Kynologické akce

  Anketa
Vzali byste si domů psa z útulku?

Určitě ano 
Anketa img  (57438 hl.)
Spíše ano 
Anketa img  (46550 hl.)
Možná 
Anketa img  (12034 hl.)
Spíše ne 
Anketa img  (9719 hl.)
Určitě ne 
Anketa img  (14425 hl.)
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel 
Anketa img  (45721 hl.)

Celkem hlasovalo: 185887


Co prožije policejní pes na státní hranici?
Vydáno dne 30. 03. 2004 (5913 přečtení)

Věnováno památce Clifa z PS, mého služebního psa.

Clif z PSJe den jako každý jiný, 15. května 2000 pár minut před půlnocí. Po silnici I/70 jede pomalu zelená policejní dodávka a v ní já a můj kolega, dva policisté z pohraničního oddělení, provádíme obhlídku vymezeného úseku. Třetí člen naší posádky zvědavě vykukuje ze zadního okna. Je to Clif z PS - německý ovčák a už jeden a půl roku můj služební pes.

Naše auto pomalu vyjelo na horizont a právě v tom okamžiku nás bleskově minula dvě plně naložená auta. Stačili jsme však zaznamenat, že se jedná o taxíky s espézetkou sousedního okresu. Okamžitě nám oběma blesklo hlavou, že tu něco nehraje. Otáčím auto a maximální možnou rychlostí se řítíme za oběma vozy. Kolega zároveň informuje naši druhou hlídku, která je na opačné straně našeho úseku. Přijíždíme k hlavní silnici. Tipujeme jeden směr a vyrážíme. Za chvíli dostáváme stanicí zprávu od druhé hlídky:"Měli jste pravdu, máme jedno auto, řidiče a pět indiánů!" Indián je výraz, kterým pohraničníci označují ilegální imigranty.

Vzápětí už příjíždíme k naší hlídce. Vidíme zastavený taxík u krajnice, před ním policejní felicii, u ní sedí s rukama za hlavou pět cizinců - tipujeme okamžitě na afghánce, a vedle opřený čelem o auto taxíkář, pro kterého už dnešní rito skončilo. A na to všechno dohlíží naši dva kolegové. Jedno auto máme, teď ještě musíme najít druhé vozidlo. Zjišťujeme, že druhý taxík před hlídkou odbočil ke kolonii u čokoládovny. Znovu vyrážíme, projedeme rychle okolo domů před čokoládovnou, pohledem kontrolujeme parkující auta, míjíme vonící továrnu a vzápětí se nám naskýtá zajímavý pohled. Ford Sierra s nápisem taxi na zádi stojí, nebo spíše leží nepřirozeně zapíchlý předkem do náspu pod velkým vrbovým keřem u cesty. U auta nevidíme žádnou osobu, ale víme, že osádka nemůže být daleko. Vypouštím z kufru dodávky Clifa a zahajujeme průzkum terénu v okolí taxíku. Pes je navolno a bez košíku. Už před povelem "revír" natahuje do čenichu pach a současně s povelem vyráží do rákosí před námi. Hlasité zavrčení a jeden štěk oznamuje dva ležící cizince. Rychle je zajišťuju a pes mezitím doslova vyhání třetího přímo ke mně. Koutkem oka hlídám kolegu a vidím jak z rákosu vyvádí tři osoby, dva tmavé cizince a jednoho blonďáka - taxikáře. Všechny je pokládáme před rozsvícená světla našeho auta a čekáme na mezitím přivolané posily, které nám pomohou zajistit eskortu k nám na útvar, za již zadrženou osádkou z prvního vozu. Čekání se však protahuje a já si všímám, jak si dva cizinci mezi sebou ukazují něco na prstech a jeden ukazuje na hustý remízek poblíž nás. Beru tedy psa, teď už s košíkem a s povelem "hlídej" ho pokládám přímo před ležící skupinku. Okamžitě se nikdo z ležících ani nehýbe, pes v klidu leží a bedlivě sleduje celý prostor před sebou. Tak to trvá asi pět minut.

Ti dva se však opět na něčem tiše domlouvají. Sundávám Clifovi náhubek a teď už všichni bezpečně vydrží bez hnutí až do příjezdu posil.

Následuje eskorta na naše oddělení. Cizince do jedné místnosti, řidiče každého zvlášť - ti o tom, že jsou u nás oba ani neví, oba si myslí, že ten druhý projel. A následuje celá řada úkonů a úkolů. Práce začíná jít rychle od ruky, ale nastává jeden problém. Aby Slovenská policie cizince převzala, musíme zjistit přesné místo, kde skupina překonala státní hranici. A protože už asi tři týdny nepršelo a v noci nebyla dokonce ani rosa, nebude vůbec lehké najít nějaké stopy.

