NEMOCI ZAŽIVADEL
Vydáno dne 01. 08. 2007 (46790 přečtení)

Zápal sliznice v mordě čili katarrh dutiny mordy.

Nemoc tato objevuje se buď samostatně nebo jako průvodčí jiných nemocí, ku př. psinky, záškrtu atd. Jinak pochodí, prořezávají-li se psovi zuby, uvízl-li ostrý předmět v dutině huby (špičaté kůstky nebo oštěpky kostí, vězí-li cizí těleso mezi zuby, po vybraných zubech, po silně okořeněné potravě, ale nejsilnějším bývá zápal při otravě žíravinami, hlavně po otravě rtutí.

Pes přijímá potravu pomalu a opatrně, sliznice v dutině huby Jsou silně zčernalé a naběhlé, hlavně okostice (dásně), jazyk má povlak. Zpočátku je vnitřek huby suchý, potom dostaví se silný výtok slin; vnitřek huby pokryje se mazlavým hlenem nasládlého a hnilobného zápachu. Někdy objeví se na sliznici také boláky. Průběh onemocnění bývá zpravidla příznivý.

Ošetřování děje se tím způsobem, že se nejdříve pátrá po příčině zápalu. Je-li tu cizí těleso, musí se hned odstraniti. Potrava podává se měkká, polévky a mléko; k pití dává se studená voda, do níž možno přidati na špičku nože kuchyňské soli, dvojuhličitanu sodnatého (bicarbonat) nebo karlovarské soli. Pití podává se psovi často. Je-li katarrh dutiny huby zarputilejší, vystřikuje se psovi dutina huby roztokem octanu, kreolinean, zředěným octem, červeným vínem, roztokem bledny nebo kamence. Vystřihování provede se několikrát denně a užije se při tom dřevěné stříkačky, jaká slouží dětem za hračku.

Hniloba v hubě.

Hniloba v hubě, nazývaná neprávám škorbutem, je vážné onemocnění. V podstatě je to silný zápal sliznic dutiny, huby, k němuž se přidružily otoky a boláky. Zpravidla je tato nemoc následek špatných zubů, objevuje se však také u psů starých, slabých, někdy při psince a také po jiných těžkých nemocech. V jižním Německu objevuje se tato nemoc jako nákaza a zvěrolékaři nazvali ji štutgartská nákaza psů.

Nemoc může sice začíti na kterémkoliv místě sliznice, začíná však obyčejně na okostici, nejčastěji v okolí řezáků a špičáků. Okostice nabíhá, uvolňuje se, je silně červená a lehce krvácí. Při nejnepatrnějším dotknutí bolí. Po několika dnech objeví se zelenošedé boláky, které se plošně rozšiřují. jestliže se rychle nezakročí. Okostice se rozrušuje, zuby se uvolňují a vypadávají. Z huby vychází odporný zápach, sliny vytékají v souvislých praméncích; často lípne krvavý hlen na hubě. Pes přijímá potravu jen s velkými obtížemi. Často dostavuje se také horečka. Zakročí-li se proti hnilobě včas, vyhojí se obyčejně záhy; neděje-li se nic, zhyne pes otravou krve.

Při léčbě podává se silná potrava jen tekutá, polévky, zčernalé zuby se odstraňují klíštkami, jakých se užívá při trhání zubů člověka. Čistá a studená voda k pití podává se psovi stále. Vymývání nebo vystřikování dutiny huby provádí se roztokem nadmangaňanu, kreolinu, dusičnanu stříbrnatélho (lapis infernalis). Roztoky prudkých látek jsou 2%. Aby pes z toho nic nespolkl, drží se mu při vy-třikování hlava dolů. Boláky na okostici potírají se pomocí štětce tinkturou myrhovou nebo lihem, v němž je rozpuštěn salycil nebo salol; v nedostatku těchto možno užiti sehnaného roztoku kamence nebo kyseliny tříslové. Potírání provede se několikrát denně. Roztok kyseliny tříslové upravíme: kyselina tříslová 5,0, zředěný líh 25,0. Proti horečce podává se víno nebo koňak.

Vady na zubech.

Následkem nedostatku skloviny zčernají někdy psu zuby, že vypadají jako vyžrané. Stává se tak zpravidla, jestliže pes byl nemocen právě, když vyměňoval chrup mléčný za stálý. Léčení této vady je bezúčelné, protože vyžrané zuby to nejsou. Naproti tomu vyžaduje chrup psa ošetření, usazuje-li se mu na zubech t. zv. zubní kámen. Na zubech, hlavně na krčku zubu hromadí se vápenitá hmota, která odstrkuje okostici od zubu a má pak za následek uvolnění zubů nebo i hnilobu v dutině huby. Psovi při tom vychází z mordy hnilobný zápach. Zubní kámen musí se oškrabati, nejlépe ostrým řápkem lžíce a huba vyplachuje se desinfekčními tekutinami. Aby se kámen znovu neobjevil, čistí se psovi zuby opětovaně práškem z pemzy, křídy nebo dřevěného uhlí. Ku tření užije se kartáčku na zuby nebo plátěného klůcku. Doporučovaná pro tento případ kyselina mléčná (Acidum lacticum) má jen nepatrný účinek.

