Fyziologie vyšší nervové činnosti psa  .  Zdravověda, výživa a ošetřování psa  .  Teorie výchovy štěněte  .  Výcvik psa v poslušnosti a obratnosti  .  Výcvik psa na obranné práce  .  Výcvik psa na pachové práce

Teorie výchovy štěněte

• VÝVOJ VYŠŠÍ NERVOVÉ ČINNOSTI ŠTĚNĚTE
• VÝCHOVA ŠTĚNĚTE
• OŠETŘOVÁNÍ A VÝŽIVA ŠTĚNĚTE

Teorie výcviku psa je učení o metodice a technice výcviku psa. Současně však zahrnuje i teorii o výchově, ošetřování a výživě.

Začínajícím psovodům se tím dostává návodu pro jejich správnou a úspěšnou činnost v celém období výchovy štěněte. V jednotlivých kapitolách je vysvětleno z čeho pozůstává celá výchova štěněte, jak správně výchovu štěněte provádět, kterých chyb se ve výchově vyvarovat a jak správně provádět ošetřování i výživu štěněte.

Jelikož v předmětu teorie výcviku psa v jednotlivých disciplínách je podrobně vysvětleno kdy a jak s výcvikem psa začínat, ve výchově štěněte se omezíme pouze na jeho výchovu, případně jak s budováním návyků začínat.

Je nutné upozornit na to, že u předmětu fyziologie vyšší nervové činnosti psa byly vysvětleny základní otázky jako je vytváření podmíněných reflexů v procesu výcviku psa, útlumové reakce, nežádoucí spojitosti a další. Při popisování období výchovy štěněte se proto budeme již jen odvolávat na tyto otázky.

Celý proces výchovy štěněte považujeme za velmi významnou a důležitou etapu přípravy mladého psa na další jeho výcvik. Mezi obdobím výchovy a výcviku mladého psa je vzájemná souvislost a proto by nebylo správné obě období chápat od sebe odděleně. Obě období na sebe navzájem navazují a vzájemně se prolínají. Proto chyby a nedostatky, kterých se dopustíme v období výchovy štěněte, se nepříznivě projeví i v období výcviku mladého psa a často se již nedají odstranit. K podobným následkům dochází, když psovod nedodržuje stanovené zásady pro výchovu štěněte nebo když tyto zásady hrubě porušuje.

Pod pojmem výchovy štěněte rozumíme správnou, systematickou a pravidelnou každodenní činnost psovoda, zaměřenou na dokonalou péči o rozvoj kladných reakcí a potřebných návyků u štěněte, jako důležitých předpokladů pro úspěšně zahájení výcviku mladého psa.

Celý proces výchovy štěněte musí být prováděn formou hry, nesmí být použito násilí a veškerá činnost psovoda musí odpovídat stáří a povahovým vlastnostem štěněte. Velice důležitou a zásadní otázkou v období výchovy štěněte je správné ošetřování a výživa štěněte.
Dosti náročné a důležité je v domácím prostředí vytvořit štěněti takové podmínky, které by kladně ovlivňovaly vyvíjející se nervovou soustavu. Tím se u. štěněte sleduje rozvíjení potřebné kladné reakce a potlačování záporné a nežádoucí reakce. Celý proces výchovy štěněte vyžaduje od psovoda, aby sám se důkladně na tuto práci připravil, jak teoreticky tak i prakticky. Cel období výchovy štěněte od psovoda vyžaduje systematického, promyšleného postupu a plného uplatňován zásady od jednoduchého ke složitému. Jakýkoliv rychlý postup nebo příliš velké "skoky" mohou snadno zapříčinit vážné chyby, které pak psovod v chování nebo povaze štěněte těžko odstraní. Osobnost psovoda se tak stává rozhodujícím činitelem, jak úspěšné bude celé období výchovy štěněte. Bude-li v období výchovy štěněte činnost psovoda správná a kvalitní., vytváří si tak úspěšné podmínky a předpoklady pro přípravu služebního psa na výkon služby. V takto uceleném souhrnu musíme vidět a správně chápat význam a důležitost období výchovy štěněte.

I. KAPITOLA VÝVOJ VYŠŠÍ NERVOVÉ ČINNOSTI ŠTĚNĚTE:

Proces výchovy štěněte je složitou a náročnou činností psovoda. Celá metodika postupu a rozsahu výchovy štěněte je odvozena od anatomického a fyziologického vývinu štěněte. Porušení nebo nerespektování těchto zákonitostí může znamenat vážné chyby a nedostatky při vytváření povahy štěněte, v budování návyků a kladných reakcí. Proto je správné začínajícím psovodům objasnit některé základní a důležité otázky vývoje vyšší nervové činnosti štěněte a to proto, že období výchovy štěněte považujeme za velice významné a důležité.

a) Vývoj vyšší nervové činnosti štěněte a vývojové etapy

Po narození štěněte probíhá nestejný vývoj a zapojování se ústřední nervové soustavy. Mezi první fungující oblasti mozku štěněte patří oblast pohybová, čichová, tělesná a polohová. Teprve během jednoho až dvou týdnů začíná v mozku štěněte fungovat oblast sluchová a ještě později oblast zraková.

Vývoj vyšší nervové činnosti štěněte je určován stupněm dozrávání základních nervových procesů vzruchu a útlumu a jejich vlastností. Na tomto vývoji totiž závisí dokonalost vyšší nervové činnosti, která tak může postupně provádět stále složitější úkoly tak, jak si ukážeme v jednotlivých vývojových etapách vyšší nervově činnosti štěněte.

Vznikání podmíněných reflexů

Schopnost vznikání podmíněných reflexů u štěněte závisí na tom, do jaké míry jsou uvedeny v činnost vrozené nepodmíněné reflexy. U štěněte vznikají jako první v činnost podmíněné reflexy potravové. Tyto podmíněné reflexy mají zračný biologický význam, vytváří se velmi rychle a poměrně těžko vyhasínají. Tyto první podmíněné reflexy vznikají na základě nepodmíněného sacího reflexu za pomoci čichového smyslu (pach mléka), který u štěněte začíná pracovat v nejarnějším věku.

Orientační reflex

Orientační reflex se u štěněte projevuje dříve než obranný reflex. Je to tím, že v tomto období je štěně ještě stále u feny, která zabezpečuje jeho ochranu před škodlivými vlivy. V základech fyziologie vyšší nervové činnosti psa bylo poukázáno na význam orientačního reflexu, jako nepodmíněného reflexu; s nímž se štěně rodí: Proto orientační reflex má v období výchovy štěněte důležitý význam, a proto mu také musíme věnovat náležitou pozornost. -Jednak pro zápornou stránku, tj, že může vyvolat u štěněte v novém prostředí-nebo podmínkách i pasivní obrannou reakci.

