Při letošní výstavě psů v Praze bylo možno pozorovati, že v rukou příslušníků četnictva nachází se velice málo dobrých policejních psů, ba může se tvrditi, že větší procento těchto psů na výstavu přivedených k výcviku pro policejní službu vůbec se nehodí.

Na předvádišti samotném mohl pak odborník konstatovati, že výcvik všech předvedených psů ještě mnoho píle a času bude vyžadovati, nežli si tito psi pojmenování „policejní pes" v plné míře zaslouží.

Vezme-li se však v úvahu, že četník, který má vlastního policejního psa, smí tohoto cvičiti jenom ve volném čase a že teprve po vykonané zkoušce může jej ve službě s sebou vésti, musí každý odborník dosvědčiti, že jest naprosto nemožno, aby četník svého psa toliko ve volném čase do takové míry vycvičil, jak toho výcvik policejního psa pro opravdovou a spolehlivou službu bezpečnostní vyžaduje.

Nuže, kde se má tedy pes po celou dobu nepřítomnosti svého vůdce, meškajícího průměrně až 12 hodin nepřetržitě ve službě, zdržovati? Pes vůbec potřebuje mnoho pohybu, neboť se nachází v čase tělesného vývinu, má býti ustavičně pod dohledem svého pána, který se s ním jedině má zabývati, jej krmiti, ošetřovati atd. Nemá-li pes dostatečného pohybu, zakrní, zlenoší a zchoulostiví, podléhá často různým nemocem a vzhledem k tomu, že v nepřítomnosti majitele hrají si se psem různé neodborné osoby, tím veškerá námaha jeho cvičitele přichází většinou na zmar.

Četník může sice za stávajících jeho poměrů vycvičiti psa pokud se poslušnosti a jiných oborů týče, a má-li ochranný plášť a jiné potřebné pomůcky, může také výcvik na muže s úspěchem docíliti, avšak nejhlavnějšího a nejchoulostivějšího výcviku, totiž výcviku psa na stopu docíliti nemůže. Tento výcvik vyžaduje velmi mnoho času a práce, k čemuž četníkovi ani na té nejklidněji stanici času nezbude.

Policejní pes má na rozkaz sledovati pachatele přes pole, luka a lesy, nemá si všímati stop zvěře a pod., zkrátka má stopy daleko vedoucí vypracovati. Není-li však policejní pes pro tuto důležitou a choulostivou práci velmi dobře zacvičen, nemůže se pak na něm žádati, aby ve vážných a spletitých případech požadavkům na něho kladeným bezvadně dostál. Tvrdím, že dříve, nežli by se taková práce od psa mohla žádati, musel by veliké množství různých fingovaných deliktů, jak za dne, tak i za noci vypracovati, a když toho pes neprodělal a jest pak na místo činu přiveden, nelze se diviti, že stává se celé pátrání nulou.

Zabývám se již delší dobu výcvikem policejních psů, sleduji vše z tohoto oboru u nás doma i za hranicemi, četl jsem mnoho odborných knih, odebírám odborné naše i zahraniční časopisy a mohu prohlásiti, že nezmění-li se poměry v příčině držení psa policejního a jeho výcviku ve sboru četnickém, že nedocílí se v tomto směru žádného dokonalého úspěchu a výsledku. Není třeba dokazovati, jak daleko nás sousední Německo v tomto oboru předčilo. Jsem přesvědčen, že bychom my, četníci, docílili v tomto oboru takového stupně výcviku policejních psů, jakého docílili bezpečnostní orgánové jiných států. Bylo by však třeba - a byli bychom za to slavnému ministerstvu vnitra velmi vděčni -, aby nám to bylo umožněno poskytnutím potřebného času a účinné podpory.

Jest ovšem pravda, že výcvik a vedení policejního psa vyžaduje zvláštní vytrvalost vůdce a vrozené schopnosti psa. Že čistokrevný pes pro policejní službu, pocházející z rodičů prvotřídních, pokud možno v policejní službě používaných a v rodokmenové knize zapsaných, má skutečně potřebné vlastnosti, aby své úlohy mohl konati, to potvrzují z praxe na slovo vzatí kynologové v odborných spisech a článcích. Z toho důvodu nemůže se nikdy dávati vina psům, pakliže v tom neb v jiném směru při policejní službě selhávají, nýbrž vždycky a jedině jest to vina vůdců, kteří svého psa buď z pohodlnosti aneb nesprávným postupem při výcviku pokazili.

Doporučuji proto co největší přísnost při zkouškách výsledků dresury bez ohledu na osobu vůdce, čímž by pohodlnost a jiné snad výmluvy nedostatečného výcviku vymizely.

Dnes valí se Evropou vlna velkého zájmu o policejní psy. Aby tento zájem však přinesl prospěch kynologii samé a pravému poslání tohoto plemene, jest potřebí, aby veřejnosti často názorně se ukázalo, co odborně cvičený policejní pes musí vše uměti a jak rozvětvený jest obor jeho působnosti. V Německu má t. zv. „Ordnungspolizei" nejen výborně vycvičené policejní psy, nýbrž i na důležitějších místech motorové kolo pro 2 osoby, takže stane-li se někde v okolí větší trestný čin, jest policejní pes v kratičké době na místě.

Jakkoliv u nás zájem o policejního psa roste, přece jen většinou pokládán jest policejní pes za luxus, a teprve, když v některém místě opakují se krádeže, loupeže atd., pak teprve lze slyšeti přání, aby byl policejní pes přiveden. Nežli se četnická stanice k pronásledování pachatele může sesíliti, odtáhne obyčejně lupičská banda do jiného obvodu, čímž jen zřídka zlosyny možno vypátrati. Kdyby však na každé četnické stanici nacházel se spolehlivý policejní pes, mohlo by v mnohých případech sesílení četnické stanice odpadnouti. Vím z vlastní zkušenosti, že policejní pes jest pro četníka obzvláště při pochůzkách v noci podporou neocenitelnou, zejména při pochůzkách přes lesy a v nejistém nepřehledném terénu. Kolik celníků a orgánů pohraniční stráže finanční padne do roka za oběť zlosynům, jest dostatečně známo ze zpráv denního tisku. Vykonával jsem též službu jako četník na tyrolsko-švýcarských hranicích a velmi často jsem měl příležitost se přesvědčiti, jak bezpečnostní orgánové finanční pohraniční stráže ve Švýcarech mají výborně vycvičené psy pro pohraniční a bezpečnostní službu.

Abychom tedy i my dosáhli stejného stupně výcviku policejního psa, bylo by nutno zříditi u nás několikaměsíční kursy pro výcvik policejních psů, musel by nám býti přidělen prvotřídní materiál a všecky moderní pomůcky a konečně nesměli by se četníci, kteří by byli cvičením a vedením policejních psů pověřeni, žádnou jinou prací zaměstnávati, než nejdůležitější službou pátrací.

S výborně vycvičenými policejními psy čelilo by pak četnictvo různým deliktům, které způsobují do roka obrovské škody a které umožňují existenci zlodějům a lupičům, nejen majetku a životu lidskému, nýbrž i často státu nebezpečným.
 

Bedřich Fromm
vrch. četnický strážmistr
Nové Hrady.

Lov a Kynologie
ročník I., číslo 12
1. srpna 1922