Zánět příušnic.

Nemoc tato vyskytuje se u psa poměrně zřídka, ale dostaví-li se, nesmí býti zaměňována s krevními podlitinami podkožními nebo nádory, které mohou povstati uhozením, zastrčením hlavy mezi tyčky plotu a p. Při zánětu příušnic objeví se pod uchem horký a bolestivý otok, jehož rychle přibývá, takže celá postižená polovina hlavy je znetvořená, oko zateklé, pes je smutný, drží hlavu ztrnule nebo šikmo, potravu přijímá špatně a vyměšuje hojně slin.

V příznivém případě ztratí se otok sám po několika dnech; ve vážných případech začne měknouti, což je znamením, že se podbírá. V počátcích lze podebrání zabrániti obkladem octanovým, což se ovšem musí provésti opatrně, aby octan nepřišel psu do oka, protože je to žíravina. U psa nepokojného nebo vzdorovitého je lépe přiložiti na ochořené místo priesnický obkladek a vůbec držeti ochořené místo v teple. Kus plátna namočí se ve vodě, pak se dobře vyždímá, na otok přiloží a teplou (vlněnou) látkou ováže. Místo obkladu možno užiti krycích a desinfikujících mastí, vaseliny, lanolinu, voskové masti. Provalí-li se otok, teče z něho žlutý hnis, někdy smíšený s krví a rána se pak rychle hojí. Jestliže horkost a bolesti vzdor obkladům stoupají, nezbývá, než propíchnouti otok na místě, kde je nejměkčí. Jestliže se hnis opětovaně vymačká a dutina po něm vyplachuje se nějakou desinfikující tekutinou nebo alespoň vlažnou převařenou vodou, zahojí se rána v krátkém čase.

Zápal v krku.

Lovečtí psi, kteří uhřátí bývají posíláni do studené vody, do-stávají z nastuzení zápaly v krku (záškrt, katarrh hlasivky, angýnu, zápal jícnu a p.). Také psi, kteří uhřáti pijí studenou vodu nebo hltali sníh, pak zchoulostivělí psi přepychoví, bývají touto nemocí postiženi. Příznaky jsou tytéž jako při zápalu dutiny huby, jenže K tomu přistupují obtíže při polykání, takže voda pitá vytéká z mordy spět. Otevřeme-li psu mordu, spatříme, že sliznice v krajině čípku je zapálená a naběhlá a pokrytá žlutavým hlenem. Při vážnějším onemocnění jsou brzlice (mandle) oteklé, silně zčervenalé a vysoko zduřené, ale, povlak difterie bývá na nich velikou vzácností, Zpravidla je choroba provázena lehkou horečkou, ale průběh nemoci bývá obyčejně příznivý. Psovi dávají se na krk priesnické obklady nejlépe tím způsobem, že se polovina dlouhého šatu (šály, ručníku) namočí a vyždímá a druhá polovina nechá se suchá. Mokrou polovinou se krk ovine a suchou přes to, načež se obkladek příhodně přiváže. V krajině hlasivky může se natírati kamfrovou silicí, v případě, že by pes obkladku nestrpěl. Do vody k pití přidá se dvojuhličitanu sodnatého. Nechá-li si to pes udělati, je ovšem nejúčelnějším způsobem léčení zapálené hrdlo a brzlice pomocí štětce nebo houby omývati antiseptickými tekutinami, třeba jen silnějším roztokem kamence nebo zředěným roztokem nadmangaňanu. Za nemoci i po ní, je pacienta držeti v teple.

Katarrhy žaludku.

Katarrh žaludku může býti rychlý nebo vléklý (chronický). Obyčejný katarrh přichází u psů velmi často a dostavuje se vždycky, zhltne-li pes neztravitelný předmět: kost/kámen, dřevo, kůži, chlupy, peří atd., dostává-li zmrzlou nebo příliš vřelou potravu, špinavou vodu k pití, jinak po přecpání žaludku, nebo hladověl-li pes delší dobu a najednou dostal hojnost potravy; dále může býti katarrh způsobem cizopasníky, jedem a snad také nastuzením. Jinak lze rozpoznati katarrh žaludku také při horečce, při psince a jako průvodce některých nemocí, hlavně nemocí jater.

Příznaky této nemoci jsou v první řadě nechuť k žrádlu a stupňující se žízeň. Je-li nemoc vážnější, zvrací pes požitou potravu, jazyk má suchý a povlečený a při doteku v krajině žaludku jeví bolest. Dostavuje se horečka, někdy pes naříká nebo i vyje a často mění lůžko. Nos má suchý, z huby mu páchne a jeví povšechnou zmalátnělost. U silného psa bývá průběh nemoci příznivý; mladý nebo slabý pes, nebyl-li náležitě ošetřen, může zhynouti.