Vznikání diferenciace u štěněte

Velice zajímavou a pro nás důležitou je otázka vznikání diferenciační schopnosti u štěněte. U štěněte vzniká v jeho nejrannějším období života tak zvaná primitivní diferenciace. Tento útlumový podmíněný proces neustále sílí a ze skupiny podmíněných útlumů vzniká nejdříve. Čím více má štěně volného pohybu (když není většinou času uzavřeno jen v kotci); tím více se u něho diferenciační proces zpevňuje a zdokonaluje. Naproti tomu zpožďovací útlum se nedá téměř vypracovat u štěněte v jeho nejrannějším věku. V procesu výchovy a později i v procesu výcviku mají podmíněné útlumy značný význam a důležitost u některých náročných a složitých cviků.. U štěněte vznikají útlumové procesy v tomto pořadí, diferenciační útlum, vyhasínající útlum a jako poslední vzniká zpožďovací útlum.

b ) Individuální vlastnosti vyšší nervové činnosti štěněte

Sovětský fyziolog I. P. Pavlov na základě pokusů dokázal,. že podmíněné reflexy se u mladého psa budují dosti rychle a. dobře když jsou posilovány mimo používaných podnětů ještě pamlskem nebo pochvalou. Tento fakt si můžeme ověřit při zahájeni nácviku mladého psa na stopování, kdy na stopě nebo při jejím ukončeni psovod používá pamlsku nebo správné radostné pochvaly. Pro období výchovy štěněte je nutné si proto pamatovat, že podněty používané při budování návyku u štěněte nabývají větší biologické síly, když jsou spojovány s posílením pamlsku, pochvaly nebo oblíbeného předmětu štěněte.

S touto otázkou souvisí i další poznáni o vyšší nervové činnosti štěněte, a to stálost charakteru podmíněných reflexů vybudovaných u štěněte. Nejstálejší charakter mají ty podmíněné reflexy, které byly vybudovány v nejmladším období života štěněte nebo mladého psa. Reflexy vybudované ve stáří psa se jednak u něho budují velmi obtížně, mají nestálý charakter a velmi snadno mizí a vyhasínají. Tuto jedinečnou schopnost vyšší nervové činnosti u mladého psa je nutné správně a v plném rozsahu využít jak v období výchovy štěněte, tak v období výcviku mladého psa. Zde se nám dostává jasné odpovědi na tak častý rozpor v otázkách, kdy začínat s výcvikem psa na stopováni ve frekvenci nebo nácvikem dalších složitých a náročných cviků. Uváděné vlastnosti vyšší nervové činnosti štěněte mají však svůj individuální charakter, a proto závisí na typu vyšší nervové soustavy štěněte, na charakteristických vlastnostech základních nervových procesů vzruchu a útlumu, na jejich síle, na vzájemném vztahu a pohyblivosti. Proto je nutné, abychom již od útlého mládí štěněte sledovali jeho chování a počínání, abychom jeho správnou výchovou rozvíjeli kladné povahové vlastnosti.

c) Únava

V procesu výchovy štěněte i výcviku je únava zásadní otázkou, a proto je správné si o tomto stavu podat bližší vysvětlení. Únava je zvláštní stav organismu, která je vyvolána následkem práce (činností) štěněte. Jejím projevem u štěněte bývá snížená pracovní schopnost, nezájem o určitou činnost nebo zhoršená pohybová schopnost štěněte. Tyto příznaky únavy štěněte mají být signálem k přerušení jakékoliv činnosti se štěnětem. Tím chráníme organismus před přílišným vyčerpáním nebo poškozením. Všechny příznaky únavy si musíme spojovat s nervovou soustavou štěněte, především však s činností mozku a jeho kůry. Zotavení z únavy vyžaduje někdy u štěněte i dlouhotrvající odpočinek a může se stát i to, že u štěněte únava zanechá i trvalé a nepříznivé následky.

Této vážné chyby se snadno dopustí psovod, který nepochopil hlubokou změnu prostředí. a podmínek, když štěně odebral ze smečky od feny, převezl do domácího prostředí a ponechá působení nových vlivů, podnětů a předmětů na štěně živelnosti. Nebo daleko závažnější následky může zanechat na štěněti takové počínání psovoda kdy tento zamění proces výchovy (formou hry) za výcvik. Únavu štěněte snadno může psovod přivodit i tím, když bude se štěnětem provádět nepřiměřeně dlouhé a náročné vycházky nebo dlouhou dobu bude se štěnětem provádět jednu a tutéž činnost apod. Těchto několik nesprávných situací nám ukazuje, že psovod neuvážil jen nebezpečí, které může vyvolat únava, nýbrž, že se neřídil ani základními otázkami vývoje vyšší nervové činnosti štěněte. Proto je nutné a správné, aby psovod dbal i o přiměřený odpočinek a klid štěněte.

Vývoj vyšší nervové činnosti štěněte nebyl popisován do hloubky proto, že podstatná část otázek nervových procesů, reflexní činnosti, jakož i podmíněné útlumové činnosti byla vysvětlena v předmětu fyziologie vyšší nervové činnosti psa. Uváděny jsou hlavně ty otázky, které mají nemalý význam jako návod pro úspěšnou výchovu štěněte. Dále je snahou ukázat jakým významným a důležitým obdobím je celý proces výchovy štěněte i jako předpoklad pro zahájení a úspěšné provádění výcviku mladého psa.
 

VÝCHOVA ŠTĚNĚTE

Výchovu štěněte můžeme rozdělit do dvou fází, neboli etap. V první etapě je prováděna výchova štěněte samotnou fenou a chovatelem, nebo pracovníky chovatelské stanice. Druhou etapu výchovy štěněte tvoří činnost psovoda, který již převzal štěně od chovatele, nebo chovatelské stanice do vlastní péče. Do jaké míry bude úspěšná výchova štěněte je tedy závislé jednak na chovateli a jednak na osobnosti psovoda.

