Odměny
Vydáno dne 20. 03. 2009 (5248 přečtení)

Právě tak jako je pes za neposlušnost a špatný výkon kárán, musí za každý dobrý výkon a za projevenou dobrou vůli pánu vyhověti býti pochválen a k další práci povzbuzen.

První a nejjednodušší pomůckou bude zase hlas. Správně modulované, sytým a příjemným hlasem pronesené a naši spokojenost vyjadřující slovo pochopí pes velmi brzo. I zde je dobře zvyknouti psa na stále stejný projev spokojenosti a pochvaly. Hodí se k tomu výraz: „ták - je dobře", anebo podobný.

Doplníme-li pak efekt této pochvaly zvukové ještě hlubokým přátelským pohledem, úsměvem, případně i pohlazením nebo popleskáním, získáme si psa úplně. Nebude se moci ani dočkati nového a nového úkolu, aby splniv jej, byl znovu pochválen.

Pro výcvik mladých psů je dobře používati jako odměny lahůdky. V žádném případě však nesmí lahůdka býti příčinou dobrého výkonu psa dospělého. Psům, kteří s radostí aportují, skáčou, běhají, koupou se atd., popřejme za odměnu takovýto oblíbený výkon a tím odměníme je nejlépe a při tom účelně.

Nedoporučuji, aby se cvičitel za odměnu se psem nemístně mazlil a dovolil mu na sebe skákati. Pes si brzo na tento příliš přátelský poměr zvykne a jen těžko se mu později odnaučuje. Může to míti i následky horší, že totiž s příchodem absolutní discipliny jeho láska k pánovi ochabne.

Rozumná pochvala nic nestojí a pes na ni žárlivě čeká. Proto jí nešetřme a chvalme psa za každý dobrý výkon.

Cvičení

Pod jménem vycvičený pes si představuji psa, který určitý výkon, jemuž byl naučen, perfektně provádí:

1. kdy já chci,

2. jak já chci a

3. kolikrát já chci

Koná-li to pes, je jisto, že poslouchá, čili je vycvičen perfektně. Cvičitel musí se snažiti docíliti tohoto výsledku u základních cviků poslušnosti perfektně a nesmí přikročiti ke cvičení dalšímu, pokud cvik dosavadní pes takto nekoná.

Vzhledem k tomu jest nutno bráti na cvičení pouze psy, kteří předpokladům perfektní práce vyhovují a vyloučiti psy slabé, neduživé, dočasně indisponované, háravé feny, tvrdohlavé umíněnce atd.

Cvičiti je budeme brzo ráno za rosy a při čistém, zdravém vzduchu. Učiníme tak proto, že pes jest tělesně i duševně po nočním spánku svěží, ranní rosa dobře udržuje stopu a čistý, svěží vzduch přispívá nemalou měrou k dobré náladě psa i cvičitele. Ranním cvičením vyhneme se také pozdějšímu slunečnímu úpalu, za kterého pes brzy umdlévá a v práci ochabuje, jakož i zvýšenému ruchu v přírodě, který na výcvik nepůsobí nijak příznivě. Zásadně cvičíme se psem hladovým. Trvá-li cvičení déle, dáme mu příležitost osvěžiti se několika doušky čerstvé vody, napíti se však podle libosti mu nedovolíme, a to zvláště ne tehdy, jedná-li se v dalším pokračování cvičení o běh, skoky a pod.

Po návratu domů si pak sami psa nakrmíme a napojíme. Chyba jest, nachází-li pes při návratu domů potravu již v kleci připravenou. Správné je, aby mu ji cvičitel donesl sám. Pak pes v potravě vidí odměnu za vykonanou práci a nikdy ho nenapadne hledati doma potravu dříve, než se s ním cvičitel vrátí a donese mu ji.

Pro cvičení volíme terén tichý, co možná málo frekventovaný a chráněný. Ovšem, že podle druhu výcviku buď rovný, hornatý, přehledný, porostlý, vodnatý a pod.

Cviky průpravné mají se konati v prostoru třeba menším, avšak uzavřeném (oploceném), aby pes nemohl uniknouti. Je velmi důležité, aby pes možnost uniknouti vůbec nepoznal. Není-li nám možno cvičiti psa na takovémto místě, musíme ho pro začátek držeti stále upoutaného na dlouhém vodítku. Je dobře, když v rayonu o ploše 1 km2 necvičí , více než jeden pes. Prostor cvičení je nutno často měniti, aby pes jednak poznal různý terén, a jednak aby v jednom rayonu příliš nezdomácněl, poněvadž v krátké době stane se mu mnohé známým, leckde také už zanechal svou visitku, a jeho mysl, která se má věnovati vážné práci, se rozptyluje. Pes jest sváděn k lajdáctví a neposlušnosti. Výstroj, které pro cvičení psa používáme, má býti pohodlná, aby psa neškrtila, ne však veliká, aby se se psa nesmekala. Každý pořádný cvičitel potrpí si zajisté i na to, aby pes byl ustrojen nejen prakticky, ale také vzhledně a pěkně.

Aby cvičení byl dán pevný a neměnící se základ, jest nutno uvědomiti si, že pes nesmí býti uváděn v nejistotu a omyl každou chvíli měněnými povely a cvičitel, který chce, aby mu pes opravdu rozuměl, je povinen používati pro určitý výkon stále jednoho a téhož povelu. V tomto ohledu musíme býti naprosto důslední, nepřiváděti psa zbytečně do rozpaků a nepromyšleným komolením povely nekomplikovati.

Jest trapné podívání na psa, na kterého se povely nerozumného cvičitele přímo sypou a chudák pes naprosto nechápe, co vlastně cvičitel od něho žádá.

Pokud se jedná o povely samotné tvrdím, že si je může každý stanoviti sám. Jedná se jenom o to aby je neměnil, aby byly úsečné, řízné a zvukově působivé, a nevyznívaly podobně si navzájem. (Na př.: „Hlídej" a „Hledej") .

Při nácviku určitého výkonu jest nutno hlavně z počátku povel artikulovati a řekl bych vyzpívati ho zvolna, příjemně a hravě, a tak učiti psa vykonati příslušný cvik způsobem i povelem hravým. Souběžně s tím, jak pes chápe a výkon koná perfektněji, se tón povelu zostřuje, až z něho časem zbude pouze energicky pronesený suchý a řízný povel.