Ošetření děje se tím způsobem, že se na počátku nemoci podá prostředek pro zvracení, aby se vyprázdnil žaludek, později dává se počisťující prostředek (olej ricinový nebo dávivá sůl, roztok hořké soli). Při větším průjmů (podává se za nápoj čaj a za potravu hustá polévka krupicová, naškrabané maso málo osolené, hovězí polévka s vejcem.

Nemá-li pes vůbec chuti k žrádlu a zvrací-li z prázdného žaludku, nutno podati prostředek utišující nervy, zásaditý nitrát vismutový s opiem nebo morfiem, nebo prášek následující směsi: Morph. mur. 0,02, vismutnitrat 0,5, sachari albi 0,5. Dávky po 2 až - 3 hodinách.

Je-li případ lehčí, nebo zlepšila-li se nemoc následkem řádného ošetřování, je třeba podávati hořkých léků, ku př. tinkturu rebarborovou denně 2- až 3krát půl kávové lžičky, nebo dvojuhličitan sodnatý nebo karlovarskou sůl na špičku nože několikrát denně, nebo víno pepsínové půl polévkové lžíce dva- až třikrát denně. Směsi těchto léčiv upravíme následovně: vinná tinktura rebarborová 25,0, elixír pomorančový 25,0. Jiná směs: víno pepsínové 150,0, dva- až třikrát denně půl polévkové lžíce. Třetí směs: kyselina solná 3,0, voda 150,0, syrup ze slupek pomorančových 20,0, několik kávových lžiček denně.

Později, když se pes uzdravuje, podává se mu stále lehčí potrava: mléko, polévka krupicová, na kaši usekané syrové maso, hovězí polévka s vejcem, vše v malých dávkách. Na delší dobu je upustiti od bramborů, chleba, zeleniny, odpadků kuchyňských a masových, kostí a p.

Vléklý katarrh žaludku pochodí z těchže příčin jako obyčejný a dostavuje se mimo to jako následek jiných onemocnění žaludku, jako rakoviny žaludku, žaludečních vředů, a také nemocí jater. Obyčejně střídají se období, kdy pes vůbec potravy nepřijímá, s obdobími, kdy má opět dobrou chuť k jídlu. Zvracení buď se vůbec nedostavuje, nebo jen krátce po požití potravy.

Při léčení je třeba dbáti po kolik týdnů přísné diety, podává se v mírných dávkách maso, nesmí pes dostati potravu tučnou, cukr, brambory, chléb. Voda k pití musí býti jen vlažná, také se může podávati v malých dávkách odvar heřmánku. Z léčiv podává se dvakrát denně na špičku nože dvojuhličitan sodnatý nebo karlovarská sůl. Dle okolností lze podati také směs: prášek rebarborový 0,5, dvojuhličitan sodnatý 5,0.

Katarrh střev.

Příčinou této nemoci jsou těžce ztravitelné předměty, cizopasníci v střevech, jako škrkavky, tasemnice, pak jedy a také při psin-ce se katarrh střev objevuje. Rozeznává se opět akutní a vleklý ka-tarrh. Při akutním dostavuje se silný průjem těstovitých až vodnatých výmětů. Pes kňučí bolestí, křiví hřbet, mění často nepokojně lůžko a v břiše mu kručí. Žízeň se průběhem nemoci stupňuje a při vleklém katarrhu střídá se průjem se zácpou. Chuť k jídlu je vždy menší. Je-li v katarrhu konečník, má pes nucení. V tomto případě nevynutí pes buď nic, nebo jen trochu hlenu, někdy i krev. Akutní katarrh je nemoc lehčího rázu, vleklý je nemoc těžká, při níž mladý nebo slabý pes může zhynouti. Příznačným je při vleklém katarrhu, že pes stále hubení a slábne, vzdor tomu, že má stále dobrou chuť k jídlu.

Při lehčím katarrhu dostačí dávati husté polévky, praženou, rýžovou, krupicovou, dávati psu málo píti, rozhodně ne studenou vodu, držeti ho v teple a tříti mu často břicho vlněnou látkou. V těžkých případech nutno sáhnouti k opiu, zejména má-li pes velký průjem. Možno podávati tyto léky: Tannigen 5 g za tři až čtyři hodiny kávovou lžičku v červeném víně, nebo opiové tinktury 5,0, hořcové (badrianové) tinktury 15,0, smíchané za dvě až tři hodiny půl lžíce v krupicovém odvaru, nebo kyseliny třídové 1,0, červeného vína 75,0 smíchané za dvě až tři hodiny půl polévkové lžíce.

