Z PODCHOTUCÍ
Chovatelská stanice plemene
Bichon á poil Frisé

BICHON A POIL FRISÉ - BIŠONEK
Standard FCI č. 215 z 11.5.1998

Bišonek - pes

Země původu: Francie a Belgie

Klasifikace FCI: Skupina 9 - společenští psi, sekce 1 - bišoni a příbuzná plemena, bez pracovní zkoušky

Celkový vzhled: Malý, veselý a hravý psík, živého temperamentu, s velmi jemnou srstí rostlou ve vývrtkovitých (spirálovitých) kudrlinkách, podobající se srsti mongolské kozy. Hlava je nesena vzpřímeně, oči jsou tmavé, živé a výrazné.

Hlava: Harmonická k tělu. Lebka je spíše plochá, i když srst tvoří kulatý vzhled. Lebeční část je delší než čenichová Partie. Stop málo výrazný. Nosní houba zakulacená, výrazně černá, jemně zrnitá a lesklá. Čenich nesmí býttěžký ani hrubý, ale také nikoliv špičatý. Rýha mezi nadočnicovými oblouky mírně patrná. Pysky jsou jemné, dosti suché, i když méně než u šiperky. Horní pysk lehce překrývá spodní, ale nikdy nejsou těžké nebo převislé, až k ústranním koutkům jsou černě pigmentované. Při zavřené tlamě nesmí být vidět sliznice. Líce jsou ploché a nepříliš osvalené.

Chrup: Normální skus, to znamená, že řezáky spodní čelisti stojí přímo, proti a za špičkami zubů horní čelisti.

Oči: Tmavé, živého výrazu, s co nejtmavšími brvami, kulaté, nikoliv mandlového tvaru, nejsou šikmo umístěny. Nepříliš velké, bez viditelného bělma. Nejsou přehnaně velké ani nevystupují jako u bruselského grifonka a pekinéze.

Uši: Převislé, bohatě osrstěné jemně zkadeřenou srstí, při zvýšené pozornosti jsou neseny spíše dopředu, ale jen tak, aby se spodní část dotýkala lící a neodkláněly se šikmo do strany. Přední okraj boltce nesmí dosahovat až k nosní houbě jako u pudla, ale má dosahovat jen do poloviny čenichu. Uši jsou méně široké a jemnější než u pudla.

Krk: Dlouhý, vysoko a hrdě nesený, oblý a užší u hlavy, pozvolna se rozšiřuje nenásilným přechodem až k plecím. Jeho délka odpovídá třetině délky těla (např. u jedince vysokého 27cm je délka krku 11cm a délka těla 33 cm). Nadloktí neodstává od těla a loket nevybočuje.

Porovnání pes s fenou

Trup: Bederní partie široká, svalnatá, lehce klenutá. Záď mírně zakulacená. Hrudník dobře vyvinutý, hrudní kost dobře vyznačená, volná žebra zakulacená, nikoliv strmě zalomená. Hrudní koš hluboký. Slabiny vtažené, s jemnou napnutou kůží vytvářejí téměř chrtovitý zjev.

Ocas: Je nasazen poněkud níže pod linií hřbetu. Obvykle je nesen zdvižený, a to překlopený na záda v rovině s linií páteře, aniž by byl zatočený. Není kupírován a nesmí se dotýkat hřbetu, i když osrstění může hřbet překrývat.

Hrudní končetiny: Při pohledu zepředu rovné, jemných kostí. Rameno šikmo uložené, budí dojem, že je stejně dlouhé jako nadloktí, tj. 10 cm. Nadloktí přiléhající. Loket nevybočený. Zápěstí krátké, při pohledu zepředu rovné, z profilu mírně zešikmené.

Pánevní končetiny: Bedra široká. Stehna široká a dobře osvalená. Hlezna více zaúhlená než u pudla.

Tlapy: Šlachovité. Drápy přednostně černé, těžko se však tato barva dosahuje.

Kůže: Pod bílou srstí se dává přednost tmavé pigmentaci. Pohlavní orgány jsou pigmentovány černě, namodrale nebo béžově.

Srst: Jemná, hedvábná, spirálovitě zkadeřená, podobná srsti mongolské kozy. Není plochá ani šňůrovitá, dosahuje délky 7-10 cm. Na tlapách a čenichu může být mírně zastřižena.

Barva: Čistě bílá.

Velikost: Kohoutková výška nemá přesáhnout 30 cm. Čím menší vzrůst, tím lepší.

Vady, kterých je třeba se vyvarovat: Každá odlišnost předeslaných charakteristik se považuje za vadu. Čím větší odlišnost, tím větší vada.

• Pigmentace kůže tak silná, že se přenáší do srsti v podobě rezavých skvrn.
• Plochá, vlnitá (kudrnatá), šňůrovitá nebo příliš krátká srst.
• Mírný předkus nebo podkus.

Vady, které vylučují zvíře z chovu:

• Tak silně vyvinutý předkus nebo podkus, že se zuby nedotýkají.
• Růžově zbarvená nosní houba a pysky.
• Světlé oko.
• Kryptorchizmus a monorchizmus.
• Zakroucený ocas nebo zatočený do strany.
• Tmavé skvrny v srsti.