úvod  .  anatomie  .  etologie  .  fyziologie  .  hygiena  .  nemoci  .  první pomoc  .  výživa

Základy anatomie psa

• Kostra psa
• Svaly a pohybová soustava
• Lebka
• Oko
• Uši a nos
• Hrudník
• Dutina břišní
• Vyměšovací trakt
• Slezina
• Trávicí trakt
• Kůže a srst

Pes, původně smečkové zvíře, štval, chytal, zabíjel a požíral svou kořist. Tomu byla také uzpůsobena stavba jeho těla, umožňující díky poměrně dobře vyvinutému svalstvu dosažení dostatečné rychlosti k ulovení kořisti ve smečce či zároveň i dlouhé přesuny za účelem jejího nalezení. K lovení a zpracování potravy pak sloužil perfektně vyvinutý chrup a zejména velké špičáky, jako jeden z nejmarkantnejších znaků masožravců.

V procesu domestikace psa, jeho dlouhým soužitím s lidmi a hlavně pak cílenou snahou člověka vzniklo nespočetné množství plemen psů, lišících se jak vzhledem, tak velikostí a samozřejmě i pracovním či jiným využitím.

Avšak i přes tuto velkou rozmanitost ve velikosti a vzhledu jednotlivých plemen psů je jejich anatomická stavba v rámci druhu stejná a zároveň podobná anatomické stavbě ostatních masožravců.

Kostra psa

Kostra psa je složena ze dvou hlavních typů kostí, a to kostí dlouhých (duté kosti končetin, páteř) a kostí plochých (kosti lebky, lopatky, pánev). Kostra slouží jako hlavní opora těla, dává tělu základní tvar, umožňuje jeho stabilitu a slouží jako mechanická ochrana vnitřních orgánů (hrudní koš).

Jednotlivé kosti jsou navzájem spojeny klouby, které umožňují jejich vzájemný pohyb různými směry a zároveň slouží jako tlumiče nárazů. Toto spojení je ještě fixováno šlachami, jež určují směr pohybu a stupeň vychýlení. Každý kloub je uložen v kloubním pouzdře, naplněném kloubním mazem (synoviální tekutinou). Na konci kostí je pružná hladká chrupavka, která ve spojení s kloubním mazem umožňuje snadný pohyb kloubu.

Části kostí, které nejsou kryty, kloubním pouzdrem, jsou kryty okosticí. Ta umožňuje přirůstání kostí, a tím i změnu průměru kosti v době růstu. Zároveň je zodpovědná za hojení kostí při zlomeninách. Pod okosticí se nalézá tzv. hutná kost, která dává kosti pevnost. Vnitřní prostor kosti je tvořen houbovitou kostní hmotou, která je vyplněna kostní dření. Ta mimo jiné zajišťuje krvetvorbu a výživu kosti, ve stáří se pak mění na tuk. Růst kostí do délky probíhá v těsné blízkosti kloubů v místě tzv. růstové ploténky (počet růstových plotének závisí na délce kosti), jež je nejprve chrupavčitá a postupně kostnatí. Tím se kost prodlužuje.

U většiny psů je růst dutých kostí dokončen po 10. až 12. měsíci věku. Obecně platí, že růst a vývoj kostry trvá déle u velkých plemen psů. Toto je potřeba brát v úvahu při výcviku psa a jeho pracovním zatížení.

Svaly a pohybová soustava

Pohyb zvířete v prostoru a pohyb a změny napětí vnitřních orgánů umožňují svaly. Podle funkce a mikroskopické stavby rozlišujeme svalstvo kosterní (příčně žíhané), hladké (vnitřní orgány) a srdeční.

Kosterní svalovina obecně se skládá z různě velkého množství příčně žíhaných vláken. Na stavbě svalu se dále podílejí cévy, nervy, vazivo a pomocná svalová ústrojí.

Většina svalů se spojuje s kostrou pomocí šlach. Na svalu rozlišujeme část masitou (svalové bříško), odstupovou hlavu a úpon. Svalové bříško může být různého tvaru, podle své funkce a umístění.