Dostaví-li se záchvaty koliky, dávají se teplé až horké obklady na zadní část těla. Nastane-li nadýmání nahromaděnými plyny a výměty páchnou odporně, podá se ricinový olej, aby se střevo vyčistilo. Je-li katarrham postižen hlavně konečník a pes má stále nu^ cení, provede se vypláchnutí konečníku hustým odvarem lněného semene nebo řídkým svařeným škrobem (mazem) nebo jednoprocentním roztokem kamence. Vypláchnutí provede se irigatorem; v nedostatku tohoto přístroje možno užiti obyčejné plechové nálevky a kaučukové trubky.
Při vléklém katarrhu střev dbáti je přiměřené výživy, aby se čelilo rychlému hubnutí, tedy strouhané maso, libová šunka a pak ostatní, jak bude popsáno při psince. Z léčiv doporučuji se přípravky vismutové a dusičnan stříbrnatý.¨Vismutnitr. 0,5, sachari albi 0,5, tři až čtyři prášky denně, nebo: Lapis infern. 0,6, alb. bolus 10,0, tři pilulky denně.

Zápal střev.

Příčiny zápalu střev jsou bud těžké úrazy, jako přejetí a p. nebo psinka, tyfus, jedy a změtení střev. Pes má krvavou stolici (červinka), nejčastěji úplnou zácpu (při tyfu), protože celé střevo je úplně ochrnuté. Dostavuje se časté zvracení, někdy na způsob chrlení krve, úplná zmalátnělost a vysoký stupeň horečky.

Léčení zápalu střev může provésti jenom zvěrolékař, který zjistiv příčinu zápalu, snaží se pak vhodnou léčbou ji odstraniti.

Cizopasníci ve střevě.

Cizopasníci přicházející v útrobách psa jsou dva druhy hlístů, tasemnice a škrkavky.

Tasemnice sestává z hlavy a většího počtu článků. Hlava je opatřena buď příssavými jamkami nebo háčky, kterými se hlíst drží na stěně střeva. Vývoj tasemnice je mnohotvárný. Z vajíčka vylíhne se ve zvířeti boube1, t. j. zárodek ve tvaru měchýřku, na němž znatelná je hlava příštího červa. Boubel je ve svalech a obyčejně tomuto prvnímu svému hostiteli, škody nepůsobí. Požije-li jiné zvíře maso s boubely (uhry), vyvine se tasemnice v dokonalý tvar. Články tohoto červa jsou čím dále nazad širší a plny vajíček. Poslední zralé články se oddělují a vycházejí s výměty z těla hostitele a dostanou se zas do těla jiného zvířete, kde se vyvinou v boubele. Tasemnice jsou cvikýři. U psa v našich zemích přichází pět druhů tasemnic.

Pilovitá tasemnice psí (Taenia serrata) je 1/2 až 1 m dlouhá a 05 cm široká. Boubel, z něhož se tento červ vyvinuje, žije v zajících a králících a zove se v tomto stavu Cysticercus pisiformis. (Viz „Nemoci zvěře", str. 39 a 40).
Velká tasemnice psí (Taenia marginata) je 1/2 až 3 m dlouhá, zralé články jsou 0,5 cm široké. Články (prostřední jsou skoro čtverečné, zralé články jsou znatelně delší než široké. Boubel této tasemnice - Cysticercus tennicollis - žije v hovězím dobytku, v ovci, vepři a v koze, též u srnců, kamzíků a zvěře černé. („Nemoci zvěře", str. 37).

Tykvicovitá tasemnice psí (Taenia cucumerina) je pouze 5 až 30 cm dlouhá a 2 mm široká, články má tvaru tykve nebo okurky, zbarvené růžově. Tato tasemnice vyskytuje se velmi Často. Boubel žije v bleše psí a do těla psa přichází, když si pes vykusuje blechy.

Tasemnice ovčí (Taenia coenurus) je 1 m dlouhá, přední Slánky -má velmi krátké, střední čtvercovité a poslední články delší než širší. Boubel žije v mozku přežívavců, především v mozku ovce - zřídka u srnce, skotu, kozy a koně - a způsobuje známou ovčí nemoc vrtohlavost. („Nemoci zvěře", str. 38).

Tasemnice jaterní (Taenia echinococcus) je nejvýše 4,4 mm dlouhá a sestává pouze ze tří nebo ze čtyř článků. Nepatrné boubele - Echinococcus polymorphus - přicházejí v játrech, v plících a ledvinách vepře domácího i divokého, hovězího dobytka, ovce, jelena, veverky a také u člověka. („Nemoci zvěře", str. 38).

Vajíčko tasemnice přicházející ze střeva psa, nemůže se nikdy vyvinouti v boubel u jiného psa, nýbrž potřebuje k tomu jiného hostitele. Pes se tedy od psa nakaziti nemůže! Do psa přijde tasemnice, když pes požije vnitřnosti zvířete nakaženého boubely, nejčastěji ovšem vykusováním vlastních blech dostane pes - jak již praveno - tasemnici Taenia cucumerina.