Vedoucí, který mezitím dorazil na oddělení, mi říká: "Vezmeš si Clifa a jednoho policistu aby tě zajišťoval, půjdete na místo, kde je naložili do taxíků a odsud vypracujete stopu až k hranici". To se lehko řekne, ale jak to dopadne? Venku je už teď v 07:00 skoro 22 oC, po rose ani památky a stopa je stará nejméně sedm hodin. Ale vyrážíme to zkusit. Vyležené místo u sešlápnutého plotu do sadu jsme našli hned, nasazuju tedy psa na stopu a jsem velmi zvědavý, jak si pes poradí. Clif chvilku očichává nášlap a pak pomalu vychází jedním směrem, neurazí ale ani pět metrů a už se vrací zpět na "nášlap", znovu si čichne a vyráží směrem přímo mezi stromy sadu. U prvních stromů se otočí a míří pomalu s nosem u země k polní cestě a po ní jde dál směrem přímo k obci. Vede nás okolo zahrad krajních domů, sem si čichne k plotu, sem k jabloni a občas křižuje přes celou cestu. Tak to trvá asi sedmset metrů. Kolega začíná pomalu trousit poznámky, po jaké stopě to vlastně jdeme, jestli po psí, zaječí a nebo snad kočičí. V tom přicházíme k plotu na konci sadu, vidíme plot sešlapaný až na zem a ve vysoké trávě, která je v tomto počasí jako zázrakem svěží, vidíme zřetelně čerstvé stopy několika lidí. Následuje bouřlivá, radostná pochvala psa a ten jako politý živou vodou vyráží dál.

Po polní šotolinové cestě dál obcházíme zahrady, a teď pes hlasitě doslova vysává pach z prachu pod sebou. Vůbec mu nevadí ani křížení s asfaltovou cestou. Přicházíme až k potoku, který je už těsně u hranice. Na bocích splavu jasně vidíme stopy po tom, že se zde nedávno někdo brodil. Clif ještě přejde přes splav, vyběhne břeh a pak už zalehává u svetru, který leží až téměř u hraničního mezníku. V mladém obilí spatřujeme téměř neznatelné stopy od několika lidí, které se ztrácejí v dálce na Slovensku. Odepínám psa ze šnůry, ten vbíhá do vody, spokojeně se v ní brodí, chladí se a pije, a pije, a pije.

Teď už jen zbývá vrátit se na oddělení, zpracovat záznam o použití služebního psa a samozřejmě psa nakrmit a řádně zaopatřit pitnou vodou. Případ dál zpracovávají policisté z denní směny, oba taxikáře si už převzal vyšetřovatel a cizinci, mimochodem skutečně z Afghánistánu, budou co nevidět vráceni na Slovensko. To už jsme ale já s kolegou na cestě domů a jedeme dospat dlouhou noc. A co Clif? Ten leží u s plným břichem u misky s vodou a po výborném a náročném výkonu spokojeně odpočívá.


PS: Při pročítání Clifova "Deníku služebního psa" jsem si až teď všiml, že šlo vlastně o jeho první ostrý zákrok. Od roku 1998 jsme společně odloužili téměř tisíc dvanáctihodinových služeb na česko-slovenské hranici. Společně jsme buď sami vyhledali, či se výrazně podíleli na vyhlednání a zadržení 176 osob.

Bohužel, jen několik málo měsíců před tím, než měl Clif odejít na zasloužený odpočinek, se u něj objevily vážné a velmi bolestivé problémy celého pohybového aparátu a veterinární vyšetření konstatovalo zhoubný nádor kostí v pokročilém stádiu. Služební lékař ukončil bezbolestně Clifovo velké utrpení 27. února 2004, dva dny po jeho osmých narozeninách.



( Komentáře: 5 | Přidat komentář | Zaslat upozornění na článek | Tisk článku )

Přidej na:   Del.icio.us | Digg.com | Facebook.com | Google.com | Linkedin.com | Linkuj! | VYBRALI.sme.sk!
Zásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2001 - 2013 [ Cz-pes.cz ]. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1801-920X, E-mail: pes@cz-pes.cz, Web: http://www.cz-pes.cz
RSS kanál,    Mapa stránek
Přidejte si stránky k oblíbeným!
Vyhledávání