Příčně žíhané svaly potřebují ke své činnosti tzv.pomocná svalová ústrojí šlachy, tíhové váčky, šlachové pochvy a povázky. Šlachy přenášejí pohyb na vzdálenější úseky kostry a kloubů, tíhové váčky a šlachové pochvy usnadňují klouzání pohybujících se šlach přes nerovné kostní povrchy. Svalové povázky obalují jednotlivé svaly nebo svalové skupiny a udržují je v jejich poloze. Svaly umožňují natažení kloubů a kostí, jejich ohyb a krut.

Lebka

Podle utváření lebky rozeznáváme tři základní typy psů. Jsou to psi dlouholebeční (kolie, dobrman, chrt aj.), krátkolebeční (mops, pekingský palácový psík aj.) a středolebeční (všichni ostatní psi patřící mimo uvedené dva krajní typy). Hlavní funkcí lebky je pevně chránit mozek, který je uložen v dutině lebeční, a dále ústrojí zrakové a sluchové.

Nedílnou součástí lebky jsou i horní a spodní čelist s mohutnými čelistními svaly, které dokážou vyvinout skus o síle až 165 kg (člověk 20 až 30 kg). V čelistech je zasazen i mohutný chrup, uzpůsobený masožravému způsobu života. Každý pes by měl mít níže uvedený počet zubů trvalého chrupu na jedné straně horní i dolní čelisti. Horní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 2 stoličky. Dolní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 3 stoličky.

Oko

Oko psa je složeno ze tří vrstev. První je bělima (je bílá a neprůhledná, na přední straně oka přechází v rohovku, pružnou a průhlednou vrstvu). Druhá je cévnatka (vrstva protkaná velkým množstvím krevních cévek, přechází v duhovku, která má ve svém středu otvor - zornici). Třetí vrstva - sítnice je vnitřní vrstva protkaná sítí nervů a nervových zakončení - čípků a tyčinek.

Duhovka je kruhový sval, který reguluje množství procházejícího světla do oka, za ní uložené řasnaté tělísko drží čočku a uvádí ji do pohybu. Tím je dána možnost zaostřování obrazu na sítnici.

Sítnice je světločivná vrstva skládající se z čípků a tyčinek. Tyčinky reagují i na velmi slabé zdroje světla a rozlišují pouze černou a bílou barvu. Čípky jsou méně citlivé, jsou schopné reagovat pouze na silný zdroj světla a rozlišují barvy. U psa tvoří čípky jen asi 5 procent světločivných buněk. Z toho se usuzuje na pravděpodobnou barvoslepost psa. Oční víčka tvoří ochranu oka před poškozením. Pod horním víčkem je slzná žláza, jejíž sekret je vylučován do vnějšího očního koutku a udržuje tak rohovku neustále vlhkou a pružnou. Slzy jsou odváděny pomocí slzných kanálků z vnitřního očního koutku do slzného kanálu, který pak ústí v přední části nosní dutiny (pro každé oko zvlášť). Vyloučený sekret pak zvlhčuje nosní sliznici.

Oční řasy horního a dolního víčka mohou být při některých poruchách (vchlípení či vychlípení) příčinou dlouhodobého dráždění rohovky a následně s tím spojených zdravotních komplikací. V takových případech je nutné vyhledat veterinárního lékaře, který provede chirurgickou korekci daného víčka.

Ve vnitřním koutku oka psů se nalézá blanitý útvar - tzv. třetí oční víčko neboli mžurka. Má za úkol odstraňovat z oka případná drobná cizí tělesa (prach, písek). Za normálních okolností je poměrně nenápadná a dojde-li k jejímu náhlému zvýraznění či zbytnění, je to téměř vždy příznak onemocnění, bolestivosti nebo podráždění oka.

Uši a nos

Sluch a čich patří mezi nejrozvinutější smysly psa. Tvar a velikost se podle plemen liší, avšak anatomická stavba je stejná u všech plemen.