Ze zkušeností je známé, že výchova štěněte je náročný a dosti obtížný proces, který vyžaduje od psovoda jeho vlastní odbornou přípravu, potřebný klid, trpělivost a důslednost. Jedině psovod, který má tyto vlastnosti je zárukou, že výchovu svěřeného štěněte bude provádět úspěšně. Máme-li provádět výchovu štěněte musíme si dále uvědomit následující skutečnosti:

1. Ve výchově štěněte, hlavně v jeho procesu působí psovod na štěně jako komplexní podnět, že ve skutečnosti štěněti nahrazuje fenu a později tento vztah vyúsťuje ve vedoucího smečky.
2. Že u štěněte probíhá fyziologický a anatomický vývoj, který musíme v procesu výchovy štěněte respektovat. Tyto zákonitosti má psovod poznat, aby je mohl správně při výchově štěněte využívat.
3. Velice náročná a při tom důležitá v tomto období je činnost psovoda směřující k rozvíjení kladných vlastností. Období výchovy se tak stává významným a důležitým obdobím formování správných povahových vlastností a schopností štěněte.
4. Hlavním způsobem výchovy štěněte se musí stát hra. Při seznamování štěněte s novým prostředím, novými podněty, jevy a osobami musí být dodržován postup od jednoduchého ke složitému.
5. Neméně závažnou otázkou ve výchově štěněte je jeho dobrý zdravotní stav. Tohoto dosáhneme jedině správným ošetřováním štěněte a jeho správnou výživou.

Tyto základní zásady výchovy štěněte musí mít na zřeteli každý psovod, kterému bylo přiděleno, štěně na výchovu. Začínajícím psovodům předkládáme několik prospěšných a praktických .rad, aby se tak vyvarovali některých chyb a nedostatků. Zkušenosti nám ukazují, že podstatná část chyb ve výchově štěňat vyplývá z neznalosti základů fyziologie vyšší nervové činnosti štěněte. Další příčinou bývá i to, že psovod nepochopil obsah a podstatu celého procesu výchovy štěněte i když v evidenčním listě štěněte má určitý metodický návod pro postup ve výchově štěněte. Proto začínajícím psovodům doporučujeme, než si vezmou štěně na výchovu, aby se nejdříve z odborné literatury seznámili s obsahem výchovy štěněte. Velice účelné a správné je, když začínající psovod se poradí se zkušeným psovodem, který má schopnost nejen poradit, nýbrž i podstatnou část výchovy štěněte prakticky předvést začínajícím psovodům: V tomto směru je správné se obrátit o pomoc a radu na referenty služební kynologie kriminální služby nebo staršího referenta služební kynologie SVB. Velice vhodnou pomůckou pro začínající psovody je i odborný film "Výchova štěněte", vydaný HVVB Praha, který je k dispozici u každé SVB. Bez této minimální přípravy a průpravy by neměl psovod začátečník přistupovat k výchově štěněte. Konečně správné je i to, když si psovod ještě před převzetím štěněte od chovatele nebo chovatelské stanice provede přípravu kotce, prostředí a pomůcek.

a) Výchovná činnost chovatele

Výchovná činnost ve skutečnosti začíná již u chovatele, nebo v chovatelské stanici. Chovatel nebo chovatelská stanice nese odpovědnost za řádný chov a počáteční výchovu štěňat do doby jejich odebrání psovodem. Štěňata je nejvhodněji odebírat od feny mezi 6. až 8. týdnem stáří.

Po narození asi do 15 dnů štěňata nevidí a neslyší, tím je vliv vnějšího prostředí na nervovou soustavu štěněte nepatrný. V této době se chovatel nebo chovatelská stanice omezuje pouze na kontrolu zdravotního stavu štěňat a feny, jak tato o štěňata pečuje. V tomto období činnost štěňat převážně spočívá v přijímání potravy od feny a spánku.

Jakmile u štěňat začne pracovat smyslový orgán slechu; zraku a začínají se daleko více pohybovat, vnímají již podněty okolního prostředí. V tomto momentě již začíná výchovná činnost chovatele nebo chovatelské stanice. Pro štěňata musí být zajištěny příznivé podmínky za účelem vytváření správných reakcí na nové podněty. Není proto správné, aby chovatel či chovatelská stanice tuto důležitou okolnost ponechávala pouze na feně. Když jsou štěňata schopna již samotného pohybu, seznamují se s prostředím v kotci a se vším, co se v kotci nachází. Velice rychle si štěňata navykají na chovatele a tento vztah se ještě prohlubuje v období přikrmování štěňat. Správný chovatel při styku se štěňaty ví, že se musí vyvarovat všech silných podnětů, které by snadno u štěňat vyvolávaly pasivní obrannou reakci, která je základem bázlivosti. Proto častý a správný styk se štěňaty v kotci je důležitým předpokladem, aby chovatel mohl přistoupit k seznamování štěňat s okolím a prostředím mimo kotec. Tuto část výchovy má chovatel důkladně promyslet a připravit. Při těchto vycházkách musí štěňata velice pozorně sledovat. Smyslem a cílem této části výchovy štěňat je, aby si pomalu navykala na další osoby, domácí zvířata, různé předměty, mírnější zvuky apod. Každý chovatel si musí být vědom, že nervová soustava štěněte reaguje na každý nový podnět, na každé nové prostředí, na dosud neznámé a nepoznané předměty a různé věci. Z tohoto důvodu se nesmí stát, aby chovatel dopustil, že se štěně nové věci, předmětu nebo osoby zalekne a uteče. ` Musí umět štěně v takovém případě povzbudit, pochválit a dodávat mu tak odvahu a jistotu, že mu nehrozí nebezpečí. Proto je správné pomalu a pozvolna štěně s věcí či předmětem seznámit. Totéž platí o cizích osobách, o různých hlucích a podnětech. Čím více takových vycházek provádí chovatel se štěňaty, napomáhá tím správnému rozvíjení povahových vlastností štěňat, jejich sebevědomí a nebojácnosti.

b ) Výchovná činnost psovoda

Rozhodne-li se psovod, že si vezme štěně na výchovu, musí se nejdříve sám na tento akt důkladně připravit. Pokud je sám začátečníkem, musí provést to, co bylo již v úvodu této kapitoly doporučeno, v tomto směru musí poučit i rodinné příslušníky.

