k ruce. Cvičení po několik dnů opakované, setká se vždy s výsledkem.

Je radostí dívati se na psa, který dříve vodě se vyhýbal, jak dlouhým skokem vrhá se do vody po uděleném rozkazu "hledej". Skočí-li pes do vody, aniž by ho pomocník šňůrou k tomu musil nutiti, vhodí se tam kozlík a poručí psu "přines". Půjde jistě, ne-li, tedy ho pomocník šňůrou přitáhne a ke kozlíku zařídí, načež cvičitel za rozkazu "přines", po uchopení předmětu, psa k sobě přitahuje. Bude málokdy třeba nutiti k tomu psa, který z mělké vody již nosil. Pes, který byl od vody zrazen, a teprve pomocí šňůry naučil se poslouchati a do vody jíti, musí prodělati cvik s vynášením předmětů a zvěře nyní, což za přispění pomocníka, bývá věcí snadnou. Při cvičení nesmí býti jednáno hlučně a surově, cvik se provádí s klidem, určitě a ne tuze často, jen za příznivého počasí.

Jde-li a vskočí-li pes s každého místa na rozkaz nebo pokyn do vody a přináší předměty a zvěř, možno ho zaučovati aby pracoval v rákosí a jiném vodním rostlinstvu. Bývá to jednoduché. Vhodí se mu zpočátku do kraje, později dále do rostlinstva zvěř, a vybídne se k vyhledání a přinesení. Později, když odložil neochotu vniknout do rákosí, pobízí se k hledání v době mladé vodní zvěře, která psa neobyčejně zajímá a k slídění v rákosí pobádá. Pes nezkušený mladé vodní zvěři neublíží, a chytí-li náhodou nějaké to mládě, kde pak cvičitel musí přísně dbáti, aby je přinesl ihned až do ruky, není neštěstí tak velké, a cvičitel je ujištěn, že má nadějného vodaře. Při cviku psů ve vodě i při koupání jich, nesmí býti dovoleno, aby lovili a nosili různé kusy dřeva, rákosí, trávu nebo podobně, co na vodě najdou.

Cvičitel musí použíti vždy psům známého předmětu, kozlíku, hole a nebo zvěře. Jde-li psy pouze koupat, hodí se k přinášení jedlové nebo smrkové polénko bez kůry, které je na vodě dobře viděti, a lehce se v kapse uschová. Většina našich ohařů při takto prováděném zavádění, stane se záhy nejen dobrými, ale přímo náruživými vodaři. Je prospěšno vycvičiti také psa, aby na rozkaz přeplaval potok nebo řeku a přinesl zvěř na protější břeh padlou. Házením zvěře a kozlíku přes úzký, hluboký potok před psem a rozkazem ku přinesení, i tomu se pes brzo naučí. Rozkaz doprovázený pokynem ruky zní: "přines, tam!" Má-li cvičitel druhého, utvrzeného psa, hodí předmět do vody, poručí staršímu psu, aby ho přinesl a když pes kousek odplave, pustí mladého, kterého držel za obojek. Tímto jednoduchým způsobem lze vyvolati u cvičence takovou chtivost, že se dá těžce udržeti a vypuštěn, dlouhým skokem do vody, hledí si zkrátiti kus cesty k předmětu, ku kterému se druh blíží. Psi se musí z častého styku dobře znáti, aby nepovstala ve vodě rvačka, což by mohlo účel tohoto počínání zmařiti.

Chtivost takto vyvolaná, musí býti, jak pes s chutí do vody se vrhá, pomalu podřízena rozkazu cvičitele. To děje se mírným přidržením psa na vázadle a chlácholením téhož, později při odeslání starého psa rozkazem "šrum" nebo "down". Pes i při vodě, kde má jinak dovoleno po výstřelu, bez rozkazu zvěř přinášeti, pronásledovati, i případně zdravou chytiti, musí zachovati určitý stupeň klidu po výstřelech a časem nabýti plné poslušnosti, jelikož by se stal jinak, nehledě k otupení apelu, jako společník myslivce z loďky honbu vykonávajícího, úplně nepotřebným, ano i život ohrožujícím.