Ušní boltec je tvořen chrupavkou a je pokryt uchohybnými svaly a kůží. Uchohybné svaly umožňují nastavení ucha do směru zdroje zvuku. Zvuk je dále veden vnějším zvukovodem k ušnímu bubínku. Za bubínkem začíná střední ucho, dutina ve spánkové kosti, ve které jsou sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek). Vzduchové vlny vyvolané zvukem rozkmitávají bubínek. Jeho kmity přenáší sluchové kůstky do vnitřního ucha. Vnitřní ucho je název pro sluchový labyrint a ústrojí rovnovážné a pohybové, propojené třemi půlkruhovými kanálky, vybavenými nervovými zakončeními. Vše je uloženo ve skalní kosti. Vzniklý vzruch je veden příslušnými nervovými vlákny do sluchové oblasti v mozkové kůře, kde vyvolá smyslový vjem. Pes má vynikající sluch, zvuk, který uslyší člověk ze vzdálenosti 3 až 4 metrů, slyší až ze vzdálenosti 20 metrů.

Nejdůležitějším smyslem psa je jeho čich. Je asi milionkrát citlivější než čich člověka a poskytuje psu veškeré informace. Čichová sliznice (okrsek speciálně utvářené nosní sliznice) tvoří u psa plochu různé velikostí podle druhu psa od 20 cm2 u pekinéze, až po 169 cm2 u německého ovčáka, zatímco u člověka tvoří plochu jen asi 2 až 5 cm .

Hrudník

Hrudník je obecný název pro prostor ohraničený hrudním košem. Většinu prostoru v dutině hrudního koše zaujímají plíce. Je zde uloženo i srdce a celou délkou hrudníku prochází jícen, který přivádí potravu z dutiny ústní do trávicí soustavy. Srdce i plíce se v hrudníku pohybují. K tomu, aby si při pohybu navzájem nepřekážely nebo se neslepily, slouží tenká kluzká blána - osrdečník a poplicnice.

Srdce psa je mohutný sval, řízený dvěma stimulátory zabudovanými přímo do svalu srdeční stěny. Tyto stimulátory řídí rytmické stahování a uvolňování srdeční svaloviny a tím i cirkulaci krve po celém těle. Srdce psa má stejnou stavbu jako srdce všech savců. Skládá se ze dvou předsíní a dvou komor. Předsíně vyprazdňují krev do komor. Pravá komora vyprazdňuje krev do plic, kde dochází k jejímu okysličení a zbavení se kysličníku uhličitého. Krev z plic je přiváděna do levé předsíně, odtud je přečerpávána do levé komory. Silným smrštěním svaloviny levé komory je krev vytlačena do cévního oběhu celého těla. Zde dojde k předání kyslíku tkáním těla, krev je žilným systémem přivedena zpět do pravé předsíně srdce a celý koloběh se znovu opakuje.

Plíce jsou konečným článkem dýchacích cest. Ty začínají dutinou nosní, přecházejí dutinou hltanovou a hrtanovou do průdušnice. Ta se skládá z chrupavčitých prstenců a v dutině hrudní se větví na dvě průdušky. Ty vstupují do levé a pravé plíce a dále se rozdělují na jemné průdušinky. Konečnou anatomickou strukturou navazující na průdušiny je sít alveol - velmi jemných plicních sklípků. Stěny alveol jsou protkány velmi jemnou sítí krevních vlásečnic. Krev zde na sebe váže kyslík a uvolňuje kysličník uhličitý.

Dutina břišní

Dutina břišní je od dutiny hrudní oddělena bránicí. Je v ní uloženo několik soustav orgánů majících vztah k fungování organismu, přeměně potravy na živiny, vylučování nepotřebných zplodin látkové výměny, filtrování krve a rozmnožování. Orgány dutiny břišní tvoří tři základní celky:

• vyměšovací trakt (močo-pohlavní systém, soustava vyměšovací a rozmnožovací)
• slezina
• trávicí trakt (střeva, játra, slinivka břišní).

