Z PODCHOTUCÍ
Chovatelská stanice plemene
Bichon á poil Frisé

Gibraltar

Naprostá většina lidí žijících běžným životem zastává názor, že věnovat se nějakému koníčku je hezké, ale nesmí se to přehánět. Opakem jsou ti postižení svým hobby, kteří se jej snaží dělat naplno. Ti z Vás, kteří již četli můj dramatický příběh z Luxemburgu 2004 asi nebudou překvapeni mým dalším, absolutním šílenstvím.

Jakmile pominula tzv. euforie po návratu ze svých cest, prolistovala jsem propozice na další zahraniční výstavy. Tak jsem objevila 3x CACIB Gibraltar. K mému obrovskému překvapení se rodina vůbec nebránila mému návrhu na průzkum exotické země. Osobně si myslím, že to zprvu totiž považovali doma za dobrý vtip. Jenomže to netušili, že rozhodím sítě a za krátký čas se výstava začala rýsovat jako reálná.

Čas letěl jako bláznivý a nastala doba odjezdu. Naplánovali jsme si týdení náskok, abychom měli čas na turistiku a poznání toho malého, ale historicky bohatého angl. území na Pyrenejském poloostrově. Náš červený transit se naplnil ekipou z České republiky. Manželé Dudkovi a dvě feny afgánských chrtů. P. Herčíková, dcera Veronika, pes a fena havanských psíků. A já s manželem, syn Miloš a Bišonci frise: pes Blondy Critters from Prague a fena Odette Panorama Beskyd.

Za autem plný vlek s bagáží a výstavními potřebami. Měli jsme pocit, že se spíš stěhujeme, než že jedeme na výstavu spojenou s dovolenou. Přetížený vůz poprvé protestoval hned v Praze, když následkem nezodpovědnosti "servismana" se nám vyklepal šroub z kardanky a ta se rázem ocitla na silnici. Sehnat autorizovaný servis Ford ve 22 hod. bylo absolutně nemožné a tak pouze díky ochotě švagra p. Herčíkové, který přitáhl kardanku zpět přímo pod autem na silnici, jsme mohli pokračovat v naší dlouhé cestě.

Oněch 3 300km bylo úmorných. Zejména dlouhá cesta přes Francii. Ale jakmile jsme se dostali na pobřeží Costa Brava všichni ožili. Bylo konečně koupání. Úžasné slunné počasí nám vážně přálo po celou dobu našeho cestování. Teplé moře, ještě téměř prázdné pláže, čerstvý větřík od moře a nádherné vlny. Hotový ráj.

Další problém nastal, až když jsme potřebovali sehnat hotel v přelidněné části Španělska u hranic s Gibraltarem. Jestliže se někdo z Vás domníval, že výstava 3x CACIB Gibraltar bude stejně malá jako tato země, tak opak byl pravdou. Hotely absolutně přeplněné a všude lidé se psy. Hraniční přechod na Gibraltar byl ucpán 5km kolonou aut. Ale pak ta krása, když přejedete železnou oponou, přísně střeženou), tolik podobnou té v bývalém východním Německu.

Skála - dominanta Gibraltaru, se tyčila nad upraveným čistým městem se spoustou památek, domů, obchodů, přístavem a krátkou ranvejí, na které přistávaly Boeingy jako na Ruzyni. Tady na Vás všude dýchá historie. Přímo mezi ranvejí a přístavem byla postavena obrovská hala se 12 kruhy, zelený koberec imitoval krátce střižený anglický trávníček. Vstupné ani parkovné se neplatilo, nikde žádní prodejci ani stánkaři. Pouze spousta vystavovatelů. Vzhledem k situaci, že víkend před Gibraltarem byla Evropská výstava v Barceloně, potkali byste "handlery" nejenom z Evropy, ale z celého světa - z Indie, celou Skandinávii, Austrálii,....

A nyní fakta. Dohromady 2648 psů v pátek, nejvíc v so a o něco méně v neděli. Společenská plemena - sekci Bišonů - posuzoval rozhodčí Rafael de Santiago z Puerto Rico, Ellis Hulme z Velké Británie a Kalle Johansson ze Švédska. Co se týká konkurence, tak byla skutečně obrovská. Ani ne tak kvantitou, jako kvalitou.