Pes na loďku se vezme tehdy, když při několika vodních honech, aniž by byl vypuštěn, na vázadle zachová úplný klid, leže vedle svého cvičitele. Ten musí, i kdyby neměl příležitosti na zvěř stříleti, obětovat několik, třeba slepých nábojů, a dbáti toho, aby pes jako v koroptvích, již při zalícení ručnice lehl a bez rozkazu nevstal. Takto připravený pes, opatřený bodlinovým obojkem, vezme se do loďky, kde je cvičitel sám s veslařem. Cvičitel zašroubuje pod své sedadlo v loďce šroub s kroužkem, ke kterému připne psa na krátký řetízek, tak aby ho měl u špice loďky před sebou. Loďka musí býti nepropustná a suchá, aby pes nebyl nucen ležeti ve vodě. Pes musí ihned lehnouti a zůstati ležet. Cvičitel opatřený slepými náboji, kdyby se mu nenaskytla příležitost stříleti na zvěř, a proutkem, nesmí psa s očí pustiti, a po vyvstání zvěře nebo výstřelu, býti dbalým, aby pes nevstal, při neuposlechnutí pak, po rozkazu proutkem ho k rychlému ulehnutí přinutiti. Teprve, když pes zachovává i neuvázaný a bez upomínky úplný klid. použije ho cvičitel k službě.

Padne-li sestřelená zvěř poblíž loďky na hladinu, odloží cvičitel ručnici za sebe, poručí psu, aby sedl, vezme obojek, otočí ku špici lodě, kterou veslař musí špicí směrem k zvěři naříditi, a poručí "přines", při čemž táhna za obojek, nutí psa, aby do vody seskočil se špice, nikoli po straně loďky, čímž by lehkou kocábku mohl převrhnouti. Pro počátek je lépe učiniti pokus na větším rybníku uprostřed, aby psu nenapadlo prchnouti na břeh. Jak pes zvěř chopí, přivolá ho cvičitel, a je-li pes od loďky vzdálen, nechá veslaře loďku naproti němu říditi, při čemž musí býti vždy pečlivé dbáno, aby pes nebyl přejet nebo úderem loďky nebo vesla do hlavy omráčen a tím na dlouho zrazen. Blíží-li se k loďce, tedy veslař zastaví, pán přivolá psa k sobě, pes přesune oba přední běhy přes okraj loďky, načež mu cvičitel po rozkazu "pusť", zvěř odebere a za obojek ho do loďky, také případně i se zvěří, vtáhne. Tuto úlohu vykoná každý dobře zaváděný pes.

Vylovené zvěře použije cvičitel hned k dalšímu cviku. Nechá se dovést k rákosí a vhodí zvěř do tohoto, při čemž musí dbáti přísně, aby pes skočil do vody až po rozkazu a rychle zvěř přinesl. Zásadou tu je, že pokud jest pes při cvičiteli u vodní honby, ať na břehu nebo loďce, nezaměstnán, musí zachovati úplný klid po výstřelu i před zvěří, je-li však vybídnut k hledání a nadhánění. že má vůli jednati úplně samostatně. Skáče-li pes pro zvěř na rozkaz z loďky, vybídne ho cvičitel, aby také na rozkaz "hledej", skočil do vody a prohledával pruh rákosí nebo trpíku, při čemž budiž také dbáno, aby zachoval určitý stupeň apelu a nezdivočel. Cvičitel vezme do loďky, což používá také při zavádění psa z břehu k přinášení vodní zvěře, malé kaménky, které hází v místa, kde má pes zvěř sestřelenou hledati. Je to prostředek k dosažení zvěře velice jednoduchý, ale znamenitý.