Vyměšovací trakt

Nejdůležitějším orgánem vyměšovacího traktu jsou párové ledviny. Jsou uložené v horní části dutiny břišní v blízkosti posledních žeber. Každá ledvina je kryta vazivovým pouzdrem. Vlastní ledvina je tvořena kůrou, dření a ledvinovou pánvičkou. Kůra a dřeň tvoří komplexní filtrační systém, tvořený z malých částí zvaných nefrony. Hlavní funkcí ledvin je čištění krve od nežádoucích a jedovatých látek. V procesu filtrace krve dochází ve filtračním systému ledvin nejen k tvorbě moče, ale i k vylučování zpětnému vstřebávání a výměně různých minerálních prvků a účinných látek. Moč spolu s obsahem vyloučených odpadových látek je pak sběrnými kanálky vedena do ledvinové pánvičky a odtud močovodem do močového měchýře.

Pohlavní orgány samčí - hlavní funkcí je tvorba samčích pohlavních buněk (spermií) a jejich vpravení do pohlavních cest samice. Patří k nim varlata, nadvarlata, chámovody, přídatné pohlavní žlázy a pářicí orgán - pyj.

Šourek je vak, ve kterém jsou uloženy varlata a nadvarlata. Má schopnost smršťování podle teploty vnějšího prostředí, a tím udržuje optimální teplotu pro vývoj spermií. Varle je párová samčí žláza, ve které se tvoří spermie a samčí pohlavní hormon - testosteron. Nadvarle je připojeno k varleti a slouží jako zásobárna spermií, kde tyto dozrávají. Chámovod slouží k odvodu spermií z nadvarlete do močové roury. Přídatné pohlavní žlázy se podílí svými výměsky na tvorbě semenné plazmy. Ta slouží jako přirozené ředidlo spermií, obsahuje živiny, které spermie metabolizují, a upravuje spermiím prostředí při průchodu močovou rourou a v pochvě. Pyj slouží k vypuzování moči z organismu a k vpravení semene do pohlavního ústrojí samice. K druhému účelu je vybaven schopností tzv. erekce (ztopoření). Konec pyje je chráněn v době pohlavního klidu předkožkou. Ta má schopnost tvorby předkožkového mazu (smegma).

Pohlavní orgány samičí - slouží k tvorbě samičích pohlavních buněk, hormonů a k páření. Slouží ještě jako prostředí, ve kterém se vyvíjí oplozené vajíčko v zárodek a plod, který je pak při porodu vypuzen z těla matky. Patří k nim vaječníky, vejcovody, děloha, pochva a vulva.

Vaječníky jsou párové samičí pohlavní žlázy, ve kterých se tvoří a vyvíjejí jednak samičí pohlavní buňky (vajíčka), jednak pohlavní hormony - estrogeny a progesteron. Vejcovod je párový orgán tvořeny klikatou trubicí a vedoucí od vaječníků k děložním rohům. Slouží k transportu vajíčka z vaječníku do dělohy. Děloha je dutý orgán, sloužící k vývoji zárodku. Je rozdělena na tělo, dva rohy a krček děložní. Pochva je vlastní kopulační orgán uložený v pánvi. Dělí se na vlastní, pochvu a poševní předsíň, oddělené od sebe panenskou blánou (hymen). Ústí zde také močová roura. Vulva je tvořena dvěma stydkými pysky. V jejich dolní spojce je poštěváček (klitoris), což je vývojový zbytek po základu samčího pyje.

Slezina

Slezina je orgán uložený v dutině břišní v levém podžebří nalevo od žaludku. Je kryta silným pouzdrem. K hlavním funkcím sleziny patří:

• krvetvorba
• funkce zásobárny erytrocytů (červené krvinky)
• v případě potřeby (pracovní výkon, ztráty krve, chlad) se téměř okamžitě uvolní chybějící erytrocyty do krevního oběhu
• rozrušování odumřelých erytrocytů
• obranné a imunitní pochody.

