Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) - díl 1. - Průběh onemocnění
Vydáno dne 23. 05. 2004 (17249 přečtení)

Jak dysplazie loktu, tak i dysplazie kyčelního kloubu jsou velmi komplikovaná onemocnění, kterými jsou postiženi jak psi tak i fenky.

Jsou to závažné dědičné vady, které způsobují doživotní zdravotní problémy psům téměř všech plemen. Bohužel se jedná o velmi závažné defekty, jejichž důsledky lze pouze zmírnit nikoli vyléčit. To ovšem neznamená pro onoho psa rozsudek smrti. Postižené zvíře by mělo být v podstatě vyloučeno z dalšího chovu, protože jenom důslednou selekcí a promyšlenými chovatelskými postupy můžeme dysplazii úspěšně předcházet.

Projevy onemocnění jsou u každého jedince různé. Záleží na tom onom jedinci. Na jeho zdravotním stavu, kondici a stavbě těla, proto je určení přesné diagnosy velice obtížné, a tak je pro něj nezbytný rentgenový snímek, na jehož základě určí kvalifikovaný veterinární lékař (nejlépe tzv. psí ortoped) stupeň a závažnost postižení. Načeš doporučí vhodnou léčbu. Postižený pes pak může mít v důsledku bolestí různé problémy s mechanikou pohybu, od kterých se mu snažíme ulevit právě již výše zmíněnou léčbou, která bude našemu zvířeti doporučena.

Průběh onemocnění

Dysplazie kyčelního kloubu je tedy geneticky podmíněné onemocnění, jehož podstatou je chybný vývin jednoho nebo i obou kyčelních kloubů. Příčiny tohoto defektu mohou spočívat v různých deformacích jinak kulovité kloubní hlavice, ve zploštění či změnách kyčelní jamky nebo v nenormální vzdálenosti jamky od hlavice. Jde tedy o postižení způsobené volnějším spojením kostí až po luxaci nebo subluxaci pánevní končetiny či končetin.

Tyto defekty způsobují následnou nestabilitu a uvolněnost kloubního spojení. Při pohybu jsou pak kloub a podpůrné struktury zatěžovány abnormální pohyblivostí, což vede k otěru chrupavčité tkáně a její postupné degeneraci. To způsobuje, že kost ležící pod chrupavkou reaguje na tyto projevy různými změnami kostní tkáně - remodelací (přestavbou) kostí. Důsledkem toho může být osteoskleróza (zahuštění kostní spongiosy) nebo tvorba osteofytů (tvorba nové kosti v podobě kostních výběžků). Osteoskleroza vzniká v místech zatěžovaného kostního okraje kloubu, osteofyty pak v místech s nejnižším zatížením. Tyto změny se souhrnně označují jako progresivní sekundární artróza kloubu. Artróza kloubu je neřešitelným problémem, pokud jde o úplné vyléčení psího pacienta (s vyjímkou vysoce nákladné náhrady celého kyčelního kloubu). Je velmi bolestivá, jelikož zde dochází k těžkým zánětům a léčba se zaměřuje pouze na potlačení příznaků. Pokud se tyto následky neusměrňují vhodnou léčbou, pes je stále neúměrně zatěžován a nesprávně živen, onemocnění se stále stupňuje a vše může skončit zchromnutím zvířete. Jestliže se ale průběh onemocnění usměrňuje vhodnými cviky, stravou, prostředky napomáhajícím regeneraci chrupavky a léky tlumícími bolest, můžeme onemocnění značně zmírnit, ale vyléčit již bohužel ne.

Změnám podléhají i ostatní podpůrné orgány, zejména vazy a kloubní pouzdro. Větší pohyb v kloubu v první řadě vede k uvolnění kloubního pouzdra a v souvislosti s tím i k zvýšené produkci synoviální tekutiny a tím k rozšiřování kloubní štěrbiny.

Nástup a vývoj sekundárních změn je velice individuální. Závisí na vnějších podmínkách chovu jako je např. výživa, rychlost růstu, pohyb nebo kondice zvířete.

Určení diagnózy

Jelikož je DKK polygenní onemocnění, tak se jeho projevy mohou značně lišit. Někteří psi nemají žádné nebo jen nepatrné problémy. Jiní psi mohou mít značné bolesti. U některých geneticky zatížených jedinců se naopak nemusí vnější projevy vůbec projevit. Je to zejména u mladých psů se silným rozvojem svalstva v okolí kloubů. Z předešlých řádků nám tedy vyplývá, že pro určení diagnózy je opravdu nezbytný rentgenologický snímek. RTG vyšetření je jediný uznávaný způsob detekce dyspalzie kyčelních kloubů. Pro plemena, která jsou povinna absolvovat RTG vyšetření na DKK, je podkladem pro vyšetření u nás pouze schválená norma FCI. Podmínkou pro vyšetření je splnění věkového limitu 12 měsíců, kdy dochází k úplnému dokončení vývoje skeletu (období ukončení vývoje kostí pánve je 4-6 měsíců, hlavice stehenní kosti ukončuje vývoj mezi 7-11 měsícem života). Velká a obří plemena dospívají později, proto se u nich minimální věková hranice posouvá až na 18 měsíců. Případně si věkovou hranici upravují jednotlivé chovatelské kluby. Bylo zjištěno, že ne všechny případy DKK lze rentgenologicky prokázat již ve 12 měsících. Přesnost RTG vyšetření na věku psa ukazuje následující tabulka (Údaje jsou převzaty z práce MVDr. Jana Šterce, prosinec - 1999).