Doporučuje se, aby si sám osobně zajel k chovateli či do chovatelské stanice a sám si podle svého rozhodnutí na základě poznatků od chovatele či pracovníka chovatelské stanice, provedl výběr štěněte. Než se rozhodne, které štěně si vybere, měl by se nejdříve zajímat o to, z jakého spojení štěně pochází (fena - pes), jak se štěně chovalo ve smečce, při vycházkách, jak je žravé, zda nebylo nemocné apod. Po zkušenostech se doporučuje, aby, se psovod odebral s vytypovaným štěnětem na krátkou procházku a sám si ověřil, zda v jiném prostředí se u štěněte neprojevuje bázlivost. Když si psovod vybral štěně, které si chce odvést, musí se seznámit s jménem štěněte, datem narození, zda bylo štěně očkováno nebo odčervováno a převezme vyplněný evidenční list štěněte s jeho evidenčním číslem. Je správné, aby se nechal náležitě poučit a informovat o účelu evidenčního listu a správné manipulaci s evidenčním listem štěněte. Tento prvotní služební doklad štěněte mimo základních dat o štěněti obsahuje pokyny pro zdravotní ošetřování, pořadí úloh a cviků, které musí psovod výchovou a později výcvikem psa splnit do jeho 12 měsíců stáří. Evidenční list štěněte musí psovod neustále doplňovat pravdivými údaji. Tyto údaje slouží pak chovatelské komisi HV VB Praha k sestavování a zajišťování chovného plánu složky VB.

Velmi závažným momentem po odebráni štěněte ze smečky se stává jeho přeprava domů nebo na útvar. Nejlépe je přepravovat štěně služebním dopravním prostředkem. Na nervovou soustavu štěněte nepůsobí pak najednou velké množství podnětů jako by tomu bylo v případě jeho přepravy vlakem autobusem apod. Když psovod přepravuje štěně služebním dopravním prostředkem, musí se mu neustále během cesty věnovat. Je-li doba přepravy dlouhá, je správné zastavit na odlehlém místě, štěně nechat vyběhat a po menší přestávce je možné v přepravě štěněte pokračovat. Během přepravy štěně zásadně nekrmíme. Převoz a změna prostředí na štěně působí. Proto je nutné, aby psovod neponechával věci náhodě, neboť i během přepravy by se mohlo stát, že by došlo k silnému a. velkému náporu na nervovou soustavu štěněte. Neustále musíme mít na paměti, že štěně dosud stále žilo jen ve smečce. a již mu dokonale známém prostředí. Odebrání štěněte ze smečky, přeprava, jeho uvedení do nového prostředí, to vše. vyvolává přetížení a silně působí na jeho nervovou soustavu. Tak by se mohlo stát, následkem nepozornosti nebo nesprávným zacházením se štěnětem, že by došlo i k poruše nervové činnosti, což může u štěněte zanechat vážnější následky.

Stejně závažným momentem a aktem je po přepravě seznamování štěněte s rodinou a prostředím, kde bude chováno. Je třeba, aby psovod toto seznamování s novým prostředím prováděl on sám osobně a hlavně postupně. Správné je, aby si štěně sám krmil, čistil a tak nejčastějším stykem si štěně získával a na sebe nejrychleji navykal.

Velmi hrubé chyby se dopouští ten psovod, který si přiveze štěně do domácnosti a jde se štěnětem ihned do velké a silné frekvence a nebo štěně zavře a ponechá v kotci. Štěněte třeba seznámit se členy rodiny, bytem, předměty v domácnosti apod. Postupně pak s prostředím na dvorku, zahradou, okolím kotce i samotným kotcem. Při každé příležitosti jak psovod, tak i rodina má co nejvíce používat jména psa. Po tomto prvotním seznámením štěněte s novým prostředím následují krátké vycházky do klidného okolního prostředí, kde se nevyskytují. silné rušivé podněty. To vše zatím probíhá, aniž. by psovod použil obojku nebo vodítka. Když zjistíme, že s štěně dobře sžilo s novým prostředím, přistoupí psovod k vycházkám, při kterých štěně seznamuje s dalším okolím, předměty, zvěří apod. Při těchto vycházkách neustále navyká psa na jméno a upevňuje kontakt mezi sebou a štěnětem. Postupem času na vycházkách začíná psovod štěně navykat na obojek a vodítko. Tento proces musí byt postupný. Zvláště u vodítka postupujeme tak, že poprvé upoutá psovod štěně na vodítko pouze na krátkou dobu a krátce za sebou dobu připoutání prodlužujeme, až si štěně na vodítko navykne. Když si štěně při vycházkách již navyklo na obojek a vodítko, prodlužujeme dobu, vycházek a vycházky provádíme do míst s mírnější frekvencí osob, dopravních prostředků, hluků apod. Při vycházkách psovod štěně neustále sleduje a v případě potřeby povzbuzuje, čímž u něj pěstuje sebevědomí. Na vycházkách musí psovod již podnikat první opatřeni k tomu, aby systematicky učil štěně novým návykům, které bude potřebovat, až začne s výcvikem mladého psa.

Tak například: Při vycházce je správné odpoutat štěně z vodítka. Psovod použije povelu "VOLNO!" a posunku pravé ruky. Za chvilku osloví štěně jménem a vydá povel "AZORE KE MNĚ!". Tak psovod buduje u štěněte již v jeho útlém mládí návyk na cvik přivolání. V případě, že štěně psovoda neposlechne, odbíhá psovod od štěněte a povel opakuje. Když ani tento způsob nebyl účinný, což se stává ojediněle, připoutá psovod štěně na dlouhou šňůru a štěně si po vydání povelu pozvolna přitahuje. Se šňůrou však musí psovod pracovat velmi citlivě a jedině v případě, že na předchozí způsoby štěně nereaguje. Stejným způsobem navyká psovod štěně při vycházkách na přinášení předmětu. Když budeme pozorovat štěně zjistíme, že je velice aktivní vůči předmětům, které se pohybují, nebo které vítr odnáší. Tohoto musíme správně rychle využít k vytvořeni zájmu o aportování předmětů. Proto záměrně používáme oblíbených předmětů štěněte, které mu pohazujeme a přivoláváme jej k sobě. Budování tohoto návyku musí probíhat formou hry, a to tak, aniž by si štěně uvědomovalo, že jej psovod učí určitému návyku. Psovod nesmí trvat na přesném provedení a hra nemá trvat příliš dlouho. V případě, že štěně bude předmětem odbíhat nebo se nechce vracet k psovodu, můžeme použít nejdříve vodítka a pak postupně dlouhé šňůry, k pozvolnému přitažení štěněte s předměty, v tomto případně musí psovod se šňůrou pracovat velmi opatrně, aby štěně nějakým způsobem šňůrou neodradil.

