NEMOCI OČNÍ
Vydáno dne 01. 08. 2007 (31795 přečtení)

Podhrnutí víčka.

Stává-li se někdy, že se oční víčko stočí dovnitř proti bulvě, při čemž brvy dotýkají se rohovky a spojivky, dráždí je trvale, z čehož povstane zápal těchto částí oka; oko slzí a konečně hnisá.

Případ pozoruje se často u velkých plemen psů, zejména u drsnosrstých stavěčů, a může býti buď vrozený nebo následkem vleklého zápalu spojivky oční.

Odstraní se operativně tím způsobem, že se vyřízne kousek kůže zcela blízko u podhrnutého víčka. Operaci musí samozřejmě provésti zvěrolékař.

Otevřené víčko.

U psů s hluboko vpadlýma očima shledáváme někdy, že spodní víčko je přehrnuté na venek. Příčinou této vady je slabost kruhového svalu víčka nebo měkkost jeho chrupavky. V oku takovém je spojivka viditelnou, je červená a naběhlá a z oka vytékají stále slze a hlen. Vada je nevyléčitelnou, proto pozor při koupi takových psů.

Zápal spojivky oční.

Nemoc tato vyskytuje se u psa dosti často, a sice buď jako katarrhální zápal spojivky oční nebo jako zápal hnisavý. První případ nazývá se zkrátka katarrhem očí a bývá způsoben nastuzením, ostrým větrem, ostrými plyny, dýmem nebo vletí-li psovi něco do oka. Ochořiti může oko jedno nebo obě. Spojivka oční je naběhlá, zapálená, pes stále mrká a z očí mu teče. S nemocí touto souvisí její odruda zvaná follikularkatarrh, při němž má sliznice oční nerovnou plochu a vypadá jako zrnitá. Tento katarrh bývá následkem uhození, nebo vězí-li něco cizího v oku.

Je-li v oku cizí předmět, musí se opatrně odstraniti směrem k nosu, načež dávají se studené obklady. Když první dráždění pominulo a výtok z oka dále trvá, vymývá se oko roztokem kamence nebo skalice bílé; vytéká-li hlen, užije se k vymývání roztoku lápisu (pekelného kamínku) nebo sublimátu. Je dobře prostředky měniti, protože se často oko na týž prostředek navykne, takže potom lék neúčinkuje.

Síran zinečnatý 1,0, kyselina borová 3,0, vody 150,0. Oko vymývá se nejlépe jemným štětcem. Hnisavý zápal spojivky oční je případ vážný, který se nikdy protáhne kolik měsíců a může skončiti slepotou. Objevuje se často jako průvodce psinky a je nakažlivý. Spojivka je zapálená, naběhlá a z oka teče hnis. Nezřídka zasáhne zápal i rohovku, která se zakalí, je neprůhlednou a utvoří se na ní skvrna, která se bud vyholí, nebo se prožere do bulvy a má pak za následek vyhnisání vnitřního oka, tedy slepotu.

Při léčení je hlavní věcí pilné vymývání oka. Užívá se k tomu vlažného roztoku kyseliny borové (1:30 až 50), sublimátu (1:5000), kreolinu (1:100) nebo itrolu (1:4000).

Největší péče je věnovati tomu, aby se nemoc nerozšířila nákazou, a aby pes nemocné oko neškrabal. Za tou příčinou dá se mu náhubek s drátěnou síťkou ochrannou, nebo podobně sestrojené brýle.

Zápal rohovky.

Následkem podráždění rohovky dostavuje se její zatemnění, objevuje se však také při psince. Může se rozšířiti na celou rohovku nebo jen na její část. V těžších případech objeví se na rohovce puchýřky nebo menší hnisavé otoky a z nich utvoří se pak na oku trvalé skvrny tmavě zbarvené.

Na počátku nemoci tížívá se týchž prostředků jako při zápalu spojivky, objeví-li se však skvrny, dávají se priesnické obklady, které však málokterý pes na oku strpí. Maže se tedy oko dvakrát denně kalomelovou mastí nebo se do oka fouká kalomelový prášek. Méně často užívá se jodidu rtuťnatého (1:100,), jodoformu (1: 10) jako mastí, dále pomocí štětce vymývání tinkturou opiovou a konečně přicházejí v úvahu některé operace.

Na počátku nemoci užívá se týchž prostředků jako při zápalu Spojivky, objeví-li se však skvrny, dávají se priesnické obklady, které však málokterý pes na oku strpí. Maže se tedy oko dvakrát denně kalomelovou mastí nebo se do oka fouká kalomelový prášek. Méně často užívá se jodidu rtuťnatého (1:100), jodoformu (1:10) jako mastí, dále pomocí štětce vymývání tinkturou opiovou a konečně přicházejí v úvahu některé operace.

Šedý zákal.

Nejčastěji v pokročilém věku objeví se u psa větší nebo menší zatemnění čočky, a sice obyčejně na obou očích. Příčinou může však býti také uhozeni nebo vnitřní zápal oka.

Zřítelnice dostává barvu šedou nebo běložlutou, nebo bývá hnědavá, mdle lesklá nebo má lesk lasturový, někdy bývá dokonce pruhovaná nebo skvrnitá. Pes špatně vidí a je-li zákal oboustranný, je pes úplně slepý.

Začíná-li zákal u starého psa, možno šíření jeho předcházeti vymýváním nebo vkapáváním jodkalia; je-li zákal už vyvinutý, nezbude než bělmo sejmouti operativně, což u psa má ovšem nepatrný účel.

Černý zákal.

Pod tímto názvem shrnuji se všechny choroby, které způsobují seslabení oka nebo slepotu. Jedná se při tom o ochoření nervu zrakového neb sítnice nebo o nějakou chorobu mozkovou. Pro laika nemá choroba zevních příznaků.

Oko špatně vidí nebo je slepé. Je-li pes slepý na obě oči, pozná se, že má nejistou, tápavou chůzi, nejisté počínání si a stále užívá svého čichu. Naráží také na předměty, o nichž dříve nevěděl, má nepohyblivé zřítelnice, které nereagují ani na silné světlo. Mnohem tíže dá se zjistiti slabost zraku, kdežto oslepnutí jednoho oka dá se zjistiti, zavážeme-li psu jedno oko černým šatem.

Černý zákal je v nejčastějším případě nevyléčitelným. Zjištění, dá-li se vyléčiti, může provésti jen zvěrolékař pomocí očního zrcádka.

Vypoulení oka.

Následkem rány na hlavu může se státi, že celá bulva vystoupí z očního důlku. Zakročí-li se hned, nejsou-li bulva, nerv, ani oční svaly poškozeny, možno zjednati nápravu, když se bulva vmáčkne zpět do důlku. To se provede tím způsobem, že se bulva nejprve opatrně omyje svařenou vodou nebo vodou borovou, potře se pak olejem a prsty se vpraví do důlku, při čemž někdo jiný muší psu přidržeti víčka oční otevřená. Nepodaří-li se nám to, zavolejme rychle zvěrolékaře. Někdy zvěrolékař musí takové oko odstraniti. Jednooký pes není znatelně znetvořen, protože se dutina oční vyplní záhy pletivem. Možno ovšem opatřiti cennému psovi i oko umělé, ale obyčejně je pes vyškrabe a někde ztratí.

Jestliže se však podaří vyhřezlé oko vpraviti do důlku, případně po rozstřižení koutku očního, musí se mu pak koutky sešíti, ale v každém případě musí se oko na nějaký čas chrániti obvazem.