Chrup
Vydáno dne 14. 03. 2009 (5860 přečtení)

Zvláštní pozornost jest nutno věnovati chrupu, který je podmínkou nejen dobrého trávení, ale je i jedinou zbraní a krásnou ozdobou psa.

Chrup musí býti sněhově bílý, silný a zdravý. Musíme tudíž již od mládí dávati do pokrmu dostatečné množství kostitvorných látek, aby se měl z čeho vyvinovati. Proces vývinu těla vybuduje si zub sám. Chovatel však může snadno zvětšiti jeho pevnost a bělost, jakož i vypěstovati u psa velikou sílu stisku. Pomůcka je zde jednoduchá. štěňatům dáváme prostě něco lákavého, pevného ohryzovati, aby neustálým kousáním ztvrdla dáseň, utužoval se žvýkací sval a obrušoval se zubní kámen. Pro mladá štěňata hodí se k tomu účelu výborně telecí nožičky až po kotníky, tak jak jsou i s kůží. Pro starší štěňata použijeme chrupavky a i jiné tvrdší kosti. Nikdy tvrdé hovězí, na nichž ponecháme kližky, nebo z drůbeže a zvěřiny. Celé hodiny vydrží pes ohryzovati kosti, aniž by mu hrozilo nebezpečí poranění zažívacího ústrojí. Nedáme-li příležitost tužiti si chrup štěněti my, hledá si ji štěně samo, a to většinou ke své vlastní škodě, poněvadž ohryzuje předměty nevhodné, jako dřevo, čímž si snadno přivodí záděry třísek do dutiny tlamy nebo jazyka a nebo dokonce hryže kámen, čímž si způsobuje odřeniny zubní skloviny a tím i předčasnou ztrátu chrupu.

Srst

Také srst psa, kterou bych obrazně nazval jeho kabátem, zasluhuje stále pozornosti a neúnavné péče chovatele, poněvadž podle jejího ošetření můžeme stejně dobře ze psa prostředního učiniti krasavce jako obludu, při nejmenším pak jest věrným portrétem chovatele samotného, jeho smyslu esthetického a jeho pořádnosti. Protože v této knize mluvím o psech všeobecně, nemohu se rozepisovati o různých druzích srstí psů a různosti péče o ni. Chce-li někdo o srst svého psa řádně pečovati, což jest bezespornou podmínkou jeho krásného vnějšího vzhledu, musí si v prvé řadě uvědomiti, jak správná a zdravá srst příslušné rasy má vůbec vypadati a dle toho svou péči zaříditi. Všeobecně lze jenom říci, že zdravá srst zdravého psa má býti přiléhavá, pevná, lesklá, přiměřeně mastná, nespečená a samozřejmě naprosto čistá. Ztratí-li srst tyto příznaky, naježí-li se, zplihne-li, ztratí-li lesk atd., jest to důkazem vnitřního onemocnění psa, případně i onemocnění srsti samotné, anebo podvýživy psa.

Jakým způsobem o srst pečujeme, pojednám v další kapitole o hygieně psa. Jako chovatel a milovník hrubosrstých terríerů nemohu však ukončiti tuto stať, aniž bych pojednal o specielní péči, kterou musíme věnovati srsti těchto psů.

Starostlivá matka příroda pečuje o oděv psů velmi svědomitě. Dvakráte do roka, na jaře a na podzim, dostávají nový šat. jednou letní, po druhé zimní. Převléknutí z letního kabátu do zimního a opačně není přirozeně tak snadné a rychlé jako u lidí a starý kabát svléká se teprve po oblečení nového, nebo ještě lépe řečeno, svlékaje kabát starý, obléká pes současně nový. Míti pak na sobě kabáty dva jest jistě věcí málo příjemnou, zvláště když onen starý už nehřeje, pelichá, působí nemilé svrbění a hyzdí jemné barvy krásného a novotou zářícího kabátu nového. Poněvadž pak přirozená výměna srsti trvá příliš dlouho, a u hrubosrstých terrierů stará srst dorůstá pravidelně do neobyčejné délky a psy v jejich neprospěch deformuje, zkresluje a odcizuje předepsané formě, snažíme se přirozenou výměnu srsti uspíšiti a vrátiti psu jeho pravý, krásný vzhled a formu.