Trávicí trakt

Trávicí systém je funkčně i anatomicky poměrně složitá soustava, vybavená vlastními žlázami, které vylučují trávicí šťávy (enzymy) sloužící k štěpení jednotlivých živin. Trávicí systém můžeme rozdělit do těchto částí:

• dutina ústní a slinné žlázy
• jícen
• žaludek
• dvanácterník, tenké střevo a slinivka břišní (pankreas)
• játra
• tlusté střevo a konečník.

Dutina ústní se podílí na mechanickém zpracování potravy. Dochází zde k vylučování slin slinnými žlázami a jejich promíchání s potravou. Sliny zvlhčují a změkčují potravu a tím usnadňují její další transport. Kromě jiných funkcí dále obsahují některé enzymy, které pomáhají trávit škrob, a dále enzym lysozym.

Ten je nejvíce obsažen ve slinách masožravců a působí silně protibakteriálně. Jazyk vytváří z potravy sousta a ta jsou přes hltan, hrtan a jícen posunována dále do žaludku.

V žaludku dochází k mechanickému promíchávání potravy. Žaludeční žlázy zde kromě jiného, vylučují žaludeční kyseliny a enzym pepsin, který rozkládá bílkoviny v potravě. Je zde též vylučován hlen, chránící žaludeční stěnu před účinkem trávicích pochodů.

Po zpracování potravy v žaludku se natrávená potrava přesunuje do dvanácterníku (součást tenkého střeva). Zde umístěné žlázy vylučují alkalickou šťávu, která neutralizuje žaludeční kyseliny. Tomu pomáhá ještě pankreatická šťáva vylučovaná slinivkou břišní a žluč produkovaná játry. V tenkém střevu se tedy účinkem trávicích šťáv tráví všechny výživné látky - cukry, tuky a bílkoviny.

Slinivka břišní je umístěna těsně za žaludkem v záhybech dvanácterníku. Kromě vylučování již zmíněné pankreatické šťávy, obsahující množství enzymů, produkuje slinivka břišní též inzulín. Ten je potřebný ke správnému využití cukru v organismu a jeho nedostatek vyvolává cukrovku.

Játra jsou největším samostatným orgánem v těle zvířat. Jejich bezchybná funkce je pro život absolutně nenahraditelná. Veškeré látky, které se v trávicím ústrojí uvolňují ze složitějších sloučenin v procesu trávení, se po vstřebání do krve dostávají nejprve do jater. Zde se pak odehrává řada složitých přeměn a pochodů vedoucích mimo jiné k využití živin, krvetvorbě a odstraňování nežádoucích látek - toxinů.

Po průchodu tenkým střevem se potrava dostává do střeva tlustého. To má na trávení a vstřebávání účinných látek u masožravců jen poměrně malý vliv a jeho hlavní funkcí je vstřebávání vody a tím zároveň i zahušťování výkalů, které jsou konečníkem vypuzovány z těla.

Kůže a srst

Po anatomické stránce se kůže skládá z několika vrstev. Základními vrstvami jsou:

• pokožka
• škára
• podkoží.

Pokožka je složena ze dvou vrstev, a to vrchní zrohovatělé vrstvy a spodní zárodečné vrstvy. Škára je nejsilnější vrstvou kůže. Je v ní uložen velmi jemně rozvětvený systém cév a nervových zakončení. Dále jsou zde potní a mazové žlázy a vlasové kořínky, odkud vyrůstá srst.

Z vlasového kořínku vyrůstá několik chlupů, z nichž jeden je krycí a tvoří krycí srst, a několik jemných sekundárních chlupů, které tvoří podsadu. Některé chlupy ,mají hlubší kořínky, jsou zakončeny nervy a jsou dobře prokrvené. Tyto chlupy plní hmatovou funkci. Do vlasového kořínku ústí mazová žláza vylučující kožní maz. Ten udržuje pokožku a srst vláčnou a mastnou. Tím ji chrání před vlhkem i vysušením a před změnami teploty. K většině vlasových kořínků se upínají jemné svaly, tzv. vzpřimovače chlupů, které způsobují "zježení srsti".