Vliv tasemnice na zdraví psa se obyčejně silně přehání. Dospělí a zdraví psi nejeví obyčejně příznaků onemocnění cizopasníky. Ho-reičíku nezpůsobují tasemnice nikdy. Jenom slabí psi nebo několik neděl stará štěňata jimi trpí. Takový pes hubne, jeví neklid, je lekavý, zvláště ve chvíli, kdy z něho odcházejí zralé články. Taenia echinococcus může ve větším množství způsobiti těžké poruchy střev, křeče, ba i příznaky podobné vzteklině.

Dostává-li pes horečku, nemá se nikdy používati prostředků proti tasemnici, poněvadž tato léčba působí škodlivě na nemocné již tělo.

Má-li pes skutečně tasemnici a chceme-li počíti s léčením, necháme den před tím psa hladověti, případně podáme mu jen potravy tekuté. Trpí-li pes zácpou, podá se napřed počisťující prostředek. Příštího dne dostane pes lék na lačný žaludek. Psi obyčejně prostředek proti tasemnici zvrátí. Ale přes to dostaví se účinek, jestliže lék zůstane v žaludku jen několik minut. Za půl hodiny až za dvě hodiny dostaví se průjem, při čemž červi odcházejí v chuchvalcích.

Obyčejně podává se proti tasemnici výtažek z kořene kapradí, ale před tím nelze ani dost varovati, protože se s ním událo už mnoho případů smrtelných. Nejlepším prostředkem je kamala, ale prášek tento je červený, podán v mléce, zůstane na povrchu nerozpuštěný a zbarví mléko na červeno, pes se toho bojí a nechce to vzíti. Je tedy třeba kamalu podati v nějaké jiné potravě nebo ve tvaru pilulek. Čerstvě na prášek utlučený ořech arekový podává se štěňatům do čtvrt roku věku 1 až 2 g, dospělým psům menších plemen 2 až 3 g, jezevčíkům a foxteriérům 4 až 5 g, stavěčům a barvářům 8 g, dogám a Bernardýnům 10 g.

Z ořechu arekového nebo z kamaly uhnětou se pilulky s hovězím lojem. Kamalu i ořech arekový dostaneme v každé lékárně, rozhodně však nepodáme psu nikdy žádného z prostředků, jež se v novinách inseráty nabízejí jako neomylný prostředek proti tasemnici.

Jako prostředky zábranné dlužno uvésti: nenechati psi potulovati se bez dohlídky; zabrániti, aby nepožívali vnitřností nakažených boubely. Takové vnitřnosti jateaných zvířat nutno spáliti nebo zakopati. Výměty psů obsahující tasemnice musí se buď zakopati nebo políti vodou sodovou, karbonovou nebo kreolinovou. Hlavně však často podrobiti výměty psa prohlídce. Má-li pes tasemnici jaterní, přichází tato vždy ve velikém množství a výměty psa obsahují pak vždy množství zralých článků této tasemnice s vajíčky. Ale články tyto jsou tak malé, že pouhým okem je nesnadno zjistiti přítomnost této tasemnice. Člověk může se od psa nakaziti, jenom kdyby vajíčko ze psa vyšlé spolkl. Na čenichu nebo na jazyku psa vajíčko tasemnice nesedí nikdy, jak se často tvrdí. Tedy olizováním nebo očicháváním pes tasemnici přenésti nemůže.

Jestliže však člověk skutečně spolkl vajíčko tasemnice psí, vyvinuje se zárodek dále v jeho žaludku, dostane se oběhem krve do jiného ústrojí, obyčejně do jater a zde vyvine se ve vodnatý boubel, který dále roste a mačká okolní pletivo dotyčného ústrojí. V játrech a plících člověka vyvolávají tyto boubele často těžké poruchy; do-stanou-li se však do srdce nebo do mozku, mají za následek záhy smrt. Ale strach před „červy psa" bývá často velmi přeháněn, ač možnost nákazy není veliká, protože musí spolupůsobiti množství okolností, začasté dosti spletitých, aby vajíčko vyšlé z konečníku psa dostalo se do žaludku člověka.

V novější době jsou případy tasemnice u psa dosti řídké, protože maso jatečných zvířat je podrobeno zdravotní prohlídce. Kdo však chce býti úplně jist, může u svého psa provésti každého čtvrt roku léčbu proti tasemnici.

Škrkavky.

Ve střevě psa cizopasí druh škrkavky Ascaris Mystax, vyznačující se žlutobílou barvou, oblým tělem, u samečka délky 45 až 60 mm, u samičky 102 až 130 mm. škrkavky jen výjimečně způsobují katarrh střev nebo krvavý zápal střeva. Nejvíce dostávají škrkavky štěňata a u nich může tento cizopasník býti dosti nebezpečným. Jestliže štěně při dobré stravě a řádném hledění dobře neroste a neprospívá, měl by se mu na zkoušku dáti prostředek proti červům, a sice jednou denně následující dávka: Flor. Cinae 10,0, Ol. Ricini 50,0. Malým, případně mladým psům dá se dávka poloviční. Nebo možno podati následující léčivo: Santonin 0,5 g, kamala 1,0 g a k tomu zhuštěné nějaké šťávy 0.75 g, z toho vyrobiti 30 pilulek a dávati po pět dní 1 až 5 pilulek na lačný žaludek.