Při vycházkách, když si štěně navyklo na obojek a vodítko, může psovod přistoupit k budování dalšího návyku. Nenásilně a postupně navyká psovod štěně na chůzi u nohy psovoda. Při budování tohoto návyku postupujeme tak, že štěně přitáhneme nenásilně k levé noze a vykročíme do směru. Vodítko musí být volně pronesené a toto použijeme pouze když štěně nám od nohy odbíhá. Nikdy nebudeme štěně násilně a hrubě. tahat k noze za pomoci vodítka. Když jde štěně správně u nohy psovoda tento jej musí chválit. Navykání štěněte na chůzi u nohy se musí spojovat s povelem "K NOZE!" a plácnutím levé ruky na stehno. Tuto výchovu a budování návyků u štěněte provádíme při vycházkách v takovém prostředí, kde není štěně rušeno okolními podněty, aby se mohlo soustředit jen: na psovoda. Z počátku budování těchto návyků nesmí být časově příliš dlouhé a často se má střídat s cvikem "VOLNO!". Dalším návykem, který jde u štěněte budovat bez velkých obtíží je návyk na cvik "SEDNI!". Při vycházce se psovod zastaví, dá povel "SEDNI!" a tlakem levé ruky na záď štěněte nutí jej k usednuti. Neustále však sleduje štěně, zda toto v původní poloze setrvává. Tak se dopracujeme toho, že za určitou dobu a v útlém věku štěněte dosáhneme prvého cviku, sedni u nohy psovoda.

Při výběru vycházek se štěnětem do mírné a pozdě ji i do rušnější frekvence musí psovod dbát, aby přechod nebyl příliš náhlý. V tomto období věku štěněte u něho působí dosti silně orientační reflex, jako reakce na novost prostředí. Tento orientační reflex má nesmírný význam na změny prostředí a seznamování se štěněte s novými předměty věcmi apod. Štěně reaguje prostřednictvím tohoto vrozeného reflexu na neznámé mu zvuky, ruch, osoby, předměty průzkumem, neboť jsou-tyto jevy pro štěně dosud nové a neznámé. Za těchto situací musí psovod postupovat velice uvážlivě a promyšleně, aby sám svým nesprávným jednáním štěně nevylekal. Proto má psovod postupovat tak, že štěně seznamuje pozvolna a opatrně s předměty, u nichž se zastavilo a projevilo určitou nejistotu nebo strach. Takové situace mohou nastat na vycházce, kdy štěně se setkává s dopravním prostředkem, osobou, různými předměty. Takové chování můžeme pozorovat u štěněte, když prvně zdolává schodiště, nebo s ním psovod jde do jiné a tmavé místnosti apod. Musíme míti při těchto situacích stále na zřeteli, že orientační reflex působí objektivně (zákonitě) a má svojí kladnou stránku, že je reakcí na novost. Orientační reflex má však i svojí zápornou stránku, že může u štěněte vyvolat a upevnit pasivní obrannou reakci, která je základem bázlivosti. Cílem psovoda tedy musí být organizovaně a pozvolně rozvíjet zkušenosti štěněte, aby poznalo, že nové předměty, věcí, zvuky apod. pro něho neznamenají nebezpečí. Pokud bylo štěně ve smečce tuto úlohu plnila fena. Nyní tento úkol musí plnit psovod. Správně postupuje takový psovod, který se štěnětem provádí postupně vycházky nejen v denní době, nýbrž i ve večerní době. Vycházky je správné provádět a spojovat s frekventovanými místy, chozeni se štěnětem do místností, sklepů, na půdu, do veřejných dopravních prostředků apod. Psovod má dosáhnout toho, aby štěně se volně pohybovalo mezi osobami, tyto nenapadalo, neobtěžovalo a ničeho se nebálo. Postup psovoda však musí být v této výchovné činnosti systematický.

Velice důležitou a zásadní otázkou v procesu výchovy štěněte je budováni sebevědomí a rozvíjení zlobivosti štěněte. V této práci postupuje psovod tak, že si nejdříve připraví větší kus pevného a čistého hadru. Hadr před štěnětem potahuje tak dlouho, až štěně vyprovokuje a toto se do hadru zakousne. Se štěnětem se o hadr mírně tahá a povzbuzuje jej povelem "DRŽ!". Celá tato činnost musí být prováděna více jako hra než výcvik. Proto nakonec psovod hadr pustí, aby štěně z tohoto zápolení vyšlo jako vítěz. Takto hru několikrát opakujeme, ne však dlouho, aby se štěně neunavilo a neztrácelo zájem o tento způsob hry. Později může psovod použít k tomuto návyku rodinného příslušníka, který mu hadrem štěně vydráždí a dá štěněti do hadru kousnout. Zde je správné v pozdějším období učit štěně zlobivosti na osobu, psovod musí dbát toho, aby štěně se zlobilo na osobu a ne na hadr. Při budováni sebevědomí a zlobivosti štěněte musí být psovod opatrný v období, kdy štěně mění mléčný chrup; tj. v 5. až 6. měsíci stáří. V tomto období se nedoporučuje nutit štěně ke kousání, ale vydražďování může psovod provádět se štěnětem nadále.

Jednou z nejzávažnějších a nejnáročnějších činností psovoda ve výchově štěněte, je budování zájmu a návyku na stopování. Výchova štěněte v tomto směru opět začíná formou hry. Proto nejdříve pohazujeme štěněti do trávy kousky pamlsků (sušenku, maso apod.) nebo .jiné jeho oblíbené předměty (míček, hadřík apod.), tak aby štěně vidělo kam pamlsek nebo předmět dopadl. Při tom psovod použije povelu "HLEDEJ!" a pravou rukou učiní posunek do směru, kam dopadl pamlsek nebo předmět. Když psovod vidí, že štěně aktivně sbírá pohozené pamlsky nebo předměty, pohodí další pamlsek či předmět tak, aby štěně již nevidělo kam zapadl. Štěněti vydá povel "HLEDEJ!" a posunkem pravé ruky navádí štěně do směru, kde se nalézá pamlsek nebo odhozený předmět. Toto se provádí na malé prostoře. Štěně se tak snaží zvýšenou čichovou činností zachytit pach pamlsku nebo předmětu a tento nalézt. Když se toto štěněti daří, má jej psovod radostně pochválit. Touto hrou nabývá štěně zkušenost, že za pomoci čichového smyslu nalezne svůj oblíbený předmět nebo chutný pamlsek. Tuto formu hry provádí psovod se štěnětem po několik dní. Je-li bezpečně ověřeno, že tuto část výchovy štěně správně pochopilo, můžeme přistoupit k položení vlastní kratičké stopy v trávě, a to tak, aby štěně vidělo jak odcházíme a na konci stopy, že odkládáme jeho oblíbený předmět nebo pamlsek. Po stejné stopě se psovod vrací zpět k nášlapu. Jde o zdvojenou pachovou stopu, která má dostatek pachu psovoda a tím první pokusy štěněti psovod usnadňuje. Psovod pak štěněti připne vodítko a toto mu podvlékne pod pravou přední nohu. Štěně uvede na nášlap a povelem "HLEDEJ, STOPA!" a posunkem pravé ruky k nášlapu, štěně na stopu uvádí. Vodítkem štěně usměrňuje, aby toto sledovalo pachovou stopu a brání mu tak, aby odbíhalo ze stopy. První pokusy bývají obyčejně dosti nečisté, štěně je zbrklé a pracuje po stopě velice rychle. Z počátku se stává, že štěně někdy hledá více zrakem než čichem. Toto vše vyžaduje od psovoda značnou dovednost, vytrvalost a houževnatost. Pokusy musí častěji opakovat a štěně nenásilně nutit k samostatné a dobrovolné práci čichem. Velice zásadním momentem při prvotním navykání štěněte na stopování je ukončení stopy. Bylo poukázáno na to, že stopa má být ukončena předmětem nebo pamlskem. Když štěně na konci stopy předmět nebo pamlsek nalezne, musí psovod projevit radost, se štěnětem si pohrát, případně štěně ještě odměnit. Tím dosáhneme toho, že štěně již od útlého mládí nabývá zkušenosti, že když stopu vypracuje, že bude pochváleno, odměněno a že za dobrou práci si s ním psovod bude hrát.