Některý pes se za zvěří potápí, což mnohého možno naučiti, ne však každého. Do bílého šátku, nebo po koupání do plavek zaváže se kámen velikosti pěsti a vhodí se tak, aby pes to mohl pozorovati, do zcela mělké vody s tvrdým dnem, aby byl sotva zaplaven. Na to cvičitel psa uvázaného k šátku dovede a nechá přinésti. Postupně se cvik provádí ve vodě hlubší, ale vždy průhledné a použije se kozlíku plotnami zatíženého, potom zvěře (střelené), které se na stojáky připevní kus olověné trubky. Častý cvik za teplých dnů je nutný. Pes, který umí zvěř i pod vodou pronásledovati, je pak schopen i březnačku, tuto umělkyni v potápění, třeba že zařazena jest ke kachnám plovacím, s velkou jistotou vyloviti.

Dora podává zimního kačera z řeky přineseného.

Mladší cvičitele je nutno upozorniti, aby při poslání psa pro střelené volavky, bukače, poláplice a velkého roháče byli přesvědčeni, že zvěř tato již zhasla, jinak vysazuji psa nebezpečí, že mu může býti vyklovnuto světlo, proti kterému tito ptáci ostrým svým zobem útočí. Jim samým doporučuji též patřičnou pozornost.

Tak jako lesní sluku i sluky bahenní a jiné bahňáky pes zpočátku nebere, mnohý zase a to nejčastěji malého kozlíka mačká. Zde musí býti zahájen výcvik od počátku, nejlépe hned při výcviku psa v přinášení. Mnohý pes má také nectnost, že bahenní sluky, totiž otavnici a kozlíka vyráží, aniž by je vystavil. Tomu musí býti hned z počátku zamezeno. Šňůra a "šrum" po vyvstání sluček, hvizd a odrhnutí psa zpět, rozkaz "vpřed", lezení až k místu, kde slučku vyrazil, totéž několikrát opakováno před sestřelenou, než zazní rozkaz "přines", brzo psa naučí pevně vystavovati i ptactvo bahenní.

Při vodní honbě v zimě musí býti pes co nejvíce šetřen. Byl-li jednou poslán do vody, aby přinesl sestřelenou zvěř, nesmí ho nechati vůdce ležet nebo seděl. Pes musí zůstati v pohybu, až do příchodu domů, kde po důkladném otření srsti suchými utěrkami, pes dlouhosrstý, drátosrslý, ostnosrslý, griffon a pudel-pointer se srstí měkkou nebo roustnatou, ještě zasypáním ohřátého písku, osušen, smí ulehnouti do úplného zotavení a vyhřátí u teplých kamen, načež po obdržení výživného vlažně podaného krmiva se pošle do dobře vystlané boudy. Psi tito vyžadují po honbě vodní vždy pečlivého opatření a ošetření, aby nepodlehli různým těžkým chorobám, činícím je již ve 3 - 4 poli ku práci neschopnými. Psi krátkosrstí a psi se srstí opravdu drátovou, přilehlou, podsadu dobře kryjící (nanejvýš vzácní) po oklepání se a důkladném vytření utěrkou nebo věchtem, jsou v brzku suší a vykonávají bez škody na zdraví, službu vodní do konce svého života.

Nelidským jednáním je, posílati psa do proudící vody, nesoucí ledové kusy nebo kry, jakož i na částečně zamrzlé vody, s tenkými okraji ledu pod psem se lámajícího.

Honba vodní, obzvláště provozovaná broděním, při kterém pes musí se naučili jíti nebo plavati vedle levé strany vůdce, stejně jako při chůzi na suchu a pracovati smí jen na rozkaz, jest pro myslivce i psa nejvýše namáhavá, což musí cvičitel uvážiti a požadavky na výkon od psa žádaný, jeho schopnostem tělesným přiměřiti, aby psa již v mládí nezničil.