Děje se to tak zvaným lupováním (trimning), to jest vytrháváním staré, vyzrálé (odumřelé) srsti, aby novému kožíšku byla dána možnost dobrého vývinu. Naskýtá se nám nyní otázka, není-li lupování psů pokožce a srsti samotné škodlivo. Chovatelé sami jsou názorů různých a protichůdných. Já ze zkušenosti myslím, že ani pokožka ani srst netrpí, dám se však o opaku rád poučiti a přesvědčiti.

Srstí porostlou pokožku psa srovnal bych s úhorem, na němž zůstala nepožatá tráva stařina. Řídká, slabá a neduživá travinka tlačí se z jara pracně ze spleti stařiny na povrch ke sluníčku a ke vzduchu a dlouho trvá, než se úhor zazelená. Proč? Protože stařina úhor stíní a zabraňuje slunci a vzduchu přístup k nově klíčící trávě, která zbavena blahodárného vlivu sluníčka, roste zvolna, jest slabá, řídká a neduživá, a protože stařina, pokrývající zemi jako hustý kožich, znemožňuje jí dýchání a zabraňujíc přístupu vzduchu, znemožňuje okysličení půdy i rostliny. Stejně obtížně probíjí se na boží světlo nová srst starým hustým kožichem, který jako ta stařina zaplňuje kůži, zabraňuje přístup slunci a je příčinou toho, že nový kožíšek roste řídce, slabě a neduživě.

Zvěř žijící divoce urychluje výměnu srsti sama tím, že na svých cestách za potravou, láskou i zábavou se prodírá hustým křovím, podrostem i travou a vytírá tak svůj starý kožich při každé příležitosti.

Pes domácí pravidelně tuto příležitost nemá a jest povinností jeho chovatele, aby proces výměny srsti sám rozumně urychlil a vytvořil srsti nové co nejpříznivější podmínky vývinu a vzrůstu.

Aby pes lupováním neutrpěl, je nutno prováděti je velmi opatrně, rozumně a hlavně odborně. Uvedu proto několik nejdůležitějších zásad.

1. Lupování se provádí pouze v době, kdy pes prožívá přirozenou výměnu srsti, to jest na jaře a na podzim.

2. Před lupováním se pes řádně vykoupe, třením prosuší a pročeše, aby srst se poněkud zčechrala.

3. Tělo psa rozdělíme si na několik partií, z nichž lupujeme každý den pouze jednu, počínaje hlavou.

4. Nejprve provedeme lupování zhruba a pak teprve postupně jednotlivé partie podrobně probíráme a přesně modelujeme.

5. Abychom netrhali srst novou a nezpůsobovali lupováním psu bolest a případně i záněty pokožky, postupujeme tak, že k tupému předmětu (ostří zbavenému noži) přitiskneme palcem mírně konečky nejdelších chlupů, které pěkně stejnoměrně po noži rozhrneme, aby netvořil pramínek a mírně trhneme. Tak oddělíme od pokožky pouze chlupy staré, odumřelé. Chlup nový a i ten starý, který doposud neodumřel, se nám z pod palce vysmekne. Ostatně nová srst bývá ještě tak krátká, že při správném lupování ji ani nezachytíme. Bolest nesmíme psu, zvláště mladému, způsobiti za žádných okolností. Rovněž ne lysiny.

6. Na zvlášť citlivých místech, jako kolem očí, v uších, pak v okolí pohlavních orgánů a kolem řiti musíme lupovati velmi opatrně, a je opravdu lépe tato místa raději nůžkami vystříhati.

7. Stříháním psa popsaného účelu lupování nedocílíme a zavrhuji je u všech hrubosrstých terrierů.

8. Připravujeme-li psa pro výstavu, lupujeme ho asi 6 - 8 týdnů před výstavou, aby do výstavy mladá srst úplně dorostla. 14 - 10 dní před výstavou upraví se dostatečně hlava, krk, slabiny a tlapky. Jak čas, tak i způsob úpravy podmiňují individuelní vlastnosti srsti jednotlivců, které je nutno pozorováním poznati. Je samozřejmé, že lupování pro výstavu vyžaduje odbornou ruku a zkušené oko, poněvadž ze střapatého chlupáče jest nutno vymodelovati psa přesně dle předepsaných forem. Jsouť v tomto oboru umělci, kteří z křivých a slabých nohou udělají rovné a silné, z mělkého hrudníku hluboký, z prohnutého hřbetu rovný atd. Inu, nedivme se, kabát dělá člověka a kožich dělá psa.