Jsou ještě další způsoby, jak začínat s budováním návyku na stopování u štěněte. V této části však tyto otázky nebudeme více rozvádět a to proto, že jsou podrobně popsány a vysvětleny v disciplíně pachových prací.

Správné však bude, abychom začínajícím psovodům ukázali na jednu velice závažnou okolnost v souvislosti s budováním návyku štěněte na stopování. Když se nám práce na stopách daří, musíme později postupně přecházet v kladení stop z trávy do čistého tvrdého terénu. Musí jí to tvrdý terén bez trávy a bez pachů cizích osob. Stopy budou nejdříve krátké a lehké. jedná se o vytváření podmínek a předpokladů, abychom později mohli přistoupit i ve výcviku mladého psa ve frekvenci. V žádném případě není správné začínat s nácvikem tohoto obtížného cviku tak, že stopy budeme klást přímo ve vesnici nebo na silně frekventovaných místech. Byl by to příliš veliký "skok" a setkali bychom se s pravým opakem, než se žádoucím výsledkem. Mohlo by se stát, že bychom u štěněte vzbudili nechuť a nezájem o tento druh činnosti, a to by byla hrubá chyba. Tím je obsah a rozsah výchovy štěněte vyčerpán.
 

III. KAPITOLA OŠETŘOVÁNÍ A VÝŽIVA ŠTĚNĚTE

V období výchovy štěněte hraje velice důležitou úlohu i otázka ošetřování a správná výživa štěněte. Přibližně do 18. měsíce stáří štěněte probíhá jeho anatomický vývin a zvláště v tomto období musíme přísně dbát na správné ošetřování a výživu štěněte. Zanedbání nebo podcenění této otázky může zanechat v zdravotním stavu štěněte vážné i trvalé následky. Správně ošetřované a živené štěně je v dobrém zdravotním stavu, který značnou měrou ovlivňuje chování a odolnost organismu štěněte. Zdravý organismus je schopen snášet daleko větší zatížení, lehce se neunaví apod. Toto vše má svůj vliv na pracovní schopnost štěněte i na výsledky našeho snažení v celém období výchovy štěněte.

a) Ošetřováni štěněte

První ošetření štěněte psovod provede, když jej přivezl od chovatele či z chovatelské stanice. Doporučuje se, aby ihned po převozu (štěňata zpravidla při převozu zvracejí) štěně vyčistil a případně vykoupal. Pokud psovod přistoupí ke koupelí štěněte je správné, aby voda byla vlažná a bylo použito šamponu jako mycího prostředku. Srst psa se musí důkladně propláchnout čistou vodou, aby tak byla zbavena zbytků saponátu. Po koupeli štěně důkladně vytřeme do suchého hadru, pak jej vyčešeme a necháme v bytě vyschnout. Je-li slunečné teplé počasí, můžeme nechat štěně pobíhat venku na slunci, aby vyschlo. Koupání štěněte můžeme provádět i později za předpokladu, že nám nesmí nachladnout a po koupeli musí být vždy řádně ošetřeno.

Do ošetřování štěněte patří jeho denní čištění. Jde o vyčesávání a prokartáčování srsti, čímž současně masírujeme a prokrvujeme pokožku. Srst vyčesáváme hřebenem. Po každé vycházce má psovod štěně ošetřit, zejména když toto je mokré nebo znečištěné. Nikdy nedáváme štěně do kotce mokré, pokud jsme je do sucha nevytřeli. Snadno by se mohlo stát, že štěně nastydne a onemocní nám zápalem plic nebo jiným druhem nemoci. V letní době se doporučuje, aby psovod po vycházce než štěně dá do kotce jej prohlédl po celém těle, na podbřišku, běhy apod. Je správné se přesvědčit, zda štěně není poraněné, nebo zda nemá na sobě nějaké příznaky onemocnění, klíšťata, hlavně však zda je čisté. Značnou pozornost musí psovod věnovat čistotě a správnému umístění kotce. Kotec má mít štěně prostorný, umístěný tak, aby do něho svítilo slunce a kotec byl chráněn i proti nepřízni počasí. Kotec musí být neustále čistý a upraven tak, aby se štěně nemohlo poranit. Není správné ponechávat v kotci zbytky krmení, které do kotce láká různý hmyz, který je nositelem infekcí a vážných onemocnění štěněte.

Vodu v misce musíme neustále měnit a dbáme, aby i miska byla čistá. Doporučuje se zvláště u štěňat dávat více čaje než nepřevařené vody. Štěně má mít v kotci suché a čisté prostředí. Proto je dobré kotec vybavit dřevěnou rohoží, kterou snadno pronikne moč i trus a štěně leží a pohybuje se stále v čistém a suchém prostředí. V zimním období je nutné štěněti boudu zateplit tím, že do boudy dáme čistou a suchou slámu, kterou však po určité době měníme. Podle získaných zkušeností se osvědčuje, aby část kotce byla zastřešena. To proto, aby štěně mělo možnost v případě nepříznivého počasí nebo slunečného záření se schovat. Kotec musíme jednou týdně důkladně vyčistit a vymýt podlaží, boudu apod. Očistu kotce je nejlépe provádět teplou až vařící vodou a práškovou sodou. Nakonec kotec je dobré vystříkat studenou vodou. Stejným způsobem musí psovod dbát, aby v okolí kotce bylo neustále čisto a pořádek. Misku, kterou používáme ke krmení musíme denně vymývat v teplé vodě, do které je dobré přidat několik kapek roztoku JARU.