Přesnost RTG vyšetření na věku psa:

Povinnost veterináře, aby nedošlo k záměně snímků, je označit RTG snímek čitelnou a především trvalou identifikační značkou (např. tetovací číslo psa), na jejíž vyznačení se používají olověné litery. Aby bylo zajištěno dostatečné uvolnění svalstva, provádí se RTG snímek v hluboké sedaci nebo narkóze.

Na základě tohoto vyšetření určí kvalifikovaný veterinární lékař (určený daným chovatelským klubem) přesnou diagnózu DKK a to pomocí metodiky (t.č. Norberg). V případě, že majitel nesouhlasí s vyhodnocením RTG snímku, má právo se odvolat. Odvolává se ke svému chovatelskému klubu. Klub pak zpravidla vydá písemný souhlas k odvolacímu řízení, které probíhá na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Dojde k přerentgenování zvířete a následnému přehodnocení výsledku. Verdikt komisionelního řízení je pak konečný a nezvratný. RTG snímky se nevydávají, ale archivují jako součást zdravotní dokumentace.

RTG snímek se provádí v tzv. extenzní ventrodorzální projekci. Znamená to, že se psí pacient rentgenuje ve hřbetní poloze s nataženými pánevními končetinami navzájem rovnoběžně dozadu. K dokonalému napolohování psa se používá zvláštní lůžko ve tvaru písmene "V" na průřezu.

Pro objektivní posouzení DKK by měl být snímek symetrický, jelikož špatně zhotovený snímek může vést k chybné interpretaci nálezu. Na snímku by tedy měla být zachycena celá pánev, kost křížová a obě stehenní kosti včetně kolenních kloubů, pouze u velkých a obřích plemen je dovoleno posunout pánev tak, že na snímku nejsou vidět obě pately (čéšky). Stehenní kosti by měly probíhat rovnoběžně mezi sebou a součastně s podélnou osou těla.

Dále by se měla věnovat velká pozornost projekčně dokonalému snímku. Jakékoli nevyhovující kvalita snímku může poté opět negativně ovlivnit konečné hodnocení snímku, zejména v případě hraničních stupňů dysplazie.

Posouzení DKK

Vědecká komise FCI sestavila klasifikační schéma, které rozděluje nálezy na kyčelních kloubech do pěti stupňů. Jednotlivé stupně DKK označuje písmeny "A" až "F". Mimo tohoto schématu existuje ještě celá řada systému pro vyhodnocení RTG snímků na DKK. Je to např. klasifikační schéma společnosti OFA, která člení postižení do 7 stupňů. Anebo Pensylvánský systém PennHIP. U nás se posuzuje podle klasifikačního schématu, které vychází ze schématu FCI. Používá se označení stupňů 0-4. Přičemž nulou (A) se označuje ideální stav. Čísla 1-4 (B - E) označují různé stupně postižení - přičemž čím vyšší číslo (písmeno) tím závažnější postižení psa.

Podkladem pro určení dyspalzie je měření úhlu dle Norberga (objektivní měřítko posuzování). Dalšími parametry jsou např. pozice středů hlavic, kongruence (souběžnost) kloubních ploch nebo i postižení kloubu sekundárními artrotickými změnami.

Na levém snímku můžeme vidět kyčelní klouby zdravého zvířete, ale na druhém snímku je zrentgenované zvíře postižené těžkou dysplazií.

Vyhodnocení DKK

Stupeň 0 / A / bez DKK:

• normální kyčelní klouby - anatomická pravidelnost
• hlavice stehenní kosti a acetabulum jsou kongruentní
• úzká, stejnoměrná kloubní štěrbina
• přední okraj acetabula je zaoblený, ostře ohraničený
• střed hlavice leží směrem dovnitř od horního okraje acetabula
• úhel dle Norberga je asi 105°

Stupeň 1 / B / hraniční:

• téměř normální kyčelní kloub - mírná anatomická nepravidelnost
• hlavice stehenní kosti a acetabulum jsou lehce inkongruentní úzká kloubní štěrbina
• ostře ohraničený a zaoblený přední okraj acetabula
• úhel dle Norberga je 105° a více

Nebo:

• hlavice stehenní kosti kongruentní
• střed hlavice stehenní kosti může ležet těsně vně horního okraje acetabula
• úzká a pravidelná štěrbina
• úhel dle Norberga činí více jak 100°

Stupeň 2 / C / lehká:

• anatomická nepravidelnost hlavice a acetabulum jsou zřetelně inkongruentníúhel podle Norberga je větší než 100°
• kloubní štěrbina je rozšířená
• střed hlavice leží směrem dovnitř až vně horního okraje acetabula
• přední okraj acetabula je zaoblený až zploštělý
• vyskytují se drobné neostrosti a malé příznaky osteoartrotických změn
• úhel podle Norberga je větší než 100°

Stupeň 3 / D / střední:

• zřetelná anatomická nepravidelnost
• výrazná inkongruence mezi hlavicí a acetabulem se zřetelnou subluxací
• přední okraj acetabula je oploštělý a může získat až hřibovitý tvar
• zřetelné příznaky sklerotizace, ´´Medúza´´ a Morganova linie, tvorba ostefytů v oblasti krčku a acetabulárního okraje
• úhel je vetší jak 90°

Stupeň 4 / E / těžká:

• výrazná anatomická nepravidelnost
• zřetelná luxace a oddálení kloubních ploch, koxatróza, deformace hlavice
• oploštění předního okraje acetabula s tvorbou osteofytů
• Norbergův úhel je pod 90°

Jana Baudyšová
e-mail: Jani_b@post.cz
http://janii.wz.cz 
ircnet: #Praha - Janii
ICQ: 190763888