Roup čili srnice.

Pes dostává někdy svěděni v konečníku a jezdí řití po podlaze, což je příznakem, že má pes v konečníku roupy (Oxyuris vermicularis). Hlísty tyto lze snadno odstraniti, vypláchneme-li konečník klysterkou nebo irigatorem slanou vodou, nebo mýdlovou, octovou, Odvarem česneku nebo pelyňku. Nepomůže-li to, užije se ku klystýru odvaru známého cicvárového seménka, jehož se užívá také u dětí k| vypuzení škrkavek a roupů. 10,0 až 15,0 semene cicvárového polije se 120,0 vařící vody, do níž se přidá na špičku nože sady. Po půl hodině se odvar přecedí a užije ku klystýru.

Otrava masem.

Těžké onemocnění dostavuje se po požití zkaženého masa, rozkládajících se jaternic nebo uzenic, po zkaženém sýru a p. Nejčastěji dostavuje se tato otrava u psů, kteří mají zvyk slíditi po hnojištích a smetištích, pijí nečistou vodu z louží nebo jsou živeni odpadky hostinců.

Pes zvrací hnilobně páchnoucí tekutinu nebo jen páchnoucí hlen, v těžších případech dostavuje se také krvavý průjem, silná žízeň a horečka až 42°. Někdy se však horečka nedostaví, za to je lap slabý a dostavuje se celková zmalátnělost.

Léčení otravy mělo by býti svěřeno zvěrolékaři; kde to však není možno, nutno hned podati prostředek pro dáveni, zpočátku Apomorphin subcutan; není-li tohoto prostředku, nutno vypláchnouti žaludek teplou vodou a podati pak prostředek počisťující, buď ricinový olej nebo kalomel. Je-li pes velmi sesláblý, podají se mu prostředky dráždivé, černá káva, nebo každou hodinu 10 až 20 Hofmanských kapek v troše vína, nejlépe však kamfrový líh nebo kamfrový olej. Mimo to doporučuje se vyplachovati střevo slabým roztokem kreolinu a tříti břicho vlněnou látkou.

Jiné otravy.

Zhltl-li pes návnadu na lišky nebo na potkany otrávenou arsenikem, dostává silný zápal žaludku a střev spojený s krvavým průjmem. Pes jeví velký neklid, zvrací, těžce dýchá, má zrychlený tep, rychle slábne a po několika dnech, zřídka již po několika hodinách, hyne.

Je nutno dáti mu rychle dávivý prostředek, vypláchnouti žaludek a podati železité přípravky, zejména čerstvě připravené Antidatum arsenici, kávovou lžičku každou čtvrt až půlhodinu, nebo železitý cukr (Ferrum oxydatum saccharatum) kávovou lžičku zpočátku po čtvrt hodinách, později řidčeji. Dále možno podávati každé čtvrt hodiny kávovou lžičku pálené magnesie s trochou vody; není-li však lékárny na blízku, abychom si mohli tyto prostředky opatřiti, možno psa ještě zachrániti vodou, v které kovář kalí železo, nebo vápenou vodou, nebo bílkem z vejce, vůbec něčím, o čem víme, že to s arsenikem tvoří nové sloučeniny. Otrava arsenikem prozradí se nejlépe zápachem po česneku, který vychází psovi z mordy.

Vychází-li psovi z huby zápach po hořkých mandlích, můžeme souditi na otravu kysličníkem olovnatým, cyankalim, hořkými mandlemi nebo vodou bobkotřešňovou (Aqua laurocerassi). Má-li otrava rychlý průběh, pes zvrací, při tom naříká, těžce dýchá, dostává křeče a hyne po několika minutách. Jinak požil-li jedu méně, jeví neklid, zvrací, lapá po vzduchu, má rozšířené zřítelnice, dostává křeče, tělo má ztrnulé a upadá konečně v bezvědomí.

Smrt dostavuje se obyčejně tak rychle, že je každá pomoc marnou. Dokud je pes živ, zkoušíme umělé dýchání stejnoměrným tlakem na přední část břicha a podáváme mu silnou černou kávu, chlorovou vodu, nebo roztok chlorového vápna, roztok nadmangaňanu, atropin; čichati mu dáváme k salmiakovému líhu a poléváme ho studenou vodou.