Dobrý a správný psovod věnuje stejnou pozornost, péči a ošetřování výstrojních součástek na štěně. Je velice vhodné i praktické si zhotovit menší skříňku, kterou zavěsíme nad boudu a do níž ukládáme potřebné pomůcky jako je vodítko, vodící šňůra, hřeben, hřbílko, hadr na vytírání psa apod. Takto uložené pomůcky v kotci pak štěně nemůže zničit nebo znehodnotit a věci jsou v náležitém pořádku. Správné ošetřování mladého psa, čistota kotce i jeho okolí je určitým obrazem o vztahu psovoda ke psu, o smyslu k pořádku i o plněnu základních povinností psovoda.

b) Výživa štěněte

S celým procesem výchovy štěněte neoddělitelně souvisí jeho správná výživa. Psovod musí mít stále na mysli, že u štěněte, které převzal na výchovu, probíhá anatomický a kosterní vývin. Z tohoto důvodu se tedy výživa štěněte stává velice důležitou a významnou jak pro vývin štěněte, tak pro jeho zdravotní stav i schopnost nám dobře pracovat. Proto když psovod přebírá štěně od chovatele nebo chovatelské stanice, má se zajímat o to, jak štěně žralo a čím bylo krmeno. Hlavně začínající psovod by se měl nechat důkladně poučit o přípravě a výživě štěněte. Štěňata sající potřebují denně asi 200 kalorií na 1 kg váhy, které jim dodává fena mlékem. Za určitou dobu se štěňata začínají přikrmovat a navykat si na výživu připravovanou člověkem. Podle stávajících zkušeností je správné do 3 měsíců stáří štěněte toto krmit 3 až 5krát denně. Hodně záleží na žravosti štěněte. Od 3. měsíců do 5. měsíců stáří štěněte toto krmíme 3krát denně. Od 5. měsíce do 10. měsíce stáří, mladého psa krmíme 2krát denně.

Výživa štěněte má být připravována tak, aby obsahovala uhlohydráty, tuky, bílkoviny, minerálie, vitamíny a vodu. Jelikož štěně krmíme denně častěji, podáváme mu menší dávky. Jde-li o zdravé, střevními cizopasníky nezamořené štěně, je jeho chuť k žrádlu velmi dobrá. Denně spotřebuje až 50 dkg masa, 40 dkg až 50 dkg tvrdého příkrmu, tj. kukuřičný šrot, nebo ovesné vločky, rýže, těstoviny, krupky. Do výživy přidáváme rozstrouhanou syrovou zeleninu, mrkev, listy salátu, zeli, květák nebo mladé kopřivy v době, kdy je zeleniny nedostatek. Výživu ještě zpestřujeme nepatrnou dávkou droždí, asi 2krát týdně lžičku rybího tuku, nebo stolního oleje. Občas je správné do výživy štěněti přidat syrové vajíčko a skořápku rozmělnit: Minerální krmné přísady jako je KONVIT, PLASTIN, MIRAL podáváme nepravidelně a tyto dávkujeme jak je uvedeno na obalech "dávka pro sele". Malé dávky nezávadného syrového mletého masa hovězího a telecího psu podáváme nepravidelně, neboť mu velmi prospívají. Ve výživě štěněte nesmí se zapomínat ani na podávání mléka, tvarohu a sýrů. Rovněž tyto produkty. podáváme nepravidelně, čímž výživu štěněte zpestřujeme. Pro ranní krmení se velice hodí převařené mléko s tvrdou houskou nebo sucharem i zbytky usušeného chleba. Pokud jde o podávání tvarohu, je lépe jej ředit svařeným mlékem a přidat hroznový, cukr. Sýr je možno podávat jako pamlsek. Do výživy štěněti je dobré a nutné někdy přidat rybí filé, měkké telecí kosti a chrupavky. Kostí nesmí být podáváno větší množství, aby nedošlo u štěněte k onemocněni zácpou. Připravené krmivo musí být kašovité. Nemá být příliš řídké a naopak ne moc husté. Musíme dávat pozor na přechod z jednoho druhu krmiva na jiné, neboť by se mohlo stát, že štěně onemocní průjmem, zvracením a nebo jinými žaludečními potížemi a tak by došlo ke snížení žravosti štěněte. Teplota podávané potravy nemá být vyšší než je teplota těla psa. Horká nebo studená potrava vyvolává u štěněte onemocnění zánětem žaludku a průjmem. Výživa štěněte nesmí být pře- solena, kořeněna nebo příliš mastná. Sůl vyvolává žízeň, průjmy, zvracení a může dojít k vážným zažívacím poruchám. Sůl také narušuje vstřebávání vápníku a štěněti hrozí onemocnění křivící. Štěněti nesmíme podávat tvrdé rourovité kosti skotu i drůbeže, neboť by mohlo dojít k poranění střev i žaludku štěněte. Výživa, která je zapařena, zkysaná nebo vůbec znehodnocena, nesmí být štěněti v žádném případě podávána.

Jak postupovat při přípravě krmiva pro štěně

Krmivo připravujeme z nezávadných produktů. Vaříme zvlášť maso (hovězí; telecí, koňské apod.) až jde od kosti. V jiné nádobě vaříme tvrdý příkrm (kukuřičný šrot, těstoviny, kroupy, rýži, ovesné vločky). Do tohoto tvrdého příkrmu před podáním zamícháme maso, syrovou eleninu, minerálie, kvasnice, rybí tuk apod. Správné je, abychom tvrdý příkrm střídali. Jednou uvařit kukuřičný šrot, druhy den rýži, těstoviny apod. Rovněž je možno připravovat denní tvrdý přikrm z několika produktů najednou (rýže, šrot, vločky, těstoviny apod.). Připravenou výživu pro psa déle neskladujeme než jeden den. Každý den se připravuje štěněti čerstvé krmivo. Aby nebyla výživa jednostranná, můžeme na ráno štěněti připravit svařené mléko se sucharem nebo tvrdou houskou, později pak podáváme tvrdý příkrm s masem, tento pak můžeme podat 2krát za den, mezi to se může štěněti podat tvaroh s cukrem apod. Pokud jde o pestrost skladby výživy štěněte, musíme se řídit jeho chutí k žrádlu, hlavně však neustále dbáme, aby výživa obsahovala potřebné uhlohydráty, tuky, bílkoviny, minerálie; vitamíny a vodu. K výživě štěněte můžeme využívat i zbytků jídel. Nesmí jít však o jídla kořeněná, přesolená a příliš mastná. Nejlépe je tyto zbytky převařovat před podáním štěněti.

