Policejní pes - Výchova psů (pokračování)
Vydáno dne 09. 03. 2005 (8466 přečtení)

Správné vychovaný pes má způsobně a řádně choditi a to hlavně veden jsa na šňůře, nesmí totiž ani za tuto táhnouti, ani jí škubati, a dokonce dáti se vléci.

Vodění na šňůře

Pří prvním vázání na šňůru jeví každý pes značný odpor, válí se, utíká, vyje a snaží se všemožné této se zbavili. Takovémuto jednání nesmí býti věnována žádná pozornost, nýbrž vzpouzející se pes vezme se na levou stranu na zcela krátkou šňůru, stále se naň mluví a případné i bez ohledu za sebou táhne. Po psu se ohlížeti neb k vůli němu zastavovati se nesmí, neboť tím ničeho se nezíská.

Každý pes za nějakou chvílí sezná, co se od něho požaduje a že odpor proti tom vzbuzuje jen pocit nelibosti, a stačí zpravidla několik málo cvičení, by pes poslušné kráčel vedle svého pána. Vzpírá-li se pes silněji, dlužno jej mírným škubnutím k sobě přitáhnouti, ale pak dlužno jej pohladiti, by si uvědomil, že škubnutím vzbuzený pocit nelibosti byl pobídkou ku jeho povolnosti a že vyhoví-li, jest to pro něho spojeno s příjemným pocitem a že dostane se mu za projevenou povolnost pochvaly. Psa pak utíkajícího dopředu a táhnoucího za šňůru dlužno ihned mírně strhnouti na svou stranu. Aby pak pes tomuto odvykl, stačí namnoze, pohrozí-li se mu proutkem před hlavou, neb případné, když mírným šlehnutím přes hlavu vzbudí se u něho pocit nelibosti. Neurvalým trháním šňůrou neb dokonce bitím přes hlavu vzbuzuje se u psa vysoký pocit nelibosti, tento stane se bojácným a místo povolnosti a poslušnosti dostavuje se u něho bázeň a plachost.

Zvykne-li pes klidné chůzi na šňůře vedle svého cvičitele, pustí se se šňůry a nutí se ku následování cvičitele po levé straně. Každý jeho pokus předběhnutí neb odběhnutí dále na stranu dlužno ihned pokárati, kterémuž ovšem následovati musí - jestliže pes ihned na své místo se vrátí - přiměřená pochvala. I při tomto cvičení dlužno si počínati mírně, ale vytrvale a nedopustiti, by pes ani chvilku nemohl se povinnosti své zbaviti. Nepatrná tato námaha a pozornost věnovaná v této příčině cvičenému psu jest záhy korunována dobrým výsledkem a cvičitel dozná plného zadostiučinění pochvalou svého psa od jiných lidí, neb nic jiného ne-representuje dobře vycvičeného psa, jako když tento krok za krokem těsně sleduje svého pána.

Sedni

Tato cvičení dlužno konati při zavřených dveřích. Na počátku obejde cvičitel místnost se psem několikráte kolem, pak se zastaví, uchopí levou rukou psa za spodní čelist a zvedne mu hlavu; současné pak pravou rukou tlačí přiměřeně zadek psa dolů tak dlouho, až sedne, Když se tak stalo, dlužno psa pochváliti. Pokusí-li se pes vstáti, nutno popsaným způsobem znovu jej usaditi. Nesmí ovšem povel „sedni" nikdy býti opominut. Po dvaceti až třiceti pokusech sedne pes na povel - ovšem vytrvalostí jest k tomu třeba dost.

"sedni"

Lehni

Když pes naučil se sedati a na povel sedne, uchopí levá ruka přední nohy nad kolenem, pravá ruka tlačí současně zadek psa dolů, aby nemohl povstati, při tom levou rukou přední nohy psa pozvolna se zvedají, natahují do předu a za povelu ,,lehni" položí na zem. Když pes leží, nutno jej po nějakou dobu ještě držeti za současných povelů ,,lež". Neči-ní-li žádných pokusů povstati, obzvláště leží-li klidné, možno jej pustiti, jakmile však by pokoušel se povstati, nutno jej opětně popsaným způsobem položiti a v leže udržeti. Teprve pak, když zvykl klidné ležetí, klade se jeho hlava mezi přední nohy A aby tak ležel klidně.

"lehni"

Naučil-li se pes klidně ležeti, záleží na tom aby ležel lak dlouho, nestaraje se o okolí a o svého pána, dokud tento mu vstáti nedovolí. Lehne-li pes na povel a klidně leží, odejde cvičitel od něho dozadu a poručí mu povelem „lež" klidně ležeti. Když pes tomuto odchodu pána svého zvykl, může tento odejíti do druhé místností, ale nesmí psa pustiti se zřetele, aby, kdyby tento pokoušel se vstáti, ihned jej zakřiknouti mohl povelem „lež". Pes znenáhla uvědomí sobě přání cvičitele a zvykne leže čekati tak dlouho, dokud tento si toho přeje.

Lehá-li pes na povel „lehni" s odporem a ne-chce-li klidně ležeti na povel „lež", dlužno počínati si následovně: Cvičitel šlápne na řemen, který jest ku obojku psa přivázán, levou nohou tak, aby řemen probíhal pod nártní vydutí podešve, pak klidně, ale pevně zatáhne se řemenem tak, by hlava resp, předek psa stažen byl k zemi. Pes ovšem se tomu vzepře, ale záhy si uvědomí že jest vše marné, a klidně pak lehne. Po několika takovýchto nucených cviče-ních, jež pro psa nikterak nejsou spojena s příjemnými pocity, raději pes na povel „lehni" ihned lehne a na povel ,,lež" zůstane ležeti. Ovšem i v tomto případě platí zásada: všeho s mírou a klid.

"Lež"

Vstaň

Když pes naučil se na povel lehati i klidně ležeti, a chceme-li, by naučil se na povel „vstaň" ihned vstáti, pokyne mu cvičitel rukou za současného mlasknutí palcem a ukazováčkem a velíme ,,vstaň", Tomuto povelu porozumí pes nejdříve a po několika cvičeních stačí, když na ležícího psa buď zavoláme ,,vstaň" nebo mlaskneme-li prsty, aby ihned vyhověl.

Seď

Naučil-li se pes na povel „sedni" sedati, jest nezbytně nutno, by též seděti po delší dobu na dotyčném místě zůstal. Za tím účelem, sedí-li pes, stočí cvičitel řemen neb šňůru, na které psa držel, nad jeho hlavou zcela na krátko; povelí mu ,,seď" a vykročí před psa. Samozřejmo, že pes pokusí se vstáti, což ovšem nesmí cvičitel trpěti a musí psu svou nelibost krátkým škubnutím šňůrou projeviti a ne-pomůže-li to, projeviti svou nelibost mírným úderem psa přes zadek. Tímto způsobem, po několika cvičeních pes uvědomí sobě, že musí seděti, když jeho pán i kolem něho chodí, a když se tak stane, možno od něho i do vedlejší místnosti odejíti, ovšem pes nesmí puštěn býti se zřetele a každý jeho pokus vstáti a následovati pána, musí býti ihned v prvopočátku povelem "seď" překažen. Pří nezbytné trpělivosti na-učí se tomu pes záhy a zůstane klidně seděti tak dlouho, dokud cvičitel neb jeho pán jej k sobě nezavolá.

Sedící pes drží kabelku