Otrava kyselinou karbolovou povstane, líže-li pes předměty natřené karbolinem, dehtem, léky obsahující karbol, někdy zhltne předmět potřísněný kreosotem, lysolem, kreolinem atd. Moč takto otráveného psa, zejména necháme-li ji trochu odstáti, je tmavá, olivově zelená až černozelená, dostavují se záchvaty koliky, bolesti při doteku břicha, zvracení, průjem, zmalátnělost; v těžkých případech značný pokles teploty, rychlý, ale slabý tep, těžký dech, křeče a ochrnutí. Podává se Glauberova sůl, křída, cukrové vápno, vápená voda, bílek z vejce, mléko a provede se vypláchnutí žaludku.

Otrava kysličníkem uhličitým může nastati, nadýchá-li se pes plynu z uhlí, svítiplynu nebo dýmu z ohně. Dostaví se zmalátnělost, bezvědomí, velmi těžký dech, sotva znatelný tep, pokles teploty, rozšíření zřítelnice a ochrnutí.
Jest postarati se o přístup čerstvého vzduchu, prováděti umělé dýchání, polévati psa studenou vodou, podati mu nějaký dráždivý prostředek a upadá-li v bezvědomí, dává se mu čichati k salmiakovému líhu.

Otravu fosforem přivodí si pes obyčejně zhltne-li otrávenou návnadu na lišky, vrány nebo potkany nebo sežere-li na poli hraboše otráveného ovsem napuštěným fosforem nebo jinak otráveným, jak se to provádí při záplavě hrabošů polních. Příznaky jsou silné zvracení (hmota páchne po fosforu), pes je neklidný a vyje, klouby mu otékají. Někdy nastane zdánlivé zlepšení, ale hned po té zbarví se sliznice špinavě žlutě, pes kňučí bolestí, dotkneme-li se ho v krajině žaludku, jater nebo střev, dostaví se krvavý průjem, krvavá moč, slabost s ochrnutím a obyčejně po několika dnech smrt.

Podá se jako prostředek pro zvracení skalice modrá, roztok 1,0 skalice v 50,0 vody, každých 10 minut velká lžíce až do konečného výsledku. Nebo možno podávati kávovou lžičku terpentýnu, nebo slabý roztok nadmangaňanu, pálenou magnesii. Na žádný způsob nesmí se psovi podati tuky, oleje nebo mléko.

Podobně může pes zhltnouti návnadu na škodnou otrávenou strychninem. Příznaky této otravy jsou prudké křeče přerušované krátkými přestávkami klidu, pes je v nejvyšší míře lekavý, při nejmenším podráždění, tedy i při podávání protijedu, dostává nové záchvaty.

Lučebním, protijedem strychninu je kyselina tříslová (tanin). Vstřikuje se klysterkou do konečníku chloralhydrat (2,0 až 5,0 v 50,0 až 100,0 hustého odvaru lněného semene). Jinak možno užiti ku klystýru také bromkalia, dále k vdechování (inhalování) chloroformu.

Zácpa.

Zácpa dostavuje se u psů živených těžko ztravitelnou potravou; u psů, kteří se málo pohybují, tedy u přepychových nebo uvázaných na řetězu, u loveckých psů v létě, a u takových, kteří trpí špatným trávením následkem vysokého věku, a konečně bývá zácpa průvodkyní vleklých nemocí, jako žloutenky, rheumatismu a pod.

Tvrdošíjná zácpa může býti způsobena ucpáním konečníku ztuhlými výměty nebo pozřeným neztravitelným předmětem, kupř. při cvičení aportování. Dále slepenou srstí na řiti, cizopasníky, změnou pravidelné polohy střeva, otokem žláz, kýlou a p. Příznaky jsou rozličné dle toho, co je zácpy příčinou.

Má-li pes jen tuhou a nepravidelnou stolici, vycházejí tvrdé a vysušené výměty v delších časových mezerách za značných obtíží a nucení.

Jestliže se nahromadily v tlustém střevě výměty, hlavně po požití kostí, má pes stále nucení, při čemž nevymítí bud nic nebo jen malé kousky výmětů, které jsou suché, sestávají ze žlutavého prášku, často úlomky kostí prostoupeného, často bývají také krvavé nebo potažené hlenem. Při nucení naříká pes bolestí. Při ohmatání břicha zjistíme na počátku pánvice pod páteří bolestivý nádor, totiž tlusté střevo naplněné výměty, a vsuneme-li prst do řitě, narazíme záhy v konečníku na ztvrdlé výměty.

Má-li úplně ucpané střevo bud následkem přehození nebo cizím předmětem, pozbude chuti k jídlu a břicho má nadmuté plyny a bolestivé. Později začne zvraceti hmotu páchnoucí po výmětech. Cizí těleso nahmatáme snadno při vyšetřování břicha jako posunovatelný nádor.