Pro názornost a lepší pochopení začínajícím psovodům předkládáme několik postupů na přípravu výživy pro štěně.

První možnost:

Druhá možnost:

Třetí možnost:

ZÁVĚR

Velice často se vyskytují názory, že je lépe vykoupit od civilního chovatele nebo cvičitele již hotového psa, než provádět výchovu a přípravu služebního psa od štěněte. Jsou to v podstatě nesprávné a mylné názory. Zkušenosti nám ukazují; že naopak je daleko lepší i efektivnější výsledek, když psovod si připravuje služebního psa od štěněte. Výsledek je však závislý na správné a dobré práci psovoda již od výchovy štěněte. Tuto zkušenost nám potvrzují instruktážní kursy s mladými psy, kde je nejlépe vidět dobrá práce a výsledky těch psovodů, kteří ve výchově přiděleného štěněte postupovali správně, systematicky a pravidelně. Správně a dobře prováděná výchova štěněte a později plnění předepsaných úloh pro mladého psa má za následek:

1. Psovod od přidělení štěněte poznává povahové vlastnosti psa, umí je rozvíjet, využívat v procesu, výchovy a později při zahájení výcviku psa. Toto vše má pak nesmírný vliv na kontakt mezi psem a psovodem, který je tak potřebný pro výcvik a přípravu služebního psa pro službu.
2. Celá výchova a později i výcvik mladého psa se může provádět od útlého mládí psa se zaměřením na služební potřeby, různé úkony a praxi. Například civilní cvičitelé se na výcvik psa na stopování ve frekvenci vůbec nezaměřují. Rovněž tak nepřipravují psa na praktické zákroky proti výtržníkům v místnostech apod.
3. Tím, že správně a včas byla prováděna výchova štěněte, může psovod přistoupit k výcviku mladého psa - k plnění předepsaných úloh. Plnění úloh s mladým psem je ve skutečnosti začátek výcviku a přípravy psa na budoucí práci ve výkonu služby. Je to období, kdy služební pes celkem rád a dobře pracuje. Vybudované návyky jsou dosti trvalé.

Proto zahájení výcviku s mladým psem musí být promyšlené. Psovod začátečník se musí obeznámit se správnou metodikou a technikou každého cviku, který je stanoven v úloze č. 2 a 3. Když psovod prováděl správně výchovu štěněte a bude-li správně postupovat při výcviku mladého psa, je zde záruka; že dosáhne velmi dobrého výsledku. Toto vše nám potvrzují instruktážní kursy mladých psů ve výcvikovém středisku.

Uváděné okolnosti jsou důvody proč není správný názor, že je lépe vykupovat cvičeného psa, než si připravovat služebního psa od štěněte. Pravda je zde jedna, že příprava služebního psa od štěněte je náročným a složitým procesem, který trvá časově poněkud déle. Za to však má více kladů, které jsou v zájmu služby. Chovatelská stanice složky VB, produkuje ročně dostatečné množství štěňat. Výběr chovných jedinců je prováděn velice odpovědně a s přihlédnutím k potřebám složky VB. Čili výběr kvalitních štěňat není hlavním problémem, to hlavní je osobnost psovoda, který si vzal štěně a později s tímto provádí výcvik. Člověk se stává jedním z hlavních činitelů, zda výchova štěněte, jeho výcvik jako mladého psa a později příprava na službu bude správná a úspěšná.

Ze zkušeností doporučujeme na závěr, že je správné, aby začínající psovod se důkladně obeznámit s tím, co má znát pro úspěšnou výchovu štěněte, jeho ošetřování a výživu. Rozhodující je to, aby psovod uměl tyto rady a pokyny prakticky uplatnit, byl vůči sobě náročný a při práci se psem trpělivý a hlavně důsledný.

KONTROLNÍ OTÁZKY:

Kontrolní otázky k tématu výchova štěněte:

I. kapitola:

1. Vysvětlete, co rozumíme pod pojmem výchova štěněte.
2. V čem spatřovat souvislosti mezi výchovou štěněte a výcvikem mladého psa.
3. Proč musí psovod věnovat pozornost při výchově štěněte působením orientačního procesu.
4. Proč má pro nás význam upevňování a prohlubování diferenciačního útlumu ve výchově štěněte.
5. Jak si vysvětlit, že podmíněné reflexy se rychleji a lépe vytváří a budují u mladého psa než u starého.
6. Vysvětlete příčiny a projevy únavy štěněte.
7. Jaké opatření musí psovod učinit, když zjisti, že štěně je unaveno

II. kapitola:

1. Vysvětlete, co musí psovod vykonat a připravit, než si odjede pra štěně.
2. Popište, jak budete postupovat při výběru štěněte v chovatelské stanici, o jaké poznatky se budete zajímat a proč.
3. Jak se správně provádí přeprava štěněte z chovatelské stanice na útvaru, nebo domu.
4. Ke kterým okolnostem musí psovod přihlížet a jaká opatřeni musí učinit, když štěně bude. vychovávat v domácím prostředí.
5. Vysvětlete postup, když budete navykat štěně na jméno, obojek a vodítko.
6. Vysvětlete správný postup psovoda při navykání štěněte na nová prostředí, osoby, hluky, střelbu.
7. Jak budete postupovat při výchově štěněte, když budete budovat tyto návyky: přivolání štěněte, přinášení předmětu, vodění u nohy, sednutí u nohy.
8. Jak správně rozvíjíme u štěněte v období výchovy sebevědomí a zlobivost.
9. Kdy a jak začínáme u štěněte s návykem na stopování na vlastní stopu.
10. Proveďte základní orientaci a výklad k "Evidenčnímu listu služebního psa". Použijte "Evidenčního listu".

III. kapitola:

1. Jak správně ošetřit štěně, které jsme převzali a přivezli do domácího prostředí.
2. Z čeho pozůstává denní čištění a ošetřování štěněte.
3. Jak je nutné udržovat čistotu v kotci štěněte i v okolí kotce a proč.
4. Vysvětlete jak musí psovod pečovat o výcvikové pomůcky.
5. V čem spatřujete význam správné výživy štěněte a proč.
6. Kolikrát denně krmíme štěně v jeho stáří: 2 měsíců, 4 měsíců, 7 měsíců.
7. Vyjmenujme základní látky, které musí vždy obsahovat výživa štěněte.
8. Vysvětlete postup přípravy výživy pro štěně najeden den.
9. Kdy a z jakých příčin může štěně onemocnět v důsledku nesprávné výživy.