Okukovali jsme konkurenci a nutno podotknout, že skutečně mohl vyhrát kterýkoliv. Šampiona Gibraltaru může získat jen pes, který má 2x GCC. Jenomže GCC ( náš CAC) se zadává jen jeden pro vítěze ze všech vypsaných tříd. Ve třídách Intermed, Open, Work se zadáva pouze V1 a ti všichni jdou proti sobě o jediný GCC. Druhé místo rez. GCC. Vítěz ze třídy šampionů má také jen V1 a pak jde s vítězem GCC o CACIB a BOB. Psi ve třídě šampionů nemají nárok na titul GCC. Proto není zrovna jednoduché získat šampinona G. Všichni zúčastnění si jsou rovni, ať jsou již šampioni nebo nejsou. Chceteli získat šampiona jejich území, musíte vynechat třídu šampionů!

Český reprezentant - Blondy Critters from Prague - měl za konkurenci vítěze a druhého psa Evropské výstavy Barcelona 2004. Naše fenka - Odette Panorama Beskyd měla také velmi krásnou finskou konkurentku, úspěšnou na EV Barcelona. V pátečním klání rozhodčí ocenil vynikající mechaniku pohybu našeho Blondyho a ta mu zajistila V1ve třídě Open a také posléze titul GCC a CACIB. V pohybu již po dvou kolech byla vždy konkurence o jedno kolo pozadu. Sobotní verdikt anglického rozhodčího však zamíchal pořadim a dal šanci finům. Blondy rez GCC.

Na neděli jsme se opravdu důkladně připravili a to se nám vyplatilo. Finka se svým psem si asi byla jistá výsledkem u švédského rozhodčího, neboť ani moc nečesala. Praktická příprava, díky 100% vlhkosti vzduchu, u osrstěných bišonků měla smysl asi tak posledních 20 minut před vstupem do kruhu. Po zbytek dne, jindy načančaní bišoni vypadali jako měsíc nečesaní bouďáčci. Spláclí a kudrnatí jako ovečky. S posudkem V1 svitla Blondymu naděje na GCC a ten byl i s CACIB jako sladká odměna. Tak Blondy získal Championa Gibraltaru.

Odette předváděl vždy náš syn Miloš a získal s ní 2x rez. GCC a 2x rez. CACIB. To byl nečekaný úspěch, neboť od vánočních 7 potomků ještě stále její srst nemá ideální délku a kvalitu. Mám z tohoto úspěchu obrovskou radost. Nejcenější je pro mě úspěch u nezaujatého rozhodčího, který vidí mého psa úplně poprvé v životě a nemůže být ovlivněn předchozí kariérou.

Stejnou radost prožívala i p. Herčíková se svými havaňáčky, která titul šampiona Gibraltaru získala se svou fenou Hellen a její pes Casper má 3x rez GCC a 3x rez. CACIB. Pan a paní Dudkovi si vzhledem k mládí svých fen GCC nevybojovali. Pouze jedenkrát si fena Jambie Bee Teverr Exi Elegance sáhla na rez. GCC a to bylo v pátek. Skutečně nikdo z naší ekipy nelitoval vynaloženého úsilí, neboť nová poznání a nové zkušenosti jsou nedocenitelné. Nutno též podotknout, že chování lidí bylo přímo fantastické. Všichni se na všechny usmívali, třebaže se mnozí viděli prvně v životě. Vítězové si podávali ruce s poraženými. A ti vůbec neodcházeli předčasně z kruhu namíchnutí, nebo s nenávistnými grimasami. Zkrátka, za tři výstavní dny jsme nezažili trapnou a závistivou situaci, tak často vídanou právě v Čechách na našich výstavách. Určitě by neuškodilo našim "škarohlídům", kteří tak rádi svým opovrhujícím chováním znepříjemňují některým život, aby občas vyrazili do "civilizace za poznáním".

Hned po výstavě vyrazila celá naše česká ekipa na 2hod. vyhlídkovou jízdu na Skálu. Opravdu to bylo fascinující a stálo to za to. Nezvykle dlouhá doba krásného počasí nám dopřála shlédnout i protější břehy afrického Maroka. Díky ochotě našeho průvodce jsme prošli labyrint geniálně vybudovaných The Great Siege Tunels z doby Maurů a napoleonských válek, poslechli jsme si nádhernou akustiku v St.Michael´s krápníkové jeskyni ve výšce 300m nad mořem. Během druhé světové války sloužila jako záchranná nemocnice a nyní je zde divadlo, kde se konají prestižní koncerty a balety. Na závěr jsme si prakticky vyzkoušeli groteskní potěšení, mít na ramenou skvělé, neskutečně drzé, bezocasé skalní opice.

Kamila Dlabalová
Chovatelská stanice z Podchotucí
www.cz-pes.cz/bichon-frise
kdlabal@seznam.cz