Léčení musí se říditi povahou zácpy. Jedná-li se o často se vracející zácpu starých nebo zesláblých psů, možno očekávati výsledku od upravení diéty. Psovi dává se snadno ztravitelná a nedráždící potrava a dopřeje se mu častější pohyb. Všeobecně při zácpě podává se psovi čistá voda a trocha mléka, žádná pevná potrava. Při delším trvání zácpy hovězí polévka a libové maso bez kostí. Jsou-li ztvrdlé výměty v střevě, vyplachuje se střevo opětovaně klysterkou nebo irigatorem. Gumová trubka vsune se velmi opatrně do konečníku, jak daleko možno a k vyplachování užije se vlažné vody, do níž se přimísí trocha lněného nebo řepkového aleje. Vniterně možno podati lžičku ricinového oleje a jestliže ho pes nesnese a zvrátí, podá se mu ve směsi: ricinový olej 60,0, arabské klovatiny 15,0, vody 180,0. Podati jest ve třech dávkách. Nevedou-li tyto prostředky k výsledku, nutno ztvrdlé výměty ve střevě rozdrobiti prstem nebo klíštkami. Protože však je tu nebezpečí poškození střeva, mělo by se to svěřiti zvěrolékaři.

Je-li ve střevě vzpříčeno cizí těleso, nedoděláme se obyčejně výsledku počisťujícími prostředky a nutno zavolati zvěrolékaře, aby závadu odstranil operativně.

Vodnatelnost břišní.

Vodnatelností břišní nazývá se choroba, vyskytující se obyčejně u starých psů, začasté nevyléčitelná, která pozůstává v tom, že se v dutině břišní nashromáždí množství vodnaté tekutiny. Příčinou břišní vodnatelnosti bývají poruchy oběhu krve následkem srdeční vady, vléklé choroby jater, ledvin nebo plic, jakož i novotvary na játrech a p. Jinak může býti příčinou také zvláštní chorobná náchylnost krve k zvodnatění, což mívá pak za následek vodnatelnost všeobecnou.

Příznaky této nemoci jsou velmi nápadné. Objem břicha je ne-poměrně zvětšený směrem dolů i do boků; posadí-li se pes, sune se toto rozšíření břicha na zadek, při čemž kůže za žebry vklesne dovnitř. Rukou položenou na stěnu břicha můžeme zřetelně nahmatati vodu uvnitř, která tam šplýchá. Pes dýchá těžce, zvláště při chůzi, ale horečky nemá. Občas naříká, ale chuti k jídlu zpravidla neztrácí. V těžkých případech rozšíří se vodnatý otok i na nohy.

Ošetřování nese se hlavně k udržení tělesných sil psa a k odstranění tekutiny z dutiny břišní. Někdy dostaví se částečné zlepšení, ale poněvadž vlastní příčinu choroby podaří se málokdy odstraniti, měl by se vždy zavolati zvěrolékař. Jinak možno psovi dávati presnické obklady a prostředky ženoucí na moč, odvar jalovčinek nebo máty peprné nebo. zředěný odvar listů náprstníku. Zvěrolékař odstraní tekutinu snadnou poměrně operací.

Zápal podbřišnice.

Podobné příznaky jako při vodnatelnosti břišní, dostavují se také při zápalu podbřišnice. Příčinou této nemoci je buď zápal střev, když se rozšířil na podbřišnici nebo vliv zevní, kopnutí, rána, udeření a p. Zapálená podbřišnice vyměšuje pevnou nebo tekutou látku. Látkou pevnou srůstají záhyby střev a přirůstají na podbřišnici. Je-li výměšek tekutý, je to jíchovitý hnis.

Pes projevuje velkou bolest, vyje, naříká, má naduřené břicho, trpí zácpou, zvrací, má horečku a ztrácí chuť k jídlu. K nemoci této musí se vždy povolati zvěrolékař, který odstraní tekutinu z břicha operativně, ale průběh nemoci je vždy nejistý. Dávají se priesnické obklady a klystýry vlažnou vodou.

Žloutenka.

Při žloutence obíhají v krvi součástky žluče, následkem čehož zbarvuje se pletivo žlutě a nastává jakýsi druh otravy krve. Nemoc povstává, zbloudí-li škrkavky do žlučovodu, nebo je-li tento následkem zápalu oteklý, ale může nemoc býti také průvodkyní psinky v nebo katarrhu žaludku.

Příznaky jsou žluté zbarvení spojivky oční, sliznice v hubě, v těžších případech zbarví se žlutě i kůže; dostavuje se povšechná slabost tělesná, zvracení a nápadně zbarvená moč. Ve většině případů končí nemoc smrtí.

Léčení počíná úpravou diéty; podává se hovězí polévka, mléko, libové maso v malém množství, ale nic tučného! Třikrát denně na špičku nože karlovarské soli rozpuštěné v teplé vodě, pak vyplachování střeva. Při provádění klystýru zvedne se pes zadkem, aby voda vnikla hodně daleko dovnitř. K vodě užité ku klystýru může se přidati trocha sody, ale ne mnoho. V těžkých případech je dobře podati prášku kalomelového nebo odvaru jalovčinek, aby se částečky žluče co možná brzy z krve vyloučily.